Obce E -- G:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Ferdinandovo údolí (Ferdinandsthal)

• března 1833 zemřel Georg Christof Abele, majitel hůreckých skláren. Řízení skláren a celého majetku převzal jeho bratr Ferdinand Abele. Podle plánu svého zemřelého bratra zřídil rozsáhlou brusírnu a leštírnu zrcadel v údolí Drozdího potoka, v polovině cesty mezi Hůrkou a Novou Hůrkou. Místo nazval podle svého jména Ferdinandsthal.
• Brusírna a leštírna je dále zmiňována v roce 1892, kdy se stal jejím nájemcem Franz Schrenk z Lohbergu v Bavorsku za roční nájemné 600 zl.
• V 90. letech 19.století se zde nacházelo 12 brusných stojanů a 80 lešticích kotoučů.
• 20.května 1896 brusírna a leštírna vyhořely. Po požáru bylo zařízení zredukováno.

Filipova Huť(Phillipshütten)

• Nejvýše položené sídlo v ČR: Filipova Huť v okrese Klatovy, 1093 m n. m.
• Filipova Huť vznikla jako osada kolem sklářské huti na duté sklo, kterou založili v roce 1785 Franz Denk a Franz Weber z Horních Hrádků (Schlösselwald). Jméno dostala po tehdejším majiteli panství Filipu Kinském.
• Po dokončení Vchynicko-tetovského kanálu v roce 1800 bylo v osadě postaveno 17 domků pro rodiny dřevorubců.
• Sklárna zanikla v roce 1820 a další prosperita obce byla plně spojena s dřevařstvím. V roce 1930 ve Filipově Huti žilo 12 Čechů a 488 Němců.
• Po druhé světové válce byli odtud, stejně jako z ostatních pohraničních obcí, Němci vysídleni.
• Filipova Huť by se dala spíše přirovnat k seskupení jednotlivých samot. Vznikala jako osada při sklářské huti na duté sklo v r. 1785.
• V 19. stol. huť zanikla a do těchto míst přicházeli dřevaři.
• Tak jako v každé osadě na Šumavě, i zde je k vidění jedna zvláštnost. Do stodoly (umístěné v podkroví) lze najet přímo ze silnice zvýšeným nájezdem. (Už jste někdy parkovali na půdě?)
Památky
• Venkovská usedlost čp. 16 byla v roce 1958 vyhlášena jako kulturní památka – má pozoruhodný a v Česku již málokde dochovaný zvýšený nájezd do stodoly. V osadě stávala čtvercová kaple, která byla v letech 1962 - 1964 zbořena, připravuje se její obnova.
• Dnes součást obce Modrava

Fleky (Flecken)

• Devastovaná vesnice či spíše zbytky ležící západně od Nýrska, při silnici od Chudenína ke hranici se SRN.
• Ves byla založena asi v polovině 16. století, původně česká osada byla později postupně téměř úplně poněmčena.
• Před válkou zde bylo 80 domů a přes 500 obyvatel, kostel ani faru ale Fleky neměly, ty byly v nedalekém Červeném Dřevě.
• Ves se skládala ze tří sídelních celků - ve směru silnice od Chudenína to byly Zadní, Střední a Přední Fleky.
• Po roce 1945 odsun německého obyvatelstva a uzavření hraničního přechodu čímž nastalo postupné ničení vsi.
• Ta se od 50. let ocitla v blízkosti hraničního pásma a až do roku 1990 byla nepřístupná, velká většina zástavby byla zbořena.
• Dnes přežívají v relativně "nejzachovalejším" stavu Přední Fleky kde zůstal pomník obětem 1. světové války na býv. návsi a pár starších domů (některé zpustlé), období socialismu je obohatilo o dvě nevzhledné bytovky obývané převážně cikány a stejně nevzhledný zemědělský areál.
• Ze Středních Fleků zůstal pouze polorozpadlý hospodářský dvůr, ze Zadních Fleků dva opuštěné domy.
• Západně od Fleků ležela ještě dnes zcela zaniklá osada Šternov, zničená v 50. letech. Stávala zhruba v polovině cesty od Předních Fleků k hranici v místech kudy dříve procházely zátarasy (ty byly v 70. letech posunuty těsně za Přední Fleky). Dnes po 10 staveních zbylo jen několik zplanělých ovocných stromů

Flusárna (Flusshaus)

• Bývalá osada na louce na severním úbočí Huťské hory ve výšce 950 metrů.
• Vyráběla se zde důležitá surovina – potaš pro sklárny v okolí (viz. např. Podlesí, Stará Huť u Podlesí, Zhůří – Hluboká, Buchingrův Dvůr). Podle některých údajů zde stávala kaplička. Rozcestím na osadou procházela Zlatá stezka.
• Potaš byla vedle prachového písku, vápna, arseniku a dalších přísad nezbytnou surovinou k výrobě skla. Potaš se získávala z popele spáleného dřeva (staré prameny uváděly na 1 kg potaše až 2 tuny smrkového dřeva). Velké stromy, které bylo obtížné kácet a svážet, se spalovaly přímo v lese (přepalovaly se u země a na místě se pálil popel). Popel se prodával do flusáren nebo rovnou do skláren, sbíral se i po vesnicích, byl vykupován od žen za malé drobnosti. Výroba většinou začínala na sv. Vojtěcha nebo sv. Jiří na jaře a končila na sv. Václava na podzim.
• Ve velkých kádích s vodou se popel rozpustil a vylouhoval. Usazený a vylouhovaný popel se pak sušil na slunci a užíval se jako hnojivo na pole. Někdy ho odebíraly sklárny a zhotovovaly z něj obyčejné zelené lahvové sklo. Černý louh se nalil do kotle a odpařoval se. Pod kotlem se topilo nepřetržitě 6 dnů. Po 5 dnů se stále přiléval louh a voda se odpařovala, tím hmota v kotli neustále houstla. Šestý den se už nepřilévalo a nechal se odpařit zbytek vody. Další den se nechala hmota ztuhnout a pak se potaš, pevná jako kámen, vykopávala motykou. Bývala šedá, bílá, někdy i mramorovaná. Rozdrcená se ukládala do pytlů či do sudů a prodávala se sklárnám.

Frymburk

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1318.
• Hrad Frymburk, archeologické naleziště, zřícenina

Gerlova Huť

• (dnes součást Čachrova) - osada na cestě mezi Železnou Rudou a Javornou, založená před rokem 1600, která dostala jméno po zakladateli první zdejší sklářské hutě v roce 1693.
• V letech 1736-92 zde působila slavná sklářská rodina Hafenbrädlů.
• V roce 1793 huť koupil Jan Václav Adler a v letech 1837-52 měl podnik v pronájmu Ferdinand Abele.
• V roce 1865 huť vyhasla.

Gerlův dvůr

• (dnes součást Čachrova) - původně dvorec nad Javornou, od které k němu vedla cesta lemovaná stromořadím - tzv. Eliščina alej.
• U dvorce stávala malá vodní elektrárna.