Obce H:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Habartice.

• 1663 – Regina Katerina Kocová odkázala ve své závěti statek Habartice jezuitům
• Ves Habartice vznikla již ve 13. stol., již v polovině 14. stol. zde byl založen kostel. Ve 14. stol. část vsi patřila nepomuckému klášteru a část jistému Janu, který je připomínán roku 1379, bez dalších informací. Právě on mohl být zakladatelem původního staršího sídla, ze kterého se dochovaly sklepní prostory v objektu po pravé straně při vjezdu do dvora. Následné husitské války, zřejmě ovlivnily majetkové poměry i zde. Ves zůstala i po té rozdělena na dvě části. Část v majetku Vydunů získali v první polovině 16. stol. Šternberkové a připojili je k zelenohorskému panství.
• 8.7.1544 zapsáno dědictví po špitálu obci Klatovy. – ves s dvory, lukami a se vším majetkem
• Roku 1591 Ladislav ze Šternberka odprodal tuto část vsi Jiříkovi mladšímu Příchovskému z Příchovic, který zde sídlil ještě v roce 1604. Právě do této doby je kladen vznik nového sídla, renesanční tvrze, která do svého přízemí pojala i zbytky staršího sídla.
• Roku 1663 – Regina Katerina Kocová odkázala ve své závěti statek Habartice jezuitům
• Tvrz je však písemně připomínána až roku 1680, kdy tehdejší vlastník jezuitská kolej v Klatovech habartické zboží prodala Janu Václavovi Svárovskému ze Svarová. Dnes je objekt v majetku firmy Lesy České republiky, s.p.
• Z původního starého sídla snad z 2. poloviny 14. stol. zůstaly dochovány sklepní prostory, tvořící zadní část přízemí objektu zapuštěného do svažitého terénu. Ty se staly součástí nové renesanční tvrze z konce 16. stol. Původně měla tvrz tvar písmene T, ale jižní křídlo bylo zbořeno, takže se dochovala jen menší část objektu. Ten má dnes nepravidelný, přibližně obdélníkový půdorys, při východním průčelí se dvěma dobře viditelnými podpěráky. V přízemí zbytky po černé kuchyni a v patře prostory s rovnými stropy. Při objektu stála ještě vstupní brána do dvora. Ta byla později využívána jako kovárna a pak jako garáž.
• Kostel poprvé připomínán roku 1354 a je to také dosud nejstarší písemná zmínka o vsi Habartice. Z historie je známo, že část vsi Habartice patřila ve 14. stol. nepomuckému klášteru a krátce v 17. stol. jezuitské koleji v Klatovech. O historii vlastního kostela je známo však jen málo. Jedná se o původní gotický jednolodní kostel s obdélnou lodí a věží při západním průčelí. Kněžiště s pětibokým závěrem sklenuto křížovou klenbou.
Zdroj: (Kolektiv autorů: Umělecké památky Čech 1, [A/J], Academia, 1977), 4.3. 2007

Hálkova chata

• Postavena byla někdy v období mezi 1. a 2. sv. válkou na místě selské usedlosti zvané Pauknerova chalupa,
• Sloužila pro dětskou rekreaci,
• Staticky narušená stavba byla zbořena v roce 2001.

Hamry

• První písemné zmínky o osadě pocházejí již z roku 1429.
• Hamry byly králováckou rychtou, jednou z osmi na Šumavě (její obyvatelé byli poddanými krále).
• naučná stezka přírodní rezervací - Úhlavský luh - vyhlášená v části říční nivy řeky Úhlavy, pro milovníky přírodních zajímavostí je kilometr nad obcí památný buk lesní, starý asi 250 let
• Obec Hamry vznikla na obchodní stezce zvané Železná či Bavorská, která vedla přes sedlo Špičáku do Úhlavského údolí. Stala se sídlem jedné z největších Králováckých rychet. Obec se tehdy skládala z mnoha samostatných dvorců roztroušených podél řeky Úhlavy i vysoko pod hraničním hřebenem. Za rozvojem osady stojí zpracování železné rudy v oblasti. Svůj název obec dostala podle hamrů, které zde zpracovávaly železnou rudu těženou v okolí. Jeden z prvních hamrů na Šumavě byl zde založen v letech 1524-1535.
• Vznikaly zde též sklářské hutě, brusírny skla a řada mlýnů s pilami, které zpracovávaly dřevo z neproniknutelného Královského hvozdu. Vlastní obec vznikla v roce 1850 o rozloze 3 530ha a měla 1225 převážně německy mluvící obyvatel. V polovině 18. století tu byla založena také sklárna. Roku 1869 firma Petzold zřídila v obci papíru, kde se probíhala výroba dřevoviny a dřevitého papíru. Ta pracovala ještě ve 2. polovině 60. let 20. století, kdy byla zrušena.
• Nejvíce obyvatel dosáhla před druhou světovou válkou 1450, nejméně v roce 1980 pouze 102 obyvatel. Hamry po roce 1945 málem potkal osud řady obcí, které úplně zanikly. Po řadě usedlostí zbyly jen základy nebo ovocné stromy. Obec byla socialismu sice přístupná, ale část Hamrů ležela v hraničním pásmu a každé projíždějící auto bylo kontrolováno pohraničníky. Z názvu nedaleké železniční stanice Hamry-Hojsova Stráž bylo dokonce slovo Hamry vyškrtnuto. Dnes už je vše naštěstí zase při starém.
• Dominantou je kostel Bolestné Panny Marie, který vznikl přestavbou původní kaple z roku 1773. Obci se počátkem devadesátých let díky peněžním darům německých starousedlíků podařilo zrekonstruovat tento krásný kostel, který byl před pádem železné opony v podstatě na odpis.
• Po pravé straně silnice na Špičák se nachází areál bývalé papírny -chátrající památka rozsáhlého energetického díla, kde byla pro výrobu papíru využívána vodní energie pomocí tří náhonů,místy ještě dochovaných.
• Nově vybudovaná dílo - Cesta Panny Marie Bolestné - podél pěší stezky s 85 schody vedoucími ke kostelu. Do osmi původních žulových kamenů, z bývalé křížové cesty, byly osazeny keramické plastiky vyjadřující sedm bolestí Panny Marie. Další čtyři plastiky jako volné pokračování díla od klatovského keramika Gustava Fifky zdobí prostory kostela.

Hartmanice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1219.
• Kostel svaté Kateřiny
• Horská synagogav Hartmanicích u Sušice byla vybudována v roce 1883 bývalou hartmanickokundratickou židovskou obcí. Měla pohnutou historii. Osud jí nedopřál ani půl století existence a již na sklonku 30.let jí hrozilo zničení, stejně jako ostatním synagogám. Naštěstí nebyla vypálena ani zbourána, ale byla přebudována na truhlářskou dílnu. V době totality sloužila už jen jako sklad pneumatik a v 80. letech jí hrozil zánik podruhé – zchátralá budova měla být stržena. Naštěstí na demolici nebyly peníze.
• Po roce 1989 několikrát změnila majitele, až ji v roce 2002 začalo opečovávat občanské sdružení Památník Hartmanice, které mělo za cíl budovu zachránit a zpřístupnit veřejnosti. To se s přispěním štědrých sponzorů podařilo a v květnu 2006 byla zrekonstruovaná synagoga slavnostně otevřena. Je v ní expozice soužití Čechů, Němců a Židů na Šumavě a výstava fotografií šumavských vesnic zlikvidovaných po roce 1948. Konají se v ní koncerty, přednášky a besedy. Více na www.hartmanice.cz. Jana Klímová
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Kašna na náměstí
• Rudný důl na zlato na svahu Hamižná, archeologické naleziště
• Muzeum Dr. Šimona Adlera v Dobré Vodě u Hartmanic

Hejná

• První písemná zmínka o obci Hejná je známa z roku 1045, kdy kníže Břetislav I ., nástupce Oldřichův věnoval břevnovskému klášteru 17 vesnic z Prácheňského kraje mezi nimi i Hejnou, Nezamyslice, Kejnice, Kalenice, Žichovice, které tomuto klášteru náležely až do roku 1420.
• Kníže Břetislav I. podle pověsti často pobýval na Práchni a v šumavských lesích. Zde také pobýval poustevník Vintíř, který pocházel ze vznešeného německého rodu. Rozdal celé své jmění a vstoupil do kláštera. Potom se oddal poustevnictví. 9.října 1045 byly jeho ostatky uloženy v kostele kláštera v Břevnově. Jeho hrob ale zpustošili husité za jeho dávnou zradu českého národa.
• Ke konci 12. století je jmenován na Prácheň soudce Vítek, předek rodu Vítkovců. Další ze správců je v roce 1220 Diviš z Divišova, který tu spravoval panství jménem krále Přemysla Otakara I..
• V roce 1260 byl krajským správcem Purkart a koncem 13.století končí na Práchni krajské zřízení a úřad přebírá šlechta.
• V 2. pol. 13 století je v Hejné postaven na svahu vrchu Pučanky románsko-gotický kostel sv. Jakuba a Filipa. V té době je hrad Prácheň kamenný a správu panství vede purkrabí.
• Roku 1315 přešel hrad darem krále Jana do majetku rodu strakonických Bavorů. Na konci 13. a začátkem 14. století byl pánem na Práchni Menhard z Hradce. Roku 1500 hrad opravil a přestavěl Půta Švihovský, tak aby byl způsobilý k bydlení. Jeho syn Jindřich, nejvyšší kancléř a hofmistr království, měl za manželku Voršilu z Horažďovic a Práchně.
• Od r. 1420 patřila Hejná a ostatní vesnice do majetku pánů Švihovských z Ryzmberka až do bitvy na Bílé hoře. Daroval jim je císař Zikmund.
Pamětihodnosti
• Kostel svatého Jakuba a Filipa
• Kaplička
• Archeologické naleziště Rýžoviště - sejpy

Hlavňovice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1428. Zakladatelem tvrze v Hlavňovicích byl Zikmund Doupovec z Doupova. Nejspíše ji nechal postavit ve druhé polovině 16. stol., neboť podle zprávy z roku 1566 sídlil ještě na Plzeňsku a podle zprávy z roku 1572 se psal již s přídomkem na Hlavňovicích.
• Když roku 1577 koupil panství Blatná, prodal Hlavňovice Anně Kočové, rozené Bohuchvalové z Hrádku, manželce Dětleba Koce z Dobrše na Volšovech. Hlavňovice zůstaly v rukou potomků Dětleba Koce z Dobrše více než 300 let a to až konce 19. stol.
• Vzhled tvrze není znám, pouze se předpokládá, že během druhé poloviny 17. století byla nahrazena mladším zámkem.
• Poslední z rodu, jež držel Hlavňovické zboží, byl Ferdinand Koc z Dobrše, který je převedl na svoji ženu Valérii Kočovou a ta v dubnu 1905 uzavřela smlouvu s dcerou Marií Valérií, provdanou Pelikánovou, které hlavňovické zboží předala.
• Od roku 1919 do roku 1946 držel statek její manžel Otomar Pelikán. Po roce 1946 mu byl majetek znárodněn a areál poplužního dvora se zámkem pak sloužil již jen hospodářským a bytovým účelům.
Zdroj: Úlovec J.: Hrady, zámky a tvrze Klatovska
Pamětihodnosti
• Zámek Hlavňovice
• Kostel svatého Jana Nepomuckého
• Kaplička svatého Vojtěcha

Hliněný Újezd

• Hliněný Újezd získal svůj přívlastek „hliněný“ podle několika cihelen, které zde byly. Hrnčířská hlína z obecní, panské i soukromé cihelny se používala ke stavbám v širokém okolí
• Kaplička v Hliněném Újezdu na návsi. Postavena byla ve druhé polovině 19. století
• Kaplička na křižovatce v Hliněném Újezdě. Na římse soklu je kaplička se sv. Janem Nepomuckým umístěným ve výklenku. Kaplička je krytá valbovou stříškou završenou kovaným křížem. Tato drobná architektura pochází z 1. poloviny 18. století.
• Pomník padlým ve světových válkách
• Boží muka

Hnačov

• První zmínky o osídlení obce jsou z r. 1411, kdy "Hnadčov" platil kapli v Zavlekově určitý desátek. Je to nejstarší písemná památka o obci, která se dochovala.
• Další zpráva pochází až z roku 1552, kdy se dočítáme zprávy o obci "Hnadčov" jako součásti panství Zelenohorského a Nepomuckého, později i Plánického, náležející v dávných dobách církevní vrchnosti.
• Už v letech 1580 byly zpracovány pozemkové knihy.
• V roce 1924 byla v obci založena "Pamětní kniha"; kronika obce se od této doby vede dodnes.
• Při sčítání obyvatel v roce 1880 žilo v obci 226 obyvatel, v roce 1980 zde žilo 107 obyvatel.
• Hnačov je rodným místem Václava Přerosta, plukovníka letectva RAF in memoriam, který za druhé světové války bojoval v britském letectvu. Jeho rodný domek se nachází v dolní části obce. Václav Přerost zahynul v ve Skotsku při letecké havárii jako pilot RAF dne 31.12.1943.

Hojsova Stráž (Eisenstrass)

• Hornická osada při dolech na železnou rudu vznikla v 16. století. První zmínka pochází z roku 1614. Hojsova Stráž byla sídlem Královácké rychty, spravující okolní dvorce a osady.
• V roce 1850 zde byl zřízen pivovar, který byl zrušen roku 1946.
• Nejstarší záznamy mluví o zdejší krajině vždy jako o pralesu, o neprostupném lese ve vysokých horách, mluví se o močálovišti zejbiššském a první zmínky o tom, jak člověk začal pronikat do zdejší krajiny jsou jen a jen bojem člověka s pralesem.
• Původní osada skládala se jen asi z jednoho nebo dvou dvorců s příslušnými hospodářskými budovami. Podle geologického útvaru lze soudit, že první srubový statek prvních zdejších osídlenců stával v místech dnešního bytového domu čp. 3 ( naproti autobusové zastávce směr Železná Ruda)
• Zřízení svobodných rychet, jakož i organizace strážní služby ve zdejším kraji, je data mnohem pozdějšího. Zápisy v kronikách o tom mluví teprve v roce 1500 až 1614, kdežto osídlení zdejší obce chodskými strážemi datuje se již roku 1040. systém svobodných rychet, v němž se vyskytují rychtáři, byl zaveden tedy o 570 let později, nežli bylo osídlení kraje již za knížete Břetislava I.
• Prolínáním obyvatelstva dvou národností vznikalo zde pak mnoho nesnází, zvláště pak v době, kdy území měnilo svoje držitele. Ale zdá se, že vždy na úkor a ke škodě českého národa. Když pak roku 1055 kníže Spytihněv vypověděl zčeských zemí Němce, usadilo se jich mnoho na zdejším svobodném pásmu, které již tímto se stalo ryze německým.
• Proti Chodsku domažlickému měla zdejší krajina a její osídlenci i tu další nevýhodu, že zdejším svobodným sedlíkům nebylo dopřáno vytvořit si onu tradici hrdých ochránců zemských hranic, která by byla schopna posilovat se v dobách utrpení , tak jako si ji vytvořili Chodové domažličtí.
• Pozdější zdejší obyvatelé jsou vesměs přistěhovalci německého původu, kteří v 17. století a zvláště po 30leté válce houfně se zde usazovali a otevřeně se hlásili k německé národnosti, za což byli, jak se dále odčteme, také zvláště i odměňováni.
• O další a ještě intensivnější osídlování se starala i sama vrchnost, která krajinu rozdělila a vyměřila na jednotlivé díly (Thál), které pak předělovala nově přišlým k rodům k osídlení. Tímto systémem osídlování a pak dělením rodů vznikla dnešní roztroušenost jednotlivých dvorů a usedlostí.
• Původní osada byla založena při dolech na železnou rudu.
• Známější se vesnice stala až ve 20. století díky rozvoji turistického ruchu na Šumavě. Dnes je Hojsova Stráž významným střediskem zimní i letní rekreace, nacházejí se zde i lyžařské vleky.
• Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie - Kostel vznikl v letech 1824 až 1826 přestavbou původní starší kaple Panny Marie Růžencové pocházející z let 1760 až 1761. V kostele je umístěn oltář z původní kaple, který byl vytvořen roku 1762, od dešenického mistra Jakuba Brandta. V kostele se slouží bohoslužby.
• Fara se nachází pod kostelem - barokní fara z 18. století s šindelovou střechou a krytým zápražím.
• Vesnice má i svůj zámeček.

Holkovice

• První písemná zpráva: rok 1378.
• V roce 1378 uváděno jméno „Busco de Holkovycz“, v roce 1395 pak „Holkowiczich“. Z pozdější doby známe tvar názvu „Holkovicz“.
• V roce 1378 vlastnil v Holkovicích nějaké zemanské zboží Bušek z Holkovic.
• Na samém konci 14. století se lokalita dostává do majetku rodiny Markvartů z Nepomuku, kteří ve prospěch nepomucké farnosti upsali část výnosů z holkovického majetku. Velký díl nemovitostí v obci patřil pod duchovní správu v Nepomuce až do 19. století.
• Část majetku v Holkovicích patří pod správu horažďovického panství Švihovských z Ryžmberka.
• V 18. století došlo k nárůstu obyvatel ve vsi, ale také k výstavbě nových chalup a hospodářských objektů.
• Od roku 1850 byly samostatnou obcí v okrese Horažďovice, v letech 1869 - 1930 v okrese Strakonice. V roce 1950 opět obcí v okrese Horažďovice, v letech 1961 - 1970 obec v okrese Klatovy.
• Od roku 1971 osada Obce Chanovice.

Horažďovice (Horaschdowitz)

• Historie Horažďovic je odedávna spjata s nedalekou staroslavnou Práchní. Již v 10. století zde vzniklo opevněné hradiště a zhruba o dvě století později se stal kamenný hrad správním centrem Prácheňského kraje, který ve 13. století zahrnoval přibližně dnešní Horažďovicko, Sušicko, Kašperskohorsko, Strakonicko a Vimpersko.
• V době, kdy se správním centrem Prácheňského kraje stalo město Písek, začal hrad na Práchni pozbývat svého významu a život se začal postupně soustřeďovat do trhové osady na úpatí Práchně – Gorazdějovic.
• Osada, která měla výhodnou polohu při řece Otavě a na obchodní cestě z Bavor do Prahy, byla roku 1292 povýšena králem Václavem II. na město.
• O rozvoj Horažďovic se zasloužil rod Bavorů ze Strakonic. Ti nechali město opevnit a postavit tvrz.
• Roku 1478 se stal novým majitelem města nejvyšší sudí království Českého Půta Švihovský z Rýzmberka. Ten se podílel na rozvoji okolních správních sídel, jakými byly mimo jiné hrad Rabí, Švihov a Velhartice.
• Největší pohromu pro Horažďovice znamenala třicetiletá válka, kdy město postihly dva požáry a dvakrát bylo vydrancováno švédskými vojsky.
• Značně zdevastovaný zámek byl přestavěn v 17. století za panování rodu Šternberků, kteří nechali také rozšířit klášter a postavit kapli na Loretě.
• Dalším významným rodem byli Rummerskirchové. Ti zde založili v 19. století umělý chov perlorodek, kterého se účastnil i císař František I., Panskou zahradu a poté rozsáhlý anglický park na ostrově se vzácnými druhy stromů a rostlin. Posledními vlastníky horažďovického panství se stali Kinští ze Vchynic a Tetova, kteří jej vlastnili až do roku 1945.
• Na místě gotické tvrze ze 13. století dnes stojí barokní zámek. Z původního hradu, který byl za Švihovských přestavěn na renesanční zámek, se dochovalo pouze sklepení vytesané do skály a zbytky okrouhlé věže. Ve většině zámeckých prostor sídlí od roku 1920 městské muzeum.
• Mezi nejvýznamnější památky patří kromě zámku také zbytky opevnění města a Červená brána, která je dnes uváděna jako druhá nejstarší v Čechách.
• Dominantou náměstí je děkanský kostel sv. Petra a Pavla, který pochází ze 13. století. Poblíž kostela se nachází morový sloup se sochou Panny Marie a v Hradební ulici masné krámy z 18. století. Ve středu města lze nalézt také gotické, renesanční a barokní domy. Další významnou památkou je klášterní areál s kostelem Panny Marie stojícím na místě kaple sv. Michala ze 13. století. Téměř sto let byl klášter sídlem generální správy kongregace školských sester de Notre Dame pro celé území Čech, která se sem po roce 1989 vrátila zpět.
• Nedaleko Horažďovic můžete najít bývalé lázně; léčivý pramen zde vytéká pod kapličkou sv. Anny dodnes.
• První Židé přišli do Horažďovic na počátku 17.století, od poloviny 17.století zde existovala židovská náboženská obec. Židovské domy byly soustředěny v dnešní Prácheňské ulici (lemuje bývalou východní hradbu) a v Ševčíkově ulici.
• Synagoga stávala v místech vnitrobloku za dnešní bytovkou v Prácheňské ul. čp.885, původní stavba pocházela snad z první poloviny 17.století, po požáru v r.1868 byla na stejném místě postavena nová svatyně. Synagoga za II.světové války sloužila jako skladiště zdravotnického materiálu pro německou armádu. Poslední bohoslužby v ní provedl polní rabín americké armády s židovskými vojáky po osvobození v r.1945. Později byla stavba užívána jako výkupna a sklad ovoce družstva Jednota. Opuštěná a chátrající stavba byla zbořena v r.1980.

Horní Němčice (Strážov)

• První písemná zmínka o této vesnici pochází z roku 1379.
• Němčice byly pravděpodobně založeny bavorskými kolonisty.
• Ves se dlouho jmenovala jen Němčice, od roku 1950 se jmenuje Horní Němčice.

Horní Staňkov

• Středověká tvrz - prý zde kdysi byla alchymistická laboratoř
• Martin Schreiner, narozený 1795, byl podobně jako jeho otec muž až neskutečně činorodý. Získal v roce 1829 jeden z nejvýše položených statků v Čechách, jímž je Horní Staňkov u Velhartic, jehož hospodářský stav byl ve zcela žalostném stavu. S typickou houževnatostí šumavského sedláka rozšířil ho stavebně o nové budovy, zřizoval cesty a zavlažovací zařízení, zlepšoval a zušlechťoval stavy hovězího dobytka a staral se o jakostní osivo, které by zaručovalo vyšší výnosy. Teprve v roce 1838 zdědil po bezdětném bratru Josefovi rodový statek Nemilkov. Z manželství Martina Schreinera s Barbarou Forsterovou se jako čtvrté z jejich dětí narodil 11. června 1847 v Nemilkově i syn Gustav.
• Vyrůstal na otcovském statku, jeho výchova však po předčasné smrti hlavy rodiny zůstala zcela na matce, ženě povahy velice živé a rázné. Po absolvování gymnázia odešel Gustav na studia do Prahy, kde získal na Karlově univerzitě roku 1870 titul doktora práv. Působil následně v kanceláři svého strýce, dvorního rady Emanuela rytíře von Forstera jako notářský kandidát.
• V letech 1876-1897 vedl už vlastní notářskou kancelář v Nýrsku (Neuern) a pak v Plzni (Pilsen). Od roku 1890 žil na svém statku v Horním Staňkově, k němuž získal i svobodné královácké dvorce (v originále "die Königliche Freibauernhöfe" - pozn. překl.) Keply (Köppeln) a Starou Huť (Althütten) u Hartmanic. Tady měl zcela v duchu otcově široké pole pro své selské snahy, které měl takříkajíc v krvi a které směřovaly k tomu, vyvzdorovat na zdejší přírodě opravdové maximum užitku.
• V Horním Staňkově stával vrchnostenský dům, který byl kolem roku 1830 Inocensem Kocem z Dobrše přestavěn na zámek.

Horská Kvilda, (Innergefild)

• Přívlastek Horská se nevztahuje k poloze vsi v šumavských horách, ale k její někdejší příslušnosti k nedalekému hornickému městečku Kašperské Hory.
• Pod Horskou Kvildu spadal statek Danielhof, kde po několik generací žili Klostermannové, předci a příbuzní spisovatele Karla Klostermanna. Danielhof Klostermannové vlastnili od r. 1670 nejméně až do poloviny 19. století.
• První písemná zmínka o Horské Kvildě je z roku 1577.
• Pláně, neboli Kvildy jsou charakteristickým typem šumavské krajiny. Jsou to oblasti rozkládající se v nadmořské výšce mezi 800 - 1000 m v okolí Kochánova, Srní, Modravy, Kvildy a Knížecích Plání. Mají zvlněný povrch a je na nich mnoho rašelinišť.
• Osídlování hraničního hvozdu, který byl považován za přirozenou součást obrany země a dlouho bylo zakazováno jeho mýcení, ze severní strany začalo později než z jihu. Slované, usedlí v úrodných oblastech vnitřních Čech neměli o horskou pralesní oblast větší zájem krajiny.
• Zcela zásadní význam pro kolonizaci měly staré obchodní stezky, vedoucí Hvozdem od Dunaje na sever od nepaměti, některé od římských a snad i předřímských dob. V roce 1345 dali bohatí měšťané z Kašperských Hor králi Janu Lucemburskému pro výpravu proti Landshutu 600 vyzbrojených vojáků. Král za to obdaroval Kašperské Hory výsadami a daroval městu rozsáhlé území až téměř k zemské hranici, nazývané Vnitřní Kvildy. (Karlovo Privilegium z 29.9. 29.9.1345.)
• Doklad z roku 1366 konstatuje, že cesta je po desetiletém budování dovedena ke Kvildě. oblasti.
• Pojmenování „Kvilda“ se objevuje i ve sporech strakonických rytířů řádu sv.Jana, s městem Kašperské Hory o hranice svých pozemků na Kvildách. Přímé označení „ves Kvilda“ je v listinách města Kašperské Hory uvedeno z roku 1406.
• Nejstarší část obce Kvilda byla tzv.“vesnička“, ležící na Jezerním potoce, na severním okraji Kvildy, v prostoru hlavního rýžoviště zlata. Nedlouho poté pak výstavba nové cesty osídlování urychlila. Osadníci se usazovali podél cesty, především na suchém návrší mezi Jezerním potokem a Vltavou, kde vznikla hlavní část obce. Postupem času vznikaly další části, např. Hamerské domky, Vilémov, Brendl nebo Hoina. Ke Kvildě patřily i vzdálenější osady Vydří domky (Widerbruckhäuser), Františkov a Hraběcí Huť.
• Dnešní Kvilda byla zvána Vnější Kvilda, Aussergefild, dnešní Horská Kvilda pak Vnitřní Kvilda, Innergefild .
• Na západním svahu Vysokého stolce byla na katastru Kvildy Tobiášova huť, založená v roce 1750 Tobiášem Adlerem. V červenci 1889, týden po velkém požáru Kvildy, vyhořel zcela i velký dům u hutě.
• Novým zdrojem obživy se v průběhu 19.století stalo řemeslné, posléze i průmyslové zpracování dřeva. Kvilda patřila k místům, kde v tomto využívání došlo k velkému rozvoji. Již v roce 1820 zde postavil velkou pilu Petr Strunz. Na ní vedle stavebního dříví vyráběl celou řadu dalších výrobků, mj. rezonanční dřevo.V letech 1830-40 zahájila provoz další pila Zoglauerova a po vichřicích v letech 1868 a 1870 vzniklo na Kvildě dalších sedm pil.
• Po definitivním vyhašení sklárny na Františkově v roce 1890 koupil opuštěné budovy Jakub Kraus z Vídně. V roce 1895 tam pak zahájil výrobu papíru a do roku 1897 vybudoval zcela novou továrnu. V důsledku hospodářské krize a ještě dalších vlivů byla 30.dubna 1930 výroba papíru ve Františkově ukončena.
• Po roce 1945 již na Františkově žádná výrobní činnost nebyla obnovena.
• Na Kvildě byl v roce 1786 postaven první hamr. Jeho majitel, Matyáš Zoglauer dostal souhlas ke stavbě od zdejšího majitele panství Velký Zdíkov Maxmiliána Malovce. Hamr až do roku 1852 úspěšně dodával své výrobky do širokého okolí.V roce 1852 vyhořel nepojištěný dům hamerníka a jeho obnova přivedla Zoglauera do dluhů. Byl to samozřejmě již vnuk zakladatele hamru. Po jeho smrti v roce 1889 do té doby úspěšný provoz zanikl.
• Teprve v roce 1929 jeden z potomků postavil na zříceninách hamru novou pilu, kde vyráběl ve velkém různé bedničky.
• Další hamr byl v prostoru Hraběcí Hutě. Postavil ho v roce 1846 Prokop Strunz (nar.4.7.1819), nejstarší syn Petra Strunze, zakladatele největší pily a výrobny dřevěného zboží na Kvildě. Hamr čp.75 Hraběcí Huť byl vybaven dvěma navzájem propojenými vodními koly. Ta poháněla dvě kladiva o váze 200 a 600 kg. Kovárna o ploše 100 m2 byla postavena ve svahu. Vedle dvou bucharů tam byly dvě kovářské výhně, dvě kovadliny a obrovský kamenný brus o průměru asi 2 m. Hamerník si v sousedství pálil v milířích dřevěné uhlí pro potřeby hamru. K provozu patřily pochopitelně i zemědělské pozemky.
• Úplně první kovárna je na Kvildě doložena již v roce 1713. Provozoval ji v čp.13 Tobiáš Schuster. Tomuto domu se pak ještě ve 20.století říkalo „obecní kovárna „ ,“d´ Dorfschmied“, i když tam už bydlel pan Adolf Strunz, který s kovařinou neměl nic společného. Kovárna byla umístěna prakticky přímo na soumarské cestě Kašperskohorské a lze předpokládat, že tam byla již v dobách největšího rozkvětu soumarství po roce 1500.
• Na Kvildě si údajně místní kováři a hamerníci vyráběli kdysi sami železo z hornin v prostoru Brendlu. Rudu drtili a tavili z ní v jednoduchých pecích železo. Tyto malé pece stávaly na východním svahu Brendlu. Ještě po první světové válce prý byly zbytky těchto pecí v okolí Lesních domků. Samotné místní označení „Brendl“ je odvozeno od slova“páliti“, „brennen“.
• V roce 1920 zřídil někdejší starosta Kvildy, Johann Edenhofer malou elektrárnu. Elektrárnička měla malý výkon, stačila ale zajistit proud o napětí 110 V pro řadu zdejších domácností. V roce 1922 pila včetně elektrárny vyhořela. Místní obyvatelé podpořili její okamžitou obnovu a to ve zlepšeném provedení. Napětí bylo zvýšeno na 220 V a umožnilo využití proudu v elektromotorech. Po roce 1937 byla v elektrárně instalována další turbína a vodní pohon byl posílen převedením vody potoka z prostoru Tobiášovy hutě, Föhrenhaidbachu, kanálem a pak potrubím o velkém spádu do turbíny.
• V sousedním Františkově byla zřízena elektrárna současně s výstavbou papírny. Před první světovou válkou koupil tehdejší ředitel papírny statek na Polce a nechal u něho postavit dosti výkonnou elektrárnu, která mimo vody Poleckého potoka využívala i vodu vltavskou, přiváděnou širokým náhonem.
• V roce 1788 přenesli na Kvildu malíři z bavorské obce Reimundsreuth poblíž Mauthu z celních důvodů výrobu podmaleb na skle. Kvildské podmalby s převážně náboženskými motivy byly ve velkém počtu prodávány po celé rakouské monarchii i dalších, převážně balkánských zemích. V roce 1881, 11.května, učinil tomuto podnikání konec zničující požár Verderberovy dílny včetně obchodu a hostince, který údajně založil nějaký cizí tulák.. Na místě vyhořelého domu byl postaven hostinec Gabriela Schustera, kterému se ovšem podle místních zvyklostí říkalo stále „Verderberhaus“. Dům zde stál až do roku 1997, kdy byl zbourán Na jeho místě bylo potom postaveno informační středisko a lesní správa NP Šumava.
• V okolí Kvildy jsou rozsáhlé slaťové oblasti . Největší je severně od obce ležící Jezerní slať. Má rozlohu okolo 120 ha. Její jižní okraj lidé vysušovali a používali jako louku. V hlavní části před koncem 19. stol. začali těžit rašelinu. Podnět k tomu dala stoupající cena dřeva a po známé kůrovcové kalamitě také jeho nedostatek. Z Jezerní slati se údajně vytěžilo 7 mil.m3 rašeliny.
• Před rokem 1945 byly na Kvildě 4 větší provozy či továrny: dřevařský podnik Adolfa Strunze,pily Waltra Strunze a Adolfa Zoglauera a strojírna ve Františkově. Dále 6 hostinců, z toho 3 s ubytováním, 4 řezníci, 4 pekaři, dva obchody se smíšeným zbožím, 2 holiči, 8 krejčích, 7 obuvníků, 1 bednář, 2 soustružníci dřeva, 1 kolář, 6 truhlářů včetně jednoho výrobce rakví, 1 řezbář, 1 malíř a lakýrník, 1pokrývač, 1 zedník, 1 tesař, 1 kameník, 2 kováři, 1 hamerník, 2 trafikanti, 4 povozníci, 2 nákladní autodopravci a 2 taxikáři. Poměrně slušná vybavenost pro tehdejších 1.120 obyvatel.
• Po skončení II.světové války nastaly na šumavských Kvildách stejně jako v ostatních příhraničních oblastech velké změny. Odchodem většiny původních obyvatel a s příchodem převážně nových osídlenců došlo k zásadnímu přerušení dosavadního způsobu života a hospodaření.. Zanikla zčásti nebo zcela řada osad v hraničním a zakázaném pásmu. V samotné obci Kvida včetně osad Hraběcí Huť, Vydří Domky a Františkov zaniklo několik desítek domů a hospodářských usedlostí včetně pil a hamrů. Celá čtyřicetiletá historie zde zanechala kruté stopy, i když příroda naštěstí tolik neutrpěla.


Hory Matky Boží

• Místní muzeum v Horách Matky Boží je změřeno především na historii hornictví. Kromě toho je v muzeu expozice týkající se historie městečka, řemesel, místního kulturního a společenského života a etnografie.
• V muzeu je možno shlédnout videokazetu s historií Hor Matky Boží.
• Jak napovídá název, jednalo se o město horní, neboť zde v roce 1520 byly otevřeny zlaté doly.
• Obyvatelstvo bylo osvobozeno od poddanství, ale nevýnosné doly brzy upadly, i když se v 17. století objevovaly snahy těžbu oživit.
• V 18. století bylo dolování ukončeno, pak ještě v roce 1828 byl učiněn ještě jeden pokus najít zde zlato.
• Barokní kostel Jména Panny Marie (637 m) byl založen v roce 1637.
• Severně od města byla v roce 1842 postavena kaple Proměnění Páně, ke které od hřbitova vede 14 nepravidelně roztroušených kapliček křížové cesty. Kalvárie je na místě kříže, u kterého se modlívali horníci, než vstoupili do šachty.
• Vlevo vedle kaple je pod křížem studánka s nepříliš dobrou vodou. V okolí jsou stále viditelné stopy po důlní činnosti, od roku 2000 po nich vede naučná stezka.

Hořákov

•Zámek Hořákov, patří mezi méně známé objekty, přestože leží při silnici I/27 z Klatov do
Železné Rudy a dokonce budete-li se dívat pozorně, můžete jej spatřit přímo ze silnice, asi
uprostřed cesty mezi obcemi Běšiny a Čachrov. Jedná se o novostavbu z druhé poloviny 19.
stol. Zámek je dnes opraven a v soukromých rukou. Okolo zámku je nevelký parčík.
•Dnes přesně nevíme, kdy byla v Hořákově založena tvrz, ani neznáme její původní vzhled. Lze
předpokládat, že tomu mohlo být již ve 14. stol., kdy je Hořákov poprvé připomínán a kdy byl
rozdělen mezi Bozděcha, Haška a Přecha. Později se majitelé střídali. Jisté je, že tvrz byla
přestavěna na zámek, jehož půdorys byl zachycen v mapách. Zámek však byl zbořen a ve druhé
polovině 19. stol. si tehdejší majitelé Kordíkovi postavili nový zámek. Zámek byl ještě
stavebně upravován r. 1900 do dnešní podoby.
•Dnešní zámek je patrová budova obdélníkového půdorysu zdobená nárožní bosáží z druhé
poloviny 19. stol. Rizality na východním a západním průčelí, stejně jako přístavky při severním
a jižním průčelí jsou z roku 1900. Ve štítu západního průčelí hodiny.
•Hořákovský zámeček byl od roku 1907 v majetku Adalberta Schönborna, který jej vyženil po
sňatku s Marií Czerninovou (zemřela 1926 při autonehodě). Úpravy zámku jsou tedy
czerninovské (úprav tehdy doznal i celý hospodářský areál, sýpky, dům zahradníka, ale též
kamená zeď ohraničující park a oboru). Adalbert Schönborn se znovu oženil až v roce 1942 a
na zámku v Hořákově žil se svou dcerou z prvního manželství. Adalbert (Vojtěch) Schönborn
byl v rámci retribučních dekretů po válce zatčen (za své působení v NSDAP) a zemřel v
klatovském vězení v lednu 1946. Jeho dcera byla "odsunuta" až v létě 1946. Zámeček pak
dlouho sloužil jako zotavovna pro malé děti, nakonec byl předán do rukou místního JZD se
sídlem v Běšinech, který ho proměnil na kanceláře a ubytovnu (žilo tam až 5 rodin). V té době
zámeček i park, tzv. "Panská zahrada" zažily největší devastaci.

Hořejší Krušec

• (městská část Hartmanic) - osada nedaleko Hartmanic, přes kterou vedla odbočka ze Zlaté stezky.
• Nikdy nebyla příliš velká - v roce 1790 je zde uvedeno 14 domů, o 50 let později už jen sedm s 60 obyvateli. A tak už to zůstalo - v roce 1910 zde stálo osm domů a žilo 54 lidí, z nich 50 Němců.
• O místě se vyprávělo, že tam ze země tryská slaný pramen. Pravděpodobně zde bývaly sklady soli pro zásobování okolí. Vypovídá o tom český i německý název, který označuje tvrdou, ,,jadrnou" sůl.
• Vařívalo se zde pivo, pivovar provozovaný F. Tvrdíkem však byl zrušen kolem r. 1890.
• Některé zdejší usedlosti byly zapsány do seznamu nemovitých památek (č.p. 2, 5, 6), v letech 1978-1980 však byla jejich ochrana zrušena.

Hořejší Tešov

• Až do poloviny 16. věku tvořil Hořejší Tešov součást velhartického zboží, poté jej získal roku 1560 Jan Rendl z Úšavy.
• Za dalších majitelů, Koců z Dobrše, kteří ho drželi mezi lety 1582-1695, z něj byl vytvořen malý šlechtický statek s tvrzí. Ten koupil roku 1695 Maxmilián Bukovanský Pinta z Bukovan, v jehož rodě poté Těšov zůstal až do roku 1801.
• Jeho dalšími majiteli byli Kordíkové, od roku 1864 Elledrové, naposledy patřil společně s Dolejším Těšovem Zieglerům.
• Roku 1945 byla zabrána původním majitelům, avšak sloužila již jen krátce, neboť roku 1947 vyhořela. Poté byla bez opravy zbořena,takže beze stopy zanikla.(Úlovec)

Höhal

• Obec Höhal ( také Höhaler Schleife ) měla v roce 1895 203 německých obyvatel a bylo zde 14 domů. Hůrka-Hartmanice.
• Skládala se ze tří dílen,kde pracovalo sedm odborníků,vyučených ve sklářství.
• V roce 1939 po začlenění pohraničí k Německu byla přestavěna kvůli nedostatku skla na pilu a elektrárnu. Elektřina poháněla zařízení kovárny a bednárny v Pasece ještě koncem roku 1952.
• Dnes stojí v místech bývalé brusírny stylové stavení,sloužící NP Šumava.
• Důvodem zániku bylo vysídlení německého obyvatelstva v průběhu roku 1946.
• V průběhu roku 1951-52 museli odejít Češi, nepohodlní režimu.
• Po vylidnění se prostor proměnil na vojenské cvičiště.
• V 70 letech byly srovnány se zemí zbytky rozpadlých stavení, aby nemohly poskytovat úkryt lidem,snažícím se dostat přes hranice a kterých stále přibývalo.

Hradešice

• První zmínka o Hradešicích spadá do roku 1360. Tehdy je připomínán kostel Proměnění Páně jako farní v držení pánů z Janovic. Ten je dodnes dominantou vesnice. Dobu jeho vzniku dokazují zbytky gotických fresek na původní klenbě. Barokně přestavěn byl v polovině 18. století a později pseudorománsky přestavěna věž v západním průčelí a sakristie na severní straně. Za zmínku stojí hlavní rámový oltář z roku 1749 s obrazem Proměnění Páně, doba vzniku obrazu se datuje do roku 1915. Další zajímavostí je rozměrná dřevěná křtitelnice z doby kolem roku 1730, křížová cesta z konce 18. století.
• Hradešický kostel se může pochlubit mramorovým figurálním náhrobkem rodiny Švihovských z roku 1625. Toho roku zde byla uložena k věčnému odpočinku Johanka Švihovská, manželka císařského rady a hejtmana Prácheňského kraje Bedřicha Švihovského. Ten vlastnil panství v Nalžovech a roku 1635 (některé prameny ovšem hovoří o roku 1628) byl i on pohřben do hradešické krypty. Syn Johanky a Bedřicha Ferdinand Václav Švihovský věnoval zdejšímu kostelu varhany a zvon. I on byl roku 1658 pohřben v Hradešicích.
• Umístění kostela a kruhová zeď kolem hřbitova naznačují, že kostel měl kdysi obranný charakter.
• Hradešická náves byla v roce 1995 zapsána do vesnické památkové zóny. Vesnická památková zóna vykazuje část nebo menší podíl kulturních památek nebo historického prostředí a na klatovském okrese jich je celkem pouze pět. V Hradešicích je takto označen roubený dům č. 14, u Císařů, a již zmíněný kostel.
• Na návsi byla roku 1882 postavena kaplička zasvěcená Sv. Janu Nepomuskému. Přímo uprostřed návsi byl vztyčen památník obětem I. světové války.
• Na severní straně návsi stojí barokní fara, která byla obnovena roku 1903. Dnes je sídlem obecního úřadu a knihovny. Vedle fary nemůžete přehlédnout budovu bývalého hostince U Panušků, kde v roce 1880 zavedl hostinský Karel Panuška jako první v Čechách výrobu uherského salámu.
• Při silnici směrem na Klatovy určitě nikdo nepřehlédne kapli Svatého Antonína Paduánského, která je zařazena mezi posvátná a poutní místa diecéze českobudějovické. První zmínka pochází z roku 1787. Od roku 1809 je součástí kaple novogotická hrobka rodiny Taaffů, pánů z Nalžov.
• Vedle kaple roste 400 let starý dub, nejstarší v kraji. Podle pověsti v těchto místech pobýval v 18. století poustevník.
• V Hradešicích stávala svého času také hájovna a mlýn.
• Hrávalo se zde také ochotnické divadlo, tato tradice byla v nedávné době znovuobnovena.
Pamětihodnosti
• Kostel Proměnění Páně
Části obce
• Hradešice
• Černíč
• S mrkovec

Hrádek u Sušice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1298.
• Název obce Hrádek je odvozen jako Hrádek = malý hrad (tvrz). Zbynice jsou uváděny od roku 1169 a Čejkovy dokonce od roku 1O45. Do roku 1479 obec příslušela k hradu velhartickému.
• Koncem 14. století (1391) se přes obě dcery Jana z Velhartic dostaly Velhartice a také Hrádek do rodu pánů z Hradce. I v době vlády pánů z Hradce na Velharticích patřil Hrádek k panství a měl své purkrabí. V letech 1407 a 1408 to byl purkrabí Matěj a v roce 1415 Ojíř z Vlčkovic.
• V roce 1452 po smrti Oldřicha z Hradce bylo panství prodáno Děpoltovi z Rýzmberka. 15. července 1479 Vilém Švihovský z Rýzmberka vydal listinu, podle které se po velkém požáru obnovuje městečku Hrádku zákupní právo a vymezují další povinnosti i svobody. Po požáru byla opuštěna tvrz a zanikl i purkrabský úřad na Hrádku.
• Až v roce 1565 koupili polovinu Hrádku Račínové z Račína a z Čejkov a roku 1588 dokoupili druhou.
• Po roce 1590 byl pravděpodobně vybudován renesanční zámek na místě středověkého hrádku.
• V roce 1686 koupil "statek Hrádek a Mokrosuk, tvrz Hrádek s dvorem poplužním Hrádeckým a s městečkem Hrádkem" Jan Heřman Černín z Chudenic.
• Z majitelů Hrádku v 18. století stojí za zmínku Jan Ferdinand, hrabě Desfours z Montu a Athienville. Statek Hrádek koupil roku 1731. Ještě v tomtéž roce začal přistavovat ke starému renesančnímu zámku nový barokní zámek. Roku 1746 bylo k hrádeckému panství připojeno velhartické. Hrádecké panství bylo označováno jako Hrádek Desfours a bylo sídlem panské správy.
• Jan Ferdinand Desfours vystavěl na vrchu Svatobor, v místě pramenu léčivé vody, kapli. Při silnici Hrádek - Sušice nechal postavit sochu sv. Jana.
• Bedřich Desfours nechal postavit ve dvoře zámku kapli sv. Valburgy se vstupem ze zámku i zvnějšku. Po smrti Bedřicha se stala dědičkou Františka Romana Desfoursová. Po její smrti a smrti jejích dětí převzal panství její manžel Karel Theodor Sturmfeder (1827).
• V roce 1898 převzal panství Bohumil Henneberg-Spiegel a spravoval ho až do své smrti roku 1934. Zámek je dochován dodnes. Dominanta Hrádku, třípatrová věž s hodinami na všechny strany se zřítila v červenci 1976.
Pamětihodnosti
• Zámek Hrádek
• Socha svatého Vincence před zámkem
• Socha svatého Jana Nepomuckého
• Vodní mlýn
• Kříž

Hradiště

• Ves je dnes částí obce Boříkovy.
• První zmínka o tvrzi je z roku 1383.
• Tvrz měla dva majitele. Jednu polovinu vlastnil Protiva z Kvasejovic, druhý majitel není znám.
• Na sklonku 15. století získali tvrz Běšínové z Běšin.
• Roku 1614 držel tvrz Jan Karel Bernklau ze Schönreithu a v roce 1652 Jan Jaroslav Dlouhoveský z Dlouhé Vsi. který prodal ves s tvrzí roku 1683 Janu Jindřichovi Schattbergerovi. Ještě téhož roku držel statek Adam Ferdinand Khek ze Schwarzbachu. Dále vlastnili statek Kocové z Dobrše, potom Antonín Leopold Vidršpergár z Vidršperka.
• Tvrz byla párkrát přestavovaná. V letech 1768-1801 vlastnil statek Bedřich z Elvenichu, který statek přestavil na pozdně barokní zámek. Elvenichové spravovali statek do roku 1828. Potom jej rodina Kleistů spojila se statkem Mlázovy. Do roku 1945 se vystřídalo ještě několik majitelů.
• Zámek je obdélná patrová budova s mansardovou střechou. Zámek zdobí vikýř a barokní portál se zvlněným záklenkem. Později byl zámek přistavěn. Stal se rekreačním střediskem n. p. Armabeton z Kralup nad Vltavou. Na kopečku za zámkem se nacházelo obdélné slovanské hradiště. Z něj se dochovaly valy s příkopem.
• Roku 1995 převzal zámek v restituci do svého majetku pan Jahn Vladimír, který zámek předělává na penzion pro zahraniční i tuzemské klienty.

Hráz (Měčín)

•Hráz je částí obce Měčín v okrese Klatovy, kraj Plzeňský.
•Vznikla v polovině 18. století na hrázi Velkého rybníka pod panským dvorem zvaným Rudice,
když poříčská vrchnost dovolila několika svým poddaným, aby si zde vystavěli chalupy. Velký
rybník, který dal vesnici název, byl později zrušen a přeměněn na louky a pole.
•Hráz se rozrůstala pomalu, koncem 18. století měla sedm čísel. Panský dvůr v Rudici se tehdy
skládal ze čtyř traktů – zděné stodoly se sýpkou, zděného ovčína, dřevěné obytné budovy
ovčáckého mistra a dřevěných chlívků s kurníkem.
•V roce 1837 měla obec podle Stabilního katastru už patnáct čísel popisných.
•Panský dvůr o výměře 146,04 ha byl i přes velký odpor zdejších zaměstnanců během
pozemkové reformy v roce 1925 rozparcelován. Část pozemků zůstala při dvoře jako zbytkový
statek (který přešel do vlastnictví nového majitele) a část byla rozdělena. Vzniklé menší
pozemky si koupili především domkaři z Třebýciny a Hráze.
Pamětihodnosti
•Malá zvonice stávala v panském dvoře v Rudici. Během první světové války byl zvon odnesen
do Červeného Poříčí, protože tamní zvon byl zrekvírován pro válečné účely. Hráz byla bez
zvonku do roku 1936, kdy byl 10. dubna duchovním správcem místní farnosti ze Kbela
slavnostně posvěcen nový. Ten byl umístěn na novou dřevěnou zvoničku u chalupy čp. 7. Při
této příležitosti proběhlo slavnostní kázání katechety Josefa Štucbarta z Přeštic. Zvonička
zanikla někdy po roce 1960, bližší okolnosti nejsou známy.

Hrubá (Grüberg)

• Obec druhdy větší než Prášily se nalézala asi 1 km východně od Prášil směrem na Srní.
• Bolševik ji zlikvidoval a na jejím místě vybudoval posty tankové střelnice. Místem procházela "signální stěna", jak byly dráty oficielně nazývány, a v ní byla vrata, kterýma se projíždělo do Prášil.
• Zaměstnanci Národního Párku Šumava dnes toto místo nazývají Slunečná, která ale byla notný kus dál.
• Osada Gruberg ležela v katastrálním území Velký Bor, při obou stranách silnice spojující Prášily se Srním.
Obec Velký Bor zahrnovala dle údajů na mapě z roku 1910: Velký Bor/Grosshaid/ a osady: Gruberg,Sonnberg, Obergrünberg,Muhlg'spreng a Seeberg.

Hubenov

• V obci nalezneme zámek se statkem
• Boží muka v Hubenově.

Hůrka (Hurkenthal)

• Známá sklářská obec pod Hůreckým vrchem patřila ke stodůlecké svobodné rychtě a byla součástí Královského hvozdu.
• Její první sklárna, která vznikla nedaleko Vysokých Lávek v roce 1732, se jmenovala původně Česká huť, časem Stará Hůrka.
• V roce 1766 byla zhruba o kilometr dále na pozdější Hůrce postavena nová velká sklárna se zrcadlárnou, která se proslavila vývozem benátských zrcadel do celého světa. V té době byly postaveny u státní silnice ze Sušice do Železné Rudy obytné domky pro skláře, místu se začalo říkat Nová Hůrka.
• Bývalý pozdně barokní kostel svatého Vincence byl postaven v Hůrce v roce 1789 a vedle něj u hřbitova jako rodinná hrobka velká kaple svatého Kříže (1820), ve které byli v prosklených rakvích pochováni členové rodin Hafenbrädlů a Abelů, majitelů hůreckých skláren.
• V Hůrkách kromě skláren a obytných budov stával zámeček, hotel U jezera Laka, hostinec, pošta, dva mlýny a lesovna.
• Život na Hůrce o okolí popsal Karel Klostermann ve svém románu Skláři.
• Kostel sv. Vincence z roku 1789 (postavil Ignatz Hafendbradel) původně neměl kostelní věž. Tu nechal přistavět v roce 1812 Jiří Kryštov Abele. Uvnitř byly umístěny mimo jiné dva nádherné lustry z místních skláren. V hrobce kaple sv. Kříže bylo pochováno v rakvích se skleněným víkem 23 členů bohatých sklářských rodů Hafendbradlů a Abelů. A také se dostalo cti snít zde svůj věčný sen Josefu Klostermannovy, rodinnému lékaři Abelů a otci známého Karla Klostermana (jeho matka Charlota byla příbuznou Abelů)
• V roce 1732 prodala Eleonora z Mansfeldu celé území Janovi Jiřímu Ignácovi Hafenbradlovi, jenž zde postavil skelnou huť. Později svůj majetek rozdělil dalším sklářům a ti vystavěli další hutě.
• Jiří Krištof Abel v roce 1801 všechny díly koupil a spojil. Od jeho dědiců přešel majetek 12.11.1852 na knížete Hohenzollerna.
• Po druhé světové válce byli všichni němečtí obyvatelé vysídleni. Obec byla začleněna do VVP Dobrá voda (1952-1991)a byla celá zbourána. Kromě kaple, která sloužila jako dělostřelecká pozorovatelna!
• Vlastní původní sklárna stála asi kilometr od obce, při ní byli postaveny brusírny, hladírny a zrcadlárny. Stroje byli poháněny vodou z jezera Laka, přivedenou umělým kanálem.
• Sklárna byla proslulá benátskými zrcadli, ta se zde vyráběla ještě začátkem 20. století. Objekt už bývalé sklárny shořel po zásahu bleskem 11.8.1925.
• Pro svatbu Jiřího Kryštofa Mikuláše Abela s Františkou Urbanovou byl postaven veliký dům s velkým sálem, se spoustou zrcadel a pěti zrcadlovými okny v ceně 3000 zlatých. Svatba se konala 4.10.1836. Budova byla později přeměněna na divadlo.
• Nechal zde postavit také tak zvaný Turecký dům – pro obchodníky z turecka. Byl to vlastně z dnešního hlediska dobrý marketingový tah, lépe se uzavírali obchody. Stávala zde i hospoda mlýn a pila.
• Kostel sv Vincenza(sv.Čeňka) nechal vystavět Ignác Hafenbradl se svými syny v roce 1789.
• Jiří Kryštof Abel nechal v roce 1819 přistavět štíhlou věž zakončenou cibulovitou bání. Výzdoba kostela byla skromná, na stropě lodi freska sv.Ignáce, na stropě presbytáře motivy Kaina, Abela a Izaka. Svítilny a dva umělecké lustry ze zdejších hutí. Nejcenější byl oltář pocházející ze zrušeného kostela v dominikánském klášteře v Klatovech.
• Od roku 1857 zde stávala fara. Jedním z posledních farářů byl přítel Karla Klostermanna, legendární dr. Březina.