Svobodní zednáři a Klatovy:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Svobodní zednáři (Free - Masons), Královské umění - společensko - etické a charitativní hnutí náboženského a mystického založení, vzniklo v Anglie v 18. století (1717), dnes jsou svobodní zednáři největší tajnou mezinárodní společností, mající více než 6 milionů členů. Jen ve Velké Británii se předpokládá 475 000 svobodných zednářů a 8500 lóží. Jde o převážně výhradně mužské společenství, i když egyptské zednářství (založené hrabětem Cagliostro) a francouzské zednářství znají smíšené i výlučně ženské lóže.
Základní zednářské symboly jsou:
 vševědoucí oko (symbol Nejvyšší bytosti),
 pyramida bez vrcholu (nedokončený Šalomounův chrám)
 pracovní nářadí i oblečení za účelem dostavby chrámu - úhelník, kružítko, krokvice, zednářská lžíce (spojovací schopnost malty jako symbol bratrské lásky spojující lidstvo), zástěra (symbol čistoty a nevinnosti), rukavice (symbol síly a moci), fez.
 Další symboly, znaky a objekty - svícny, sloupy, trůny, oltáře, plamenný meč, schránka úmluvy, vějíře, různá semena, hadi, rostliny, lvi či sfingy, slunce, měsíc, hvězdy, písmeno G (ve významu Geometrie, řecké Gnosis - poznání, Gravitace, Génius, Generace či Velký architekt - God) a mnoho dalších.
V řadách svobodných zednářů působili i členové obávaného bavorského (německého) Řádu iluminátů (1776 - 1785).

V Čechách se zednáři objevují poprvé v r. 1726. Mezi vzácné památky těchto stavitelů patří kaple Božího těla na Karlově náměstí, Týnský chrám, Prašná brána, letohrádek královny Anny a další. Praha byla střediskem nejvýznamnějších evropských vzdělanců v oboru přírodních věd a umění, alchymistů, hvězdářů a lékařů. Vlastenci, obrozenci, historikové, spisovatelé, knihkupci zřizovali knihovny, zakládali a podporovali dobročinné ústavy. Jejich působnost byla kosmopolitní a humanitně kulturní. První českou lóží byla Bohemia. Marie Terezie zednářství zakázala v r. 1764, ale tajné spolky pokračovaly dál. V r. 1773 založili zednáři sirotčinec sv. Jana Křtitele a r. 1776 ústav pro hluchoněmé v Praze. V celé Rakouské říši bylo zednářství zakázáno v r. 1795, ale jeho členové patřili dále k zahraničním lóžím.
V 19. století byly některé české kulturní a politické osobnosti členy zahraničních lóží a doma zakládaly soukromé spolky zabývající se zednářskými myšlenkami. Odehrál se i pokus o založení jakéhosi specificky slovanského zednářství, jehož členové se označovali jako stálci a sdružovali se v Budčích (Karel Slavomil Amerling 1807 – 1884) Rodištěm českého pedagoga a lékaře Karla Slavomíra Amerlinga jsou Klatovy. Přišel na svět jako syn hostinského Jana Amerlinga a jeho druhé manželky Anny Jelínkové. Pamětní deska vysela na jeho rodném domě (hotel Bílá Růže), dnes je údajně umístěna uvnitř budovy. Po studiu na gymnáziu v Klatovech a univerzitě v Praze získal roku 1836 titul doktora medicíny. Během studií a krátce po nich spolupracoval s tehdejšími předními českými vědci – nejprve jako asistent Jana Svatopluka Presla na univerzitě, potom jako správce sbírek hraběte Kašpara Šternberka
Z dalších českých a slovenských osobností byli zednáři - J. Dobrovský, M. J. Sychra, P. J. Šafařík, F. Palacký, F. L. Čelakovský, F. L. Rieger, R. Štefánik, A. Rašín, K. Kramář, J. Stříbrný, prezident E. Beneš, dále četní architekti, přírodovědci, univerzitní profesoři (filozofie, práv, literatury), umělci (básníci, skladatelé, malíři, sochaři, herci) atd., a to údajně včetně některých současných osobností. Tradiční britské zednářství a tzv. regulérní lóže, které na ně navazují, jsou u nás nyní sdružené ve Velké lóži ČR. Tyto lóže mimo jiné odmítají členství žen, avšak v roce 1993 vznikla v České republice Velkolóže liberálního svobodného zednářství Humanitas Bohemia, sdružující smíšenou mateřskou lóži Dobrovský a její lóže dceřiné. Belgickou jurisdikcí řádu Lidské právo pak byla založena smíšená lóže Řetěz spojení. Pod patronací francouzského zednářství vzniká dokonce pražská výlučně ženská lóže.
V polovině 80. let 18. století prožívalo české zednářství svá nejlepší léta. V Praze existovalo lóží pět, jedna měla sídlo v Klatovech, dvě v Brně a jedna v Opavě. Celkem měly téměř čtyři stovky členů.


Zednářská lóže v Klatovech vznikla na popud hraběte Šebestiána Kunigla, klatovského hejtmana jehož rod přišel do Čech z Tyrol v první polovině 18. století. Na Klatovsku si Šebestián koupil zadlužené bezděkovské panství, kde se mu také v r. 1745 narodil syn Kašpar Heřman. V roce 1752 zakoupil v Klatovech dům u náměstí, který se nejdříve nazýval Hanzlovský a později Čejkovský. Dnes se v tomto domě nalézá restaurace Vangogh, dříve U Hejtmana, což byl příznačný název. Poprvé se lóže v Klatovech objevuje v roce 1773, ale po několika týdnech je přeložena. Definitivně se v Klatovech ustálila až o dva roky později, kdy měla šest členů. Pro tajná setkání lóže využíval hrabě svůj dům v Klatovech, avšak zednářům se zde příliš nevedlo, neboť měli málo členů. Teprve když lóži převzal po otci Kašpar, zednáři se mohli těšit z většího rozmachu. Hrabě přivedl do lóže dvacet nových členů, a tak mohly být plně obsazeny všechny zednářské úřady.
Obyvatelé Klatov se na zednáře dívali se strachem a nenávistí. Nevěděli, oč jim jde ani co při svých tajných schůzích provádějí. U mnohých obyvatel převládala dokonce touha po jejich vyhlazení a odvedení k řádnému soudu. Zednáři však byli dobře informováni, a tak k ničemu podobnému nikdy nedošlo. Přesto v očích obyčejných lidí zůstali jako uctívači ďábla.
Špatné časy začaly lóži s přeložením dragounského pluku, jehož důstojníci tvořili valnou část členů. Navíc se provalily nezaplacené pohledávky klatovských zednářů vůči skotské lóži, která proto usilovala o zrušení této klatovské. Zajímavostí je vznik dámské lóže zednářů v Klatovech, která také uspíšila zánik té předchozí. Původní lóže byla opětovně obnovena v roce 1783 s novým příchodem pluku, ale znovu zanikla s jeho odchodem o rok později. Začátek roku 1789 tak představuje konec dvacetiletého trvání zednářství v Klatovech.
Jejich tajná setkání se konala v podzemních prostorech. Pod dnešním domem s restaurací se nacházejí tři patra sklepů, která byla napojena na další sklepení pod domy ve Vídeňské a Plánické ulici. Podzemní prostory pod restaurací sloužily později i jako vězení. Co se zde odehrávalo, již asi nezjistíme, neboť většina zednářských písemností se nedochovala. Například v Plzni po nich nezůstalo vůbec nic. V Klatovech se zachovala lóžová kniha, učňovský rituál a tištěný seznam členů z roku 1785.
Podle Jaroslava Schiebla byla zednářská lóže původně v domě č.p. 163 v Křížové ulici, což je nepotvrzená domněnka, ale není vyloučeno, že se zde nacházela ona dámská lóže. Avšak i tento dům s krásným arkýřem nacházející se v těsné blízkosti Bílé věže, má velice zajímavé podzemí. Podle pověsti jsou v jeho sklepení zazděny ostatky jeptišek. Svědci uvádějí, že po stěnách sklepení se nacházejí rovnoměrně od sebe vzdálené vystouplé kameny. Ty mají představovat zazděné hlavy jeptišek. Za 2. světové války viděl jeden svědek ve Vančurově ulici, jak z otvoru ve zdi v Balbínově ulici vynášejí příslušníci SS a gestapa jakési rakve či truhly, a nakládali je na oplachtované nákladní auto. Zazděný otvor je dodnes dobře patrný.
Po válce došlo k přeměně podzemí v bunkry civilní obrany a tato činnost zřejmě pohřbila i poslední možné pozůstatky po zednářích. Některé podzemní prostory byly zamaskovány např. výstavbou vinárny Pod Černou věží. Další vznikl zřejmě v 70. letech pod budovou OV KSČ na rohu Plánické a Krameriovy ulice. Také pod budovou okresního úřadu vznikl jakýsi podzemní prostor, jehož vyústění se nachází u památného stromu před Družbou. Vchod do jakéhosi podzemního prostoru je i v místě "Pomníku hrdinům padlým za světový mír" v sadech Pod Valy. Původně se zde nacházela jezuitská zahrada.
Zajímavá informace pochází také od stavitelů nové pošty. Při její stavbě se v podzemí narazilo na materiál, tvrdší betonu, který vzdoroval jakémukoliv způsobu destrukce. Nakonec se stavitelé vzdali a místo zastavěli.