Obce N:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Nalžovské (Stříbrné) Hory

• Vznik městečka je spojen s těžbou bílého kovu.
• Původní hornická osada byla založena v roce 1521 Svojšem z Velhartic. Dolování stříbra se úspěšně rozvíjelo, o čemž svědčí fakt, že do roku 1528 bylo na Horách získáno 31 096 hřiven 8 lotů stříbra /1 hřivna = 1/4 kg /. O dva roky později, v roce 1530, je osada povýšena na městys. Ten nese německý název Silberberg ob Ellischau, Hory Stříbrné nad Nalžovy.
• V 1.polovině 16. století patřily Stříbrné Hory mezi pět nejvýznamnějších středisek v těžbě stříbra v českém království. Na návrší na západ od kostela horníci pracovali až ve 20 šachtách. Ruda se drtila v puchernách, dílnách s velkými kladivy na vodních kolech u blízkých rybníků Korytníku, Zmrzlíkovce a Letovského rybníka. Rozdrcená ruda se vozila do Příbrami k dalšímu zpracování. Kromě hádek mezi majiteli dolů přispěla k úpadku dolování spodní voda.Provoz dolů se přestal vyplácet i pod vlivem přílivu levného stříbra ze španělských jihoamerických držav.
• Za třicetileté války jsou již doly opuštěny.
• Když se v roce 1840 stavěla škola u kostela, ještě bylo třeba několik otvorů bývalých šachet zasypat. Dodnes nese návrší, kde se dolovalo, místní název „Halda“.
• Pokusy obnovit dolování v 19. i v 1.polovině 20.století byly neúspěšné.
• Poslední památkou na dolování byla nedávno zasypaná těžní jáma bývalé šachty sv.Anny, která byla hluboká 159 m.
• Stříbrné Hory byly na rozdíl od poddanské vsi Nalžov královským městečkem. Měly svého rychtáře, radnici, městský znak a pečeť.
• V roce 1853 byly Stříbrné Hory povýšeny na zemské město.
• Důležitou roli v hospodářském životě městečka hrály cechy. Nejstarší byl cech krejčovský, který se připomíná již v roce 1587, dále cechy pekařský, mlynářský, kovářský , kolářský, zednický, kamenický, obuvnický, cihlářský a tesařský. Z tohoto přehledu vyplývá i způsob obživy obyvatel.
• Ještě před 100 lety žilo v městečku 71 mistrů, 21 tovaryšů a 8 učňů.
• Stříbrné Hory měly mimo jiné i právo hrdelní, které několikrát využily. Poslední poprava byla provedena v roce 1752 na vrchu Lipová, kde se říkalo „Pod stínadly“. Popravena byla tedražická mlynářka Johana Vrhelová za to, že podala svému muži otrávený koláč.

Nalžovy

• Ves se poprvé připomíná v roce 1380, kdy ji drželi Hrabiše a Jan z Paběnic. Patrně již tehdy zde byla postavena tvrz.
• V roce 1473 vlastní ves, dvůr a tvrz Nalžovy spolu s Velenovy a Zahrádkou Svojše z Velhartic, brzy k nim přikupuje i Letovy. Svojše také požádal krále Ludvíka Jagellonského o kutací právo na svém zboží, které mu bylo uděleno v roce 1521. V témže roce zakládá na návrší nad Nalžovy hornickou osadu k těžbě stříbra.
• V polovině 16.století zde Jan Vchynský ze Vchynic zřídil pivovar, v němž podle smlouvy z roku 1568 museli Horští odebírat pivo.
• V roce 1591 Nalžovy získal staroslavný rod pánů Švihovských. Karel Švihovský panství koupil za 80 000 bílých grošů. Jeho syn Bedřich patrně proto,že nalžovská tvrz byla v té době poškozena uherským vojskem, postavil v její blízkosti nové panské sídlo – renesanční zámek, který se poprvé připomíná v roce 1630. Stará tvrz byla upravena na byty pro služebnictvo na zámku.
• Bedřichův syn Ferdinand se stal hejtmanem kraje prácheňského a přísedícím nejvyššího královského soudu. Staročeský rod Švihovských vymřel Jaroslavem v roce 1718.
• Zadlužené nalžovské panství koupili v témže roce hrabata z Pottingu. Pottingové dali zámku barokní ráz, v hornickém městečku nad Nalžovy přestavěli kostel do dnešní podoby.
• Nejslavnější z majitelů Nalžov je původně irský šlechtický rod Taafů, kteří se stali majiteli panství v roce 1769. Taafové se od 17.století začali výrazně prosazovat v Rakousku. Mikuláš Taafe snad přivezl z Branibor do Čech první brambory v polovině 18.století. František Taafe postavil koncem 18.století mezi Hradešicemi a Nalžovy kapli sv.Barbory, patronky horníků. Pod kaplí zbudoval rodinnou hrobku. V současnosti je v těsné blízkosti kaple, která dnes nese název kaple sv.Antonína, známá restaurace.
• Do historie Nalžov se výrazně vepsal Ludvík Taaffe, vzděláním právník, který se stal prezidentem nejvyššího soudu v rakouské monarchii. K panství přikoupil Kolinec, zakládal rybníky v okolí, v obci nechal obnovit pivovar a vystavěl lihovar.Právě on nechal vtisknout lesu Prašivici podobu anglického parku. Místní kameník Kvíčala upravil kamenné balvany do podoby draka a želvy, v lese vyrostly altánky, umělé jezírko a v nejvyšším bodě lesa Ludvík nechal vystavět umělou zříceninu hradu Ballymotte v Irsku, rodového sídla Taaffů. Stavebními úpravami dostal nalžovský zámek dnešní podobu – věž zámku byla zvýšena, v rozích byly dostavěny tzv. rondely, v průčelí zřízen balkón podepíraný sloupy. Při zámku vznikl rozsáhlý anglický park.
• Nejvýznamnějším členem rodu Taafů byl JUDr. Eduard Taafe. Byl důvěrníkem císaře Františka Josefa I., postupně vystřídal řadu vysokých funkcí – stal se např. hejtmanem Salzburku, místodržitelem v Tyrolsku, císařským radou v Čechách, několik let byl i ministrem vnitra v Rakousku. Jeho politická kariéra vyvrcholila v 80.letech 19. století, kdy se stal na 14 let /1879-93/ předsedou vlády v Rakousku-Uhersku.
• Taffové vlastnili Nalžovy do roku 1937, kdy panství prodali statkářské rodině Mullerových. Ti pokračovali ve výrobě proslulého nalžovského sýra, při jehož zrání byla využívána přírodní plíseň, kterou Taaffové dovezli přímo z Irska. Karel Muller s rodinou pak v roce 1948 odešel do emigrace.V té době již byla v západní části zámku zřízena měšťanská škola, v polovině 5O.let zbývající část zámku obsadila armáda. Rodině Mullerových byl zámek v restituci opět vydán po roce 1991.

Nehodív

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1558.

Nemilkov

• Dřívější návy obce - Nemilkau, Nemelkau
• Na místě původní tvrze ze 14. století byl v 16. století postaven renesanční zámek. Zachovalý, stylový renesanční zámeček ze 16. století v Západočeském kraji, nedaleko hranic s Německem, bez nových stavebních zásahů, se zachovanou historií. Hlavní původní dvoukřídlé dřevěné vstupní dveře s kamenným ostěním s vytesaným letopočtem 1728.
• Pivovar Nemilkov 1618 - 1905

Neurazy

• První písemná zpráva o Neurazech pochází z druhé poloviny 16.století.
• Přes území obce vedla prastará obchodní stezka z Prahy přes Vrčeň a Klatovy do Bavor.
• Mohyly z doby bronzové z let 1700-1000 před naším letopočtem u Radochov a Žinkov, slovanské strážní hradiště na Hrádku u Klikařova (nad parketem) i ležení husitů na Plátěné hoře z let 1419 a 1424 svědčí o jejím směru. Touto cestou se měl z Říma do Čech vracet český biskup Vojtěch někdy v roce 992 a také Karel IV. po korunovaci na císaře římského.
• Farnost v Neurazech patřila (stejně jako sedm kostelů a kaplí v okolí) cisterciánskému klášteru v Klášteře (založen 1144). Zdejší farnost se stala pozdější filiálkou farnosti myslívské a teprve roku 1772 byl myslívský kaplan jmenován expozitou v Neurazech.
• Nynější kostel postavený bratry Kovaříkovými v letech 1913-1915, byl vysvěcen 14. listopadu 1915 a je v pořadí třetím stánkem božím v Neurazech. Společně s jižně stojící dřevěnou zvonicí patří mezi výrazné dominanty obce.
• Zvonice je čtvercového půdorysu a je jednou z nejznámějších v celém regionu. Je starší než sám kostel, protože byla původně součástí dřívějšího kostela, jež stával na tomtéž místě jako ten současný.
• V letech 1921-1922 vystavěla Česká dřevařská společnost z Prahy v Neurazech pilu.
• Po roce 1945 se v obci mnohé změnilo. Několik popisných čísel zmizelo, z mnoha domů vznikaly rekreační chalupy, počet obyvatel poklesl a po čase byla uzavřena i škola. Život v obci však nezanikl, občané pečovali o její další rozkvět. Hřiště v Neurazech bylo rozšířeno, sportovci vystavěli kabiny a ubytovnu. V sousedství pak vyrostlo letní kino s kapacitou 520 míst. Vybudována byla kanalizace, nová hospoda a parket v Klikařově. Budova bývalé školy slouží jako mateřská škola, lékařská stanice a středisko osobní hygieny. Nelze zapomenout ani na bytovky a celou řadu nových rodinných domků.
Pověst
Zprávy o vzniku obce chybějí. Jak přišla obec ke svému jménu vypráví jen jedna stará pověst: "V lesích, někde pod Velkým kamenem, žil prý na samotě muž, silák. Vyvalit ze země vzrostlýstrom prý pro něho byla hračka. Zpráva o jeho síle pronikla až ke knížeti pánu. Ten se o pravdivosti chtěl přesvědčit. Vyhledal muže, ukázal na vzrostlý buk a poručil, aby silák buk ze země vytrhl a odnesl do údolí. Slíbil mu bohatou odměnu, podaří-li se, aby ani větvičku neurazil. Muž se tedy dal do díla, buk vytrhl a nesl do údolí. Tam už na něho kníže čekal. Jakmile silák uviděl pána, zdaleka volal: Pane kníže, neurazil, pane kníže, neurazil! Dostal slíbenou odměnu a navíc i lán země, kde postavil chalupu. Muži se od té doby říkalo Valibuk a ves, která pak na tomto místě vznikla, dostala jméno Neurazy." Tolik pověst. Podle překladu jsou Neurazy vsí, v níž žijí lidé, kteří neurazí, neublíží ani nepohorší jiné nebo sebe.

Nezamyslice

• První písemná zmínka o vsi je z roku 1045. Podle zápisů v kronikách je známo, že ves Nezamyslice byla sídlem újezdního kláštera a majetkem Břevnovského kláštera z dob knížete Břetislava I., který ji spolu s dalšími 18 vesnicemi v roce 1045 daroval benediktinskému řádu.
• Klášteru patřil dvůr v Nezamyslicích a jiný v Žichovicích a na nich usedlí poddaní. Na řece Otavě měl mlýny v Hydčicích o 4 kolech, v Žichovicích o 2 kolech a v Olešovicích o 1 kole, ve Staníkově o 2 mlecích a 2 kolech k rýžování zlata.
• Klášter plnil svá poslání až do Žižkova prvního tažení na hrad Rabí. Tehdy ho husité vyplenili a sedm nezamyslických mnichů bylo pod hradbami hradu upáleno. Klášter už pak nikdy nebyl obnoven. Stál v místech, kde je nyní budova bývalé školy.
• Ve 13. století byl v Nezamyslicích založen farní kostel, příjmy z něhož náležely břevnovskému opatu.
• Ve 14. století byl přestavěn a podle něho se vsi říkalo „Weisskirche" – Bílý kostel.
• Roku 1380 byla rovněž přestavěna chrámová loď, sklenutá sklípkovou klenbou, které se také říká diamantová. Patří mezi stavební klenoty architektury, které jsou pouze na dvou místech v Čechách.
• Po roce 1420 byli majiteli vsi bratři Rýzmberkovi, nato byla připojena k hradu Rabí a roku 1525 odprodána bratrům Švihovským.
• V 17. století byli majiteli Libštejnští z Kolovrat a od roku 1707 Lamberkové, kteří zde nechali vybudovat rodinný panteon – kapli sv. Erazima. Její nevídané vnitřní vybavení vytvořil v 19. století řezbář Jan Rint. Odborníci se shodují, že komplex vyřezávaného oltáře s lavicemi a kůrem nemá nikde obdoby a představuje Rintovo vrcholné dílo. V průčelí kaple pod pískovcovou rozetou je umístěn bohatý erb rodu Lamberků. V interiéru kaple je velmi hodnotný soubor novogotických řezeb tj. oltář, empora a nástěnná výzdoba.
• Z bájí a pověstí, které se svým obsahem vážou k Nezamyslicím jsou doposud živé tři. První vypráví o stěhování stavby kostela z Hůrek na Bolečín, druhá se zmiňuje o ukrutné řeži Švédů s místními obyvateli v době třicetileté války a poslední nás seznamuje s krádeži stříbrné rakve kněžny Lamberková zvané „Černá Káča" z rodinné hrobky pod kaplí sv. Erazima.
• Od roku 1980 do roku 1992 byla vesnice částí střediskové obce Žichovic. V roce 1992 na přání občanů byly vypsány volby do obecního zastupitelstva a obec Nezamyslice se stala opět samostatnou.
Pamětihodnosti
• Kostel Nanebevzetí Panny vystavěný ve 13. století v románském slohu. Hlavní a boční lodě jsou sklenuty pozdně gotickou diamantovou klenbou ze 16. století. Začátkem 17. století byl kostel barokně upravován do současné podoby. Z původní románské stavby se do dnešní doby zachovala kostelní věž s podvojnými okénky.
• Pohřební kaple svatého Erazima
• Fara

Nezdice

• Kostel sv. Prokopa stojí uprostřed hřbitova v severní části obce dříve v Horních Nezdicích.
• Dnešní vzhled získal při poslední přestavbě v 18. stol. Kostel je jednolodní, se zajímavým konvexně konkávním zvlnění při západní straně se zvlněnou římsou. V sousedství kostela se nachází zajímavá památkově chráněná budova se sloupkovou arkádou
• Obec Nezdice je připomínána již roku 1243 a první zmínky o kostele jsou z 2. poloviny 14. stol.
• Původně gotický kostel byl v pol. 18. stol. přestavěn za účasti architekta F. I. Préea. Dodnes dochovaný původní gotický pětiboký presbytář se sakristií po severní straně byly přestavbou změněny na dnešní sakristii.
Zdroj: Kolektiv autorů, Umělecké památky Čech 2, Academia Praha 1977, 17.12.

Nezdice na Šumavě

• Ves je poprvé zmiňována v r. 1396, ale její skutečná historie bude starší.
• Název obce vyplývá z toho, že původní chalupy byly dřevěné, nezděné.
• Na návsi stojí kaplička z r. 1898, původně zasvěcená P. Marii, později sv. Antonínu, se zvonem z r. 1728.
• Roubenou pošumavskou vesnickou stavbu představuje č.p. 112.
• K obci Nezdice na Šumavě patří ještě Ostružno, Pohorsko a zaniklá osada Ždánov.

Neznašovy

• Syn Jana Adama Kousky Ladislav Vilém prodal r.1667 Vilémovi Krakovskému z Kolovrat a na Týnci díl tvrze Lhotky a příkopu při ní a dvoru poplužního s příslušnými grunty a s mlýnem Červeným a s polovicí pivovaru a pánve, vápenicí pustou a s lidmi poddanými v Neznašovech, Radoňovech (Radinovy), Vrhavči, Lhotce hořejší a ve vsi Kuzím.

Němčice

• První zmínka o Němčicích pochází z roku 993. V tomto roce se dostala klášteru břevnovskému jako farní ves. Kdy přestaly být Němčice v držení břevnovského kláštera, není známo. Uvádí se, že to mohlo být po vzniku cisterciáckého kláštera u Nepomuka v roce 1145, kdy Němčice přešly pod jeho správu. Tento klášter byl v roce 1380 postižen morem a poté se část majetku rozdala světské šlechtě.
• Od druhé poloviny 14. století jsou známi konkrétní majitelé Němčic. určitý Zdislav Němec a další neznámý Zdislav, 1413 Jan Nosek z Němčic, 1415 Brum z Němčic, Zdislav z Němčic, 1445 Jan z Tažovic, 1501 Jan Čejka z Olbramovic - rozdělil majetek mezi své 4 syny. Petr Čejka z Olbramovic - majetek od bratrů vykoupil a vložil statek, tvrz, dvůr a vsi Němčice, Hůrku a Petrovičky do obnovených desek zemských. Jan Čejka - připojil roku 1579 Mlynářovice. Jan Adam Čejka - připojil roku 1625 Měcholupy a Myslovice. Jeho žena Apolena z Chudenic dala postavit roku 1610 kapli na hřbitově .
• 1636 prodána tvrz, dvůr a ves Němčice, dvůr a ves Mlynářovice, vsi Pečtín, Zbyslav, Malá Hůrka, Petrovičky a Třebíšov Václavu Otakaru Perglárovi z Perglasu, ale už jeho syn Volf je musel pro dluhy prodat.
• 1665 Mikuláš Aleš Vít ze Zrzavého
• 1688 Maxmilián Valentin z Martinic, který Němčice prodal Plánickému panství a tím samostatná éra Němčic končí.
Zdroj A. Sedláček: Hrady, zámky a tvrze Království Českého
• Při severozápadním okraji obce, uprostřed hřbitova najdete kapli postavenou v roce 1610 o čemž vypovídá cínová pamětní deska.
• Stavba je osmiboká, sklenuta polygonálně s kopulí. Zařízení kaple je z doby jejího vzniku.
• V obci Němčice je několik zajímavých památek a mezi nimi také tvrz ze 14. stol. (podle jiných autorů až z 15. stol.). Tvrz stojí na soukromém pozemku, ale je vidět ze silnice jdoucí Němčicemi na Újezd u Plánice.
• Bývalá tvrz měla obdélníkový půdorys a stála na mírném návrší. Do dnešních dnů se z ní zachovala průjezdní vstupní věž a zbytky již zčásti zaneseného příkopu, který snad bylo možno při ohrožení napouštět vodou. Věžovitá budova, která se do dnešních dnů zachovala má přibližně čtvercový půdorys. V místě gotického vchodu býval padací most.
• Podle jedněch autorů byl statek v roce 1379 rozdělen na několik dílů a v té době byla již zmiňována tvrz. Podle jiných autorů je první zmínka o tvrzi až z roku 1437, kdy ji Broum (Brum, Bruno) z Němčic podstoupil Zdeslavovi z Němčic. Podle těchto autorů to byl právě Broum z Němčic, který tvrz nechal postavit začátkem 15. stol. Majitelé na tvrzi se později střídali. Posledním majitelem, který na tvrzi pobýval byl Mikuláš Aleš Vítek ze Rzavého na Dobřejovicích a Chotovinách. Ten v roce 1668 statek prodal Maxmiliánu Valentinu z Martinic, který jej připojil k plánickému panství. Od té doby byla tvrz opuštěna a začala chátrat. Nejprve sloužila jako hospodářská budova a později až na vstupní věž byla zbořena. V první polovině 19. stol. byla vstupní věž upravena na byt a později zcela opuštěna.

Nicov

• Nicovský kostel Nanebevzetí Panny Marie je barokním poutním kostelem postaveným podle projektů Kiliána Ignáce Dienzenhofera v letech 1719 - 1730 (podle některých pramenů 1717 – 1726). Stavbu nicovského kostela financoval tehdejší držitel plánického panství Adolf Bernard z Martinic.
• Významnou roli při rozhodování o stavbě kostela hrála přítomnost léčivého pramene který je vzpomínán již v roce 1643. Na místě kostela stála lidová dřevěná kaple se sochou Madony. Stavba se stala uctěním pramene i nicovské Madony.
• Přestože nicovský kostel je postaven na vrchu, má podloží vysokou úroveň spodních vod a nachází se v podmáčeném měkkém terénu. Proto byla stavba kostela založena na tzv. jehlách, tj. dubových pilotech.
• Kostel je stavebním unikátem a pomníkem odvahy mladého Dienzenhofera. Poprvé v historii je zde použito zvláštního druhu klenutí stropu, který se nazývá "česká placka". Vnitřní výzdoba kostela je ve stylu vrcholného baroka. Kostel má centrální dispozici založenou na půdorysu řeckého kříže, stanovou střechu s lucernou a dvouvěžové průčelí.
• Za kostelem se nachází barokní márnice a hřbitov. Před kostelem stojí památná více než 400 let stará chráněná lípa, jejíž stáří je větší než stáří kostela.
• Kostel byl původně postaven na samotě a na místě dnešního penzionu Pod zvonem se nacházel ovčín. Přilehlou budovu fary dal v roce 1749 postavit plánický občan Jan Opl. V letech 1770 - 1880 byla postupně přistavěna stará hospoda, nová hospoda a roku 1890 byla postavena budova jednotřídní školy. Roku 1895 byla na místě obydlí ovčáckého mistra postavena budova dvoutřídní školy. V jednotřídní škole bylo zřízeno ubytování pro učitele. Roku 1949 navštěvovali školu žáci ze Zborov, Lovčic, Plichtic a Hnačova naposledy. Od té doby zde žil významný zborovský občan pan Václav Lukáš s rodinou. Budova školy byla v letech 1992 - 1997 přestavěna na současný penzion Pod zvonem.
• V Nicově se v roce 1803 narodil otec významného českého vynálezce a podnikatele Františka Křižíka. Křižíkův děda v Nicově v letech 1803 - 1811 šenkoval.
• Nedaleko Nicova směrem na Plánici se nachází léčivý pramen. Využíval jej i známý léčitel páter František Ferda ze Sušice. Pramen má slabší přítomnost radioaktivity a hodí se k homeopatickému způsobu léčby. Na temeni zalesněného vrchu zvaném Hrádek, který se nachází v těsné blízkosti Zborov, jsou stopy starého slovanského hradiště s kamennými valy asi z X. stol. Toto hradiště je dáváno do souvislosti s legendami o založení obce. Je památkově chráněno.

Nová Plánice

• Nová Plánice se rozkládá 4 km jihozápadně od Plánice, na jižním svahu nad potůčkem Oborka a 1 km na východ od Křížovic. Vesnička leží v nadmořské výšce 603 m, kterou směrem na jih převyšuje ve výšce 660 m Křížovická hora.
• Založení osady Nová Plánice se datuje ve 40. letech 19. století. V té době muselo město Plánice dodávat státu vojáky a to odkudkoli. Proto padlo rozhodnutí vystavět za městem vesničku, která by se stala pomocným zdrojem branců. Toto rozhodnutí se zdálo příhodné i plánickým občanům, kteří vlastnili pozemky pro obdělávání poměrně daleko – až u Křížovic. Popud k jejímu založení dali v roce 1842 pláničtí občané Mašek, Čuda, Zelzer, Bělík, Brožek a Janský. Ti svůj záměr oznámili na krajském úřadě v Klatovech a záhy začali stavět.
• Město proto nechalo zpracovat architektonický návrh vesnice a vyzvalo zájemce z celých Čech, aby se hlásili coby noví osadníci. Mezi přihlášenými byli Němci ze Šumavy, občané z Plánice, ale nejvíce se hlásili obyvatelé Křížovic.
• Na místě, kde stojí Nová Plánice, stával řídký les s pěknou pastvinou, který začal roku 1840 pomalu mizet a začaly vyrůstat první malé chaloupky. Nová Plánice je zcela určitě nejmladší obcí, která spadá pod správu Městského úřadu v Plánici.
• Budování osady probíhalo nesnadno kvůli nedostatku finančních prostředků. Přesto do roku 1845 zde stálo 29 domků. Mezitím si občané pořídili za společné peníze kříž na kamenném podstavci, který stojí uprostřed návsi dodnes.
• V roce 1844 si občané vykoupili vodu od křížovických a její ústí vedli až doprostřed návsi. O rok později již byl uveden v archivech i úřední název osady Nová Plánička, což bylo později změněno na Novou Plánici. Osadníci mezi sebou však pojmenovali dědinku jako Nuzarov, který měl odrážet nelehké začátky plné bídy a živoření.
• V roce 1869 zde žilo 179 obyvatel
• Přestože obživa v té době byla nesnadná a naši předci si na živobytí museli vydělávat porůznu, občanská sounáležitost, přátelství a nezlomná víra v Boha je vedla k veřejné sbírce na výstavbu kapličky, která je dodnes dominantou návsi. O tom, že stavba byla složitá vypovídá dlouhá doba, po kterou probíhala, a sice léta 1879 až 1889.
• Významným datem v historii dědinky je bezesporu rok 1927, byl založen Sbor dobrovolných hasičů. Ten se stal, hlavně ve druhé polovině minulého století na dlouhá desetiletí středobodem veškerého dění ve vesničce.

Nová Hůrka (Neu Hurkenthal)

• Na Nové Hůrce bylo honosné sídlo sklářské rodiny Abelů s velkým upraveným parkem, dnes je v místě bývalého parku zbytek bývalé odstavné plochy pro vojenská vozidla a techniku.
• Nová Hůrka ( Neuhurkenthal ) začala vznikat po velkých vichřicích v letech 1764-77, které v oblasti napáchaly značné škody a přinesly nutnost nějakým způsobem využít dřevo z kalamit.
• Od počátku šlo o osadu pro sklářské dělníky - sklárna a brusírna zrcadel patřila rodině Abelů, od r.1844, kdy se jejich majetek dostal do dražby, se na Nové Hůrce vystřídala řada vesměs málo úspěšných nájemců.
• Mezi lety 1890-1900 se zde mělo nacházet 15 domů, v nichž žilo 314 německých obyvatel, kromě sklárny je zmiňována pila a mlýn ( Ottův slovník naučný ), fungovala zde i hospoda.
• Roku 1904 byla sklárna vyhašena; jejím posledním nájemcem byl Franz Schrenk.
• R. 1938 měla Nová Hůrka 19 domů a 288 obyvatel, opět výhradně Němců.
• Po 2.sv. válce bylo veškeré obyvatelstvo vysídleno, ale k naprostému zániku osady nedošlo, neboť se stala největší vojenskou základnou v rámci nového vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda a původní objekty začala tudíž využívat armáda, která odtud odešla až roku 1991.

Nové Městečko

• (část obce Dlouhá Ves) - malá obec u Annína byla založena ve 14. století pány z Dlouhé Vsi, kteří spojili ves Rajsko a malé osady kolem kostelíka svatého Mořice (Mouřenec).
• V 19. století se obec jmenovala Novoměstsko.
V roce 1910 ji tvořil 31 dům s 228 obyvateli, z nichž se jen čtyři hlásili k českému jazyku

Nový Brunst (Neu Brunst)

• Roku 1829 založil Johann Baptista Adler, vedoucí sklárny na Starém Brunstu, v údolí pod Pancířem novou modernější sklárnu o dvou pecích, nazvanou Nový Brunst, která mu měla pomoci z finančních obtíží, do kterých se dostal.
• Jeho naděje se ovšem nesplnily a po dražbě jeho majetku r. 1830 tak Nový Brunst přešel do vlastnictví Johanna Georga Ascherla, který zde pokračoval v provozu a výrobě zrcadlového a tabulového skla, vyváženého v 50.letech 19.stol. až do Benátek a Milána. Výrobu průběžně zlepšovali i sami majitelé různými patenty.
• R. 1831 sklářská huť vyhořela, ale byla obnovena a kolem ní vyrostlo celkem osmnáct výrobních a provozních budov.
• Mnohem ničivější požár postihl dřevěné budovy r. 1888 – poté byl zbudován zděný objekt sklárny.
• Provoz byl ukončen na sklonku 19.stol., ještě r.1900 již nefungující sklárna znovu vyhořela.
• Po zániku sklárny se obyvatelé osady začali živit převážně pastevectvím a zemědělstvím.
• V Novém Brunstu se kromě sklárny nacházely dvě pily, hamr a reprezentativní panský dům, kde sídlila rodina majitelů sklárny. Po válce bylo německé obyvatelstvo odsunuto a budovy postupně chátraly, většina byla stržena v 50.letech.
• Ing. Emanuel Ascherl Narodil se 25. června 1880 v Novém Brunstu ve sklářské rodině - zemřel 24. července 1969 v Bavorské Železné Rudě. Je autorem textů a hudby více než 100 šumavských písní. Namaloval kolem 300 obrazů, převážně krajinek. Jeho povolání bylo technického směru. Roku 1910 se stal asistentem prof. Dr. Rudolfa Doerfela a následujícího roku začal působit v plzeňských Škodových závodech, kde byl šéfkonstruktérem oddělení válcoven a hutnictví, hydrauliky a vodních turbín.

Nový Čestín

• V současné době nelze přesně určit kdy byl zámek založen, ví se jen, že byl postaven před rokem 1640, ne však dříve jak ve 14. stol.
• Panské sídlo je v roce 1665 popisováno jako obydlí o dvou světnicích, kanceláři a síni. Později za Běšínů v letech 1167 - 1716 došlo nejspíše k významnějším stavebním úpravám, protože při prodeji se již píše o rytířském sídle Nový Češtin.
• Podle některých autorů byl zámek postaven na sklepech a přízemní budově po roce 1783 za Antonína Perglara z Perglasu.
• Rozhodující vliv na současný vzhled zámku však měl až Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli, známý heraldik (Rudolf Johann hr. Meraviglia-Crivelli) v letech 1878-1891. Dal vznik romantickému, pseudogotickému, trojkřídlému zámku se dvojicí třípodlažních věží. Při jihozápadním nároží je věž, uváděná jako šestiboká a při jihovýchodním nároží je věž hranolová. Obě věže jsou kryty nízkou stříškou. Fasády jsou členěny ozdobnými římsami. Většina vnitřních prostor zámku je plochostropá.
Zdroj: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska,

Nuzerov

• Z Nuzerova se otvírá impozantní výhled na celou Dlouhou Ves, pásmo vrchů s hradem Kašperk i na vzdálený vrchol Sedla (902 m n. m.) se zbytky starého keltského hradiště.
• Vrchy nad Nuzerovem se jmenují Stráže. Kdysi měly tvořit součást ohňových signálních míst. Na vrších se v případě ohrožení země vpádem nepřátelských vojsk zapalovaly stráže připravené hranice dříví. Zní až neuvěřitelně, že během několika mála hodin světelné poselství dorazilo do Prahy.
• Les, který se rozkládá vpravo při cestě z Nuzerova, ukrývá dvě zajímavosti.
• První, k níž se dá odbočit na vrcholovém bodu cesty, se nachází asi 400 metrů vlevo. Jedná se o zdivo bývalé lesní kaple. Místní pověsti hovoří o hlásce hradu Kašperku. Doložena je epizoda poustevnická.
• Na kraji lesa přímo u vsi se nacházejí dvě vlčí jámy. Jedna je vcelku zachovaná, druhá zčásti zaházená. Do těchto důmyslných pastí pomocí návnady, tzv. újedě, chytávali lidé dříve vlky.
• Z Nuzerova klesá stezka zpět k Otavě. Řeky se těsně dotkne na Pátečku, kde stával v minulosti vyhlášený Dirnhoferův hamr.

Nýrsko

• Jméno Nýrsko ve svém původu asi souvisí se slovem nyra – nora, brloh nebo doupě.
• Původní osada vznikla při brodu přes řeku Úhlavu, kudy procházela obchodní stezka vedoucí z nitra Čech do sousedního Bavorska. Stezce se říkalo „německá“ a stoupala od osady v údolí hlubokými lesy Královského hvozdu do bavorských Nových Kostelů, odkud pokračovala dále Bavorským lesem. Probíhal zde čilý cestovní a hospodářský styk.
• Původní osada sloužila jako stanice k vybírání cla a bezpečnějšímu odpočinku. O ekonomickém významu Nýrska svědčí již první listinná zmínka z roku 1327. V listáři Zlatokorunském je uložena zástavní smlouva mezi českým králem Janem Lucemburským a jeho věřitelem Petrem z Rožmberka, pojednávající o majetku pánů z Janovic, kde mezi příjmy výslovně uvádí mýtné v Nýrsku.
• Na návrší částečně obtékaném řekou Úhlavou vznikl asi již ve 13. století opevněný kostel, který spolu s okolním hřbitovem tvořil hradiště a byl útočištěm pro celé okolí. Byl jím ještě dnes městu vévodící farní kostel sv. Tomáše.
• Pod kostelem vznikla trhová obec Horní Nýrsko, která se po vystavění hradu Pajreku nad Nýrskem před rokem 1356 některým z členů rodu Janovských z Janovic, stala součástí pajreckého panství.
• Kousek níž po proudu řeky Úhlavy ležící městečko Dolní Nýrsko patřilo od roku 1339 Sezemovi z Dolan, který vlastnil panství bystřické.
• Správním střediskem pánů z Janovic na Pajreku byl hrad Pajrek. Často se střídajících majitelů bystřického panství byla tvrz v Bystřici nad Úhlavou. Obě obce sdílely osudy svých pánů až do roku 1524, kdy majitel bystřického panství Jan Koc z Dobeše koupil hrad Pajrek s příslušenstvím od posledního majitele a tím dal základ k postupnému srůstání obou obcí, které se vlastně dokončilo až v 19. století.
• Městečko Dolní Nýrsko nemělo žádné hradby a využívalo ke své obraně členitosti řeky Úhlavy, doplněnou o palisádové opevnění. Z konce XV. století pochází nejstarší pečeť Dolního Nýrska s opisem „Sigillum civium de Nira inferiorit“ a uprostřed pak s později ve znaku používanou věží.
• Po roce 1400 přechází příjmy ze cla asi na sto let na pány z Rýzmberka. Roku 1429 císař Zikmund vystavil listinu, kterou dostal Bohuslav z Rýzmberka zápis na lesy zvané „Hvozd“ a na clo v Nýrsku a Hamrech.
• Po bitvě u Domažlic 1431 část poraženého křižáckého vojska prchala směrem na Nýrsko a dále do Bavor, aby ušla stíhání vítězných husitských oddílů.
• Za panování krále Jiřího z Poděbrad nepřátelé v zemi hledali spojence mimo království. Početné křižácké vojsko se shromáždilo při hranici a vtrhlo pleníc a vraždíc do Čech. Krajská pohotovost vedená Rackem z Janovic na Pajreku porazila na hlavu 22. 9. 1467 německé křižáky na mokřinách u Nýrska. V letech 1579 – 1593 je Nýrsko jmenováno mimo jiná města stanicí, kde se vybírá vývozní clo za víno, pšenici, sladovnický ječmen a za koně.
• V roce 1593 vyprosil Jan Koc z Dobeše svým poddaným obyvatelům městečka Dolního Nýrska při bavorské hranici u císaře Rudolfa II. dva roční a jeden týdenní trh. Později pak 1652 obdrželo Nýrsko od císaře Ferdinanda III. jako pomoc po přestálých válečných útrapách mostní mýtné za každý vůz a dobytče vedené přes mosty v Dolním Nýrsku.
• Roku 1677 byla obec oprávněná odebírat z císařských skladů sůl pro vlastní potřebu, 1683 povoluje královské apelace v Praze postavení nového hrdelního práva. První zmínka o škole pochází v nýrském manuálu z roku 1685. Roku 1712 se vrací rakouský císař Karel IV. domů z Frankfurtu přes Nové Kostely, Nýrsko a Klatovy. Roku 1720 se pozvolna ujímá pěstování brambor v Nýrsku.
• K prvnímu soustavnému očíslování domů v celém císařství rakouském dochází roku 1770. V roce 1782 bylo v Nýrsku odňato právo ke skladování soli, protože sůl byla prodávána i cizím mimo město. Roku 1798 lehlo popelem židovské ghetto v Dolním Nýrsku po zásahu bleskem.
• Podle Sommerovy topografie z r. 1839 měla obě Nýrska 168 domů a 1250 obyvatel. V roce 1861 utrpělo Nýrsko velké škody několika požáry. Roku 1868 byl zřízen soudní okres Nýrský v rámci okresního hejtmanství v Klatovech.
• Slavnostní otevření železniční trati Plzeň – Nýrsko, bylo 20. 9. 1876. Dne 20. 10. 1877 otevřen horský úsek Nýrsko – Železná ruda s napojením na bavorskou trať do Deggendorfu a Plattlingu. Roku 1880 založena pozemková kniha pro Nýrsko. Obě Nýrska dostala jednotné číslování.
• Rok 1895 je počátkem vzniku průmyslové výroby v Nýrsku. Optická továrna W. Eckstein a spol. přesídlila z Vídně do Nýrska. V roce 1902 vznikl další důležitý podnik, továrna na vidle a lopaty založená S. Berntem při nádraží. Při sčítání obyvatelstva v roce 1933 vzrostl počet obyvatel na 3200 a počet domů na 505.
• Dne 8. 10. 1938 došlo k okupaci odtržených pohraničních oblastí Československé republiky a jeho obsazení německou armádou. Dne 4. 5. 1945 osvobozuje americká armáda Nýrsko. Na základě postupimské dohody dochází k odsunu německého obyvatelstva. Během posledních padesáti let se město rozrostlo o nové sídliště a rodinné domky. Otevření státní hranice po roce 1989 a zřízením dalších výhodných hraničních přechodů podstatně stoupla rekreační hodnota Nýrska a celé oblasti. Nýrsko se opět stává vyhledávaným letoviskem a střediskem turistiky pro severní část Šumavy.
• Nejstarší a nejvýznamnější památkou města Nýrska je farní kostel svatého Tomáše apoštola. Kostel byl postaven na nejvyšším bodě města v roce 1352 při hlavní cestě, směřující od nás do Bavorska.V roce 1771 byla přistavena čtyřboká kaple Panny Marie. V kostele se nachází tři náhrobky. Dva z nich náleží rodu Koců, jeden pak faráři Janu Arnoldovi. Kostel je jednolodní, v gotickém slohu. Loď kostela má klenbu valenou s lunetami. V roce 1973 byl interiér doplněn nejcennějšími prvky ze zbořeného kostela v Dolním Nýrsku. Schody ke kostelu zdobí socha svatého Jana Nepomuckého z roku 1736.
• Židovský hřbitov - Po skončení třicetileté války se v Nýrsku usídlilo početné židovské obyvatelstvo, které se aktivně účastnilo místního veřejného života, měli podíl i na průmyslovém podnikání – Vilém Eckstein ,zakladatel optické továrny. Po tragédii , kterou židům přineslo vojsko hitlerovského Německa se nám dodnes dochoval pouze starý židovský hřbitov na vršku nedaleko Nýrska při pravé straně silnice na Železnou Rudu
• Přírodní divadlo bylo založeno v roce 1934. O jeho vytvoření se nejvíce zasloužil řídící učitel Josef Blau, známý šumavský historik a znalec lidového umění, nýrský rodák.
• Lesní divadlo patří k nejzajímavějším stavbám tohoto druhu u nás, bylo dokončeno v roce 1936. Z vnějšku má podobu gotického hradu s branou, kamennou zdí a cimbuřím. Součástí některých venkovních scén byla i přirozená skála za jevištěm, které mělo po celé délce podchody a propadliště. Hlediště pojalo až 1418 osob. Po druhé světové válce tu hrávaly dva místní ochotnické spolky. Na hostování sem často zajížděly i herci Národního divadla z Prahy. V současné době je lesní divadlo v provozu jako soukromé rekreační zařízení. Kulturní akce se zde konají po celé léto.
• Bývalý vrchnostenský hostinec čp. 81,Městská knihovna a Vlastivědné muzeum Královského hvozdu - Byl postaven roku 1684. Zdoben je ranně barokním štítem s erby Koců z Dobrše a Karlů ze Svárova. Jednopatrová budova s pětiosým štítem sloužila také jako radnice, na přelomu 19. a 20. století zde byla továrna na prádlo a v meziválečném období obchodní dům. V roce 2005 začala rekonstrukce celého objektu a v nově opravených prostorách najdete městskou knihovnu, přednáškový sál a ve druhém patře budovy regionální Vlastivědné muzeum Královského hvozdu
• Pomník a hrob obětí okupace
• Fara
• Radnice
• Zřícenina hradu Pajrek
• Okula Nýrsko a.s. je český podnik s dlouholetou tradicí zpracování plastických hmot, výroby vstřikovacích nástrojů a brýlových obrub. Základy současné firmy byly položeny již v roce 1895. Firma se specializuje na lisování výrobků z plastů, povrchové úpravy plastů lakováním, výrobu vstřikovacích forem a na výrobu obrouček brýlí.
• Počátky firmy se datují do roku 1873, kdy bratři Eksteinovi založili v Praze optickou dílnu. V roce 1887 byla dílna přesunuta do Vídně, kde se značně rozrostla. Vlastní historie nýrského podniku začíná rokem 1895, kdy sem byla z Vídně přesunuta výroba brýlové optiky a mechaniky.[2]
• Firma svými výrobky zásobovala nejen Čechy a Moravu, ale i ostatní části rakousko-uherské monarchie. Počet zaměstnanců neustále vzrůstal a v roce 1939 přesáhl číslo 500.[3] Výroba nebyla přerušena ani během 2. světové války. K jejímu přerušení došlo až na konci války, kdy byl závod vybombardován.
• Počátkem března 1946 byl zřízen n. p. Okula. V roce 1951 došlo k rozšíření výroby nylonových a acetátových brýlí o nástrojárnu a zámečnickou dílnu. Roku 1958 se závod stal součástí sdružení podniků pro zdravotnickou výrobu SPOFA. Od té doby se zde začaly vyrábět i ochranné pracovní pomůcky. [editovat] Části města
• Nýrsko a jeho části: Blata, Bystřice nad Úhlavou, Hodousice, Stará Lhota, Starý Láz, Zelená Lhota