Obce S:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Sedlečko

• První zmínka o tomto místě je z roku 1426, kdy si zde opevnil sídlo Jan Slonek ze Sedlce. Byl spolu s Bojířem z Čejkov ručitelem příměří mezi pány z Růže a Husitskou Sušicí.
• V horažďovickém kostele je pochován Smyl ze Sedlce.
• Roku 1591 byl statek spojen s Nalžovy.

Sedlo (Sattelberg)

• Podle kroniky obce Srní vznikla osada zásluhou Johana Hofmana, sloužícího u hraběte Kolowrata, který mu za věrné služby vystavil dekret na výstavbu domu ve stodůlecké rychtě. Po dlouhém hledání vhodného místa dal na radu jednoho skláře z Paští a postavil si dům na protějším svahu nad Křemelnou. Za čas se k němu přidaly další tři skláři z Paští, Hnüsl, Joachimstaller a Haas. Takové jsou začátky vzniku osady Sedlo.
• U osady vystavěna v letech 1937-42 vyrovnávací nádrž přečerpávací elektrárny u Čeňkovy Pily. údaje pro počty obyvatel a domů v Sedle-Sattelbergu: r.1872 - 482 obyv., 54 d.; r.1893 - 456 obyv., 60 d.;r.1900 - 395 obyv., 51 domů. Pro rok 1910 již Seznam úvádí sumární údaje 1171 obyvatel a 172 domů, které ovšem představují Sedlo jako katastrální obec Štádlovských podílů I. ( tj. Stodůlecké Podíly, pod níž spadaly: Brückmühle, Kaltenbrunn, Kirchenhäuser, Lochmühle, Rehberg, Thalhäuser, Unter-Grünberg, Schlösselwald ( Horní, Dolní i Střední ) i samotný Sattelberg, tedy Sedlo. Tyto všechny osady a samoty byly započítány do výsledného čísla, takže Sedlo jako takové mělo v té době obyvatel i domů o dost méně
• Sedlo bylo poměrně dost velkou osadou, velmi dlouho i větší než Srní - i když ten nepoměr byl dán nejspíš hlavně tím, že Sedlo mělo zástavbu roztroušenou na poměrně velké ploše.
• Otto uvádí:osada v Čechách, na býv. král. hvozdě, hejtm. Sušice, okr. Kašp. Hory, fara a pš. Rehberg; 53 d., 1200 obyv. (1901), výr. krabiček, pila, 3 mlýny.
• Podle Chytilova místopisu bylo na Sedle neuvěřitelných 170 domů a 1186 obyvatel.

Sekrýt

• 1960 zavedena el

Skála

• F.Palacký umisťuje na Skálu útočiště Soběslava II. v bojích s Bedřichem o české knížectví v letech 1178 – 1179.
• Hrad Skála byl založen na počátku 14. století, když Děpold ze Zbiroha či z Rýzmberka rozdělil r. 1282 svůj majetek mezi svých šest synů. Z nich Vilém si uprostřed svého dílu postavil před r. 1318 hrad. Vilém se sice připomíná již r. 1287, ale teprve v r. 1318 se píše ze Skály. To je také první zpráva o hradu. Vilém ze Skály získal před r. 1342 Švihov a stal se předkem významného rodu Švihovských z Rýzmberka.
• Z historických pramenů o Skále – 1318 – Vilém z rodu Rýzmberků, kteří byli v rozporu s králem Václavem IV. ten nechal hrad 3x dobývat. 1399 zde bylo při dobývání prvně v českých zemích použito obléhací dělo. Při třetím obléhání 1413 byl vojsku před hradem čten první vojenský řád v českých zemích.
• Vilémovi synové Půta, Břeněk a Vilém vystupují v českém politické dění koncem 14. a na počátku 15. století jako odpůrci krále Václava IV. a straníci Zikmundovi. Půta zemřel v r. 1399; pravděpodobně zahynul při obléhání Skály, když královské vojsko přitáhlo k hradu i s dělem. Je to prvá zpráva o použití střelné zbraně u nás. Po Půtovi držel hrad jeho bratr Břeněk; v r. 1402 byla Skála opět obléhána královským vojskem. Tehdy totiž Zikmund zajal v Králově dvoře u Berouna svého bratra Václava IV. a táhl proti jeho stoupencům. Naopak zase královské vojsko pod vedením Petra Zmrzlíka ze Svojšína se snažilo zmocnit hradů Václavových nepřátel, a proto obléhalo Skálu, ale bez výsledku. Břeňkův syn Půta který po otcově smrti (1407) zdědil Skálu, vystupoval vůči Václavovi IV. Rovněž nepřátelsky, ale byl r. 1413 v Praze zavražděn z neznámého důvodu Janem Městeckým z Opočna. Z králova příkazu oblehl pak Skálu, kterou hájil purkrabí Přibíb z Tukleb, Hájek z Hodětína. Obležení trvalo od června až do října 1413, ale není známo, zda byl hrad dobyt.
• 1441 hrad dobyt pro stálé loupežné nájezdy jeho posádky. Ti byli zavěšeni na stromech a hrad vypálen.
• Skála byla znovu opravena, ale již 1562 uváděna jako pustá. Protože se v zřícenině schovávali lapkové, nechal ji císař r.1652 rozbořit
• Po Půtově smrti zdědili rodový hrad jeho bratři Jan a Vilém mladší. Nesídlili však na něm, neboť Vilém držel Švihov a Jan Rábí. Za husitství stáli oba bratři na straně Zikmunda a Říma. Za to jim Zikmund zastavil část statků kladrubského kláštera, zejména městečko Přeštice. Po dobytí Švihova r. 1425 husity pobýval sice Vilém jistou dobu na Skále, ale jakmile byl Švihov opraven, opět se sem vrátil. Na opuštěné Skále se usadil jakýsi loupeživý rytíř neznámého jména. Proto Hynek Krušina ze Švamberka a Hanuš z Kolovrat hrad oblehli, posádku na místě oběsili a rytíře odvedli do vězení. Švihovští hrad Skálu opravili a až do r. 1505 zde bydlel správce statku.
• Nejvýznačnějším a nejmocnějším členem rodu Švihovských z Rýzmbekra byl Půta, který zdědil rozsáhlé statky po svém otci Břeňkovi (syn Jana) i po strýci Vilémovi mladším. Byl členem královské rady a nejvyšším sudím. Vystupoval ostře proti českým bratřím a byl původcem dekretu z r. 1487 o připoutání poddaných k panství. Když v r. 1504 zemřel, podělili se o otcovské dědictví jeho dva synové, Jindřich a Václav. Každý z nich obdržel polovinu hradu a půl paseky, na níž stál. Nákladným životem jejich otce byly však rodinné statky tak zadluženy, že je oba bratři museli v r. 1548 prodat.
• Švihovské panství, k němuž patřil i hrad Skála, získal Heralt Kavka Říčanský z Říčan. Po něm se zde v krátké době vystřídala řada majitelů (Šebestián z Říčan na Přestavlkách v r. 1568, Jan Chlumčanský z Přestavlk v r. 1572). Hrad Skála pustl, dřevěné části stavení úplně sešly, takže již nebyl obyvatelný. V r. 1613 získal panství a pustý hrad Skálu jiný příslušník původního rodu, Bedřich Švihovský z Rýzmberka. Tehdy se Skála uvádí naposledy; hrad sám i jeho jméno pak upadly zcela do zapomenutí. V r. 1630 se už mluví pouze o „starém zámku“. Jeho zříceniny byly však tak mohutné, že po skončení třicetileté války je generál F. Pieroni dal v r. 1658 na císařův příkaz ještě s jinými hrady pobořit, aby nemohly sloužit jako opěrný bod nepříteli.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku
.

Skelná (Glasserwald)

• V místech Skelné vznikla po roce 1617 pateříková skelná hut'.
• V urbáři z roku 1630 je jako zakladatel uveden Kaspar Häusler.
• Zápis z katastru z roku 1654 uvádí jako majitele Hanse Häuslera, zkráceně podle povolání Hanse #

Skláře (Glaser).

• Hut' zanikla pro nedostatek dřeva v roce 1687.
• Název obce se datuje kolem roku 1700 a jeho vznik je spojován nejen s místní pateříkovou hutí, ale i s využívání zdejších lesů sklárnami v okolí.
• Obec,převážně zemědělská (pateříková hut' už neexistovala) měla devět dvorů. Obyvatelé se věnovali chovu dobytka lesnímu hospodářství. Přestože obec nebyla veliká, měla dvě hospody a obecní knihovnu, která v roce 1938 vlastnila 237 svazků.
• Ke Skelné patřil také mlýn (Glasermüle) Stával na samotě mezi Skelnou a Pasekou směrem na Zettlovu Hůrku. Stál na Křemelné a vedle něho stávala pila a malá elektrárna pro místní spotřebu.

Skelná Huť

• Nachází se 2 Km směrem na hraniční přechod Svatá Kateřina.
• Obec získala svůj název podle sklenářských hutí, které se zde nacházely.
• V okolí Skelné hutě se nachází vojenská opevnění, která měla sloužit k obraně ve druhé světové válce.
• Členové vlastivědného muzea z Nýrska v okolí nalezly zbytky po bojích mezi osvobozeneckými jednotkami a jednotkami německé armády.
• kaple Z Na Popluží zbořena kolem 1960, byla podkovovitého tvaru, bez věžičky, vysoká 2,2 m, stála nad nynější zahrádkou a před nynější garáží

Skránčice

• První písemná zpráva o vsi Skránčice je z roku 1411. Bylo jednáno o desátku obilném ve vsích Skránčicích a Plichticích ke kaplanství v Zavlekově.
• Roku 1596 je zmínka o vsi Skránčice v deskách zemských jako zboží panství Plánického.
• Ves leží na jižním svahu vrchu Škalky.
• Nedaleko se prostírá rozsáhlý rybník Hnačovský, jehož břehy se dotýkají katastrálních hranic Skránčic, Hnačova, Plichtic a Zavlekova. Na potoku Bradavka je rybník a osamělý mlýn Bradava, blíže pak Nová hospoda, rodiště básníka Rudolfa Mayera. Proti, na druhé straně státní silnice, bývala kovárna, kde byl v době povoznictví velmi čilý ruch.
• Uprostřed návsi je kaple sv. Anny, která byla postavena v roce 1936.

Slatina u Horažďovic

• Ves Slatina u Horažďovic, dříve uváděno u Lnář, byla založena v polovině 12. století, kolem roku 1150. Její původ sahá do období osídlování této oblasti Slovany.
• .Vzhledem k názvu vsi z něhož vyplývá, že se rozkládá na slatinné a bažinaté půdě, se při osídlování využíval terén vyšší, skalnatější a sušší. Nejstarší získaná půda ždářením je právě směrem za těmito nejstaršími osídlenými místy. Tito starousedlíci se postupně stávali gruntovníky. Nejstarší získaná pole jsou směrem od Liští, přes Trávníky, Stružka, Na dolích, k Novému, k Náramku a Hořicum. Všude jinde v okolí byly husté lesy (pralesy) a původní divoká příroda. Kolem roku 1170 bylo již získáno přes 100 korců půdy t.j. cca. 30 hektarů.
• Založení a vybudování církevního dvora (statku) kolem roku 1220 a postavení kostela zasvěceného sv. Václavu svatojiřským klášterem na Pražském Hradě. Tento klášter založil a vlastnil v této oblasti 7 dvorů (církevních statků). Svatojiřský klášter, který je jedním z nejstarších v Čechách (byl založen roku 973) se značně podílel na kolonizaci této oblasti. Svatojiřský klášter vlastnil dvůr ve Slatině a v Poli celkem 56 let do roku 1284, kdy biskup Tobiáš je prodal za 170 hřiven stříbra panu Bohuslavovi, purkrabímu na hradu Zvíkov Založením a rozvojem církevního statku a další kolonizací se počet rodin ve Slatině rozrůstá na 30 a čítá celkem 160 obyvatel. Do dnes tradované a používané rozdělení "ve vsi" a "v chalupách" spadá do tohoto období kolonizace a rozvíjení středověké vesnice.
• Kostel ve Slatině byl vypálen v době husitských válek. Bylo tomu v létě 1421, kdy majitelem slatinského statku byl Střízek z Nebřehovic u Písku. Jan Žižka táhnul se svým vojskem podruhé na hrad Rábí. Vypálil a zbořil kostel v Kadově a Přibíkovi, který se uchýlil na hrad Rábí poničil i tvrz. Dále vypálil kostel ve Slatině
• Na místě vyhořelého kostela byla postavena zděná kaple sv. Václava. Postavili ji páni Nebřehovičtí, kteří slatinský statek vlastnili celkem 203 let.
• V roce 1765, kdy byl vystavěn nový kostel v Kadově a vysvěcen na sv. Václava za velké slavnosti, daroval ze slatinské kaple Ferdinand Kunáš z Machovic kadovskému kostelu stříbrný kalich a mešní roucha.
• Kapli nechal zbořit lnářský hrabě Kristián při stavbě špejcharu a postavil vedle pouze malou zvonici (kapličku)
• Původní dřevěná synagoga stála v centru ghetta. Stála na čtyřech nosných dřevěných sloupech o rozměrech 8 x 6 metrů.
• Nová synagoga ve Slatině je samostatně stojící patrová, prostě klasicistní stavba s valbovou střechou. Vystavěna byla v roce 1868 (podle některých pramenů již v roce 1850). Bohoslužby zde probíhaly až do roku 1912.
• V září roku 1917 opustil Slatinu poslední Žid a téhož roku koupil synagogu za 10 800 Kčs obchodník a učitel hudby pan Karel Volmut. Podnikavě ze "šůlu" přestavěl kupecký krám a z modlitebny stodolu.
• Po druhé světové válce opuštená stavba sloužila k různým účelům obce a JZD. Po sloučení družstev tehdejší vlastník JZD Svéradice v roce 1975 synagogu prodalo a noví vlastníci ji v roce 1983 obnovili do dnešní podoby.
• Slatinský židovský hřbitov se rozprostírá asi 1km severně od slatinské návsi, v lese, západně od silnice vedoucí do Chanovic a Bezděkova. S rozměry 58 x 28 metrů zaujímá plochu 1624 m².
• Židé ze Slatiny a širokého okolí sem byli pohřbíváni již od roku 1668. Až 9. března 1723 povolil slatinským Židům zřízení hřbitova tehdejší majitel Slatiny, Václav Ferdinand Kunáš z Machovic.
• Dnes nejstarší čitelný náhrobek je z poloviny 18. století.
• Z historického hlediska je nejzajímavější ghetto, z něhož se však do dnešní doby dochovaly jen některé domy a i ty jsou značně přestavěné (slouží dnes rekreačním účelům).
• Hlavní jádro židovského ghetta ve Slatině tvořila skupina řadových kameno-hliněných domků o velikosti cca 6 x 5 metrů.
• Po roce 1850 začala emigrace slatinských Židů zejména do Spojených států severoamerických, ale i na Balkán (Bosna - Hercegovina) a poslední židovská rodina opustila Slatinu v roce 1917.

Slavošovice

• 1588 zakoupily Klatovy od Cypriána Peka z Římku za 2452 kop gr.čes. Hauffův dvůr ve Slavošovicích s 11 rybníčky a Černým lesem jdoucím k Habarticům.

Slučí Tah (Schnepfenstrich)

• Součástí Zhůří bývala její osada Nové Zhůří – Neu Haidl, která ležela při státní silnici ze Sušice do Železné Rudy. Říkalo se jí také Slučí Tah (Schnepfenstrich), tento název je v současné době známější.
• Do r.1910 stály v místě pouze dva domy - hostinec Rohrbacher a dům čp.70, v němž žilo dohromady deset rodin.
• Hostinec býval nazýván rovněž " Schnepfenstrich " nebo " Rutsch ".
• Název Nové Zhůří (Neuhaidl) se objevuje až r.1910, kdy je místo zaznamenáno coby samota, již o třech domech - obyvatelstvo i přesto více používalo starší název Schnepfenstrich.
• V r.1930 bylo postaveno dalších šest domů, takže během 30.let se počet obyvatel pohyboval kolem stovky.
• V 1.pol. 20.st. sídlila ve Slučím Tahu finanční stráž; pošta byla zasílána na poštovní úřad v nedaleké Nové Hůrce.
• Od sezóny 1939/40 začaly místní děti navštěvovat školu v Hozschlagu (Paseka).

Sluhov

• Část obce Kolinec
• Sluhovská lípa je památný strom ve vsi Sluhov. Nejstarší lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) roste v centru vsi, v nadmořské výšce 590 m. Obvod jejího kmene měří 830 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 20 m. Stáří lípy se dohaduje na 750 let.
• V koruně stromu byla, co lidská paměť sahá zvonička. Ta byla sejmuta až v roce 1992 a umístěna opodál.
• Chráněny jako památné stromy jsou od roku 2005 i vedle stojící dvě lípy.

Slunečná (Stadler Sonnberg)

• Stadler Sonnberg nebo také Stodůlská Slunečná. Jednalo se o skupinu budov v původním katastrálním území Stodůlky.Na mapě Stabilního katastru můžeme napočítat 15 stavebních parcel.
• Majiteli statků v této oblasti byli Králováci spadající pod Stodůlskou rychtu.
• Z rychty Stodůlky rozvojem nových osad v prvé polovině 18. století vytvořila další rychta, zvaná někdy Nová, úředně rychta Stodůlský Podíl.
• Královácké rychty neměly podobu vnitrozemských vesnic. Byly to obce samostatných lesních dvorů, stojících odděleně uprostřed svých často velice rozsáhlých pozemků, převážně lesů. V obec tedy rychtu, je spojovalo většinou společné údolí.
• Královácká práva byla zprvu nepsaná. Vedle užívání lesa pro odběr dříví k vlastní potřebě měli právo na pasení svého dobytka ve vrchnostenských lesích, v určitém rozsahu i právo lovu a jednotlivě ještě řadu dalších naturálních práv, např. sběr smoly, provoz mlýna nebo pily a další. Měli i řadu osobních práv. Mohli se svobodně stěhovat, prodávat a kupovat statky, byli osvobozeni od vojenské služby. Toto právo se vztahovalo pouze na sedláky, nikoliv na jejich podruhy a čeledíny. Ekonomicky významné bylo pro ně také právo volného odběru piva a kořalky. Například od nejstarších dob si kupovali Králováci pivo tam, kde se jim to zdálo být nejvýhodnější. Bylo to většinou z pivovarů řady menších panství na české straně Hvozdu. Což vedlo k častým sporům s vrchností, jejíž pivo bylo většinou nevalné kvality a drahé.
• Po roce 1945 došlo ke konfiskaci nemovitostí a přechodu vlastnictví na stát.
• Celé území se po roce 1950 stalo součástí Vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda.

Smrkovec

• Smrkovec je prvně zmíněn roku 1366. Tehdy držel ves jakýsi Kostano ze Smrkovec.
• Později patřil Smrkovec pod horažďovické panství.
• I zde stojí na návsi kaple, která je zasvěcená Sv. Janu Křtiteli.
• V těsné blízkosti vesnice byl založen rybník – Smrkovský.
• Severně od Smrkovce se rozkládá vrch, jehož název připomíná zdejší prastaré osídlení – Slavník.

Soběšice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1381.
• Roku 1623 náležely Vojtěchu Branišovskému rytíři z Branišova (pán na Frymburku). Ten povstal proti Ferdinandovi II. a byl odsouzen ke ztátě jmění, jeho statky vypáleny a vydrancovány.
• Poté kupuje ves Soběšice Alžběta z Kolowrat;
• Podle pověsti loupeživý rytíř soběšický se svými společníky z Frymburka a z Tažovic přepadával kupce na Zlaté stezce. Povstala proti nim města Plzeň a Budějovice a tvrze jim rozbořila,
• Poblíž sousední vsi Damíč se má v lese nalézat 2,8 vysoký menhir
Části obce
• Soběšice
• Damíč
• Mačice
• K obci Soběšice náleží administrativně osada Panské Mlýny. Osadou protéká Novosedelský potok, který je zároveň hranicí mezi Plzeňským a Jihočeským krajem. O osadě se zmiňuje i Karel Klostermann ve svém románu V ráji

Sobětice

• Obec Sobětice se nachází necelé 3 km jihovýchodně od Klatov vlevo od silnice I/22 vedoucí z Klatov do Horažďovic. V Místě odbočky do Sobětic je při silnici malý rybník a při jeho severovýchodním břehu je malým ostrůvkem, kde dříve stávala tvrz. Dnes je ostrůvek zarostlý stromy a nejsou na něm žádné stopy zdiva
• Ves Sobětice vznikla počátkem 14. stol. Byla rozdělena do dvou částí a jako jeden z majitelů je v roce 1345 připomínán klatovský měšťan Glenglin. Druhou část vlastnil Jindřich ze Sobětic, který ji v roce 1348 zapsal jako věno manželce Kateřině.
• Předpokládá se, že tvrz v Soběticích vznikla v 1. polovině 14. stol. Sobětičtí drželi ves až do roku 1639. Za Alše ze Sobětic, přívržence Sudy z Řeneč, byla sobětická tvrz v roce 1520 vypálena. Od roku 1659 byl majitelem Sobětic Vilém Albrecht z Kolovrat, který statek s tvrzí připojil k týneckému panství, jehož součástí zůstal do 20. stol. Dosud není doloženo, zda tvrz na ostrůvku v rybníčku stála ještě v 17. stol. V té době je naposledy v Soběticích zmiňována tvrz, ale není jisté, zda se jedná o starou tvrz na ostrůvku nebo o jinou, jejíž polohu neznáme.
• 25.1.1639 Voršila Sobětická prodala statek Sobětický s tvrzí s dědinami, loukami, rybníky, potoky s mlýnem pustým, ovčínem pustým, s štěpnicemi, zahradami, chmelnicemi, lidmi osedlými, s krčmou výsadní a s dvorem poplužním Jakubovi Longinovi z Longinu za 11600 kop.m. 16.10.1659 prodal Longin Sobětice Vilémovi Albrechtovi Krakovskému z Kolovrat za 8.200 zl.
Zdroj: Encyklopedie českých tvrzí, III.

Soustov

• Zbytky hradu Sohostov či Soustov leží na vrchu s příznačným názvem Hrádek asi 500 metrů východně od vsi Soustova a přibližně stejně daleko jižním směrem od hlavní silnice č. 22 z Klatov na Kdyni a Domažlice. Lze také využít vlakové spojení do Bezděkova či Janovic nad Úhlavou.
• Sohostov se jako ves objevuje v písemných pramenech poprvé v roce 1379 a brzy poté vznikl zřejmě i hrad, jehož majitel Ondřej ze Soustova se jako purkrabí hradu Velhartic připomíná roku 1397. V držení jeho potomků, pánů ze Soustova, hrad zůstal až do začátku 16. století, poté ale přešel z blíže dosud nezjištěných důvodů do majetku krále. Roku 1520 byl hrad opět za nejasných okolností poškozen a nedlouho poté se stal majetkem Heřmana z Janovic, který jej ale nevyužíval a hrad proto postupně zpustl. Roku 1539 je již popisován jako pustý. V 19. století byl navíc areál původního jádra poškozen lámáním kamene.
• Dvoudílná hradní dispozice byla rozdělena na níže položené předhradí na východní straně a skalnatý hřeben protažený v severojižním směru, na němž stávalo obytné jádro hradu. Předhradí bylo ze tří stran chráněno dosud v terénu patrným příkopem a na západě se přimykalo k již zmíněnému hřebeni, z pozůstatků zástavby jsou v jeho prostoru patrné pouze dvě zahloubení, náležící patrně zahloubeným hospodářským budovám. Převýšené protáhlé jádro bylo modelováno tvarem skalnatého hřebene a obsahovalo na jižní straně hranolovou obytnou budovu či věž, snad obvyklý donjon, a pravděpodobně ještě druhou menší stavbu, o čemž by mohl svědčit i dochovaný úsek zdiva. Ten lze ale také interpretovat jako pozůstatek obvodové hradby jádra, takže jednoznačné rozhodnutí by mohl přinést jedině podrobnější archeologický výzkum.
Zdroj: T. Durdík (in Ilustrovaná encyklopedie českých hradů, LIBRI 1999)

Sova (Eulhütten)

• Zůstal jeden dům, bývalý hostinec.
• Je sice o kus dál vpravo ale patřil pod Eilhütten (alternativní název pro osadu Sova).
• Poblíž tohoto domu jsou dvě původní šumavská umrlčí prkna (1936 a 1939).

Srbice

• Budova jež v sobě obsahuje zbytky renesanční tvrze z první poloviny 16. stol. je první, kterou uvidíte, hned za rybníkem při vjezdu do obce. Tvrz stojí na břehu místního rybníka napájeného vodou ze Srbického potoka.
• Původní srbické tvrze s poplužním dvorem z první poloviny 16. stol. se dodnes dochovala jen východní část severního křídla. Dodnes obsahuje několik valeně klenutých prostor s pětibokými výsečemi, jako pozůstatek sídla původních majitelů, které bylo po připojení k Týnci, v polovině 17. stol., zcela přestavěno na obytnou budovu dvora. Dnes je tato patrová budova obdélníkového půdorysu, krytá sedlovou střechou v soukromém majetku a slouží k bydlení.
• První zmínka o Srbicích je ze druhé poloviny 14. stol, kdy ves patřila zemanům Zbyslavovi a Sezimovi. Předpokládá se, že panské sídlo stávalo v Srbicích koncem 14. stol., o jeho vzhledu se však nic neví. Historie tohoto sídla je poněkud útržkovitá.
• Snad již v 15. stol. patřil statek rodu Srbických ze Záležel, který je naposledy připomínán roku 1529 a po nich byl držitelem statku Jan Kanický z Čachrova, který jej před rokem 1544 prodal Janu Dlouhoveskému z Dlouhé Vsi. Do dnešních dnů dochované zbytky panského sídla ve hmotě obytné budovy pocházejí z mladšího sídla, které je poprvé připomínáno roku 1544, ale jeho stavebník není přesně znám. Již v roce 1545 koupil statek od Jana Dlouhoveského Sebastián Reichenbach z Reichenbachu.
• Majitelé se později střídali a v roce 1654 koupil zadlužený statek Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat a připojil jej k týneckému panství, ke kterému patřilo až do 20. stol.

Srní (německy Rehberg).

• Srní je poměrně mladá horská obec, kterou založil majitel panství Stodůlky baron Schmiedel pro dřevaře v roce 1727 a pojmenoval podle hojného výskytu srnčí zvěře.
• Ani před tím zde však nebylo pusto. Několik zarostlých hald v blízkém okolí svědčí o tom, že se tu v minulosti těžilo zlato.
• Pro hornickou minulost hovoří i pozlacený orel, který býval umístěn na špičce věže zdejšího kostela.
• Postupně se osada rozrostla na rozsáhlou farní obec. Původně v obci sídlili též strážci hranic – Králováci.
• V roce 1788 byl postaven kostelík a v letech 1804 až 1805 na jeho místě kostel Nejsvětější Trojice. Je to jednolodní, slohově nevýrazná stavba s hranolovou věží, na návětrné straně krytá šindelem.
• V roce 1818 byla v Srní umístěna jedna z prvních meteorologických stanic a fungovala zde do roku 1845.
• K zajímavostem v Srní patřil mlýn s pilou, který pracoval do roku 1949.
• Na malém hřbitově jsou pochováni někteří příbuzní Karla Klostermanna a postavy z jeho děl.
• Při silnici směr Prášily se asi 1 km od Srní nachází stará dřevorubecká osada Mosau (česky Mechov). Dnes je Srní hlavně rekreační obec s řadou hezkých původních stavení horského typu.
Pamětihodnosti
• Kostel Nejsvětější Trojice
• Vodní mlýn
• Vodní elektrárna Čeňkova Pila
• Vodní elektrárna Vydra

Stachy

• Obec Stachy náležela do svazku rychet Královského hvozdu.
• Počátek osídlování je spojován s lety 1550 - 1560.
• Obyvatelé se živili především obchodem a sklářstvím (již ve 14. stol. zmínka o šumavském skle a v 17. a 18. stol. o českém křišťálovém skle).
• Lidovou obživou zde byla výroba dřevěného zboží (stachovský šindel a dřeváky).
• První kostel Panny Marie byl v obci postaven v roce 1781. Byl však pro obec malý, a proto byl v roce 1849 postaven nový, větší kostel Navštívení Panny Marie, jehož zvláštností je obráceně orientovaný oltář.

Stará Lhota

• Obec spadá pod Nýrsko.
• Kaple ve Staré Lhotě. Dřevěná kostrukce věžičky je poškozena. Střecha lodi mírně poškozená. Kaple je zavřená a prázdná.

Stará Huť u Podlesí (Althütten am Vogelsang)

• Dvě lokality (Stará Huť I, Stará Huť II) na severovýchodním úbočí Huťské hory, na kterých se nacházely hutě patřící k osadě Podlesí (Vogelsang)
• Stará Huť II - stála v nadmořské výšce 1000 metrů při potoce pramenícím nedaleko. Huť byla v provozu již před rokem 1736, kdy jsou na mapě kašperskohorské Zlaté stezky na tomto místě zakresleny 2 chalupy a místo pojmenované Am Vogelsang.
• Později byla huť přenesena do lokality Stará Huť I a nelze ani vyloučit, že na obou místech se v určité době pracovalo současně.
• V jihozápadní části Staré Hutě II dnes stojí na základech původního objektu (č.47 na mapě Stabilního katastru z roku 1837) dřevěná chata s původním celokamenným vysokým komínem.
• Na louce ve svahu pod chatou jsou na pravém břehu potoka zbytky pece a dalších usedlostí a přímo u potoka je halda sklářského odpadu. Vyrábělo se zde duté i tabulové sklo a korálky. Čtyři úlomky modrého, mléčného a čirého malovaného skla naznačují možnost existence malírny.
• Sklářská surovina – křemen – se těžila v lomu vzdáleném 100 metrů na severozápad. Cesta kolem lomu pokračuje dále po svahu Huťské hory až k zaniklé Flusárně, kde se vyráběla důležitá sklářská surovina – potaš neboli flus.
• Stará Huť I - byla v provozu pravděpodobně v druhé polovině 18. století, pak se výroba vrátila zpět do Podlesí. Huť stála 520 metrů jihozápadně od předchozí hutě II u prameniště potoka v nadmořské výšce 1100 metrů.
• Důvodem pro založení právě v těchto místech byly nepochybně nedotčené zásoby dřeva a čistá voda.
• V areálu sklárny se unikátně dochovaly základy hutní haly vnějších rozměrů 14,7x13 metrů. Jedná se o podezdívku sestavenou z nasucho kladených kamenů, širokou kolem 65 cm. Na ní původně spočívala dřevěná roubená konstrukce haly, do které se vcházelo z horní části svahu.
• Uprostřed haly byla umístěna tavicí pec, z níž se dochovalo pouze žárem do červena propálené dno rozměrů 2,9x1 m.
• Podle malých rozměrů pece sklářští odborníci odhadují, že v peci mohly být čtyři pánve, po dvou na každé straně. Větší pánve byly zřejmě používány na základní sklovinu, v menších se tavilo odlišně zabarvené sklo pro výzdobu nebo výrobu bižuterie.
Na tavicí pec bezprostředně navazovala pec chladicí, ve které se zužitkovalo přebytečné teplo, Do ní se vkládaly ve velkých režných hrncích cihlově červeného povrchu hotové výrobky k postupnému chlazení, protože při prudké změně teploty by praskly. Zlomky těchto chladicích nádob jsou v archeologických nálezech rovněž zastoupeny.
Kamenná konstrukce chladicí pece se dochovala do výšky téměř dvou metrů. Na její stavbu byl použit materiál shodný s podezdívkou haly. Stěny pece z něj byly sestaveny bez použití pojiva. Celistvost pece do dnešní doby umožnil 29 metrů vysoký a 90 let starý smrk, jehož kořeny obepnuly její zdivo.
• Obvod sklářského komplexu je částečně ohrazen zídkou vytvořenou z kamene sebraného na okolních pozemcích. Podobné zídky jsou typické pro osídlenou šumavskou krajinu.
• Důmyslným technickým zařízením je vodní náhon, který začínal v prameništi mezi oběma sklárnami. Na jeho více než 2 km dlouhé cestě do něj ústilo kolem osmi pramenů a potoků a sloužil k pohonu brusírny v Podlesí.
• 500 metrů severozápadně od Staré Huti II nalezneme v lese pomníček jako vzpomínku na tragický příběh, který zde skončil smrtí tří lidí na Štědrý den roku 1937. Šestnáctimístné dopravní letadlo s označením F-AMYD typu Wibault - Penhoet 282 - T 12 společnosti Air France, které zajišťuje pravidelný provoz na lince Bukurešť-Vídeň-Praha-Paříž. Stroj, řízený šéfpilotem Čsl. Aerolinií šestatřicetiletým Františkem Lehkým, vzlétá vstříc svému neúprosnému osudu se zpožděním v 15 hodin 55 minut. Na palubě letounu je pouze jediný cestující. Státní návladní JUDr. Karel Flanderka se vrací z obchodního jednání do Prahy. Svůj kurs – 326 – udává později i ruzyňská věž. A tak vede posádka letadlo bezpečně ku Praze ve výšce 1900 metrů, rychlostí 250 km v hodině. Počasí se začíná zhoršovat, mlha houstne, sněží a posádka žádá Ruzyni o zaměření polohy. Navigátor potvrzuje dosavadní kurs a nařizuje sestup na 700 metrů. Pro další zhoršení povětrnostních podmínek žádá Austruce těsně před Prahou o potvrzení kursu. Dostává nečekaný příkaz změnit směr letu do kursu 215. To v dané chvíli znamená návrat do jižních Čech. Přelétá Kašperské Hory a v 17 hodin 39 minut naráží ve výšce 1080 metrů do severovýchodního svahu Huťské hory.

Stará Hůrka (Alt Hurkenthal)

• V říjnu roku 1732 prodala kněžna Eleonora Mansfeldová území mezi Polomem, Slatinným potokem a Vintířovou stezkou o rozloze přes tisíc hektarů za 2500 zlatých železnorudskému huťmistru, skláři Johannu Georgu Hafenbrädlovi.
• Ten na získaném pozemku záhy postavil sklářskou huť, nazývanou Česká huť, podle toho, že toto území bylo odpradávna osídleno českým obyvatelstvem.
• Sklárna začala záhy prosperovat, pro její provoz byl vybudován umělý kanál, přivádějící vodu z blízkého jezera Laka, která poháněla dřevěná kola.
• Kolem sklárny se uskupilo i několik menších obydlí a po vzniku sousední Hůrky začala být tato miniosada nazývána Starou Hůrkou.
• Kolem r. 1800 koupil Českou huť od Hafenbrädlů Kristián Ferdinand Abele ( zemřel 1801 ).
Starý Brunst (Alt Brunst)
• V místech pozdější osady se už od 16.stol. pálily tzv. „ na stojato “ lesy a z popela se získávala potaš ( uhličitan draselný ) potřebná pro výrobu skla.
• Po likvidaci lesa získalo místo název Brunst, odvozený od německého „ brennen “ ( pálit ). Ve 20.stol. se objevil nakrátko i český název Říje od německého ,, die Brunst “, tedy jelení říje.
• Roku 1698 zde Jan Jakub Eyssner založil na břehu Brunstského potoka sklářskou huť, u níž bylo postaveno hospodářské stavení, zajišťující dodávky potravin pro sklářské dělníky. Další budovou byl buchar na drcení křemene, přeměněný po zániku hutě na mlýn.
• Po Eyssnerově smrti r. 1705 vedla huť dva roky jeho žena a poté syn Jiří Jakub Eyssner. Mezi dalšími majiteli se vystřídali Johann Josef Hafenbrädl ( do pol.18.stol. ), po něm Johann Wenzel Adler ( zemřel 1799 ) a jeho syn Johann Baptista Adler, který zbudoval i novou sklárnu v blízkém Novém Brunstu – dosavadnímu Brunstu se současně pro odlišení začalo říkat Starý. Sklárna vyráběla různé druhy tabulového skla, které se vyváželo mj. do Terstu, Württenberku a Švýcarska.
• Od 20.let 19.stol. se však J.B. Adler začal dostávat do finančních potíží, které přes veškerou jeho snahu vyústily v konkurz a rozprodání majetku. Samotná huť byla vyhašena r.1830. Roku 1835 koupil Starý Brunst huťmistr Ferdinand Abele a Abelové vlastnili osadu až do r.1907 ( od r.1874 spravoval osadu a statek Ferdinandův syn Oswald ).
• Poté Brunst koupil vrchnostenský správce Sigismund Wohlrab, který zde zbudoval továrnu na dřevěné výrobky ( po kratší době vyhořela ).
• V Brunstu fungovala kromě huti i pila vyrábějící šindele a vybavená malou vodní elektrárnou, mlýn, kovárna a zájezdní hostinec " U Tetřeva " ( Zum Auerhahn ), vzniklý z původního šenku zřízeného spolu se sklárnou.
• Na přelomu 40. a 50.let vysídlená osada zanikla a budovy byly srovnány se zemí kvůli zřízenému VVP Dobrá Voda.

Stodůlky (Stadln)

• Bývalá centrální obec největší šumavské svobodné královácké rychty, která zabírala podle tehdejšího politického správního rozdělení svojí rozlohou 236 km čtverečních po Praze druhé největší území v Čechách, se rozkládala pod horou Křemelná nad stejnojmennou říčkou.
• Nejprve se místu, kde vznikla pozdější vesnice, říkalo Simonovy stodoly, od roku 1617 už Stadeln.
• Obec mívala dva mlýny, školu, pilu a několik hostinců. Nejzajímavější stavbou bývala jedna z nejstarších a největších usedlostí v Královském hvozdu, nazývaná Bon Bolthaus či Balthashof. Veřejná kaple svatého Sebastiana s barokním oltářem, která vzhledem a velikostí připomínala kostelík, byla postavena v 80. létech 18.století.
• Stodůlky posloužily v 50.letech jako terč dělostřelecké a raketové střelnici,která ležela na protějším svahu cestou na Velký Bor.
• Torzo kaple stálo jaště v 60.letech a bylo srovnáno se zemí,aby nemohlo sloužit jako úkryt narušitelům hranice.

Strašín

• Osídlení zdejší oblasti se datuje až do dob mladší doby železné, tehdy sem přišel kmen Keltů. Trvalé osídlení kraje pak začíná v 6. – 10. století, kdy se zde usazují slovanské kmeny. Strašínská obec původně vznikla ze samot, které se postupem času rozšiřovaly a sbližovaly se. První dochovaná písemná zmínka o vsi samotné pochází z roku 1254. Z dochované zprávy vyplývá, že zdejší faru spravovali strakoničtí johanité. Ves již tehdy pravděpodobně patřila Vítkovcům, předchůdcům Rožmberků. Ve 13. století se také datuje vznik hrádku v blízkosti Strašína na skalnatém hřbetu Na výškách.
• O vzniku názvu obce existuje několik domněnek. Podle jedné je jméno „Strašín“ odvozeno z osobního jména „Stráša“ (Strášův dvůr, sídlo). Jiná teorie název odvozuje od základu „stráž“, pocházejícího od strážní funkce vsi u stezky z bavorského Pasova. Nabízí se také teorie, podle které zde v minulosti došlo k nějaké strašné nebo strašidelné události. Dokonce se traduje, že ve staré knize, která byla uložena v žihobeckém kostele, je latinsky zapsáno: „Strašeň locus horribilis“ – Strašeň místo hrůzné. Ať už je původ jména obce jakýkoliv, musel název v průběhu let projít dlouhou cestou, než dosáhl dnešní podoby. V roce 1254 se tak v dochovaných materiálech objevuje tvar Strahen, r. 1274 Strazen, r. 1380 in Strassin, r. 1405 Strassin, na počátku 17. století Strassen, po roce 1617 Strassyn a do roku 1924 pak Strašeň. V roce 1924 je úřední název obce změněn na dnešní tvar Strašín.
• Roku 1274 prodává Vítek z Krumlova Strašín se dvěma mlýny a pozemky strakonickému převoru.
• Dalšími majiteli obce se stávají pánové na Rabí. K roku 1369 je zdejší kostel uváděn jako farní a poutnický. Kostel byl s historií obce úzce spjat - to, že se zde několikrát v roce setkávali lidé z celého okolí, mělo na rozvoj Strašína pozitivní vliv. O umístění kostela na vysoké skále uprostřed údolí vypráví několik legend. Podle jedné bylo původní místo výstavby jinde, nadpřirozená síla však postavené bourala a přemisťovala na Hůrku. Když zahřmělo a nebe se otevřelo, všichni tvrdili, že uviděli Pannu Marii, jak kameny přenáší. Po třech dnech a nocích tak nezbývalo než její přání splnit a začít stavět na Hůrce. Další legenda také mluví o pokynu z nebes. Panna Marie se se synáčkem v náručí zjevila knězi na skále za kostelem. Na znamení svého zjevení utvořila ve skále důlek, ze kterého ihned „vyprejštila voda“. Skutečně důstojným poutním místem se Strašín stal za správy pana Půty ze Skály a na Rabí, který byl velkým strašínským mecenášem.
• V dobách husitských válek se ve Strašíně podávalo „podobojí“, ves se tedy připojila ke straně kalichu (husitskému hnutí), a to i přes snahu kněží udržet zde katolický vliv.
• Roku 1545 Jindřich Švihovský z Reisenberka a Břetislav Švihovský prodali své díly Strašína Bernartovi Kocovi z Dobrše. Oba pánové obec sice záhy vykoupili zpět, hned v roce 1547 ji však byli nuceni prodat znovu, tentokrát Kryštofu Kocovi z Dobrše.
• Po smrti Václava Koce v roce 1609 se Strašín dostal do rukou Ludmily Kocové. Ves pak byla správně přičleněna k Žihobcům, se kterými pak nadále sdílela své osudy.
• Novým majitelem obce se stal roku 1616 Jaroslav Bukovanský Pinta. Ten se však během stavovského povstání přidal na stranu stavů a po porážce na Bílé hoře mu byl majetek zkonfiskován. Během třicetileté války obyvatelstvo muselo snášet řadu válečných útrap. Usedlosti ve Strašíně však válka přímo nepostihla, přestože se zde odehrála jedna dramatická událost - v roce 1619 u Strašína přepadlo stavovské vojsko část drancujícího oddílu císařského vojska a Uhrů a všechny císařské pobilo. Žihobecký statek spolu se Strašínem získal válečný dobrodruh don Martin de Huerta, po jeho smrti majetek přešel na dalšího vojenského pána Antonína Lopeze de Gradina a nakonec se dostal do vlastnictví svobodného pána Iselina z Lanna. K roku 1677 se váže první dochovaná zmínka o strašínské škole. Kantor se držel při zdejším kostele a přiživoval se tkalcovstvím. Roku 1710 Strašín spolu s dalším majetkem koupil pasovský biskup Filip hrabě z Lamberku, jeho rodu pak ves patřila až do zrušení poddanství v roce 1848.
• V letech 1754 – 1756 byla ve Strašíně postavena nová budova fary. Tereziánský katastr ve vsi k roku 1757 udává 23 hospodářů, výměra polí byla udávána 350 strychů, dále je uváděno 60 strychů obecních pastvin a sena z luk na 121 vozů. Ve vsi byli podle záznamu dva mlynáři a kovář. V roce 1778 byla zdejší škola jednotřídní a docházelo do ní celkem 131 žáků.
• Koncem 18. století se ve Strašíně začala rozvíjet řemesla a živnosti. Začala také výstavba nových domů, zakládaly se spolky a politické strany. K roku 1849 je v obci uváděno 560 obyvatel, Strašín tehdy čítal 62 popisných čísel. Hospodařilo tu 5 mlynářů, šenkýř, bednář, tkadlec, pernikář, kamnář, tesař, krejčí, švec, kupec, kovář, pazderník a valchář, dále tu svou činnost vykonával farář, kostelník, učitel, revírník, adjunkt, slouha a pastevec. Od roku 1850 začínají v dolní části obce na vykácených mytích pod lesem vznikat nové domy. Z nich se postupně zrodila nová část Strašína s názvem Lazna (od staročeského slova „láz“ – pozemek na samotě u lesa).
• Roku 1853 byla na zdejší návsi postavena kašna.
• Místní škola, která byla umístěna v domě č.p. 17, v této době přestala vyhovovat. V letech 1854 – 1856 proto proběhla výstavba nové školní budovy.
• V lednu roku 1884 založil učitelský sbor ve Strašíně knihovnu.
• V roce 1908 byl na pravé straně u cesty vedoucí ze Strašína ke kostelu založen nový hřbitov.
• V roce 1910 byla ve Strašíně zřízena živnostenská pokračovací škola.
• V roce 1903 tu byl založen Sbor dobrovolných hasičů, v roce 1904 Ochotnický spolek Kollár, v následujícím roce Vzdělávací sbor a Národní Jednota Pošumavská, v roce 1909 Kampelička, spořitelní a záložní spolek a v roce 1912 Sdružení chovatelů, na který postupně navázal spolek Včelařů.
• Strašín byl v době první republiky obchodním, hospodářským a kulturním centrem pro široké okolí. Po válce se v obci začal rozvíjet společenský život, hned v roce 1918 tu byla založena TJ Sokol, o dva roky později Dělnická tělovýchovná jednota a v roce 1921 Obec čsl. legií. V roce 1928 na vršku Strašína vzniká nová čtvrť zvaná Veselíčko (pojmenovaná podle jmen prvních osadníků).
• Roku 1948 bylo v celé obci dokončeno zavedení elektrického proudu, hned v příštím roce tu proběhla instalace obecního rozhlasu. V listopadu roku 1949 byla dále v budově Kampeličky zřízena sňatková síň.
• Dne 17. 4. 1950 byl Strašín sloučen s obcí Nahořánky. V roce 1954 byla v obci zřízena školní jídelna, v roce 1955 pak byla otevřena mateřská škola. Hned v roce 1956 byla zdejší škola opravena a při výročí 100 let jí byl udělen název Osmiletá střední škola Karla Klostermanna. Významným byl pro Strašín rok 1957, kdy byla zahájena úprava domu č.p. 16 na kulturní dům (dokončena byla v roce 1960) a současně bylo založeno JZD.
• Obec se pak stala okrskem pro JZD Strašín, Věštín, Soběšice, Damíč, Nezdice, Pohorsko, Ostružno a Šimanov. Od roku 1958 byl v obci vydáván strašínský zpravodaj. V roce 1959 byla ve Strašíně dokončena výstavba družstevní stáje a také proběhla kolaudace nového kravína.
• V roce 1965 byla v obci dokončena nová požární zbrojnice, v jejím prvním patře byl zřízen byt pro učitele a prostory v přízemí se upravily pro mateřskou školu. Ve stejném roce byl pomník obětí první světové války přemístěn do průčelí parku. V roce 1969 byla opravena kaple sv. Barbory
• V letech 1983 – 1990 proběhla celková rekonstrukce a modernizace zdejší školy. V roce 1987 se pak obec dočkala domu služeb, ve kterém byla umístěna pošta, řeznictví a uzenářství, pobočka České spořitelny a kadeřnictví.V roce 1995 došlo k rozšíření zdejšího hřbitova. V příštím roce ve Strašíně vypukl požár kulturního domu, díky obětavosti místních občanů však bylo jeho vnitřní zařízení zachráněno.
• V roce 1999 obec vstoupila do mikroregionu Centrální Šumava. Dne 9. 6. 2004 byl Strašínu udělen znak a prapor.
Použitá literatura: Sucháčová, J., Ing. Helíšková, J., Mgr. Hromádková, L.: Strašín ze
starobylých končin Šumavy. OÚ Strašín 2004
• Na severním okraji obce stojí významná církevní památka - původně románský kostel Narození Panny Marie, který byl založen v polovině 13. století. Od druhé poloviny 14. století (1369) je uváděn jako farní kostel. Okolo poloviny 15. století ho nechal opravit majitel nedalekého hradu Rabí Půta Švihovský a hlavní oltář byl ozdoben sochou Panny Marie. Současný barokní vzhled dala kostelu rozsáhlá přestavba v letech 1736 - 1739. V této době se stal Strašín významným poutním místem. Poutní tradice zanikla po druhé světové válce. Trojlodní svatyni s pravoúhle zakončeným presbytářem doplňují dvě nízké věže na východní straně a hranolová věž na straně západní.
Pamětihodnosti
• Kostel Narození Panny Marie
• Kaple svaté Barbory
• Boží muka
• Kašna na návsi
• Fara

Strážov

• Název města je odvozen z jeho původního účelu, kdy obyvatelé udržovali obchodní stezku a strážili placení cla.
• Historické jádro města si zachovalo památkový charakter a od roku 2003 je městskou památkovou zónou.
• První písemná zmínka o městě pochází z roku 1352, kdy Strážov patřil k opáleckému panství.
• Po husitských válkách byly pod Strážovem objeveny žíly s vysokým obsahem stříbra a olova.
• Dnes se již ve Strážově netěží, jsou zde však dodnes patrné pozůstatky důlní činnosti.
• Dne 24. července 1524 udělil Ludvík Jagellonský Strážovu městská práva (právo vyšší a nižší popravy, právo trhové, právo samosprávy) a městský znak.
• V roce 1954 Strážov ztratil městská práva.
• Od 23. ledna 2007 byl obci vrácen status města
• Kostel svatého Jiří
• Pomník na hrobu rudoarmějce M. Vojvody
• Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
• Pomník padlým v 1. a 2. světové válce
• Židovský hřbitov
• Tvrz Opálka

Stropčice

• Vedle vsi je les Bláhovka v němž je mnoho mohyl
• Ze Stropčic pocházel odb.učitel Václav Krs – amatérský malíř

Suchá (Hlavňovice)

• Suchá je vesnice v okrese Klatovy spadající pod obec Hlavňovice. V minulosti se zde hojně těžilo dřevo.
• Suchá v r. 1869 osada obce Picho v okr. Sušice, v r. 1880-1890 osada obce Pich v okr. Sušice, v r. 1900-1910 osada obce Pícho t. Pich v okr. Sušice, v r. 1921-1950 osada obce Pích v okr. Sušice, od r. 1961 část obce Hlavňovice v okr. Klatovy

Suché Studánky (Ober Dürnbrunn)

• Ober Dürnbrunn byla samota, st.parcela 168.
• Na pravo od ní byl Unter Dürnbrunn, st. parcely 169/1 a 169/2. Zřejmě český a německý název jsou dvě rozdílná místa.

Suchý kámen(Dörrstein)

• Ves Suchý Kámen ve vysoké poloze pod vrcholem Hraničníku je zřejmě jedním z nejstarších zdejších sídel, poněvadž už v roce 1321 osvobozuje král Jan Lucemburský jeden zdejší dvorec, náležející domažlickému měšťanu Albrechtu Tureyerovi, ode všech dávek.
• Jméno vsi Uhliště (Kohlheim) upomíná na někdejší pálení dřevěného uhlí, blízká Skelná Huť (Glashütten) zase na výrobu skla, provozovanou s rozmachem v tomto horském koutě ještě počátkem devatenáctého století.
• Suchý Kámen v r. 1869-1910 osada obce Sklenná Huť v okr. Klatovy, v r. 1921-1975 osada obce Skelná Huť v okr. Klatovy, od 1.7.1975 část obce Chudenín v okr. Klatovy
• Buk na Suchém Kameni je památný strom u vsi Suchý Kámen, jihozápadně od Nýrska. Buk lesní (Fagus sylvatica) roste na křižovatce lesních cest. Obvod jeho kmene měří 374 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 30 m (měření 2003). Buk je chráněn od roku 1995 pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta.

Sušice

• Území města Sušice bylo dle archeologických nálezů osídleno již ve starší době kamenné.
• Další archeologické nálezy se datují do pozdní doby bronzové, z tohoto období pochází bronzový hrot kopí nalezený na sušickém náměstí.
• Z doby laténské pocházejí nálezy keltských zlatých mincí a z 11. století je slovanské kostrové pohřebiště, objevené při úpatí Svatoboru.
• Město Sušice bylo původně pravěkou rýžovnickou osadou při obchodní cestě do Bavor. Její jméno značí suché místo uprostřed vodních toků Otavy a Roušarky.
• Osada byla založena patrně kolem roku 790, 1. písemné zmínky pocházejí až z roku 1233.
• Ve 12. století patřilo celé Sušicko bavorským hrabatům z Bogen.
• Český panovník Přemysl Otakar II. pravděpodobně již kolem roku 1257 vojensky obsadil celé Sušicko a někdy po roce 1260 začal budovat královské město, které se mu mělo stát oporou v tomto kraji. Toto období vývoje města bylo dovršeno vybudováním důkladného opevnění s dvojitým pásem hradeb a 3 branami za Jana Lucemburského.
• Zdrojem bohatství sušických měšťanů byla zlatá rýžoviště a obchod s Bavorskem, který byl umožněn výhodnou polohou Sušice na obchodní Zlaté stezce, po níž se dovážela zejména sůl.
• V husitství stála Sušice na straně táborského městského bratrstva. Velký hospodářský růst města nastal v 16. století, kdy Sušičtí obchodovali se sousedním Bavorskem se solí, obilím a sladem. Došlo k nákladným přestavbám domů a na sklonku století byla postavena uprostřed náměstí i nová renesanční radnice. Její renesanční vzhled byl však zničen požárem v roce 1707. Z tohoto období pochází také budova nynějšího muzea s mohutným atikovým štítem.
• V 17. a 18. století město hodně trpělo válkami, požáry a protireformací, jíž měl napomáhat kapucínský klášter ve městě a poutní kaple na vrchu Stráži nad městem.
• V19. století nastává doba nového rozkvětu. V roce 1839 zde Vojtěch Scheinost zavedl výrobu fosforových zápalek a právě tato výroba proslavila Sušici po celém světe. Dále se zde rozvinul kožedělný průmysl a koncem 19. století těžba a zpracování vápence. Jestliže na počátku 19. století mělo město přes 3 tisíce obyvatel, na počátku 20 století zde žilo 6,5 tisíce obyvatel.

Svatá Kateřina (Sankt Katharina)

• Kdysi významná obec, dnes devastovaná osada ležící západně od Nýrska nedaleko hranice se SRN. Leží ve svahu nad údolím Chodské Úhlavy, za ním se pak terén strmě zvedá směrem ke Královskému Hvozdu v nejsevernější části Šumavy.
• Osada byla založena asi v 16. století na staré obchodní stezce do Bavorska. Šlo o jednu z osmi králováckých rychet na Šumavě, tj. obyvetelé byli poddanými přímo krále. R. 1604 založen kostel sv. Kateřiny, později škola, fara, celnice a další objekty. Před válkou bylo ve významné vsi téměř 100 domů.
• Po roce 1945 odsun německého obyvatelstva a uzavření hraničního přechodu čímž nastalo postupné ničení vsi. Ta se od 50. let ocitla v blízkosti hraničního pásma (od 70. let procházely příhraniční dráty ze tří stran přímo za posledními domky vsi). Devadesát procent zástavby v období socialismu zaniklo, obyvatel ubylo ještě více.
• Kostel sv. Kateřiny - stával na bývalém hřbitově, dnes březovém hájku při návsi. Kostel demolován v 60. letech, zanikl bez výraznějších stop Před odstřelem sloužil kostel soc. zemědělství jako stáj pro ovce. Po úplné devastaci byl odstřelen. Zbytky hřbitova byly pietně upraveny po roce 1990. Také náves dnes nepůsobí tímto dojmem neboť až na část východní strany byla všechna zástavba demolována, prostor narušilo také napřímení a rozšíření silnice k hranici po roce 1990. Fara, škola i celnice zanikly rovněž.
• Dnes zůstávají ze vsi kromě dvou domů na býv. návsi jen tři domky při silnici k hranici a pár izolovaně stojících domků roztroušených různě v prostoru býv. vsi.
• Po roce 1990 byl obnoven hraniční přechod a otevřena nová celnice.

Svatobor rozhledna

• Vrch nad Sušicí ležící 845 metrů nad mořem. Na vrcholu, opředeném mnoha pověstmi, stávala již od roku 1890 rozhledna a turistická útulna Klubu českých turistů.
• 8. května 1934 byla zchátralá rozhledna s útulnou zbořena a na jejím místě byla během tří měsíců postavena rozhledna sušickým stavitelem Karlem Hourou, nákladem 250 tisíc korun.
• Rozhledna je vysoká 32 metrů a poskytuje nádherné rozhledy na Šumavu

Svéradice

• Svéradice leží 7 km severně od Horažďovic, směrem na Blatnou. Původ obce je velmi starý. Slovanské osídlení je archeologicky prokázáno hradištní keramikou z 10. – 12. Století, nalezenou v západní části obce směrem k vrchu Kostelík.
• Územně největší obec Horažďovicka je poprvé písemně zmíněna r. 1264 jako držba Drslava ze Svéradic.
• Na vrchu Kostelíku stojí kaple sv. Bartoloměje, založená v 2. Pol. 16. Století pravděpodobně Adamem Chanovským z Dlouhé Vsi a na Chanovicích, jehož rod držel Svéradice 202 let (1467 – 1669).
• V roce 1843 byla kaple zvětšena do nynější podoby. Barokní oltář s obrazem sv. Bartoloměje je z počátku 17. Století, jak dokazují zápisy z let 1637 – 38. Jejich autorem je známý jezuitský spisovatel a misionář Albrecht Chanovský z Dlouhé Vsi, narozený r. 1581 na zdejší tvrzi.
• K mileniu 2000 postavili “ Na Kostelíku” čtyři svéradičtí občané výklenkovou kapličku sv. Václava.
• Svéradická tvrz stála v areálu poplužního dvora čp. 15, v místech, kde dnes stojí špýchar. Nedaleko něho, východním směrem, jsou u silnice na Slatinu boží muka z r. 1868 a při nich v zemi položený mramorový náhrobník s nečitelným erbem a letopočtem 1747. Nejspíše jde o místo posledního odpočinku francouzského šlechtice, který zde zahynul ve válce o nástupnictví.
• Na svéradické návsi najdeme barokní kapličku sv. Anny (dříve sv. Bartoloměje) z r. 1834, která byla postavena na místě nevyhovující menší kapličky.
• Ve staré části obce je dochováno značné množství staveb lidové architektury – domy čp. 42, 61, 77, 58, 7, 72, 71 a špýchary čp. 3,12,18 a 23. Za zmínku stojí, že v obci se po celá desetiletí stále udržuje tradice staročeských maškarních průvodů, stavění máje a posvícení.

Svojše

• Ves Svojše má své jméno po zástavním držiteli Kašperka, totiž po rytíři Zmrzlíkovi ze Svojše (rozuměj ze Svojšína), který tu založil sklářskou huť.
• Mezi pomístními jmény se při Kozím Hřbetu vyskytuje i označení "Hüttenäcker" (tj. "huťská pole). Dalo by se z toho usuzovat, že prvá sklárna Zmrzlíkova stála právě někde tady. Mezi samotou Mooshaus a Dobronínem se jedné pastvině říkalo "Am kalten Ofen" (tj. "na chladné peci"). Také toto pomístní jméno svědčí o provozu sklářské huti.
• V roce 1355 vydal Karel IV. pokyn zbudovat stezku do Pasova, načež se Kašperskohorští k císaři obrátili s prosbou, aby mohli provozovat obchod s bavorskou solí. Když byla konečně stezka vyhlášena za schůdnou, dal Karel osm let nato (1363) do Bavor razit cestu druhou. Stezka do Pasova byla později nazývána "Zlatou", té druhé do bavorského Grafenau se říkalo i "Butterstraße" (tj. "máselná") či "Guldenstraße". Obě cesty vedly přes Huťskou horu (Knappenberg) dolů na Kozí hřbet, první z nich odbočovala odtud do Kašperských Hor, druhá do Rejštejna a Sušice (Schüttenhofen).

Svojšice

• Jsou pojmenovány po Svojšovi, jednom z bratří, domnělých předků pánů z Velhartic, kteří jsou připomínáni r.1178,
• Tvrz Cílů ze Svojšic postavená poč. 14.st., uváděna r.1366, původně dvoupatrová věžovitá stavba s dřevěnou nástavbou na krakorcích,
• Tvrz obklopoval vodní příkop s padacím mostem,
• V 17. st. Byla tvrz přeměněna na sýpku.
• Vedle barokní zámeček z 18.st..
• Zámeček, tvrz i okolní pozemky byly vráceny původním majitelům - rodině Valentově.
• Gotický kostel sv. Jana Křtitele na hřbitově z doby kolem r.1270, barokní přístavba a opravy byly provedeny v r.1787,
• Plastika Madony z poč.16.st.,
• Roubená lid. stavba se špýcharem, lomenice s kabřincem, brána s nikami -č.p.15.
• Netypické informační tabule ve Svojšicích vznikly z nápadu řezbáře Jana Brodila za podpory rodiny Valentovy, Obecního úřadu v Petrovicích u Sušice a farního úřadu sv. Václava v Sušici. Textovou část zpracoval Milan Pokorný. Tabule, sloužící turistům, jsou zhotoveny v podobě dřevěných sloupků, kde se pod stříškou skrývá tabulka s nápisem. Upozorňují na místní kostel sv. Jana Křtitele a středověkou tvrz. Další poutač v místě bývalého rýžoviště zlata na Kalném potoku je zaměřen ekologicky a obsahuje text známé Modlitby lesa k člověku. Dřevěné informační tabule ve Svojšicích upozorňují na zachovaný Kocíkův statek a na významného českého herce Tylovy družiny a prvního velkého českého komika Jana Kašku. Ten byl ve Svojšicích pohřben.

Svrčovec

• První zmínka o obci je v zápisu z r.1344, kdy jako majitel je připomenut Půta za Svrčovec. Prvním sídlem pánů za Svrčovce byl hrad Komošín.
• 1928 –výstavby kanalizace
• 1916 – vybudován v obci el rozvod od turbíny v rolnickém mlýně. Rozvod byl r.1932 napojen na svazovou západočeskou el.
• 1965 – výstavba vodovodu za 198 625 Kč který je napojen na zdroj vody JZD. Délka 954 m .
• 1950 – vybudovaná veřejná tel. Stanice
• 1869 – postaven hlavní most přes Úhlavu Okr.výborem v Klatovech, který byl rekonstruován v r.1966.
• 1872 – druhý most za 4419 zl. rekonstruován 1952
• 1931 – zahájeno autobusové spojení s Klatovy
• 1960 – postavena samoobsluha za 170 000 Kč rozšířená r.1972 o přístavbu za 62 000Kčs.
• Obci od pradávna patří les Obce r.1934 koupila od Černínů 38 ha lesa Plž, Hubánka a Hůrka za 92000 Kč.
• Nejstarším držitelem byl Oldřich ze Svrčovce a jeho syn též Oldřich. Roku 1339 se objevuje jako majitel Půta ze Svrčovce, který má stejný znak s pány Dolanskými. Po tomto rodu vlastní Svrčovec další rod erbu tří parohů 1379 Bušek z Pušperka.
• Od r.1484 se objevuje Otík Kamýcký ze Stropnic, seděním na Svrčovci. Po r.1501 odkázal statek bratřím Janovi a Hynkovi Kanickým z Čachrova. Jan r.1510 prodal pustý hrad Komošín, Svrčovec tvrz, dvůr a ves celou s krčmou a mlejnem, dva poddané v Polence, půl dvora osedlého a jednu pustku ve vsi Lučici s dvory kmetcími, s platy, s řekou Úhlavou s tůněmi, potoky a rybníky za 1700 kop míšenských svému synovci Janovi Jeníškovi z Újezda. Ten r.1563 prodal vesnice v okolí Polyně a 1564 odevzdal svoje statky Svrčovec a Štěpánovice synu Burjanovi. S ním spravovali majetek i další synové Vilém, Jan, Vladislav, Jindřich a Přibík. Na nový rok Jan udeřil bratra Burjana do hlavy a zastřelil jej. Viléma tesákem zranil na hlavě, až mu mozek vytékal a za 11 dní zemřel. Tak se majetek dostal Přibíkovi. Ten prodal Statek Ondřejovi Stredoniovi – rektoru k ruce jezuitské koleje v Klatovech 9.9.1634 za 34700 kop spolu se statkem Štěpánovice.. Po zrušení řádu jezuitů koupili Svrčovec Černínové r,1805. zámku užívali jako pivovárku
• 1875 – na návsi postavena kaple sv.Anny na místě dřevěné zvonice. Vedle ní stávala socha sv.Anny, která byla místěna na oltář kaple.
• Tvrz – první zmínka o ní se datuje 1510. jedná se o stavbu kruhového půdorysu s obvodovou zástavbou. Budovy tvrze obklopují velké kruhové nádvoří. Za zadní stěnou se nacházel vodní příkop. Za vlastnictví Černínů 1805 byl v tvrzi pivovar, později prádelna ruční na vlnu a ještě později byla rozdělena na 7 čísel popisných k obytným účelům.
• Dnes při východním okraji obce Svrčovec stojí skupina domků, které vznikly rozparcelováním původní tvrze. Původní tvrz byla postavena okolo kruhového nádvoří a dochovala se v rozsahu popisných čísel 13, 36, 66, 68, 69, 70. Zadní stěny dnešních domků dodnes zachovávají kruhový charakter bývalé tvrze.
• Majitelé hradu na Komošíně někdy ve druhé polovině 15. stol. opustili hrad a vybudovali si u vsi Svrčovec pohodlnější sídlo. Poprvé je tato tvrz však připomínána až okolo roku 1510, kdy Svrčovec koupil Jan Jeníšek z Újezda. Po roce 1800 byl v tvrzi zřízen pivovar a ve 30. letech 19. stol. v ní byla ruční přádelna vlny. Na konci 19. stol. byla tvrz rozdělena na sedm parcel pro domky. Stavení na jedné z parcel bylo zbořeno a proto dnes komplex obsahuje jen 6 popisných čísel. Po požáru při úpravách po roce 1918 byla celistvost vnitřního průčelí tvrze domky výrazně rozčleněna.

Svéradice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1264.
• Obec Svéradice, ležící v okrese Klatovy severně od Horažďovic, o niž jsou nejstarší historické záznamy ze 13. století chce vyjádřit ve znaku tyto skutečnosti: Tři zlaté nespojené obilní klasy symbolizují tisícileté sepětí obce se zemědělskou výrobou. Zlaté vlnité břevno vyjadřuje archeologicky doložené osídlení území a krajiny od 10. století a představuje typickou slovanskou vlnovku na nalezených artefaktech. Zlatá lipová větvička se třemi listy připomíná skupinu lip, vysázených podél silnice (kdysi tzv. "Lipová alej osobností národního obrození"), a v obci u dvou pomníků (památníku padlých v I. Světové válce a památníku prezidentů T. G. Masaryka a E. Beneše a osvobození Svéradic americkou armádou v r. 1945.
Pamětihodnosti
• Vodní mlýn U Chaloupků
• Kaple svatého Bartoloměje
• Boží muka
• Pomník Obětem 1. světové války Věčné památce našim obětem světové války 1914 - 1918 postavili vděční občané.

Šerlův dvůr (Schörlhof)

• Stavení náležející k Šerlovu dvoru se nacházela na 3 místech.
• Nejseverněji stál vlastní dvůr při odbočce na Frauenthal ze silnice Prášily – Skelná. Skládal se asi ze 7 budov, z nichž 2 byly kamenné. Dnes z nich nenajdeme ani základy.
• Další dva domy stály po obou stranách silnice směrem k mostu přes Křemelnou.
• Od tohoto mostu proti proudu stál mlýn (či pila). Voda se přiváděla 900 metrů dlouhým náhonem, který odbočoval z Křemelné výše proti proudu. V místě tohoto mlýna se natáčely záběry starého hamru pro film Král Šumavy. Je otázkou, zda ve filmu jsou zbytky starého mlýna nebo (jak se uvádí v některých článcích) kulisy, postavené jen pro tento film
• Druhý, novější, mlýn či pila stál 300 m níže po proudu Křemelné. Tady se zachoval jak náhon, tak i zbytky zdí a sklep. Na druhém břehu řeky u tohoto mlýna začíná náhon do Frauenthalu.
• Po silnici směrem na Prášily, 250 metrů od mostu, najdeme vpravo zbytky hostince a později kolářství Karla Webera. Dům již ale administrativně patřil k Vysokým Lávkám.

Šindlov

• Šindlov byl založen v roce 1760 jako dřevařská osada na schwarzenberském panství.
• V roce 1930 zde bylo 15 chalup s 96 obyvateli a kaple.
Dnes z osady zůstaly jen osamělé chalupy a malebná kaplička, nově opravená

Štěpánovice

• 1516 Jan jeníšek koupil zakoupil Štěpánovice od Václava Chlumčanského s Přestavlk za 1040 kop míšenských s grunty, lidmi osedlými i neosedlými, s krčmou a Řehořem ve Lhotce.
• Štěpánovice byly dlouho majetkem spolu se Svrčovcem
• Na návrší v západní části obce Štěpánovice, stojí nad tvrzí hřbitovní kostelík sv. Michala, původně gotický ze 14. stol.
• Kostel, jehož dnešní vzhled je po posledních úpravách z 19. stol., je jednolodní, obdélníkový, s čtvercovým presbytářem. Věž čtyřboká při západní straně. Uvnitř zděná kruchta.
• Kostel původně gotický, je poprvé připomínán roku 1352. V 16. stol. byl upravován, rozšířena okna a přistavena jižní předsíň. Věž je z roku 1737. Konečné úpravy byly provedeny v 19. stol.
• Štěpánovická tvrz ze 14. stol. se nachází na návrší v západní části vsi pod hřbitovním kostelem na jen částečně oploceném pozemku a chátrá.
• Jedná se o patrovou budovu obdélníkového tvaru, která měla v roce 1454 v přízemí dva pokoje a čtyři komory a v patře tři pokoje se dvěma komorami a třemi sýpkami. V první polovině 18. stol byla přestavena na sýpku a dnes v ní najdeme několik ztrouchnivělých dřevěných pater, jinak je prázdná.
• V současné době již text o chátrající tvrzi neplatí. Tvrz získala od července 2005 nového majitele a nadšence. S velkou nadějí bude zachráněna pro příští léta.
• Prvním písemně potvrzeným majitelem Štěpánovic byl v roce 1367 Otík ze Štěpánovic. Po něm drželi statek Jindřich s Buškem. Podle některých autorů byla tvrz založena pány ze Štěpánovic v polovině 14. století. V první polovině 15. stol. tvrz vlastnil Jan Steblenec z Drachkova. Dalšími majiteli byli Jindřich Tréhub, dále Chlumčanští z Přestavlk a od roku 1516 Jan Jeníšek z Újezda, ale již roku 1545 je tvrz připomínána jako pustá. V 17. století patřila k majetku Švihova a roku 1730 byla přestavena na sýpku.
Zdroj: Úlovec J., Hrady, zámky a tvrze Klatovska, Libri, 2004, 21.5. 2005

Šukačka

• Malá vesnice v jihozápadních Čechách. Je proslavena hlavně kvůli svému názvu a sousedství s vesnicí Onen Svět.
• Teorie vzniku jejího zvláštního jména je ze srbského "šuk", což v srbštině znamená koza.
• Ve vesnici je penzion "Na Šukačce" a v zimě je v provozu sjezdovka.

Švihov

• Hrad Švihov vyrostl na místě malé vodní tvrze vybudované na počátku 14.st.rodem Rýzmberků. Švihovský hrad vznikal v letech 1480 – 1489 ( dva paláce, kaple, vstupní věž, čtyři bašty, parkánové zdi a vodní příkop). Na dokončovacích pracích opevnění se podílel Benedikt Reid z Pístova, který se proslavil stavbou Vladislavského sálu na Pražském hradě.Výsledkem působení Benedikta Rejta je kromě staveb v jádře (především jeho opevnění včetně vstupní věže) východní část vnějšího opevnění, dnes bohužel v důsledku císařského nařízení z roku 1655 z větší části zbořená. Dobře čitelné terénní relikty odkryl výkop v roce 1951. Úsek tvořila mohutná hradba se třemi rozměrnými, dovnitř otevřenými okrouhlými baštami, na jejichž ochozy vedla zděná schodiště. Součástí této části opevnění byla i nová vysoká vstupní věžová brána, analogická věži v opevnění vnitřního hradu, a patrně i dochovaná okrouhlá bašta napravo od ní.
• V přízemí torza vstupní věže se dochovala charakteristická střilna s brýlovou průstřelnicí a otočným dřevěným bubnem (stejné střílny byly užity i ve vstupní věži jádra). I vnější opevnění obklopoval široký vodní příkop. Podobu hradu známe i v zaniklých částech velmi přesně díky nástěnné malbě v hradní kapli z dvacátých let 16. století. Na pozadí boje sv. Jiří s drakem je detailně namalován hrad, jak vypadal po dokončení. Víme tedy, že obě čtverhranné věže i paláce ukončovala omítaná hrázděná polopatra pod vysokými střechami. Známe podobu hrázděných hradebních ochozů i drobných špičatých věžiček, jež doplňovaly členitou a malebnou siluetu hradu, shlížející se ve vodní hladině.
• Prvá fáze hradu zřejmě náležela do kontextu dvoupalácových dispozic. Pozdně gotický Švihov se svým mohutným dělostřeleckým opevněním, širokými vodními příkopy a celým vodním systémem schopným zatopit a rozbahnit širší okolí hradu náležel mezi nejkvalitnější pevnosti své doby. Obranný systém vykazuje četné shodné prvky i řešení se současně přestavovaným hradem Rabí. Kombinace aktivní dělostřelecké obrany s vodními plochami zde byla dovedena k dokonalosti. Užití stříen s otočnými bubny, známých z Rejtova opevnění Pražského hradu, snad ukazuje najihoněmecké, pravděpodobně norimberské souvislosti.
• 1424 – husitské vojsko srovnalo se zemí původní tvrz
• 1505 – vznikl vnější fortifikační pás, který byl dílem Benedikt Rejta. A další vodní příkop
• V 16.st.přešel hrad do rukou pánů z Říčan a ze Štěkně, když roku 1548 jej prodal Jindřich se svým synovcem Janem Půtou Heraldovi Kafkovi z Říčan a na Štěkni za 10975 kop gr.čes.
• Za třicetileté války se hrad marně 3 x pokoušeli dobít švédové
• Poslední majitelé byly Černínové z Chudenic. Ti museli na popud Ferdinanda III. Nechat hrad rozbourat. Poté už nebyl obýván a byl přestavěn na sýpku. K hospodářským účelům sloužil až do r.1945, kdy se jeho vlastníkem stal stát, který zahájil rozsáhlou rekonstrukci pokračující dodnes
• Feudální sídl