Náboženská a pedagogická činnost:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Náboženská a pedagogická činnost.
V nábožensko-církevním oboru rozvinuli jesuité v tomto období také horlivou činnost. Kromě bohoslužeb, konaných nejprve v kapli, v domě kdysi Střelcovském pod Černou věží, a později v chrámu, se věnují pilně přisluhování svátostmi. V Historii se pečlivě zaznamenává, kolik osob bylo u nich každoročně u sv. přijímání. V roce 1656 - 9850 osob, r. 1666 asi 17.000, v roce 1670 v době jubilea papežského dokonce 20.000 lidí. V letech osmdesátých počet přijímajících ještě stoupal, r. 1684 byl 28.000 os., r. 1686 32.000 os., počítáno podle počtu upotřebených hostií. Prosluli také jako výborní kazatelé. Kázali často nejen ve své kapli (chrámu), ale později, když přestalo napětí mezi nimi a děkanským úřadem, i ve farním chrámu, ba i u dominikánů. Také v sousedních farních obcích: Němčících, Předslavi, Habarticích, Žinkovech, Chudenicích, Ousilově, Ouboči, Týnci, Janovicích, Běšinech, Čestíně, Velharticích a j., Dokonce až v Nepomuku, Domažlicích a Plzni vystupují jako hledaní kazatelé. Všemožně rozšiřovali úctu k svatým.
Dne 27. září r. 1665 jim arcibiskup pražský kard. A. Harrach dává svolení, aby obraz P. Marie, poslaný rektoru Moretovi z Bruselu, který byl vyroben z dřeva posvátného dubu P. Marie Foyenské, byl vystavován k uctívání i v děkanském chrámu. Téhož roku byly s velikou okázalostí přeneseny do jesuitské kaple ostatky svatých mučedníků Cornelia, Cypriana a Martiniana.
Později se snažili též jesuité rozšířit kult sv. Ignáce, zakladatele řádu a kult sv. Františka Xaverského, který jako člen řádu se proslavil svou misijní činností v Indii. Svátky těchto svatých byly slaveny jako největší svátky církevní a jejich ostatkům připisována zázračná moc pomáhat ženám při porodu a vůbec lidem k uzdravení. Když byl r. 1671 papežem Klimentem X. prohlášen za sv. Frant. Borgia, třetí generál jes. řádu, byla v Klatovech 19. července t. r. veliká oslava. V slavnostním průvodu, který v čele s cechy vyšel z kostela sv. Jakuba na městském hřbitově, představovali studenti gymnasia ve skupinách čtyři výjevy ze života nového svatého, pak členové řádu nesli obraz světce a konečně průvod zakončovali světští duchovní v čele s přeštickým děkanem, doprovázeni četným obecenstvem, mezi nímž bylo mnoho šlechticů. Po průvodu byly v nedokončeném ještě jesuitském chrámu i mimo něj slouženy mše před tisícihlavými zástupy.
R. 1654 zavedli jesuité po prvé bohoslužby za dušičky v očistci, v r. 1656 přidali po prvé k modlitbě Páně odstavec s modlitbou za zemřelé. Velikou péči věnovali jesuité rozšíření úcty k Nejsvětější svátosti oltářní. R. 1666 si vymohl rektor koleje P. V. Schwerfer u arcib. úřadu v Praze povolení, aby bylo jesuitům v Klatovech vyhrazeno opakovat průvod a velebnou svátostí v neděli v oktávě Bož. těla. Dominikáni proti tomu marní protestovali. Po průvodu pořádali jesuité na náměstí divadla, jež svou výpravou měla působit na širší obecenstvo. Jako herci vystupují studenti gymnasia. Hned r. 1666 předvedli hru "Abraham obětuje Isáka", r. 1674 opět "Abraham prosí za Pětiměstí". R. 1686 zobrazili divadelně sloup vedoucí Israelity do Zaslíbené země. Měl tím být naznačen vítězný pochod císařských vojsk proti Turkům. O velikonocích strojili nádherný Boží hrob, o vánocích betlem, žádné příležitosti nezapomínali, aby získali lid své víře.
Největšího vlivu na obyvatelstvo dosáhli však jesuité zřízením mariánských družin, latinské a české.
Latinská družina "Panny Marie bez poskvrny počaté" byla založena již v r. 1639 jako odbor stejnojmenné kongregace římské. Skládala se z kněží, ze vzdělaných laiků znalých latiny (zejména šlechticů) a ze studujících vyšších tříd jesuitského gymnasia.
Česká družina ,,Panny Marie na nebe vzaté" byla založena r. 1659 ze šlechticů i měšťanů. Z počátku bylo členů (sodálů) 60. I tato družina dosáhla schválení v Římě (10. července r. 1659).
Mezi oběma družinami bylo dosti řevnivosti, předstihovaly se ve své činnosti. Latinská pořádala náboženské průvody, z nichž nejvýznamnější byl na Velký pátek, při němž se účastníci po způsobu flagelantském bičovali. Česká mariánská družina konala procesí mimo Klatovy. R. 1661 bylo konáno po prvé procesí na Sv. Horu u Příbramě, které pak bylo každoročně opakováno za veliké účasti lidu. Založení družiny nebylo vítaným klatovskému děkanu Vádavu Klaudiovi. Podal hned 16. srpna 16553 stížnost pražskému arcibiskupovi, že založením družiny se obyvatelé města farnímu chrámu odcizují, že při oslavném průvodu pominuli děkanský chrám. Byl arcibiskupem napomenut ke klidu, avšak i jeho nástupce děkan G. Sottner byl družině nepřízniv. Znemožňoval jí, aby v průvodu přišla do děkanského chrámu, nařídil, aby právě v tu dobu byly v něm konány různé pobožnosti a náboženská cvičení. Do sporu zasáhla arcib. konsistoř a urovnala jej tak, aby družině bylo dovoleno konati náboženské průvody mimo kostel.
Činností družin, zejména České, získávali si jesuité četné příznivce mezi obyvatelstvem, kteří jim byli oddáni a pamatovali na kolej četnými dary. Dávali bohoslužebné nádoby, jako kalich, pacifikál, různá mešní roucha a věnovali často i hotové peníze na zakoupení jmenovaných předmětů nebo na výstavbu chrámu. Jesuité zase odměňovali své příznivce tím, že jim vyhradili pohřeb nejprve ve své kapli a později v kryptách pod nově vystavěným chrámem.
Při tom všem nezapomínali ani na svůj původní úkol, převést české nekatolíky do církve katolické. I když byli tehdy všichni obyvatelé Klatov a okolí veřejně katolíky, přece někteří (bylo jich poměrně málo), zůstávali potají věrni víře podobojí. V Historii čas od času se vyskytuje poznámka, že toho a toho roku byli někteří tajní nekatolíci převedeni do církve katolické. Tak se vypravuje tam v r. 1683: "Plodná byla činnost našich při obracení na víru. Když jednotlivé domy celého města byly prohlédnuty od našich, mnohé bludy byly zpozorovány a napraveny. Zmařeny pověry, noční a tajné schůzky včas překaženy ..., dva, kteří odpřisáhli heresi, byli pravé víře navráceni". Někdy se našly ještě některé předměty upomínající na starou víru, byly zničeny. Tak zajímavá je zpráva, zaznamenaná v Litt. an. 1654: "Icon Joannis Huss, cuipiam in larario veluti antiquitatis divinum simularum colebatur, eiecta est ad damnatae memoria testimonium".
Kronikář píšící r. 1660 vsunul do Historie o obracení nekatolíků na víru římsko-katolickou delší úvahu, která je zajímavá z různých stránek. Nejprve vypravuje, jak do míru vestfálského mnoho obyvatel v Čechách jen na oko přestoupilo ke katolické víře, doufajíc, že nakonec přece i pro ně bude umožněn návrat k staré víře. Teprve mírem trpce byvše zklamáni se poddali nutnosti a přijali znenáhla víru katolickou. "Největší nesnáz", cituji pisatele, "byla s lidem a daleko největší s čeládkou venkovskou, která si zvráceně stěžovala, že se jí odpírá proti Písmu sv. přijímání z posvátného kalicha. Když pro to žádného důvodu nepodávali, vytrvale se při svém tvrzení oháněli toliko jedinou autoritou, svých předků, od jichž náboženství odstupovati jest bezbožnost". Dokládá proto pisatel, že musila zakročiti světská moc a donucovati otce rodin hromadným vězněním tak dlouho, až se podrobili. Tím docíleno, že r. 1660, kdy byla tato úvaha psána, ze šlechty nebylo již žádného, z lidu také málo těch, kdo by se staré víry přidržovali. A přímo jásavě zakončuje kronikář: "Kdežto v Cechách před 40 lety téměř všichni obyvatelé byli heretiky a jen málokteří katolíky, naopak nyní všichni jsou katolíci a žádný otec rodiny se nenajde, jenž by byl zjevně heretikem. Jest to zásluhou cis. Ferdinanda III., jejž sama šlechta na sněmu v Praze prosila, aby při jednání o mír svobodu náboženství v Čechách nepovoloval. Jest to třeba zaznamenati na paměť, aby jednou potomci v míru a radosti vzpomínali, z jakých počátků se země Česká z nejhustších temnot Husových a Lutherových navrátila k polednímu světlu věčné pravdy".
Nový seminář
Největších výsledků dosahovali jesuité výchovou mládeže, té se mohli za doby míru plně věnovat. Proto v tomto období soustředili velikou péči na stavbu nové školy a seminář. Školní budova, jak již řečeno, byla dokončena ze staveb jesuitských první r. 1661.
Seminář byl umístěn nejprve ve starém domě kolejním na rohu ul. Jesuitské a Školní, r. 1672 přestěhován do čís. 4 v ulici Klášterní; dne 28. září r. 1684 byla uzavřena smlouva mezi kolejí a seminářem o stavbě nového semináře v kolejní zahradě západně od nové koleje.
Chovanců semináře bývalo zpravidla 10, jejich patronem byl prohlášen sv. Josef a jejich výchově věnována zvláštní péče, aby byli vzorem ostatním studentům latinských škol či gymnasia.
Počet studentů se uvádí v Historii v této době circa 250 žáků; zvláště se vypočítává, kolik z nich je hrabat, rytířů aneb baronů. Viděti z toho, že si jesuité právě na tom zakládali, že u nich studují děti šlechticů. A nejen to, vzpomeneme-li, že tehdy byla šlechta vedoucí vrstvou lidské společnosti, získávali si jesuité právě výchovou šlechtických dětí veliký vliv na řízení země a státu. Jména studujících dovídáme se jen ojediněle, jmenují se ti, kdo po dokončení gymnasijního studia byli posláni do brněnského tirocinia studovat filosofii a theologii, zpravidla 1-2 studenti. Jednoho zvláště vychvaluje zprava, příštího člena řádu P. Bouzka.
Vyučování bylo svěřeno částečně kněžím, částečně magistrům (profesorům), členům rádu, kleří složili jen nižší sliby řeholní. Ti vyučovali zpravidla v nižších třídách od principie až k syntaxi, případně v poetice, kdežto kněží vyučovali v humanitních třídách poëtice a rhelotice. Kněží bylo 9-14, magistři 4 nebo 5. Podle seznamu řádových členů v kolejní Historii, se členové řádu v Klatovech poměrně často střídali, což bylo na závadu vyučování a také ostatní činnosti nebylo na prospěch.
Jest také s podivem, že mohl poměrně malý počet kněží vyvíjeti tak velikou činnost. Byli to většinou mužové svým snahám zcela oddaní. K nim patří v prvé řadě někteří rektoři, jako P. Th. Moretus, jenž položil základy, jak ke koleji, tak k chrámu a energicky se zasazoval o jejich vybudování, P. Joannes Institoris, P. V. Schwertfer, P. Joannes Mitrovius a P. W. Milinský, jako rektoři pokračovatelé Moretovi, kteří šťastně přivedli stavbu koleje i chrámu ke konci. V letech 1663-64, 1672-74 byl členem klat. koleje P. B. Balbín.
O vlastním vyučování a výchově mládeže nedovídáme se ze zpráv Historie téměř ničeho. R. 1684 poznamenává pisatel: In copiosa et florente gymnasii iuventute numeravimus 10 illustrissimos. Conatus est hanc raris et inexpetatis praemiis ad profectum stimulare R. P. rector. Rhetor et Poëta assumpto quisque certae materiae argumento eandem per omnes declamationes traxerunt. Comparuerunt etiam per theatre non sine laude ceteri magistri. Tedy na mládež se působilo vzácně udělovanými a nečekanými odměnami, profesoři rhetoriky a poëtiky vybravše určitou látku, probírali ji při všech deklamacích. Projevili se také divadly, ne bez pochvaly, ostatní profesoři, t. j. nacvičenými divadly s mládeží gymnasijní ukazovali výsledky svého vyučování. A pak ještě v r. 1687 jest ve zprávě napsáno: In gymnasio iuventus nobilis numerosa consueta exercitia Latina et Graeca, erudita in umbra, in luxc theatri etiam splendide saepe edidit. Učili mládež horlivě latinsky a řecky i na divadle přednášeti.
Jinak čteme v Historii jen poznámky, že klatovské gymnasium je navštěvováno žáky z dalekého okolí, i z Bavor. Má prý dobrou pověst, že je v něm kázeň a píle. A skutečně hned následují zprávy, že někteří žáci byli z ústavu propuštěni pro špatné chování, bylo tedy o kázeň pečováno. Školní rok začínal zpravidla v polovici listopadu a končil v polovici října.
V tomto období, v letech 1650-1690, bylo vyučování pravidelné, k jeho přerušení došlo jen výjimečně. V r. 1665 onemocnělo mnoho studentů morbo Hungarico, školni rok musil být předčasně ukončen pro závady v klenutích nové koleje, v roce 1680, v době moru, došlo k omezeni přijímání studentů do gymnasia, přijímáni jen z krajin, kde moru nebylo. Největší přerušení nastalo, když 8. července 1689 kolej, školy i seminář shořely při velkém požáru, kdy bylo ohněm zničeno celé město. Avšak přece i toho roku začínal nový školní rok v polovici listopadu.

Činnost jesuitů v oboru hospodářském.
Při všech svých snahách o rekatolisaci českého lidu a výchovu mládeže, nezapomínali jesuité na to, aby svou kolej, základnu svého působení, nezabezpečili řádně hospodářsky. Proto zprávy o činnosti ve škole nebo kostele se proplétají se zprávami, jaká byla toho roku úroda, jaké pohromy stihly jejich statek klatovský, štěpánovický nebo habartický.
Nejvíce starostí ovšem měli s velkostatkem střelohoštickým, který koupili v r. 1661. Poplužní dvůr Háj ve vsi Přetíně, který získali k úhradě své pohledávky, prodali již 4. července 1663 p. J. Š. Braunovi z Miřetic. Podobně prodali také po krátkém držení statek Osilov, který získali jako dědictví svého řádového člena.
O prvých třech máme v Historii zprávy dosti hojné. Zaznamenávají se časté ohně na velkostatku střelském, stejně jako ve Cvrčevsi, která patřila k velkostatku štěpánovickému. Ve Cvrčevsi bylo nutno založit nový dvůr, upravit koryto řeky Úhlavy, ve Vícenicích, patřících také k Štěpánovicům, nový ovčín, v Habarticích zřizují jesuité mlýn. Na střelském panství byly opraveny hráze rybníků. Habartice jest malý statek v kraji neúrodném a kamenitém. Proto 19. srpna 1680 jej jesuité prodali za 6100 zl., když byli předtím 24. dubna 1679 koupili za 19.750 zl. statek Dolany v sousedství Cvrčevse s pozemky daleko úrodnějšími. Ale i tu musili jesuité mnoho stavět a zlepšovat.
Avšak nejen na ohně, záplavy, stěžuje si kronikář v Historii, také na vojenské průtahy. R. 1673 zaznamenává, že byla velmi poškozena úroda na panství střelském, ježto za setí se tudy cis. vojsko vracelo z Francie a o žních opět do Francie táhlo. - Jako majitelé velkostatku musili jesuité také přímo vojáky stavět. Když r. 1663 byl povolen sněmem českým do boje proti Turkům každý desátý muž, opatřený šatem a ve zbrani dobře vycvičený, z panství střelského jich bylo 115, ze štěpánovického 2, každému byla dána mzda 13 zlatých. Podle toho byl počet osedlých poddaných ve Střele 130, ve Štěpánovicích 20. Avšak podle počtu osedlých bylo nutno nejen stavět vojáky,.ale i platit kontribuci.
Proto správa koleje podávala tehdy několik stížností, že vizitační komise r. 1654 na panství střelském udala nesprávně počet osedlých poddaných, napočetši jich 133, ač prý jich tolik není. Po mnohých, opětovaných stížnostech byli r. 1673 stanoveni komisaři k revisi velkostatku střelského a na jejich návrh byl snížen počet osedlých poddaných na 80. Tím se ovšem ulevilo na kontribuci nejen majiteli velkostatku, klat. jesuitské koleji, ale i poddaným.
V roce 1680 vypuklo v Čechách velké selské povstání, protože poddaný lid byl příliš zatěžován robotami. V Historii o tom poznamenáno: "Ačkoliv v sousedství a jinde po království poddaní na velmi mnohých panstvích povstali, naši ani v sousedství Klatov ani na panství střelském se otevřeně o něco nepokusili". Jesuité si přičítají o to zásluhu. Pravdou jest, že se snažili snížit poddanému lidu roční platy revisí počtu poddaných - jak bylo vypravováno - na statku střelském a pokusili se o to i v Štěpánovicích. Také se starali o zvýšení výnosu svého hospodářství. Káceli lesy a půdu vzdělávali v nové role a louky, i místa ladem ležící snažili se zorati. R. 1681 byl znovu vystavěn pustý dvůr v Balkovech u Dolan. Na Úhlavě byly zřizovány jezy, mlýny opravovány. Vystavěny veliké ovčíny, tvrz ve Cvrčevsi přeměněna v sladovnu.
Rok 1680 nebyl jen rokem selského povstání, nýbrž i rokem moru. Epidemie nakažlivých chorob se tehdy častě ji vyskytovaly, zmínili jsme se o nakažlivé chorobě, kterou přinesl r. 1664 voják z Uher, avšak roku 1680 se rozšířila morová epidemie daleko více a také úmrtnost byla veliká. Před morem uprchlí král. místodržící z Prahy do Klatov a ubytovali se v jesuitské koleji od září 1680 do ledna 1681, ježto na Klatovsku se epidemie morová mnoho nevyskytovala. Jesuité nejen nebojácně nemocným přisluhovali svátostmi, ale prodávali také léky ze své lékárny ostatním občanům, že vyvolali stížnost místního lékárníka.
Ale nejen epidemie moru, i jiné rány stíhaly tehdy obyvatelstvo. R. 1664 si stěžuje kronikář, že byla velikým krupobitím zničena veškerá úroda. R. 1675 zase při průtrži mračen se vylila voda z Drnového potoka, který protéká městem, až k městským branám, vyvracela domy na březích a také předměstskou jesuitskou zahradu zatopila. A opět zima z r. 1684 na rok 1685 byla tak tuhá, že správě kolejní zahynulo v ovčínech 600 jehňat a v rybnících, až do dna zamrzlých, většina ryb. R. 1686 bylo opět po několik měsíců veliké sucho.
Za takových poměrů se jesuitům jistě těžce hospodařilo, i když ochotně jim pmomáhali pířívrženci ze Šlechty, jmenovitě nejvyšší purkrabí hrabě I. Ber. z Martinic.
Války s Turky ukládaly i jesuitům velké oběti, musili odvádět značné vojenské dávky. Nezbylo než prodat některé menší nemovitosti. Tak prodali ves Kladruby na panslvi střelském a chtěli prodat 4 rybníky v Beňovech u Klatov, ale pro odpor klatovské obce nemohli.
Přesto se chlubí pisatel kroniky, že jejich hospodaření je ve finanční rovnováze. Píše r. 1681: "Běžné dluhy stálé byly placeny a z kapitálu uplaceno 1000 zl. podle nové smlouvy se správou semináře. Více bychom byli zaplatili, kdyby pevný úrok z 30.000 zl., taxa a gabella nebyly vyčerpaly z pokladny skoro 3000 zl.