Obce K:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Kaliště

• Ves je na návrší mezi lesy a byla již sídlištěm na přechodu z doby kamenné do doby bronzové
• Sídliště lidu chamské kultury z pozdní doby bronzové na jihovýchodním svahu nápadné vyvýšenině na buližnikové skále s terasovitými plošinami na vrcholu. Při výzkumu zde byly nalezeny zlomky keramiky, vypálená omítka chatrčí a zvířecí kosti.
• V blízkosti sídliště na Koubově skále se nachází další chamské sídliště v poloze Teplá skála a pohřebiště ze střední a mladší doby bronzové v poloze Teplý les. Lid chamské kultury byl prvním početnějším obyvatelstvem v západních Čechách, vyjma Plzeňskou kotlinu.

Kašovice

• Gotická tvrz je připomínána již v roce 1341 jako sídlo Sezemy z Kašovic.
• První písemná zmínka z r.1565, kdy již jako pustá patřila Janovi Rendlovi z Úšavy. Je pravděpodobné, že Kašovice sloužily jako lovecký hrádek hradu Velhartice Tvrz vznikla zřejmě ve 14. století, připomíná se v roce 1341. Tvrz náležela původně Sezemovi z Kašovic. V 16. století byla tvrz opuštěna a postupně se změnila ve zříceninu.
• Po husitských válkách byla připojena k panství Velhartice, v 16. století přestala být obývána a je již uváděna jako pustá. Izolovaná poloha ji sice uchránila před obvyklou přestavbou na sýpku, ale nebyla udržována, takže se z ní postupně stala romantická zřícenina.
• Tvrz představovala přechod od venkovské tvrze k zemanskému hrádku, a to nejen svým vybavením a vnitřní dispozicí, ale především svou polohou na vyvýšenině obtékané Ostružnou.V přízemí bývala síň, která měla po stranách obytné místnosti, patro mělo hradní uspořádání.
• Od ostatních staveb tohoto druhu se odlišuje především tím, že nebyla postavena uprostřed a nebo na okraji vsi, ale na návrší nad ní, obklopeném v minulém století živým plotem z tvarovaných modřínů, který patrně nahradil starší opevnění. V severním cípu oválného prostranství stála napříč obdélná obytná budova o třech plochostropých patrech na přízemím, dnes téměř zasypaným. Izolovaná poloha ji sice chránila od obvyklé přestavby na sýpku, jíž by bylo padlo za oběť vnitřní dělění, na druhé straně však nebyla právě proto udržována, takže z ní dnes stojí sotva polovina.
• O vsi Kašovicích se zachovaly písemné zprávy jen zcela ojediněle. Podle všeho původně spadala pod hrad Velhartice. R. 1341 se uvádí Sezama z Kašovic. Asi r. 1390 Jan z Velhartic pojistil své manželce Ofce z Opočna její věno na Kašovicích. R. 1428 Oldřich z Rožmberka prodal Menhartovi z Hradce 30 vesnic v okolí Velhartic, mezi nimi také Kašovice. Když si r. 1565 vkládal Jan Rendl z Úšavy do zemských desk zápis o svém majetku v Kašovicích, byl tamní hrad již uveden jako pustý. Hrad stával na kopci nad Kašovicemi, kde se zachoval zbytek obvodového zdiva příček. Okenní otvory ukazují, že hrad měl dvě patra.
Zdroj: Hrady, zámky a tvrze v Čechách, ...

Kašperské hory (Kašperk)

• Kašperské Hory vznikly jako hornická osada ve 13. století a nazývaly se Hory Rejštejnské Horní a Dolní.
• Ve 14. století byly bohatým městečkem s doly na zlato. Postupně získaly řadu výsad (například povinnost vozků nocovat ve městě, výroční trh) přinášející místním měšťanům pravidelné příjmy. Při rozprodeji panství blízkého Kašperka, koupilo městečko v roce 1584 několik vesnic. Tehdy byly také Rejštejnské Hory povýšeny na královské horní město a po koupi hradu roku 1617 se ujalo jeho nynější jméno.
• Zlaté doly prosperovaly až do Třicetileté války, od té doby upadaly
• V okolí města a v celém Pootaví jsou sejpy, což jsou pískové kupy a zasypané jámy z dob rýžování a dolování zlata.
• Z doby největšího rozkvětu města pochází většina dosud zachovalých stavebních památek. Město nebylo nikdy opevněno, mělo však brány, které byly v 19. století zbořeny. Na náměstí je kašna se sousoším.
• Renesanční radnice na náměstí byla pro svůj účel upravena roku 1597 ze dvou domů, později byla opatřena třemi barokními štíty s vížkami a hodinami. Na pravém štítu je městský erb, na levém orel s nápisem z roku 1698.
• Arciděkanský kostel sv. Markéty, původně sv. Linharta, vznikl v 2. polovině 14. stol. Je to gotická stavba, přestavěná roku 1883 po požáru v roce 1863. Tehdy byla postavena zejména nová věž. Kostel vymaloval roku 1898 F. Heiserer, vnitřní zařízení je barokní z počátku 18. století. Patří do něj gotická kamenná křtitelnice, dřevěná soška Panny Marie ze 16. století, náhrobníky ze 16. až 18. století. V monstranci jsou hrudky zlata těženého kdysi v okolí.
• Hřbitovní kostel sv. Mikuláše byl postaven v době kolem roku 1330 a je v půdorysu v podstatě shodný s kostelem farním. Stavebně byl upravován v letech 1700 a 1776. Z gotického období se zachovaly fresky v lodi a presbytáři (1332), sedile, portál, sanktuář a několik oken. Dřevěný strop lodi vymaloval roku 1700 V. A. Groff (narozený v roce 1635), jehož dílem je i hlavní oltář. Ostatní zařízení je barokní. Náhrobník je z roku 1347. Hřbitovní kostel sv. Anny má vnitřní vybaveni z konce 17. a poloviny 18. stol., jinak nemá žádné charakteristické slohové znaky. Freska z roku 1757 je dílem J. Hagera (1726 - 1781).
• Poutní kaple Panny Marie Sněžné byla postavena v 1étech 1850 - 1867 v pseudorománské slohu, ze sbírek občanů. Část hlavního oltáře je zbytkem gotické archy z konce 15. století.
• Gotický hrad postavený Karlem IV.(Karlsberg) po polovině 14.st. (první zmínka 1357)) jako strážný hrad poblíž zlatých dolů a obchodní cesty.
• Hrad Kašperk nechal v roce 1356 založit český král a římský císař Karel IV. Důvody k založení tohoto stážního hradu byly tři. Ostraha zemské hranice se sousedním Bavorskem, ochrana zlatonosné oblasti Kašperských Hor, zajištění bezpečnosti na nově zřízené obchodní komunikaci zvané Zlatá stezka.
• Architektonická dispozice hradního jádra představuje obdélný palác, srostlý do jednoho celku s obytnými věžemi.Takto vzniklé hradní jádro se nedotýkalo obvodového opevnění vnitřního hradu. Čelní stěny obou 30 metrů vysokých věží, které by mohlo ohrozit případné ostřelování z tehdejších vrhacích či metacích zbraní, neměly žádný otvor (kromě arkýře u západní věže) I když měl Kašperk statut hradu královského, nespravovala jej přímo královská komora. Král jej pronajímal takzvaným zástavním držitelům, většinou významným královým věřitelům, samozřejmě i s celým kašperským panstvím. Hrad se stal sídlem popravy, což znamenalo, že každému pánu na Kašperku příslušelo právo a povinnost pečovat o veřejný pořádek a bezpečnost, stejně tak jako stíhat provinilce v Prácheňském kraji (oblast jihozápadních Čech).
• Prvním zástavním držitelem hradu byl druhý pražský arcibiskup a první český kardinál Jan Očko z Vlašimi. Například v letech 1411 až 1454 přešel hrad do držení rodu Zmrzlíků ze Svojšína a Orlíka. Otec Petr, královský mincmistr, i jeho stejnojmenný syn patřili k stoupencům kalicha, proto se Kašperku vyhnula hrozba pustošivých husitských útoků. Naopak, mladší Petr Zmrzlík z hradu podnikal loupeživé nájezdy na území sousedních katolických Bavor. Ostatně ani ve své další historii nebyl tento šumavský hrad nikdy dobyt.
• Ve druhé polovině 15. století přešel hrad Kašperk do držení významného rodu Šternberků ze Šternberka. Když Zdeněk ze Šternberka zorganizoval v roce 1465 odbojné seskupení usilující o sesazení Jiřího z Poděbrad z českého trůnu, byl do tohoto odboje "zapleten" i Kašperk. Posádka proto se proto připravovala na obléhání královským vojskem. V této době byla pravděpodobně spěšně vystavena pevnůstka Pustý hrádek, stojící 400 m východně na výše položeném místě. Dnes zbylo z tohoto předsunutého opevnění jen torzo. Mezi významné držitele hradu Kašperk se zapsal i místokancléř a tajemník krále a císaře Ferdinanda I. Jiří z Lokšan. Tento slezský rytíř hrad držel před polovinou 16. Století a svým rozhodným zákrokem zde v jihozápadních Čechách přispěl k hladkému potlačení pokusu o stavovské povstání v roce 1547. S blížícím se koncem 16. století hrad postupně ztrácel svůj původní význam, na jeho pravidelnou údržbu se již prostředků nedostávalo, hrad chátral. Královská komora začala rozprodávat kašperské panství. Nakonec v roce 1616 odkoupilo již zpustlý hrad Kašperk nedaleké Město Kašperské Hory, které je vlastníkem i provozovatelem hradu Kašperk i dnes. Již za Karla IV. býval hrad velice často zastavován. V letech 1487 – 1520 patřil Śvamberkům, potom Roupovským, Vchyňským a r.1617 jej odkoupilo město Kašperské hory. To se hrad ale již připomíná jako pustý. Rozkaz Ferdinanda III. O boření hradů z r.1655 postihl i Kašperk.
• Další zajímavosti: Socha svatého Jana Nepomuckého na náměstí
• Huť na zlatonosné rudy, archeologické naleziště
• Děkanství na náměstí
• Pranýř na Šibeničním vrchu
• Sýpka
• Kaple Panny Marie Klatovské
• Kaplička nad Rejštejnskou cestou
• Kaplička Pohraniční stráže
• Kaplička Grantl, u hřbitova
• Boží muka
Kašperské hory Obří hrad
• 5. - 7. století před Kristem - vznik dvou keltských hradišť s mohutnými valy Sedla a Obřího hradu - se dává do souvislosti se zdejšími výskyty zlata.
• Keltové dali Šumavě jméno Gabreta. Otava vychází z keltského Atawa, což znamená bohatá. Zlatonosnost Otavy a jejích přítoků byla v nejstarších dobách opravdu vysoká. Odborníci připouštějí na Otavě kromě zlatých šupinek a zrnek i celé valouny zlata.
• Kamenné ohrazení známé jako Obří hrad u Popelné v blízkosti kamenných moří, 5 km jihovýchodně od Kašperských Hor, je svou nadmořskou výškou 940 až 980,5 m nejvýše položenou pravěkou stavbou na území ČR. Ohrazení se skládá z vyvýšené akropole a předhradí s celkovou délkou 370 m a šířkou okolo 80 m . Valy z kamenů dosahují výšky až 5 m. Vnější, téměř kolmá stěna kamenných zdí byla lícovaná a nahoře opatřena dřevěnou konstrukcí.
• Ačkoliv z bezprostředního okolí Obřího hradu do vzdálenosti 3 až 4 kilometrů není doloženo zlatonosné zrudnění, zvažovali někteří archeologové, že Obří hrad sloužil k ochraně Kelty získaného zlata v širší oblasti.
• Po staletí si lidé z okolí nedovedli vysvětlit původ mohutných kamenných valů. V podivuhodném objektu viděli sídlo obrů. V jedné z lidových pověstí se vypráví o nálezu jejich kosti, údajně tři metry dlouhé, kterou vesničané z Popelné použili jako lávku přes říčku Losenici.
• Nálezy keltských mincí na Obřím hradě naznačují možnost druhotného využití hradiště v 2. - 1. století před n.l. jako zastávky na stezce z Podunají.
• V poslední době badatelé vyslovují domněnku o zvláštním účelu Obřího hradu. Předpokládá se, že nejde o obvyklé opevnění, ale o ohražení posvátného místa. Tomu nasvědčuje fakt, že z vnitřního areálu kamenných valů nepocházejí obvyklé archeologické nálezy střepin nádob, kovových či skleněných předmětů a běžných kuchyňských odpadků, například kostí. Tato interpretace se opírá i o zprávu, kterou zaznamenal Gaius Julius Caesar ve svých Zápiscích o válce galské, že kněží a soudci Keltů, druidové "v určitou dobu roční zasedají... na posvátném místě..., kterýžto kraj se pokládá za střed Gallie". Lze rovněž připustit, že Keltové zde na Obřím hradě uskutečňovali posvátné oběti. Je známo, že tyto oběti se u Keltů přinášely v noci, za měsíčního svitu a obětováni byli bílí býci, nebo dokonce i lidé.
• stopy případných keltských šachet na Kašperskohorsku byly nejspíš zničeny pozdějším středověkým dolováním. Keltské rýžování signalizuje patrně nedávný nález několika střípků keltské keramiky z jihovýchodního cípu Kašperských Hor. Mezi argumenty pro keltskou těžbu zlata v horním Pootaví se řadí i zprávy o nálezech keltských mincí u Kašperských Hor a Sušice.

Kavrlík

• (městská část, dříve malá vesnička u Kašperských Hor) - nejstarší zpráva o ní pochází z roku 1426, je v ní zmiňován důl a štola sv. Václava pod vesničkou ,,Geyerle".
• Kavrlík byl v 15. století v držení města Sušice, v roce 1585 jej Rudolf II. pronajal společně s Kašperkem a několika selskými dvory Kašperským Horám.
• Na vyvýšeném místě na kraji obce stojí mezi vzrostlými stromy kaple.
• V okolí obce se dochovalo několik bunkrů bývalého pohraničního opevnění.
• V polovině 19. století v Kavrlíku žilo 55 obyvatel, v roce 1910 v šesti domech jen 47 (všichni Němci), na konci dvacátého století deset

Kejnice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1045.
Pamětihodnosti
• Kaplička Panny Marie na návsi
• Archeologické naleziště na vrchu Stráž
Části obce
• Kejnice
• Karlovce

Keply

• Zaniklá osada Keply (městská část Hartmanic), zvaná dříve Kaply, poprvé zmiňovaná v roce 1787.
• U cesty z Hlavňovic na Zhůří stávalo šest stavení, po druhé světové válce využívaných armádou.
• Křižovatka turistických cest nedaleko Javorné.

Klášterský Mlýn

• Klášterský Mlýn je bývalá sklárna u Rejštejna.
• Sklářská huť byla zřízena v roce 1836 Janem Eisnerem a v roce 1842 se v ní začalo vyrábět tabulové sklo.
• Po Eisnerovi vedl sklárnu krátce Jan Lötz a po jeho smrti v roce 1844 jeho manželka pod firmou Jan Lötz vdova.
• Roku 1849 ji převzal Eisnerův švagr Martin Schmid ze sklářské huti v Podlesí u Kašperských Hor a roku 1851 ji od něho koupili manželé Gerstnerovi. Zuzana Gerstnerová byla vdovou po Janovi Lötzovi.
• V roce 1947 sklářská huť vyhašena.

Klenová

• Hrad Klenová, připomínaný poprvé roku 1291, kdy jej vlastnil Bohuslav z Klenové. Vybudovaná jako součást řetězu pevností podél Šumavy. Doplňovala tak soustavu pohraničních hradů v této části pomezního hvozdu, k níž náležely i hrady Pajrek a Komošín a konečně i rozsáhlé tvrze Opálka, Janovice, Bystřice a Dolany.
• Vstoupila do dějin koncem 13.století, kdy se podle hradu nazýval rod pánů z Klanové a Janovic. Těm patřil hrad až do počátku 16.st.
• 1526 (někde 1534) Zdeněk Lev z Rožmitálu a na Blatné zakoupil od Viléma Švihovského z Rýzmberka panství Klenovské, s nímž bylo spojeno zboží Bezděkovské, které v r.1496 Půta Švihovský koupil od Elišky z Pežína.
• V r.1553 koupil Klenovou Jiří Harant z Polžic /syn Kryštof se zde již narodil). Harantovi hrad rozšířili o jednopatrový renesanční trakt.
• Další přestavba následovala v 17.století, kdy vznikla na hradební zdi budova dnešního zámku.
• Po bitvě na Bílé hoře se majitelé rychle střídali. Hrad chátral a r.1737 se uvádí jako pustý.
• O raně gotické podobě hradu si můžeme učinit z nepatrných zbytků dochovaného zdiva jenom velmi neurčitou představu, ale zřejmě se příliš nelišil od svého pozdějšího nástupce. Toto opevnění hradu, který byl zejména od východní strany poměrně lehce přístupný, však nemohlo vyhovovat v 15. století, které se vyznačovalo značným rozmachem palných zbrani. Proto byl nucen jeho tehdejší držitel, Přibík z Klenové a Janovic, pomýšlet na stavbu důkladnějšího opevnění, s níž byla spjata též důkladná přestavba celého hradu.
• Kdy se Přibík z Klenové ujal statku, se přesně neví, ale držel ho až do své smrti roku 1465. Na počátku husitské revoluce byl stoupencem Husovým.
• Svých válečných zkušeností Přibík využil při stavbě nového opevnění.. Roku 1553 koupil ztenčený statek Jiří Harant z Polžic a Bezdružic, jemuž se v roku 1564 na hradě patrně narodil jeho syn Kryštof, který se proslavil jako cestovatel a spisovatel (vylíčil svoji cestu do Palestiny, kterou podnikl r. 1598 s Heřmanem Černínem z Chudenic), ale především jako hudební skladatel. Změnil několikrát víru a ukončil svůj život pod katovým mečem na Staroměstském náměstí v Praze 21. června 1621, tehdy však jako pán na hradě Pecka.
• Za Jiřího Haranta (zemřel roku 1584 ) byly na hradě uskutečněny některé, již renesanční přestavby. V 1étech 1561 - 1584 byla přestavěna budova purkrabství v přední části vnitřního hradu, v níž se zachovaly zbytky sgrafit a renesanční štítek na arkýři. V patře je velký sál s renesančními nástěnnými malbami erbů Harantů z Polžic a s nimi spřátelených šlechtických rodin.
• Nejspíše v druhé polovině 17. století byla na gotické hradební zdi a na baště vnějšího opevnění postavena dlouhá, jednopatrová budova, uzavírající předhradí na jižní straně. Hrad, který přestal být na sklonku 17. století střediskem rozsáhlého panství a sídlem jeho feudálního držitele, počal chátrat, takže již r. 1737 z něho zbyly většinou jenom zříceniny, obehnané dvojitým příkopem. Pouze vlevo od vjezdu do hradu bylo několik obyvatelných místností s klenutou kuchyní, nad níž byla sýpka, dále zde byly zděné konírny a dřevěné stavení pro klíčníka. Na počátku 19. století však byla již i tato část hradu ve zříceninách a jenom část sloužila jako sýpka.
• 1832 – 1837 tu provedl rozsáhlé úpravy Eduard Stadion z Thannhausenu. Vysoké náklady jej donutily r.1837 prodat hrad Františkovi Váslavovi Veithovi a ten přikročil k pseudogotické přestavbě.
• František Václav Veith, zbohatlý měšťan, bratr Antonína Veitha, mecenáše malíře Josefa Navrátila. Již roku 1840 dal nový majitel pseudogoticky upravit novou část hradu. Tehdy také vyzdobil salón nového zámku freskami malíř Josef Navrátil. Ty byly později přikryty tapetami a dochovaly se tak až do dnešní doby. Byl zasypán vnější příkop vlevo od hlavní brány na jižní straně hradu i příkop na severní a východní straně a na tomto prostoru byla založena zahrada. Romantická restaurace hradu v první polovině 19. století částečně narušila jeho původní gotický vzhled.
• Na nejlépe chráněném místě byl postaven trojkřídlý palác, jehož zříceniny jsou dosud viditelné a který obklopoval malé obdélné nádvoří. Tento palác se západní věží tvoří nejstarší jádro hradu. Poměrně nejlépe se dochoval jižní palác s vystupujícím arkýřem s kaplí, zvanou "husitská". V jeho patře je gotická křížová klenba, poslední zbytek gotického zaklenutí na hradě. Jihovýchodní nároží paláce chrání mohutná půlválcová bašta, která v patře přechází v osmibokou.
• 1951 převzal hrad Český stát a po náročné rekonstrukci byly objekty r.1984 zpřístupněny návštěvníkům

Kněžice

• V Kněžicích, přilehlé části Petrovic, najdeme barokní zámek z 18. století, v minulých letech sloužící jako Domov důchodců.
• Nový majitel, NB Kněžice s.r.o. (dánská společnost), chce po rekonstrukci objekt využít k rozvoji turistického ruchu v sušickém regionu.

Knížecí pláně

• Obec založená knížetem Schwarzenbergem v roce 1792 byla situovaná na holé planině v nadmořské výšce 1021 m.
• Knížecí Pláně v blízkosti státní hranice a s převážně německým obyvatelstvem čítaly v době svého rozmachu na 60 domů (mimo jiné zde byla hájovna, pila, hostinec, mlýn, stanoviště hraniční stráže, od roku 1830 hřbitov,
• V roce 1864 byl vystavěn v obci kamenný kostel sv. Jana, později i fara
• Od roku 1902 zde fungoval obecní úřad a od roku 1930 též úřad poštovní).
• Po II. světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno a po roce 1950 obec zaniká.
• V 70. letech 20. století byl armádou zničen místní hřbitov a kostel sv. Jana odstřelen.
• Kostel dnes připomíná vztyčený kříž na pietně upraveném místě - základech kostela. V průčelí pietního místa je umístěn zrestaurovaný zde nalezený rodový znak Schwarzenberků.

Kocourov

• Ski Areál. Od poloviny prosince do konce března máme zpravidla dobré sněhové podmínky. Vlek je pár metrů od parkovací plochy. Svah je plně pokrýván vrstvou technického sněhu, který umožní provoz i za nepříznivých klimatických podmínek.
• Ski Areál doplňují služby jako je půjčovna lyžařského a snowboardového vybavení, lyžařská a snowboardová škola.
• Vlek má kapacitu cca600 osob za hodinu. Ski Areál Kocourov, svými terény uspokojí rodiny s dětmi, začátečníky i pokročilé lyžaře.
• Celý areál je doplněn občerstvením s možností posezení.

Kochánov

• (městská část Hartmanic) - ves jihovýchodně od Petrovic u Sušice, dříve sídlo jedné z králováckých rychet. Připomínána prvně v roce 1294.
• Na počátku 20. století se obec skládala ze 75 domů a 512 obyvatel, z nichž se hlásilo jen devět k českému jazyku.
• Nedaleko ležící Dolní Kochánov měl tehdy pět domů a 33 německých obyvatel.
• V lese nad Kochánovem stojí u železného kříže dvě umrlčí prkna patřící Anně a Josefovi Schreinerovým. Umrlčí prkna nad Kochánovem (7 km jihozápadně od Petrovic) dokládají velmi starý zvyk související s drsnou šumavskou zimou a izolovaností místních obyvatel. Když někdo v rodině zemřel, byl až do pohřbu položen na prkně s třemi vyřezanými kříži. Prkno bylo později vyzdobeno a vystaveno poblíž samoty
• Původní prkna z lipového dřeva s textem psaným švabachem byla v roce 1963 nahrazena smrkovými s textem psaným latinkou.

Kojšice

• Pseudogotický zámeček ve švýcarském stylu, v dezolátním stavu.
• Chráněná lípa-Kojšická lípa Tilia platyphyllos v r.1984 obvod 620 cm, v r. 1998 670 cm.
• Za zakladatele panského sídla v Kojšicích je považován Racek z Košic. Roku 1465 jsou ve vsi Kojšicích připomínáni bratři Kunrát a Jan (Profous 1949). Později se majitelé střídali(V 1. polovině 16. století vlastnil Kojšice Vilém z Rýzmberka a ze Švihova, který je prodal roku 1544 bratřím Bedřichovi a Vojtěchovi Horčicům z Prostého) a podrobnější informace pochází až ze 17. stol.
• Počátkem 17. stol. získali Kojšice členové rodu Častolárů z Dlouhé Vsi (roku 1615 Jaroslav Častolár z Dlouhé Vsi, který zde vlastnil osm poddaných). Ti zřejmě v Kojšicích založili mladší panské sídlo. Poslední z potomků rodu prodal roku 1676 Kojšice s poplužním dvorem a tvrzí Barboře Heleně Hozlauerové z Hozlau.
• V polovině 18. stol. je mezi majiteli zmiňován i Jan Kryštof Bořek Dohalský z Dohalic a Kojšice poté patřily Dohalským až do počátku 19. stol. v té době bylo panské sídlo významně přestavěno. Mezi dalšími majiteli je jmenován František Josef Desfours, který Kojšice držel jen krátce, po něm Kojšice patřili Eusebiovi z Pöttingu a od roku 1829 byl majitelem Václav Veith, za něho bylo panské sídlo rozšířeno o jižní trakt a velký podsklepený sál.
• Od roku 1873 je majitelem kojšického statku Emanuel Forster, ten v letech 1877-90 nechal sídlo přestavět v duchu novoromantismu.
• Ve čtyřicátých letech 20. stol. bylo sídlo spravováno Georgem Oskarem Felixem Emanuelem z Heintschelu, rytířem z Heineggu, ten se však jako člen nacionálně socialistické strany dopustil prokazatelných zločinů a roku 1946 byl za své činy popraven a jeho majetek byl převeden na stát. Novým majitelem kojšického zámku se stal Sokol Sušice (dle Úlovec Jiří, Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech, Libri, 2003).
• Po roce 1945 se stal majitelem Sokol Sušice(dodnes zapsán v Katastru nemovitostí jako majitel) a posledním uživatelem Školský úřad v Teplicích. (Zajímavost: azalku ze zámeckého parku můžeme spatřit v Novém Dvoře u Petrovic-2006).

Kokšín

• Historie sídla není bohužel známa, neboť se v historických pramenech vůbec neobjevuje, a tak můžeme jeho osídlení datovat pouze na základě nemnoha dosavadních archeologických nálezů, které svědčí o osídlení lokality v průběhu 15. a na počátku 16. století. V odborné literatuře zatím převažuje názor, že by se mohlo jednat o předsunuté opevnění související s obranou nedalekého vodního hradu Švihova.
• Roku 1186 daroval ves Kokšín kníže Frydrich klášteru v Kladrubech. Pokud to byl skutečně tento Kokšín, můžeme stáří vesnice datovat daleko dříve. Kdy ves od Přeštic připadla ke Švihovu, s nímž od pol. 15. stol. sdílela proměny, není známo. Roku 1505 jmenuje se v díle Jindřicha Švihovského. Roku 1563 ji Zdeněk Kavka postoupil bratru Heraldovi a ten ji roku 1591 spolu s Osím zastavil Adamovi Šicovi na Poříčí.
• Lokalitu tvořila dvouprostorová nejspíše věžovitá budova stojící na nejvyšším místě kopce a chráněná příkopem a valem, z níž se dodnes zachovala velká část zdiva přízemí. K této budově byla ještě na jihu přihrazena lichoběžná, původně zřejmě jen lehce opevněná plošina. Právě tato plošina spíše navozuje dojem jakéhosi předhradí či hospodářského prostoru, který by u ryze vojenské stavby příslušející ke Švihovu ale zcela postrádal smysl. Bohužel bez archeologického výzkumu nelze rozhodnout, zda obě tyto části pocházejí ze stejného období či zda například nemůže jít o doklad využití původního předsunutého hradního opevnění v pozdější době, které si vynutilo i dodatečné vybudování jen lehce opevněné hospodářské složky sídla.
Zdroj: T. Durdík (in Ilustrovaná encyklopedie českých hradů,)
• Kokšínský hrádek, čtverhranná věž s valy a příkopy střežila, aby nedošlo k přehrazení Úhlavy, a aby tím nedošlo k ochromení vodního opevnění nedalekého vodního hradu Švihov. ('Na jižní straně mírně se pne Chlum a pomalu se snižuje k západu a tvoří porostlé stráně 'Švábí' zvané a končí na památném ostrohu 'Hrádku' nazvaném tak kdysi podle malé tvrze, jež zde hlídala průchod'.)
• Jak vzniklo toto jméno, které je rozhodně původu místního (nikoliv podle zakladatele) nelze s jistotou říci. Kokeš značí u Slováků kohouta. Pravděpodobnější se zdá tento výklad: když naši předkové stavěli tuto ves a hledali jméno pro ni, ulpěli očima na květině pastuší tobolka, jíž staří Čechové říkali 'kokoška' a ves pojmenovali Kokšín.
• V Kokšíně se narodil v roce 1857 Josef Voráček, profesor v Sofii a později v Uherském Brodě. Byl znalcem bulharského národopisu. Z bulharštiny též překládal.
• V Kokšíně byl v minulosti též rybník v místě nad loukou „Obecnice“. Do roku 1965 zde byla ještě část hráze, v tomto roce ji rozhrnulo JZD. Elektrifikace obce byla provedena z části v letech 1913-14 zásluhou švihovského mlynáře pana Emila Tyla. Kokšínským sedlákům, kteří u něho mleli obilí, nabídl nadbytečné využití energie vyráběné ve vodní turbíně.

Komošín

• Dnes zaniklý hrad nad Dolany na jehož základy jsou vystavěna obytná stavení. Největší zbytky hradu jsou u chalupy č.86, kde jsou vidět zdi a ve skále vytesaný sklep. Také je patrný zbytek věže. Karel Pfefferkorn – rektor koleje klatovské z ní učinil kapli sv. Majdalény a ze sesutého kamení přistavil kůr. Za Josefa II. byla kaple zrušena. Na kraji hradiště jsou základy kruhové věže.
• S názvem Komošín je hrad spojován až jako pustý v 16.st.
• První zmínka o hradu je z r.1334, kdy patřil Oldřichovi z rodu pánů ze Svčovce Kromě příkopu na východní straně byl příkop ještě kolem celého hradu pod samými hradbami, který je na severní a jižní straně patrný. Pozoruhodné jsou bašty po obou stranách příkopu, dělícího hrad od ostrohu, nasypané. K pevnosti hradu přispívala kromě toho výška hory asi 150 m. nad potokem .
• Hrad býval prvotním sídlem pánů Svrčovských, jimž ještě v 16. věku náležel. Nejstarší nám známý držitel statku tohoto byl Oldřich ze Svrčovce..
• Od r. 1484 setkáváme se nejednou v pamětech bavorských s Otíkem Kamýckým ze Stropčic, seděním na Svrčovci. Ten, jak se zdá, byl již opustil Komošín a seděl na tvrzi při Svrčovci
• V pustém hradu Komošíně, z něhož ještě ke konci 17. století znamenité zříceniny stály, zřídili r. 1703 kapli sv. Máří Majdalény, kteráž za císaře Josefa II. byla zase zrušena. Přetrvala jezovity krátký čas, neb i řád jejich několik let před tím zrušen. Hrabata Černínové koupivše r. 1805 někdejší jejich statek užívali zámku Svrčovce jako pivováru. Po nějakém čase zřízena tu byla přádelna, ale také nepotrvala dlouho.
Zdroj: August Sedláček, Hrady, zámky a tvrze Království českého (kn.9)

Komušín

• První zmínka o obci Komušín je z roku 1379, kde se uvádí název Komossin - v roce 1412 jako Komušín - v roce 1524 jako ves Komušín - v roce 1563 je připomínána ves Komussino - v roce 1654 jako Komšino a v roce 1790 v poněmčeném tvaru jako Komschin - roce 1824 jako ves Komschino.
• V roce 1399 patřila obec bratřím Přibíkovi ze Lhoty a Buškovi ze Sedla.
• Se Lhotou se pak dostala do držení statku hoštického - Střely.
• Konfiskací majetku po Bílé Hoře dochází ke značným změnám v držení půdy. Majitelé statku Střela - bratři Pavel a Přibík Boubínští, rytíři z Újezda - byli odsouzeni ke ztrátě věškerého majetku,obdrželi však od císaře milost, že statek se jim ponechává jako léno.
• Avšak nikdy se o něj nepřihlásili a proto byla Střela v roce 1623 prodána českou korunou Jindřichovi Libštejnskému z Kolovrat.

Koryta

• Ves Koryta byla od roku 1331 součástí bezděkovského statku, který vlastnil Petr z Rožmberka.
• Od něj ji koupili v roce 1348 Sobětičtí ze Sobětiček, kteří zde postavili tvrz.
• Počátkem 15. stol tvrz patřila Mikuláši z Bezděkova a jeho ženě Elišce, od které ji po smrti Mikuláše koupil roku 1460 Bušek z Pěžína.
• Koncem 15. stol. tvrz zanikla, ale v 18. stol. byly zbytky tvrze využity ke stavbě kontribučenské sýpky, která však byla roku 1896 zbořena
• Zaniklá tvrz v obci Koryta stávala na místě, kde dnes najdete dům č.p. 45. Na místo, kde stávala ve 14. stol. tvrz je nejlépe vidět přímo ze silnice č. I/22 vedoucí z Klatov do Domažlic Pozemek je oplocen, nepřístupný a v místě nejsou vidět žádné známky ani terénní náznaky, že by zde kdy stávala tvrz.
• V literatuře popisované zbytky hráze po Příkopském rybníku, který měl být součástí obraného systému tvrze v těchto místech, také nejsou k vidění. Jediné co by toto místo, jako místo bývalé tvrze mohlo částečně potvrzovat, je potok protékající při severovýchodním okraji pozemku.

Kosmáčov

• R.1507 zakoupily Klatovy od erbovního občana Jana Beňovského z Hunstruku čtyři kmetcí dvory v Kosmáčově.
• Zbytek náleží Soběticům.

Kouskova lhota

• Bývalá tvrz s poplužním dvorem se nachází na místě označovaném na mapách jako Černé Krávy v části obce Neznašovy z jejíž severního okraje vede k místu zpevněná cesta. Pozemek s tvrzí se nachází hned za rybníkem, je oplocen, ale od vrátek lze zbytky dochované tvrze dobře přehlédnout.
• První zmínky o Lhotce jsou spjaty s rodem Bendů ze Šťáhlav. Od dcery Jana Bendy Ludmily koupil statek v roce 1543 klatovský měšťan Jan Kousek ze Sobětiček, povýšený roku 1529 do šlechtického stavu. Až do stavovského povstání, kterého se zúčastnil nejstarší syn Jana Kouska Jindřich, byl statek v majetku tohoto rodu. I když Jindřich zemřel hned roku 1621, museli jeho dědicové za jeho účast na povstání přijmout manský závazek. Jeho mladším bratrům Vilému a Danielovi se podařilo majetek vykoupit až roku 1652. Ve druhé polovině 17. stol. se majitelem statku stal Vilém Albrecht Krakovský z Kolovrat a připojil jej k týneckému panství. Tvrz bylo po té upravena na sýpku a ostatní budovy v průběhu let zanikly.
• Nejdůležitější část tvrze - věž se dochovala do výše dvou pater. Lze předpokládat že věž doplňoval palác, který stál pravděpodobně na místě dnešní stodoly, která je z poloviny 19. stol. Jádro bylo obehnáno zdí, která se dochovala jako základ a část stěny již zmiňované stodoly. Hlavní vstup do věže byl v prvém patře východního průčelí a dnes je zazděný. Ve druhém patře se dochovalo úplné ostění okna.
• Dodnes se z bývalého statku s tvrzí dochoval kromě věže a zbytků hradební zdi i zčásti dosud patrný bývalý vodní příkop s naznačeným valem asi nejlépe patrným při západní straně věže.
Zdroj: (Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska)

Kovčín

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1551.
• V obci stojí kaplička
• Největším rybníkem na okrese Klatovy je Kozčínský rybník, u obce Kovčín, který má plochu 104 ha.

Kozí Hřbety

• Výchozí bod do těhto míst je ve Svojši,odkud se po neznačené cestě dostanem do Velkého Kozího Hřbetu,dále pak po zelené můžeme pokračovat přes Malý Kozí Hřbet a místní část Dobronín na bývalou Flusárnu a dále po zbytcích Zlaté stezky kolem pomníku havárie letadla v roce 1937 do Zhůří a po silnici spět do Svojše,
• Velký a Malý Kozí Hřbet (část obce Rejštejn) - dnešní rekreační osada nedaleko Kašperských Hor vznikla ze dvou obcí - Velkého Kozího Hřbetu (Gross-Ziegenruck) a Malého Kozího Hřbetu (Klein-Ziegenruck). Po husitských válkách vedla přes Malý Kozí Hřbet Zlatá stezka kašperskohorská, spojující Čechy s Pasovem.
• Ves v té době patřila k panství hradu Kašperk. V roce 1584 přešly vsi ,,Cimruky Menší s mlýnem a Cimruky Větší" do majetku Kašperských Hor. Na stezce se vybíralo mýto. Obyvatelé se živili hlavně dřevařstvím a zemědělstvím.
• V roce 1851 potkalo osady velké neštěstí - celou zimu byli obyvatelé odříznuti přívalem zmrzlého sněhu od okolního světa. Téměř v každém stavení zemřelo několik lidí. Po oblevě byly Kozí Hřbety místem naprosté zkázy.
• Roku 1910 zde žilo sto obyvatel v 16 domech, všichni mluvili německy.
• V Malých Kozích Hřbetech stojí památkově chráněná kaplička a boží muka. Od kapličky se otevírá pěkný výhled na Kašperské Hory.

Kroměždice

• V obci stojí Pomník ant.Švehlovi
• Kaplička v Kroměždicích

Křištín

• Kostel sv. Matouše z první poloviny 14. století v Křištíně

Křenice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1339.
• V obci Křenice (dříve Kšenice) stávala tvrz snad již ve 13. století. Do dnes zachovaná tvrz je pravděpodobně novější z poloviny 16. stol. Najdete ji v areálu dnešního zemědělského podniku při západním okraji obce. Dnešní tvrz si zachovala pouze obvodové zdivo na ploše přibližně 30 x 15 m. Vnitřní prostory byly zcela vybourány v 18. stol. při přestavbě na sýpku a dnes uvnitř najdeme tři dřevěná patra typická právě pro sýpku. Na jižní stěně se dochovaly zbytky sgrafitové výzdoby.
• Křenice byla nejspíše od počátku v majetku rodu Drslaviců. Tvrz zde stála snad již ve 13. stol., písemně však byla potvrzena až ve 14. stol. Od poloviny 14. stol. byl vlastníkem Chotětovský klášter, který v 15. století statek prodal. Od poloviny 16. stol. byl majitelem Jetřich Valečský z Vřesovic. Za Vřesovců byla ve druhé polovině 16. stol. v místě poplužního dvora postavena nová tvrz, snad na místě staré. Koncem 17. stol. se majitelem stal Jan Heřman Černín a připojil Křenice k Ježovům. V 18. stol. byla tvrze přestavěna na sýpku. Dnes je budova tvrze v soukromých rukou.
Pamětihodnosti
• Kaple Panny Marie
• Silo

Křížovice

• Křížovice se nacházejí v údolí Křížovického potoka zvaného také Voborka, 4 km jižně od Plánice v nadmořské výšce 567 m, patří tedy do Plánického kraje, který vždy měl svůj zvláštní charakter. První zmínka o Křížovicích /údajně vsi lidí „křížových“/ se nachází v Deskách zemských a je z roku 1551. Další pak opět v Deskách zemských v roce 1558, kdy spolu se Zdebořicemi a Plánicí spadají pod zámek Zelená Hora v Nepomuku.
• Za připomenutí jistě stojí, že v okolí naší obce se dolovalo stříbro a podle některých pramenů patřil zdejší potok k místům, kde se v dávné minulosti rýžovalo zlato, a s tím tedy patrně souvisí i vznik zdejšího osídlení. Potok, který vzniká u Zdebořic, v lučném údolí mezi Nicovem a Plánicí, se pojí s říčkou Bradavkou a patří k povodí řeky Berounky.
• Nejvíce obyvatel měla obec Křížovice v době před 1. světovou válkou, přesně v roce 1910 to bylo 272 obyvatel a 54 domů.

Kubova Huť

• Obec vznikla na počátku 18. století jako jedna z četných šumavských sklářských osad.
• První zmínky o ní jsou již z roku 1728, kdy zde Johann Podschneider založil sklářskou huť.
• Nově vzniklá osada dostala své jméno po zámeckém hejtmanovi Gubovi.
• V roce 1899 byla vybudována železniční trať spojující Vimperk a Volary. Na této trati bylo v Kubově Huti zřízeno nádraží, které svou polohou ve výšce 995 m nad mořem je nejvýše položenou železniční stanicí v Čechách.
• V obci je několik historických budov např. u Kubešů, u Geců, které jsou ukázkou původní Šumavské architektury.
• Typickou Schwarzenbergskou myslivnou z r. 1908 je budova, která je v centru obce.

Kundratice

• Kundratice (městská část Hartmanic) - malá obec nedaleko Hartmanic se zámečkem, který za první republiky navštěvovaly přední osobnosti té doby včetně prezidenta E. Beneše.
• Areál zámečku, empírová stavba nad renesančním přízemím s částečně dochovanými klenbami a s kašnou na nádvoří, je chráněnou památkou. Dnes je to součást majetku Elišky Haškové - Coolidgeové, tajemnice čtyř amerických prezidentů, která se snaží bývalé panství zrekonstruovat.
• Bohužel se nedochovala zámecká kaple svatého Antonína Paduánského, zbořená na konci sedmdesátých let minulého století.
• V historických pramenech je vesnička poprvé zmiňována v roce 1360.
• Bydlel zde básník K. M. Villani, potomek italského rodu a postava českého národního obrození. Byl jedním ze zástupců Sušicka na slovanském sjezdu v r. 1848. Nejznámější je jeho zhudebněná báseň ,,Zasviť mi ty slunko zlaté".
• Ves byla převážně německá, v roce 1910 se z 323 lidí přihlásili k češtině jen čtyři obyvatelé. Stálo zde tehdy 52 domů.
• Při silnici z Hartmanic do Nového Městečka u odbočky k Palvínovu koupila kundratická židovská obec nevelký kus pole na hřbitov. V roce 1938 byl zničen a náhrobky údajně použity na štětování cesty (jeden by měl stát za kundratickým zámkem u cesty k Štěpanicím jako patník).
• Koncem dubna 1945 zde bylo pohřbeno 12 žen z pochodu smrti (hrob je provizorně označen dřevěnou stélou podobnou šumavským umrlčím prknům).
• Hřbitov časem v podstatě splynul s lesem. Zámek v Kundraticích byl přestavěn do dnešní podoby v roce 1840 předky básníka Villaniho. Zámek stojí ve vsi na severním úbočí hory Křemelná.

Kunkovice

• (část obce Čachrov) - obec u silnice na Javornou, poprvé zmiňována v roce 1404.
• V obci stojí kaple sv. Anny s oltářem z přelomu 17. a 18. století.
• Zajímavý silniční most o dvou nízkých obloucích postavený z neopracovaného lomového kamene.
• V seznamu památek je uveden zámeček č. p. 1 a venkovská usedlost č. p. 6. V roce 1840 zde stálo 18 usedlostí, zámeček a panský dvůr.
• K roku 1910 bylo napočítáno jen 16 domů, ale 137 obyvatel. Všichni se hlásili k českému jazyku

Kvasetice

• Na řadě dobových pohlednic Plánice dominuje na návrší za městem v těsné blízkosti Kvasetic zřícenina jakési mohutné stavby. Jedná se o pozůstatky zřejmě barokní sýpky postavené z lomového kamene, které se lidově říkalo Maxberk.
• Z obdélníkové stavby se zachovaly mohutné zříceniny dvou stěn s řadou otvorů po malých okénkách.
• Pozůstatky sýpky se nachází na mýtině v lese
a jsou nejlépe přístupné z Kvasetic.

Kvášňovice

• Obec Kvášňovice byla založena řádem cisterciáků ve 12. století.
• První písemná zmínka o ní pochází z roku 1364, avšak nejstarší stavbou je kostel sv. Bartoloměje postavený již kolem roku 1240.
• V obci bývala též škola. Zachovalé písemnosti o zdejší škole jsou již z roku 1784. Školu navštěvovaly děti místní a z dalších šesti okolních vesnic. Pro nedostatek dětí byla škola v roce 1967 zavřena.
• V současné době jsou v budově bývalé školy čtyři byty.
Pamětihodnosti
• Kostel svatého Bartoloměje
• Boží muka za vesnicí
• Fara

Kvilda

• V místech, kde se dnes rozkládá obec Kvilda, byl v minulosti pouze těžko prostupný hraniční hvozd, tvořící přirozenou hranici česko – bavorskou.
• První písemná zpráva s použitím místního názvu pochází z roku 1345. V této listině potvrzuje český král Jan Lucemburský, Tomáši a Janovi, synům správce píseckého panství Ondřeje, že „ les Kvildy / lat.Geuilde, něm. Gefilde/ zvaný, ležící za Rejštejnem je v jejich držení, i s užitky kovů, budou-li nalezeny. Tomáš a Jan zde zřejmě zahájili rýžování zlata.
• Dodnes se můžeme setkat v okolí Kvildy i Horské Kvildy s tzv. sejpy, neklamnými pozůstatky po rýžování zlata. Sejpy, neboli hrůbata, jsou hromady propraného materiálu ze zlatonosných toků.
• Velký vliv na osídlování zdejší krajiny měly obchodní stezky. Horní zlatá stezka, neboli kašperskohorská, chráněná královským hradem Kašperkem, sloužila obchodnímu ruchu od roku 1366. Spojovala Pasov s Kašperskými Horami přes Salzgattern, Freyung a Kvildu. Tuto významnou obchodní cestu nechal Karel IV. vytyčit v roce 1356.
• Ves Kvilda vzniká podél této cesty pravděpodobně v 15. , spíše pak v 16. století.
• Koncem 18. století, kdy provoz na Horní zlaté stezce pomalu utichl, vstupují na scénu, přímo v katastru obce nová řemeslná odvětví, hamernictví a sklářství, samozřejmě vedle chudého horského zemědělství a řemesel navazujících na těžbu a zpracování dřeva. V tomto období vyrábějí své výrobky tři sklářské hutě. Na ně později navazuje výroba proslulých podmaleb na skle provozovaná rodinou Verderberů. Světově známým podnikem se stala pila na zpracování rezonančního dřeva, založená roku 1820 Petrem Strunzem. Na Kvildě jsou v provozu další pily, truhlářství, soustružny dřeva, výroby lyží, řezbářství. Výroba šindele a dřevěného drátu nechybí snad v žádné chalupě.
• Věřící na Kvildě patřili do duchovní správy farnosti v Rejštejně, a to až do výstavby vlastního kostela.
• Nejstatším svatostánkem na Kvildě byla kaple sv.Štěpána, která byla zasvěcena v roce 1709 Panně Marii, sv.Štěpánovi a sv.Rochovi. Tehdejší majitel panství Velký Zdíkov, do jehož panství Kvilda patřila, dal v roce 1765 postavit dřevěný kostel, který byl 13. listopadu tohoto roku zasvěcen památce Nalezení těla Sv.Štěpána.
• V červenci roku 1889 vypukl v domě obchodníka Rotha velký požár, který během krátké doby zničil kostel, faru, školu a 18 domů. V roce 1892 bylo knížecím stavitelem Janem Štěrbíkem z Vimperka započato se stavbou nového kvildského kostela, tentokráte kamenného, podle vzoru novogotického kostela na Knížecích Pláních.
• V červnu roku 1894 začal nový kostel sloužit věřícím.
• Po úpadku obchodního významu (soumarská cesta procházející Kvildou) bylo spojení s okolím pro kvildské občany velmi svízelné.
• V roce 1842 byla vylepšena stávající cesta Kvilda – Františkov. Cesta spojující Kvildu s nejodlehlejší Bučinou byla vybudována v letech 1865-66. Budování cest pokračovalo v roce 1870 cestou na Filipovu Huť a Modravu. V roce 1875 byla vystavěna cesta přes Horskou Kvildu na Svojše a k Rejštejnu.
• Teprve v letech 1934 –35 byla postavena nová silnice přes Františkov do Borových Lad. Ale skutečné spojení Kvildy se světem znamenalo až zřízení železniční tratě Vídeň – České Budějovice – Plzeň v roce 1867
• V roce 1910 se v obci objevuje další dopravní prostředek, osobní automobil obchodníka Kafky. Papírna ve Františkově koupila první nákladní automobil o deset let později, nechyběl ani motocykl MUDr. Vincence Nittnera, zakoupený v roce 1922.
• Po vypuknutí druhé světové války dne 1.září 1939 odcházelo postupně na frontu, i ze Sudet, značné množství německých práceschopných mužů. Situace ve výrobních podnicích, v lesních závodech a zemědělství začala být kritická.
• Německé úřady organizovaly přísun příslušníků poražených a okupovaných států . Byli to nejen zajatí vojáci, ale i nasazené civilní obyvatelstvo z východu, tzv.“ostarbeiter“. Za tímto účelem byly zřizovány zajatecké a pracovní tábory. V roce 1940 byli přivezeni na Kvildu první belgičtí váleční zajatci, počátkem října 1941 bylo posláno na Kvildu 20 ruských válečných zajatců. Ti byli ubytováni ve Františkově. Tito zajatci těžili rašelinu v místních rašeliništích, pracovali v lese, v zimě odklízeli sníh. Ve Kvildě byli v roce 1941 zaměstnáni dva Poláci, šest Ukrajinců a osm Belgičanů. Na přelomu roku 1941/42 sloužila přebudovaná chata U pramene Vltavy jako další tábor, nejspíše pracovní.
• Od 24.května do 8. října 1946 bylo odsunuto v 11 transportech celkem 649 obyvatel německé národnosti.
• K 1. lednu 1949 vznikl ve Kvildě útvar 9 600 Pohraniční stráže Sboru národní bezpečnosti, do jehož působnosti byla ke stejnému datu přenesena pravomoc Finanční stráže v celním pohraničním pásmu, čímž byla Finanční stráž rozpuštěna.
• Dokonce od roku 1951 do roku 1954 se Kvilda ocitla v hraničním pásmu. Od roku 1952 bylo v obci Velitelství praporu PS Kvilda a od 1.1.1966 zde vznikla rota PS, jejíž působnost byla ukončena v roce 1990. Následně vznikla Pohraniční policie.

Kydliny

• Kostel sv. Václava v Kydlinech
• kříž u kostela,
• boží muka,
• mezník Čertův kámen