Obce M:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Mačice

• Tvrz na tomto místě byla připomínána již ve 14. století, zámek vznikl na jejím místě po roce 1600.
• Objekt lze rozdělit stavebně na dvě části. Starší tvrz byla barokně přestavěna na sýpku. Mladší tvrz ze 16. století byla barokními a klasicistními zásahy přestavěna na zámek.
• Mačická lípa je památný strom u vsi Mačice, západně od Sušice. Lípa velkolistá (Tilia platyphyllos) roste u čp. 41, v nadmořské výšce 570 m. Obvod jejího kmene měří 792 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 29 m (měření 1998).
• Lípa je chráněna od roku 1978 pro svůj vzrůst a jako krajinná dominanta

Malá Víska

• Dříve Malá Véska. Patřila k Lubskému panství spolu s Vrhavčí. R.1544 byla Vilémem Loubským prodána Klatovům i s dvory kmetcími s platem a s Jírou mlynářem

Malechov

• Ves je zaznamenána v polovině 14.st. mezi Dolany a Švihovem, ale historie je starší, protože se v Malechovské hůrce nalezly pozůstatky halštatsko-laténského hradiště asi 700 let př.n.l.
• Dvojitý kamenný val byl vysoký až 4 m.
• Některá místa naznačují, že hradiště zaniklo v důsledku požáru.
• Na místě dnešní obse dříve zřejmě stával jen dvůr patřící Malachovi, když Malochov bylo již tehdy příjmením.
• Ves patřila ke Švihovu, ale 1706 ji získali Černínové z Chudenic.

Malé Hydčice

• Malá ves ležící na levém břehu řeky Otavy, dnes část obce Malý Bor.
• Nejstarší doložené osídlení poblíž Malých Hydčic je nad strání za dnešním č.p.10, kde byly nalezeny střepy a dále na kamenném závětří "Na škálách" více kamenných sekyrek z mladší doby bronzové (viz Okr. muzeum v Písku).
• Podle hypotéz inspirovaných Kosmovou kronikou je možné vznik souvislého osídlení středního Pootaví datovat do první poloviny 11. století, kdy kníže Břetislav I. spolu s ostatky sv. Vojtěcha přivezl 1. září roku 1039 z Polska bohatou válečnou kořist, jejíž součástí byla početná komunita zajatců. Tito mohli být určeni k osídlení zdejšího kraje. Pro tento názor hovoří i sídelní názvosloví (Katovice, Volyně, a pod). I samotné jméno Hydčice, odvozené od jmenného základu, tuto teorii podporuje.
• Jméno Hydčice = ves lidí Hýdkových, jméno slovanského základu, rus. gídkij. V minulosti jména ve tvaru: Hidchice(1045), Hinczicz Minor(1331), Hydczicz(1346), Hydczicze Minor(1406), Hyczicze stransky(1558), Maly Hycžicze(1654), Hyčice Malé(1884) (Lit1).
• Vůbec první zmínkou o Hydčicích je darovací dekret knížete Břetislava I. z 18. října 1045 při příležitosti úmrtí pošumavského poustevníka sv. Vintíře, jež byl pohřben v Břevnovském klášteře v Praze. Břevnovský klášter byl v této souvislosti obdarován územím na jihozápadě Čech. I když někteří historici pravost dekretu zpochybňují, (ale pouze s odkazem na pravděpodobný opis z listiny pravé - viz Lit1) obsahuje ve výčtu darovaného území i výslovné darování "...Hydčice i ves téhož jména Hydčice s řekou..."(cit. orig.:"...Hidchice et ibidem villam eiusdem nominis Hidchice cum flumine..." )(Lit2). Tato trochu neobvyklá formulace a také fakt, že v darovacím seznamu jsou Hydčice uvedeny na prvním místě, bývá vysvětlováno možnou existencí tvrze na místě někdejší vesnice. Zároveň bývá zvažováno, na kterém břehu by to přicházelo v úvahu. Pravá strana řeky, na níž se nacházejí Velké Hydčice, je příznivější místo pro běžné osídlení s povlovným svahem, na malohydčické straně je ostřejší břeh s vyvýšeným prahem, který je naopak vhodnější k obranným účelům.
• Ve 20 a 30. letech 14. stol. zřejmě na určitý čas přenechal král Jan Lucemburský Malé Hydčice Vilémovi z Landštejna. Ukazuje to moc české šlechty v té době, kdy manipulovala králem pro své zájmy. Dokládá to výnos z 19. srpna 1331, kdy král Jan Lucemburský potvrzuje mj. i ves Malé Hydčice ve vlastnictví Břevnovského kláštera a cit:"...pročež rušíme listiny, které jsme vystavili nepříliš prozřetelně našemu důvěrníkovi Vilému z Landštejna a jeho dědicům o těch zmíněných statcích..."(Lit3, str.700-701). Při břevnovském klášteře je ves uváděna ještě v soupisu roku 1346 a naposledy roku 1406. Ve vlastnictví Břevnovského kláštera byla vesnice do roku 1420, kdy přešla do vlastnictví pánů z Ryžemberka(Lit5).
• Roku 1543 byly dědičně prodány a při prodeji panství rabského r. 1549 byly ponechány při panství horažďovickém. (Lit6)
V roce 1558 je ves už uvedena jako součást horažďovického panství, podobně i roku 1594.
• Další doložená historická fakta jsou z roku 1654, kdy berní rula uvádí v roce 1653 v Malých Hydčicích po třicetileté válce jediný osídlený grunt Jana Němce s obdělávanými 28 strychy zemědělské půdy a jako nového usedlíka téhož roku Jana Bryzka s 24 strychy. V roce 1654 přibyl na ves Jakub Drštka s 26 strychy. Jelikož berní rula uvádí jejich půdní obhospodařování u každého nad 20 strychů (1 strych = cca 0,24 ha) a rovněž pro rovnoměrné až systematické střídání pozemkových parcel lze předpokládat, že obsadili již existující, ale opuštěná hospodářství. Revizitace berní ruly z roku 1676 uvádí u Jakuba už přízvisko Sládek, což má nejpravděpodobnější vysvětlení, že přijal původní jméno gruntu.
• Během následujících staletí se rozrostl počet stavení ve vsi na cca 9 a to částečně dělením pro výměnky a výstavbou čelední. Ve vsi byl rovněž pro příznivou polohu vybudován mlýn s říčním jezem. Druhá polovina 19. století zaznamenala ve vesnici intenzívní hospodářský rozvoj a to zřejmě jako následek zrušení roboty a souvisejících vztahů, přispělo i vyvazování půdy z panského vlastnictví. Vznikly dvě cihelny - u hospodářství Panušků a poté u hospodářství Janečků.
• Na návsi stála dřevěná kaplička, jejíž zvon visí dnes v kapličce v Týnci u Horažďovic. Od roku 1850 byla zřízeno obecní uspořádání a Malé Hydčice jsou v od r. 1869 osada obce Bojanovice v okr. Strakonice a to až do 50.let 20. století. Dnes jsou Malé Hydčice součástí Obce Malý Bor.
• 20. století bylo v Malých Hydčicích velmi převratným obdobím. V 1. světové válce snad každé stavení mělo své válečné oběti. Těžkým obdobím byla rovněž meziválečná krize, následovaná německou okupací a nástupem komunismu.
• Temným okamžikem Malých Hydčic byl 6. srpen 1952, kdy byly kolchozníky zlikvidovány tři klíčové zemědělské usedlosti. Pamětníci toho dne uvádějí: "...Jakoby už od rána visela ve vzduchu zlověstná předtucha věcí příštích. Pak se na horizontu od Újezda objevilo mračno prachu za sílícího dusotu, pak stádo dobytka, za ním chvátali kolchozníci, pak děti a pak i psi..." Následovalo období ještě horší, jak tvrdí pamětníci, než za německé okupace, nevyjímaje ani věznění a násilné vystěhování (Vojtěch Panuška). Jez mlýna byl zcela v tehdejším duchu ponechán devastaci a následně zbořen. Cihelnu Josefa Janečka nechali kolchozníci zavézt odpadky atd.
• Obdobně jako i jinde na venkově se Malé Hydčice vylidnily na cca 12 obyvatel v roce 1989, rozsáhlá devastace majetku postihla největší usedlosti a osídlení vsi získalo ráz chalupářský.
• Po roce 1989, kdy s pádem komunistického režimu bylo možno navázat na zpřetrhané tradice, se život do vsi pomalu opět vrací. Dnes je trvale obydleno 6 stavení, 3 objekty jsou užívány rekreačně, tři subjekty ve vsi vyvíjejí zemědělskou aktivitu na soukromé bázi a žije zde 15 obyvatel.
Za vsí u lesa roste památný strom, tzv. Hydčická lípa

Malonice

• Ves s rozložitými lípami a zámečkem má trojúhelníkové náměstí.
• První zmínka o vsi je z roku 1318, kdy ji držel Jetřich.
• Dále se připomíná Lev z Malonic. Zmínky o něm jsou z roku 1360 a 1395. Píše se i o Otíkovi, kterému se říkalo Koláček z Malonic a o Janu z Malonic. Několik dalších majitelů vsi není známo. V 15. století vlastnili ves Škorňové.
• Za Bedřicha Škorně byl v Malonicích postaven renesanční zámek. O jeho původní podobě nejsou žádné zmínky.
• Od poloviny 16. století do roku 1636 vlastnili statek Štěnovští z Kadova. Před rokem 1636 dali na místě původního zámku postavit dnešní nejstarší střední část zámku. Renesanční zámek byl jednopatrový. V přízemí bychom nalezli světnici s velkou klenutou místností, pod níž je velký sklep. V přízemí byla ještě velká světnice, která byla později rozdělena příčkami na menší. V patře předsíň se schody na půdu a velkou světnici. Zámek měl také půdu.
• Roku 1636 byl statek prodán Annou Ludmilou Kadovskou z Robčic Evě Polyxeně Hájkové z Robčic, která se provdala za Tuněchodského. Ta roku 1662 prodala Malonice Ferdinandovi Vilémovi Boryněmu ze Lhoty, který statek brzy prodal. Do počátku 19. století statek vlastnilo ještě osm majitelů.
• Od roku 1693 do roku 1740 držel statek Jan Václav ze Svárova, který ho odkázal svému nevlastnímu bratru Františkovi Rochovi z Běšin.
• Tento majitel postavil dnešní jižní barokní část zámku se sedlovou střechou.
• Roku 1796 získal statek Josef Ennis z Atteru. Začal přistavovat severní křídlo zámku. Statek prodal roku 1800 pražskému obchodníkovi Benediktu Kohlerovi.
• Severní křídlo bylo před rokem 1807 dokončeno v empírovém slohu. Byla to zase patrová budova. V přízemí se nacházela kuchyně s příslušenstvím, v poschodí společenské místnosti. Benedikt Kohler postavil nad velkou klenutou místností nejstarší částí zámku, tedy na místě půdy, obytné patro o čtyřech místnostech. Benedikt Kohler měl na zámku knihovnu o 8000 svazcích. Založil anglický park, který přiléhal k severnímu křídlu. V něm se nacházelo mnoho exotů, z nichž se dosud dochovalo pár kavkazských modřínů.
• Od roku 1817 vlastnil statek Kohlerův zeť Rudolf Fürstl, od roku 1846 dr. Josef Lumbe, který byl profesorem a ředitelem pražské polytechniky a prezidentem Vlastenecké hospodářské společnosti. Roku 1879 dědil statek jeho syn Rudolf.
• Po roce 1867 bylo strženo empírové křídlo zámku a postavena nová jednopatrová pseudorenesanční zámecká budova.
• Půdorys zámku má tvar písmena L, hranolovou věžičku v nároží, fasády jsou členěny hřebínkovými klenbami s výsečemi. Patro je plochostropé.
• Zámek byl opraven, stal se majetkem malonického ZD. Zámek sloužil jako kulturní dům. Byly tu byty, kanceláře. Dnes vlastní zámek kolinecká obec. V zámku je taneční sál a hospoda.

Malý Babylón (Klein Babylon)

• V Malém Babylonu byla dvě stavení po celý čas,jen počty obyvatel se léty měnily.V roce 1880 tu žílo 11 lidí,v roce 1900 dokonce 21 a v roce 1921 už jen 5 obyvatel.
• Důvodem zániku samoty bylo zřízení vojenského výcvikového prostoru Dobrá Voda po roce 1950.
• Sněžné jámy [Bohumil Toms 16.3.2008] Intenzivní dolování zlata probíhalo na severním vrcholu Křemelné /1125 m.n.m./ Předpokládaná hloubka dobývek je odhadována na 30 - 50 metrů, v současné době jsou přístupné do 20 metrů. Těžbu na Křemelné je možné datovat dle archeologických nálezů do 14. - 15. století. Při příznivých klimatických podmínkách se na dně jam - odtud název Sněžné - udrží sníh po celý rok.Orientační vzorky odebrané z hald vykázaly v průměru 6,2 g Au/tunu, ve vrtech od 1 - 6 g Au/t.
• Lokalita Malý Babylon byla v roce 2005 vyhlášená CHKO Šumava jako přechodně chráněná plocha - nachází se zde několik druhů chráněných vstavačovitých rostlin.

Malý Bor

• V osadě ležící v jádru historického Prácheňska sídlili ve druhé třetině 13. století příslušníci rodu, jehož odnož se později proslavila pod přídomkem “z Velhartic”.
• Již tehdy zde stál románský kostel, který je ovšem písemnými prameny doložen až od roku 1356.
• K odlišení od nedalekého Křižovnického či Velkého Boru bylo místo kdysi zváno Panský Bor.
• Patrně v říjnu 1420 vypálil zdejší rožmberskou tvrz Jan Žižka. Nečekaný příchod početného katolického vojska jej poté donutil svést krvavý boj u borského kostela.
• Mladší dějiny Malého Boru jsou vesměs spjaty s osudy panství Horažďovice.
• . Znak a prapor udělil Malému Boru předseda PS PČR 1. února 1994. Ve stříbrno-modře děleném štítu připomíná nahoře kosmo položená červená koruna, že obec je východiskem rodu pánů z Velhartic. Dole drží přirozeně zbarvená levá ruka zobrazená po zápěstí stříbrnou nádobku na vonnou mast, která je atributem patronky místního kostela - sv. Marie Magdalény.

Matějovice

• (část obce Dešenice) - osada nedaleko Dešenic přípomínaná poprvé k roku 1379.
• V roce 1910 k ní patřilo 23 domů, v nichž žilo 137 lidí německého jazyka.
• Zachovalo se několik stavení sloužících převážně k rekreaci.
• Kaplička u cesty byla nedávno opravena.
• Při cestě k Děpolticím stojí chalupa se zvoničkou. U ní se otvírá pěkný rozhled na údolí směrem k Dešenicím

Mezihoří

• Mezihoří je prastará osada z doby hradištní. V roce 1563 Heralt Kavka prodal celou ves Humprechtu Černínovi. Ves náležela k panství švihovskému, po roce 1601 k II. dílu. Od roku 1662 ves držela Anna Magdalena Černínová z Harasova. Samotná poloha této obce dva kilometry na západ od Švihova vysvětluje její název. Nachází se mezi horama Tuhošť a Běleč. Obec je poprvé uvedena v roce 1548 jako Mezhorzy, tedy Mezihoří, pak se nějaký čas vžilo pojmenování Mezhoř.
• Na návsi při cestě se nachází kaplička p. Marie, postavená roku 1849.
• V obci se nachází dva rybníky. Na návsi menší (dříve řečený obecní), za vsí velký (dříve řečený panský). U jednoho z nich se natáčela slavná scéna. Do ledové rybniční vody se vyklopily s kočárem macecha a Dora přestrojená za Popelku
• Obec je známa z historické povídky Aloise Jiráska: Z Čech až na konec světa, neboť tu žil na své tvrzi (ale i v blízkém Biřkově) zeman Václav Šašek z Mezihoří, jenž provázel ne cestách pana Lva z Rožmitálu v letech 1465-1467.
• Přímo nad vsí Mezihoří se naskýtá zvídavým milovníkům historie strmý vrch Tuhošť, na jehož temeni ve výšce 601 m n. m. se rozkládá pravěké hradiště.

Měčín

• Na konci 12. století se na Plzeňsku rozšířil rod Drslaviců, který koupil (neznámo od koho) statek Měčín. Není přesně známo, kdy Měčín získal status města, nejstarší zmínka o tomto titulu pochází z roku 1413. Koncem 15. století se Měčín dostal (podrobnosti opět nejsou známy) k panství hradu Švihova, jehož držitelem byl Půta Švihovský. Na počátku 18. století se uvádí jako majitelka Měčína hraběnka Alžběta z Klenové, rozená z Walmerode. Kolem roku 1839 náležel Měčín k žinkovskému panství, v polovině 19. století byl součástí okresu Nepomuk a později patřil k okresu Přeštice. Při provádění pozemkové reformy byly v červnu roku 1924 odprodány poškozenému bývalému řediteli velkostatku Bohumilu Kubecovi a jeho ženě Marii statky Měčín (73,50 ha), Malinec a Mečkov (80 ha). Tato rodina je vlastnila až do pozemkové reformy v roce 1948. Od roku 1960 Měčín náleží k okresu Klatovy. V roce 1945 byl Měčínu zrušen statut města, obnoven byl zákonem České národní rady z roku 1992.
• Kostel sv. Mikuláše, v některých přehledech uváděný pod názvem kostel sv. Petra a Pavla, stojí nedaleko zámku.
• Jedná se o gotický kostel ze 14. stol. s přistavěnou kaplí Jana Nepomuckého z počátku 18. stol., barokně přestavěn v roce 1776. Kostel je jednolodní s pětiboce uzavřeným kněžištěm s opěráky a hranolovou věží ukončenou bání při západním průčelí. Sakristie, v patře s oratoří, při jižní straně a kaple při severní straně. Loď sklenuta plackou, sakristie klenbou s lunetami a kněžiště, kaple i podvěží křížově.
• Zámek vznikl přestavbou tvrze z 15. století, která byla v jádru podsklepená a nejméně dvoupatrová. K přestavbě na zámek došlo na počátku 18. století. Původní zámek měl stejně jako dnes obdélníkový tvar a byl dvoupatrový. Prostory byly zaklenuty valeně, v patře byla kaple a uprostřed schodiště do sklepa a do patra.
• Koncem 19. stol. zámek vyhořel a při opravách byl snížen o jedno patro a tím získal dnešní podobu. Dnes je využíván zčásti jako sklad a z části k bydlení.
• Roku 1548 získal Měčínský a Švihovský statek Heralt Kavka Říčanský z Říčan na Štekyni a nechal v Měčíně s největší pravděpodobností přestavět již stojící tvrz. Z té doby pochází název Nový Hrad neboť v písemnostech z roku 1572 je Heralt uváděn jako Kavka z Říčan na Švihově a Novém Hradě a již roku 1596 se mluví o zámku Nový Hrad.
• Roku 1610 patřil Měčín do Žinkovského panství. V době kdy došlo k zásadní přestavbě budovy tvrze nebo snad již zámku byl vlastníkem František Hartman, který jej zdědil jako nezletilý v roce 1678 a v roce 1692 nechal na Měčínský statek formou hypotéky zapsat věno své ženy Marie Alžběty rozené Walmerode, které Měčín zůstal až do její smrti roku 1720. Dnes je budova zámku ve vlastnictví Zemědělského družstva v Měčíně, které jej odkoupilo od potomků poslední majitelky Věry provdané Berndorffové po roce 1989, kdy jim byl vrácen v restituci.
Zdroj: Úlovec J., Hrady zámky a tvrze Klatovska,

Měcholupy

• 24.3.1589 koupily Klatovy od Sazemy Sedleckého z Újezda a na Měcholupech polovinu tvrze Měcholupy, polovici dvora poplužního s poplužím, polovici pivovaru, sladovny, hvozdu, pánve, várky piva a ve vsi Měcholupy dvory kmetcí s platy, krčmou a polovicí mlýna.
• 1640 prodala obec Klatovy svou část Měcholup majitelce druhé poloviny Apoleně Čejkové
• Vodní tvrz nebo též starý zámek se nachází v centru Měcholup v jejichž těsné blízkosti je několik rybníků. Tvrz je dnes v soukromých rukou využívána majiteli k bydlení a snad právě proto je ve velmi dobrém stavu. Z původní tvrze jsou zachovány valené klenby s lunetami a v přízemí arkády do malého dvora.
• Přesné datum vzniku vodní tvrze není známo. Snad stála již v 16. stol. nebo i dříve.Ve druhé polovině 16. stol. byla přestavěna na malý renesanční zámeček. V té době ji drželi Sedlečtí z Újezdce. Později se majitelé střídali a v roce 1696 statek koupil velkopřevor Ferdinand Ludvík Kolovrat Libštejnský pro maltézský řád.
• V roce 1717 měl zámek devět místností, byl patrový se střechou krytou šindelem a obklopoval jej bažinatý příkop. Roku 1722 byl opravován a v roce 1732 barokně přestavěn. Po roce 1945 se zámek stal majetkem JZD Měcholupy, později v něm našli útočiště včelaři. Dnešní majitel zámek odkoupil, opravil a dodnes se o něj stará.

Městiště (Dorrstadt)

• České jméno Městiště je opravdu doložené z 16 a 17 století. Je to staročeský výraz pro půdu nebo volný, prázdný ( suchý) prostor. Německé jméno Dorrstadt se objevuje až v 18. století. Je to spojení výrazů "dürre Stätte" což opět znamená "suché místo".
• Hamr je z roku 1850 a je zapsán na seznamu tech. památek. Ještě v šedesátých letech minulého století pracoval jeho majitel Ferdinad Denkschertz, který zde vyráběl nákolky, sekery, motyky, radlice a jiné nářadí.
• Městiště neboli Dorrstadt (Město Suchých) má své jméno od rodu Suchých, kteří zde od první poloviny 17. století vlastnili mlýn. Členové rodu Suchých vlastní rodovou kroniku, která právě začíná zde v Městišti po roce 1615. Do rodu patřil i Jan Sladký Kozina. Kroniku zpracoval Ing Josef Suchý v Táboře v první polovině minulého století.
• Jméno rodu je slyšet i v názvu Suchých studánek, které se nalézají nahoře nad městišťským kotlem.
• V Městišti vedle hamru byla později vybudována vojenská střelnice.
• Městiště bylo v r. 1869-1890 pod názvem Dorrstadt osada obce Děpoltice.
V r. 1900-1910 pod názvem Dorrstadt osada obce Datelov (Todalov).
V r. 1921-1930 osada obce Datelov v okr. Klatovy a v r. 1950-1975 opět osada obce Děpoltice. Od 1.1.1976 část obce, nyní městysu Dešenice.
• Přírodní rezervace Městišťské rokle: vyhlášena 9.12.1994. Má rozlohu 168,91 ha. Je rozložena na severovýchodním svahu hřbetu Můstek - Prenet ve dvou samostatných částech. Zahrnuje prameniště, rašeliniště, přípotoční nivy potoka Jelenka, roklinové lesy, komplex luk a pastvin s rozptýlenou zelení. Vyskytuje se zde chráněný úpolín evropský či lilie zlatohlávek. Rezervace je po obvodu označena dvěma červenými pruhy.

Miletice

• Jilm v Mileticích je památný strom u vsi Miletice, jihozápadně od Klatov. Jilm drsný (Ulmus glabra) roste v zahradě na okraji vsi, při silnici od Dlažova. Obvod jeho kmene měří 385 cm a koruna stromu dosahuje do výšky 31 m (měření 2004). Jilm je chráněn od roku 1995 pro svůj vzrůst a věk.
• Místní část Miletice (466 - 500 m.n.m.) se nachází 9 km jihozápadně od Klatov. Místní část ležící na bezejmenné přítoku řeky Úhlavy , na silnici III.třídy Dlažov - Běhařov.
• Zástavbu tvoří rodinné domy a budovy občanské vybavenosti. V místní části v současné době trvale žije 66 obyvatel
• Boží muka na křižovatce u Miletic
• Zajímavá návesní kaple postavená v barokním slohu z roku 1766.
• Dominantou osady Miletice je kaple na návsi, která je zasvěcena sv. Janu Nepomuckému.
• Tradiční jsou miletické pouti k výročí tohto světce

Milínov

• Ves Milínov (dnes část obce Hlavňovice) leží jihozápadně od Hor Matky Boží na silnici z Běšin do Petrovic.
• První zmínka pochází z poloviny 16. století.
• V roce 1910 byla zcela česká a tvořilo ji 19 domů a 120 obyvatel.
Narodil se zde matematik Matyáš Lerch (1860-1922), profesor univerzity ve Freiburgu (1896-1906), české brněnské techniky (1906-1920) a nově zřízené Masarykovy univerzity (1920-1922). Napsal řadu vědeckých studií a za svou práci v oboru teorie čísel získal v roce 1900 velkou cenu pařížské Akademie věd

Mířenice

• Stávala zde tvrz, jejíž valy našel archeolog prof. Šimek v sadě domu čp. 1.
• Dvoru a tvrzi se prý říkalo Nečistov.
• Roku 1383 je zde uváděn rytíř Slazena z Měřenic.
• V roce 1432 žil v Plzni rytíř Jan z Měřenic, se svou manželkou manželkou Markétou tu vlastnil dva domy.
• O dvacet let později ves vlastnil Olkmar z Neznašov, který byl purkrabím ve Strakonicích. Synové Půty Švihovského v roce 1458 prodali své díly - Břetislav Petru Zmrzlíkovi na Neprachovech a Jindřich Volfu Dešenickému. V roce 1566 přešli Měřenice v majetek Václava Lehomského z Malevic. Jeho syn prodal statek s rybníkem Bedřichu Švihovskému na Nalžovech za 875 kop míšeňských grošů.
• V roce 1835 bylo ve vsi pět chalupníků, jedenáct domkářů a mlýn.
• Kaple sv. Ludmily byla vystavěna v roce 1893.
• Hstorie panského sídla v Miřenicích není beze zbytku objasněna. Zbytky keramiky nalezené na v místech dnešního tvrziště jej datují do doby od 13. stol. do přelomu 15. a 16. stol.
• Pravděpodobně koncem 14. stol. sídlo patřilo jedné z větví rytířského rodu Malonických z Malonic. Další zpráva je z poloviny 15. stol., kdy byl statek rozdělen na dvě části a roku 1452 prodal Amcha ze Sedlce poplužní dvory v Miřenicích a blízkém Otěšíně s veškerým příslušenstvím Volkmarovi z Neznášov a z Miřenic. Později byl statek připojen k panství hradu Rábí a ve druhé pol. 16. stol. k panství Nalžovy a panské sídlo po ztrátě samostatnosti tak ztratilo na významu a postupně zaniklo. Bývalé panské sídlo stálo na nejvyšším místě vsi, nad pravým břehem Černíčského potoka a návsí. Původní podobu neznáme, ale dodnes se dochovalo rozsáhlé tvrziště ohraničené novodobou kamennou zdí, na západní, severní i východní straně s dosud dobře znatelným valem. Tvrziště má mírně lichoběžníkový tvar o rozměrech 45 x 40 m.

Mladice

• Mladicích se dozvídáme z gruntovní knihy Nalžovského a Neprachovského panství z roku 1601.
• V třicetileté válce, která probíhala od roku 1618-1648, byla kolem roku 1640, kdy táhla švédská vojska do Bavor, vesnice vypálena a vypleněna.
• V roce 1654 při sepisování berní ruly patřily Mladice k Nalžovskému panství majitele p. Ferdinanda Václava Švihovského . Jsou zde uvedeni rolníci s výměrou 30 strychů Havel Bureš, Jan Jareš, Jan Jirka.
• Od dalšího majitele Václava Maria Josefa z Pöttingu koupil panství Nalžovy roku 1769 František Xauer Taaffe a aby uctil jméno ženy Klementiny, dal přejmenovat ves Mladice na Klementice. Tento název se mezi prostým lidem neužil. Nazýval tuto osadu dále Mladicemi, jak se i dnes jmenuje.
• Okrasou krajiny je stará lípa , jejíž stáří se odhaduje přes 750 let. Je dutá a do její dutiny se údajně vejde 10 osob. Tato lípa měla být v dávných dobách prodána za pět zlatých, avšak místní občané, zejména ženy, tomu zabránili. Pověst vypráví o tom, že když krajem táhla husitská vojska, kovaly u této Lípy kobyly.
• Nad vsí býval vápencový lom na silniční štěrk zvaný "Vápenky".
• Pod obcí je rybník Hnáň s pěkným ostrůvkem, na němž měl kdysi hrabě Taffe postaven dřevěný altánek.
• Ve vsi je kaplička zasvěcená Panně Marii.
• K Mladicům patří také osamělý mlýn Valcha s rybníkem stejného jména .
• V sousedství je autokempink Obecního úřadu Zavlekov a chatová oblast.

Mladotice

• Jméno obce je odvozeno od starého rodu Mladotova, jenž pocházel z kmene Čechů.
• Poprvé jsou Mladotice v historických pramenech připomínány v roce 1115, kdy obec náležela k majetku kladrubského kláštera.
• Později byla směněna bližšímu cisterciáckému klášteru plaskému, jenž měl ve vsi hospodářský dvůr s kaplí a k jehož majetku náležela obec až do zrušení plaského kláštera dne 9. 11. 1785. Pod vsí tehdy býval veliký rybník a při řece dva mlýny.
• Kolem roku 1550 postihla však zdejší oblast povodeň a náhlý příval vody rybník strhl a zcela smetl i oba mlýny. Plaský klášter později nechal později mlýny opravit a pronajal je.
• Roku 1419 začaly války husitské, které se nevyhnuly ani zdejšímu kraji. Zpustošeno bylo mnoho vsí a 3. 6. 1420 přitáhl Žižka s husity ke klášteru plaskému, spálil jej do základů a mnichy dal povraždit. Tehdejší opat Bohumír (1399 - 1425) prchl do Manětína, kde roku 1425 zemřel.
• Další přerozdělení prodělalo plaské panství za opata Bohuslava (1530 - 1556), kdy byly králem vymáhány veliké dávky na válku s Turky. Opat byl nucen zastavit roku 1543 téměř všechny klášterní statky Floriánu Gryspekovi z Gryspachu, pánu na Kaceřově, po dobu "čtyř životů". Klášteru plaskému v té době zůstalo jen pět vesnic - Mladotice, Žebronice, Bílov, Lednice a Nebřežiny.
• V roce 1618, po druhé pražské defenestraci, začala třicetiletá válka. Vojsko obléhající Plzeň v té době ves vyloupilo a čtyři statky úplně vypálilo. Vojevůdce českých stavů, Mansfeld, dobil dne 21. 11. 1619 Plzeň a protestanští stavové hned jednali o prodeji kláštera plaského a jeho statků. V roce 1620 bylo pak celé panství prodáno Šebestiánu Penkrlovi z Bučí a ze Schonreitu, komisaři kraje Plzeňského, Ten prokázal, že má na klášteru plaském jistou pohledávku, a proto mu direktoři dědičně postoupili vesnice Mladotice, Nebřežiny, Bílov, Lednice, Žebnici a dvůr Olšany. O zpustošený klášter se v té době nikdo neucházel. Avšak již roku 1621, po prohrané bitvě na Bílé hoře, byl Šebestián Penkrlo odsouzen ke ztrátě veškerého majetku a jmenované vesnice byly plaskému klášteru opět navráceny. Roku 1651 stálo ve vsi devět obydlených statků a žilo zde 73 obyvatel.
• Nejvýznamnější historickou památkou obce je barokní kaple paní Marie. Nachází se na místě, kde původně stála románská kaple zasvěcená sv. Hedisse, vybudovaná kladrubskými benediktýny. V 16. století byla původní stavba nahrazena novou kaplí sv. Kateřiny, kterou však nechal kvůli zchátralosti plaský klášter také strhnout. Nová kaple byla vybudována v letech 1708 - 1710 dle návrhu J. B. Santiniho jako jeho první zakázka pro opata Eugena Tyttla. Půdorys šesticípé hvězdy prozrazuje vazbu k mariánskému kultu. Po zrušení kláštera plaského dne 9. 11. 1785, byla kaple zakoupena obcí Mladotice za 110 zlatých.
• V domě s č. p. 11 je dochováno obytné stavení bývalého klášterního dvora s pozdně gotickým portálem do sklepa.
• V současné době žije v Mladoticích 580 stálých obyvatel.

Mlázovy

• Obec Mlázovy se nachází při silnici z Mochtína do Kolince. Původně zde stávala tvrz ze 14. stol.
• V její blízkosti byl v 18. stol. postaven barokní zámek. Z tvrze se dochovaly sklepy nacházející se mimo půdorys zámku. Při zámku stojí barokně upravený kostel svatého Jana Křtitele, který byl využíván též jako zámecká kaple. Zámek spolu s kostelem tvoří zajímavý komplex. Při zámku se původně nacházel park.
• Dnes je zámek v soukromých rukou a probíhá jeho oprava.
• Jméno obce Mlázovy je spjato se spisovatelem Karlem Matějem Čapkem (1860-1927), jeho maminka zde bývala farskou kuchařkou.
• Budova zámku má tvar obdélníku s valbovou střechou ozdobenou čtverhrannou hodinovou věžičkou. Fasády jsou členěny vysokými pilastry. Obě průčelí s mírně vystupují rizality. Portály jsou půlkruhově zaklenuty s vodorovnými římsami. Místnosti v přízemí zaklenuté, patro plochostropé.
• V Mlázovech stála již ve 14. století tvrz. V té době zde sídlil rod s predikátem z Mlázov. Ke stavbě zámku došlo až o několik století později, v době kdy Mlázovy vlastnil Jan Vilém Bernklau ze Šenrejtu nejspíše roku 1721.
• Později se na Mlázovském panství vystřídalo velké množství vlastníků. Posledním vlastníkem byl Dušan Zachystal, který jej koupil roku 1938 a držel jej až do roku 1947, kdy jej prodal obci Mlázovy.
• Zámek byl využíván jako škola, kanceláře i jako byty či skladiště. Roku 2001 bývalý statek se zámkem obec prodala a dnes je v soukromých rukou.
Zdroj: (Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska, )

Mlynářovice

• Severně od Plánice leží obec *Mlynářovice*. Žije v ní třicet stálých obyvatel.
• Nejstarší historická zmínka je z roku 1362, kde zde stála stará zemanská tvrz.

Mlýnské struhadlo

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1437
Pamětihodnosti
• Kaplička na návsi
• Boží muka u kapličky
• Pomník padlým obou světových válek
• Socha sv.Jana Nepomuckého
• Koupaliště

Modrava, (německy Mader).

• Osídlení obce Modrava je tvořeno třemi původními osadami: Modrava, Filipova Huť, Vchynice-Tetov II.
• Nejstarší dochované zmínky o Modravě pocházejí z let 1614 a 1617 - trvalé osídlení se v nich však ještě nezmiňuje, pouze rybářské využití a pastviny pro soumary (to vyplývalo z polohy při obchodní stezce do Kašperských Hor).
• Od roku 1757 se Modrava rozvíjí jako rybářská a lovecká osada. Ke změně dochází po roce 1799, kdy kníže Schwarzenberg kupuje od hraběte Filipa Kinského rozsáhlé území Prášilského panství a využívá obrovského bohatství dřeva ze zdejších rozsáhlých lesů. V letech 1799 - 1801 byl vybudován podle návrhu Ing. Rosenauera Vchynicko-tetovský plavební kanál. Kanál začíná 2 km od Modravy pod bývalou osadou Vchynice-Tetov. Díky rozvoji dřevařství bylo v roce 1804 založeno 6 km jižně od Modravy sídlo Březník (Pürstling).
• Roku 1827 zakoupil podnikatel František Bienert (1788-1866), rodák z Warnsdorfu, od majitele panství Josefa Schwarzenberga starší pilu, kterou adaptoval na vhodný tovární objekt.
• V roce 1832 Bienert získal císařské privilegium pro výhradní výrobu ozvučného dřeva na dobu 10 let, další pak pro zlepšený postup výroby a samostatné privilegium pro výrobu řešetových lubů.
• V roce 1855 zřídil Bienert další podobnou provozovnu ve Stožci. V Modravě v polovině 19. století zaměstnával na pile a v lese 50 - 100 lidí. Platnost privilegií byla pak po dvou letech prodlužována až do jeho smrti, kdy převzala vedení obou závodů jeho manželka. Výroba však vzhledem k velké konkurenci klesala a polom, který roku 1870 zničil mnoho starých porostů zapříčinil, že rezonanční dříví muselo být dováženo z daleka. Vdova pily roku 1871 prodala Schwarzenbergovi, který modravskou pilu zlikvidoval a závod roku 1880 převedl do Stožce. Do současnosti se z továrny na břehu Roklanského potoka zachovala pouze část pro ukládání a sušení vyrobeného materiálu, která slouží jako rekreační zařízení Lesů ČR - objekt byl vyhlášen kulturní památkou a tvoří jednu z dominant obce.
• V roce 1924 Klub českých turistů postavil další z dominant obce - Klostermannovu chatu, která sloužila jako horská chata. Jejím projektantem byl architekt Bohuslav Fuchs a náklady činily 1 041 500 Kč. Roku 1934 byla v Modravě dostavěna česká obecní a mateřská škola (od roku 1999 je objekt školy po přestavbě provozován jako Hotel Modrava).
• V období první republiky nebyl v Modravě správní úřad obce a celý katastr byl spravován obecním úřadem ve Filipově Huti. K přesunu správního úřadu do Modravy došlo po druhé světové válce a po vysídlení Němců. Pod obec Modrava byla přičleněna rovněž Horská Kvilda.
• V roce 1980 byla tato obec začleněna do správy MNV Srní. K opětovnému vzniku samostatné obce došlo 6. 12. 1990 ustavujícím zasedáním obecního zastupitelstva, zvoleného 17. 11. 1990.

Mochov

• (městská část Hartmanic) - horská osada nad levým břehem Pstružného potoka, poprvé zmíněná v roce 1336.
• Zachoval se zděný mlýn č. 10 z druhé poloviny 18. století s roubenou obytnou částí v patře a s dřevěnou pavlačí.
• Zajímavostí je také skupina památných modřínů opadavých, starých 150-175 let, které v obvodu měří až 390 cm.
• V roce 1790 patřila ves k panství Dolejší Těšov a patřilo k ní devět usedlostí.
• V roce 1910 to bylo již 14 domů a 106 obyvatel (z toho dva se hlásili k češtině).
• Byla zde jedna z nejstarších šumavských skláren-huť na páteříky pracovala již před rokem 1494. Pracoval na ni sklář Martin, kterýž pak založil sklárnu na Onom světě.
• Roku 1564 byla huť majetkem jakéhosi Reindla.
• V okolí zbylo mnoho stop po těžbě křemene a zlata; šumavská architektura
• Prochází tudy naučná stezka zvaná Farmářská: Trasa stezky vede následujícími místy: Petrovice - Dolní Kochánov - Horní Kochánov - Keply - Stará Huť - Radkov - Mochov - Hořejší Těšov - Dolejší Těšov - Vlastějov - Vojetice. Cestou je možno vidět např. "vlčí jámy", umrlčí prkna, množství zachovalých staveb lidové architektury, státem chráněné modříny úctyhodných rozměrů, nádherné výhledy do malebného okolí Šumavy

Mochtín

Popis zámku
• Zámek nechal postavit Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli. Byl postaven pravděpodobně roku 1868. Tvoří jej jednoduchá patrová budova obdélníkového tvaru krytá nízkou valbovou střechou. Uprostřed hlavního průčelí je v rozsahu tří oken rizalit s balkónem. Rizalit je ohraničen polygonálními pilastry a zakončený stupňovitým štítem. Okna v přízemí jsou obdélníková , v patře a v rozsahu rizalizu i v přízemí jsou zakončena obloukem. V patře jsou všechna okna hlavního průčelí i ostatních průčelí zakončena nadokenní římsou. Podle starších vyobrazení se zámecká budova dochovala do dnešní doby prakticky v nezměněné podobě až na přístavbu rampy patrně z dob socialismu.Ves Mochtín je poprvé se připomíná roku 1398, v souvislosti s Břeněkem Švihovským z Rýzmberka, který ji prodal Půtovi z Dolan.
• V 16. stol. ves koupil Volf Sedlecký a připojil k Měcholupům. Po jeho smrti zde hospodařil syn Adam.
• V 17. stol. byl Mochtín součástí týneckého panství.
• Asi v polovině 19. stol. se majitelem statku stal Rudolf Jan Arnošt Meraviglia-Crivelli, který jej připojil k Novému Čestínu. Právě on zde nechal ve druhé polovině 19. stol. postavit jednoduchý zámek. Dnes je zámek v soukromých rukou.
Zdroj: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska

Mokrosuky

• Ve stejnojmenné vsi je renesanční zámek, který vznikl v 16.st. jako majetek Perglarů z Perglasu.
• Od 17.st.je trvale připojen k Velhartickému panství.
• Renesanční zámek je dvoukřídlá jednopatrová budova. Jižní křídlo, obrácené do obce, má klenuté přízemí, na východním konci se vysoký etážový štít. Arkády v poschodí jsou nepochybně z poloviny 18. století. V místě, kde bylo přistavěno druhé, východní křídlo, vystupuje ze stavební čáry patrový výstupek nejspíš dodatečně přistavěné kaple. levou polovinu tvoří patrová budova s otevřenými zděnými renesančními arkádami v přízemí i v poschodí, pravá polovina je ukončena renesančními štíty.
• Přestavěnou vodní tvrz na zámeček lze obhlídnout spolu s zříceninou Kašovice (ani ne 1km daleko), která se nachází ve shluku stromů v poli naproti zastávce Mokrosuky. Za zmínku stojí občasná tvorba kruhů v obilí poblíž zříceniny. Ve vsi Mokrosuky lze též vidět dva pěkné památné stromy (každý na opačném konci vsi).
• Ves Mokrosuky patřila od 14. století k velhartickému panství. Poprvé se uvádí r 1418 (zmínka o mlýnu).
• R. 1542 připomíná ve vsi dvůr. R. 1579 ji koupil od Václava Vintíře z Vlčkovic zbohatlík Volf Gothard Pergler z Perglasu a vystavěl si v ní (nebo jeho syn) renesanční tvrz obehnanou zavodněným příkopem. Volfův syn Václav Otakar byl sice po Bílé hoře pro účast na stavovském povstání z let 1618-20 souzen, dosáhl ale odpuštění. Mezitím byli v Mokrosukách ubytopváni vojáci Baltazara Marradase a z užitku tohoto statku jim plynul žold - roku 1628 byl výnos ze statku používán pro pluk Martina de Hoeff-Huerty. Nakonec získal statek stávajícíse z tvrze, dvora a vesnic Mokrosuk, Čermenné, Lešišova a Nemanic Humprecht Račín z Račína.
• Výsledky hospodaření po třicetileté válce nebyly valné a Račín se zadlužil. Jeho dcera Apolena Lidmila, provdaná hraběnka Althanová, převzala statek dočasně do vlastní správy a r. 1679 jej odevzdala svému bratru Arnoštu Vojtěchovi Račínovi. Od té doby byly Morkosuky spojeny s panstvím Hrádek
Zdroj: kolektiv autorů pod vedením dr. Karla Třísky

Mokřany (Moos)

• Osada Mokřany stála na Kepelském potoce asi 2 km severně od H.Kochánova.
• Bylo tu šest stavení a škola,do které chodily i děti z Kochánova.
• Dnes jsou zde 2 opravené chalupy a jedna(snad škola).

Mouřenec

• Kostel sv. Mořice se nachází na vršku v ohybu řeky Otavy u obce Annín, která je proslavena svou dodnes fungující sklárnou. Sloužil jako farní pro osady v okolí.
• Vznik původní svatyně je spojován s rýžováním zlata, stezkou z Podunají a působením poustevníka Vintíře (+1045).
• Kostel sv. Mořice je pozdně románská jednolodní stavba s dvoupatrovou věží nad chórem a apsidou z doby kolem 1230. V jižní stěně lodi se zachoval románský portál s archivoltou vykrojenou obloučky.
• V roce 1993 v kostele objeveny a následně restaurovány vzácné nástěnné malby ze 14. století. Freska Posledního soudu (cca 1310 - 1320) zahrnuje ikonograficky cenné výjevy Krista s apoštoly, Setkání tří živých s třemi mrtvými, scénu Psychostasis - Vážení duší a d.
• Na severní straně hřbitova se nachází barokní kostnice z 18. století.

Myslív

• Myslív je prastará farní ves (591 m) na svahu „Mílové hory“
• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1352.
• S největší pravděpodobností byl Myslív založen za budování kláštera Nepomuckého „cisterciánským“ řádem mnichů z Ebrachu. Tehdy v roce 1144 daroval tomuto řádu král Vladislav II. území lesů a močálů o rozloze 42.000 ha, od Zdemyslic po Zdebořice na Plánicku. Po celých 275 let pak tento řád zúrodňoval a zveleboval území a šířil civilizaci.
• Nejstarší stavbou je kostel, založený již v polovině 12. století, ale je možné, že je i staršího data. Za původní, nejstarší část svatyně se udávalo gotické kněžiště (presbiterium), ale při pozdějších opravách byly pod omítkou objeveny románské oblouky ve stěnách lodě chrámové. Na jižní straně byl odkryt krásný kamenný portál a na základě toho bylo rozhodnuto, že původní stavbou byla loď chrámová a usuzuje se, že po zkáze kláštera Nepomuckého se do svatyně uchýlili i někteří mniši a loď chrámová s vysoko umístěnými malými okny sloužila jako tvrz, nedobytná ochranná stavba.
• Fara, dle vytesaného letopočtu na patě dřevěného schodiště, což se vydává za její vystavení - 1719 je asi nepravděpodobné - neboť v jiných dokumentech se píše, že již v roce 1388 byly odkazy pro faru v Myslívě a tudíž nápis na patě schodiště asi udává zbudování schodiště.
• Ještě v 16. století je Myslív psán jako „Myslevo“. Místní jméno odvozeno od osobního Myslej nebo Myslev, což v přeneseném slova smyslu znamená: mysli a střež!
• V roce 1935 Ladislav Stehlík při výkopu pod stavbu kampeličky , na místě, kde stála márnice a byl původní starý hřbitov, objevil kostrové hroby a v nich esovité náušnice z pozdní hradištní doby z 11-12 století.
• V roce 1560 se dělili o otcovské statky čtyři synové Adama ze Štenberka (který území kláštera Nepomuckého získal v dědictví). Nádvorníkem byl mlynář na blízkém kmetském dvorci s mlýnem „Čínovem“ na Novém Dvoře, který se zval dříve „Chotěšov“.
• Velký Myslívský rybník (80 ha) pochází také z dob kláštera Nepomuckého.
• Škola vznikla, když bylo postavena fara, údaje se ale různí, jeden udává rok 1388 a druhý 1646. „Stará škola“ (nynější Obecní úřad) byla postavena v roce 1810. O 70 let později, v roce 1880 se postavila „Nová škola“ (dostala nástavbu v roce 1960).
• Četnická stanice byla v Myslívě zřízena roku 1901. Byla nejdříve „U Blažků“ do roku 1910 a pak přestěhována do čp. 22.
• V roce 1908 byl zřízen poštovní úřad v chalupě čp. 5 „U Brožíků“.
• V roce 1910 vznikla Národní Jednota Pošumavská. Spořitelní a záložní spolek „Kampelička“ byl založen roku 1898. Úřadovnu měl na faře. Od roku 1935 byl ve své budově. Při výkopu základů byly nalezeny bronzové spony.
• Vznik Sboru dobrovolných hasičů se datuje od roku 1892.
• V roce 1908 byly pořízeny hodiny na věž kostela.
• Roku 1924 byl pořízen pomník padlým hrdinům ve světové válce.
• Na elektrický proud byl Myslív napojen roku 1931.
• Roku 1951 byla zřízena traktorová stanice na pomoc zemědělcům. V tomto roce také
• V roce 1952 byla založena sokolská jednota.
• V roce 1953 bylo zřízeno zdravotnické středisko v budově MNV.
• V roce 1954 vznikla zubní ambulance v budově „U Zajíců“, později se přestěhovala také do budovy MNV.
• 1.9.1954 byla otevřena mateřská škola
• V roce 1963 byla prováděna oprava kostela a při otloukání staré omítky byly objeveny kamenné „románské“ oblouky a krásný portál. Přivolaní kunshistorici posunuli vznik kostela do první poloviny 12 století.
• Kulturní dům byl otevřen roku 1971 na místě starého hostince („U Zoubků“) na Drahách.
• V roce 1974 se dokončila stavba koupaliště na „Hlinovnách“ a budovala se též nová požární zbrojnice, která byla otevřena roku 1979.
• V letech 1989 – 1990 byl přestavěn hostinec „U Klečků“ a otevřen veřejnosti.

Myslovice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1379.
• Místo, na němž dnes obec naše stojí bylo již v dávnověku místem osídleným. Tomu nasvědčují staré památky, předhistorické nálezy v okolí obce.
• První osídlení a zřízení osady není známo. Můžeme předpokládat, že vesnice byla založena v stejné době jako Kydliny a Bolešiny, s nimiž tvořila část farní osady, která měla svůj chrám Páně již r. 1360.
• Původními pány, kterým ves Myslovice patřila, byli podle kroniky tři zemani z Kydlin. Během staletí se zde vystřídalo mnoho panských rodů od Václava Vyduny z Obytec a Ladislava ze Šternberka, přes rod Koců z Dobrše, který obec nabyl do vlastnictví celkem třikrát . Pán Přibík Koc z Dobrše a na Myslovicích se tak dokonce i podepisoval. Nejkrutějším pánem byl pro zdejší lid však pán Jan Adam Čejka z Olbramovic, majitel němčické tvrze , který ukládal poddaným tělesné tresty i za to, že nechtěli v kostele klečet.
• Posledními šlechtici, kteří panství vlastnili byli příslušníci rodu Hunů a ti odkázali tento majetek v roce 1827 Řádu rytířů maltézských, kam obec náležela až do zrušení roboty.
• Velmi smutně se do historie obce zapsal rok 1942, kdy bylo gestapem obviněno z poslechu zahraničního rozhlasu v místním hostinci u Kantů a zatčeno 49 občanů a 26.6.1942 byl v lubském lese popraven místní hostinský pan František Kanta. Ostatní byli odvlečeni gestapem a vězněni na různých místech hitlerovského Německa.
• Dne 6. května 1945 projížděly obcí první americké automobily.
• V obci po válce fungovala čilá kulturní činnost. Děti i dospělí hráli divadlo, konaly se zábavy a pouťové veselice.
• V roce 1947 proběhla v obci elektrifikace.
• V roce 1950 se v Myslovicích postavil nový most a začala fungovat autobusová linka z Klatov do Plánice a zpět.
• V roce 1954 byla dokončena stavba úřadovny.
• V roce 1959 se v obci dostavěl kravín, byl dán do užívání místní rozhlas
• V roce 1960 se sloučila zemědělká družstva obcí Myslovice, Kroměždice, Pečetín a Domažličky v JZD „SVORNOST“ Myslovice.
• Rok 1973 znamenal pro JZD Myslovice sloučení do většího celku JZD „Československo-sovětského přátelství“ se sídlem v Měcholupech.
• V roce 1975 došlo k velké rekonstrukci kulturního zařízení v Myslovicích a obec byla zkušebně sloučena s obcí Bolešiny a platnost tohoto sloučení byla definitivně potvrzena při volbách v roce 1976.
• K odloučení Myslovic od Bolešin došlo opět až v roce 1991, kdy opět vznikla samostatná obec Myslovice.
• Kaplička na návsi

Myší Domky (Maushäusel)

• V osadě byla vorařská (plavecká) hospoda, pila, mlýn a dřevařské domky
• Šlo o skupinu domů,patřící do katastrálního území Rejštejn.
• Pravděpodobně nejstarším byl objekt pily
• V polovině 70. let domky sice zanedbané ještě stály, dnes tam zůstaly jen základy.