Obce D:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Datelov

• (část obce Dešenice) - obec nedaleko Nýrska byla v pramenech poprvé zmiňována v roce 1379.
• V roce 1910 zde stálo 15 domů, všech 107 obyvatel se hlásilo k německému jazyku.
• V seznamu nemovitých památek je zapsána usedlost č.p. 15 - přízemní roubenka s předsazenou lomenicí, krytá šindelem. Uvnitř se dochovala černá kuchyně.

Debrník

• Jednalo se o jednopatrový barokní zámeček postavený v roce 1790 Marii Alžbětou (odtud název nedaleké osady Alžbětín) Hafendbradelovou. Byla proslulá svoji dobrotou k prostému lidu a lid ji za to miloval.
• Zámeček stával ještě na začátku osmdesátých let minulého století. Sloužil mimo jiné i jako ubytovna pohraniční rotě.
• Zaniklý zámek v obci, která stávala asi kilometr jižně od Železné Rudy. Původně zde bývala skelná huť patřící k sousednímu statku Železná Ruda, kterou koupil roku 1776 včetně okolních pozemků s lesy Jan Jiří Hafenbrädel a roku 1785 ji odkázal své dceři Marii Alžbětě. Po Hafenbrädlech patřil Debrník od roku 1828 rodině Ábelů, po několika dalších majitelích získal statek roku 1852 Jan Antonín Ziegler. Později se jeho majitelé opět několikrát vystřídali,
• Po roce 1945 připadl státu a sloužil různým účelům. Jeho využití bylo limitováno skutečností, že ležel v hraničním pásmu. To se mu nakonec stalo osudným. Nepomohlo mu ani ocenění uměnovědců, podle nichž to byla jedna z mála dochovaných budov, připomínajících světoznámé sklářství, které se v bývalém Královském Hvozdu rozvíjelo od konce 15. do začátku 20. století". Přestože byl zachován v relativně dobrém stavu,jednotky pohraniční stráže ho na podzim 1989 bez milosti zlikvidovaly. V místech, kde stával, je dnes prázdné místo.
(dle Úlovce)
• V l. 1744-1889 zde byla zrcadlová huť, na kraji lesa stála Velká jedle, poblíž hospoda, kde se hráli kuželky a střelnice, údolí potoka Debrník vytváří při státní hranici hluboký kaňon s peřejemi a vodopády.

Defurovy Lažany

• Původně stávala v obci Lažany gotická tvrz, která je poprvé zmiňována roku 1496.
• Tvrz byla ve druhé polovině 16 století renesančně upravena.
• Ve druhé polovině 17. století za hraběte Jana Desfours byl na konstrukci původní tvrze postaven raně barokní zámek. podle hraběte Jana Desfours dostala také obec a zámek své jměno.
• Pomník padlým v první světové válce.
• Kaple sv. Antonína Paduánského v Defurových Lažanech Jedná se o centrální osmibokou stavbu, která byla postavena ve druhé polovině 17. století.

Dešenice

• Nejstarší osady zdejšího kraje, pocházející z 8. a 9. století - Dešenice a Hodousice.
• První zmínka o Dešenicích jako o osadě s tvrzí je z roku 1272. Tehdy byl majitelem dešenické tvrze pan Rydkéř a od roku 1379 patřily (spolu s částí Milenců také Matějovice, Žížnětice, Březí, Třebov, Děpoltice a Datelov) ke statkům rytířů z Čachrova . Roku 1408 Drslavovi z Čachrova. Po rytířích z Dešenic, jejichž potomci žili v Klatovech a obchody přišli o své jmění, se dostalo panství do rukou Předenických z Předenic.
• 1533 Tristan z Předenic. Ten od pána z Klenové přikoupil statek Datelov a ke svému panství připojil také Starý Láz. Po něm byl na Dešenicích Adam z Předenic.
• Od roku 1603 převzal statek Adamův zeť Vilém z Vrábí a po bitvě na Bílé Hoře (1620) přešel na Tluksy Vrábské z Vrábí.
• Roku 1681 byly v domy v Dešenicích a v okolních vesnicích číslovány. Byly to: Žížnětice, Děpoltice, Oldřichovice, Divišovice, Datelov, Městiště, Zelená Lhota, Matějovice, Křížový Vrch a Starý Láz. Dešenice kupuje roku 1686 Vilém Albrecht Krakovský z Kolowrat, avšak tvrz nechává neobydlenou.
• Roku 1690 byly Dešenice ještě vesnicí. Starou vodní tvrz na zámeček v dnešní podobě přestavil hrabě Prokop Krakovský z Kolowrat roku 1729.
• V roce 1757 prodal hrabě Prokop Krakovský z Kolowrat Dešenice říšskému hraběti von Palm-Gundelfingenovi. Jeho syn Karel Josef von Palm-Gundelfingen svou lehkomyslností a špatným hospodařením zapříčinil, že panství muselo být po jeho smrti roku 1839 prodáno. V dražbě za 532.500 zl. ho koupila knížata Hohenzollern von Sigmaringen.
• Na konci 18. století byl dešenické statek spojen s Bystřicí. V té době ztratil zámek význam jako feudální sídlo.
• V první polovině 19. století zůstal zámek neporušený a byl v něm zřízen pivovar. V době budování železnice se v dešenickém pivovaru ročně vařilo 12.000 hl piva.
• Roku 1872 byl v Dešenicích zřízen poštovní úřad.
• Stavba železnice r. 1873 - 1877. V té době panoval v Dešenicích čilý život. Inženýři ze stavby se denně scházeli v Pinlově hostinci, lidově „U kliďase“ a každých 14 dní zde pořádali koncert. V hostinci Johanna Plechingera (čp. 50) lidově zvaném „U veselého“ byla téměř každou neděli taneční zábava. Třetí hostinec patřil Karlu Brendlovi (čp. 54) a lidově se mu říkalo „Gurasch“.
• V červenci 1875 byl za přítomnosti obecních zastupitelstev Dešenic a Milenců, obyvatel obou obcí i všech stavitelů a inženýrů slavnostně proražen milenecký tunel. Přítomní utvořili průvod, který vedla Plechingerova kapela a všichni se zvoněním prošli tunelem dlouhým 165 metrů.
• Podle nařízení Okresního hejtmanství v Klatovech začal na jaře 1907 stavitel Johann Fremuth s budováním nového hřbitova. O rok později – 19. července 1908 byl nový hřbitov vysvěcen vikářem Peterem Neubauerem z Hamrů a farářem Johannem Nozickou. Jako první zde byla 3. srpna 1908 pochovaná Kateřina Stuiberová ze Žížnětic.
• 8. dubna 1907 byl na věži kaple sv. Anny upevněn zvon, který věnovali Josef a Kateřina Mundlovi z Dešenic. V tom roce byla také na návsi, za finanční podpory Spořitelního tec. spolku, instalována můstková váha. R. 1911 zakoupil Spolek dobrovolných hasičů za 4.600 K parní stříkačku a o rok později pořídily Dešenice za 10.000 K parní mlátičku od firmy Lang Regensburg.
• 25. srpna 1912 byla sloužena vikářem Johannem Nozickou první mše na novém hřbitově v kapli sv. Anny.
• Roku 1914 začali dešeničtí se stavbou vodovodu, na který potřebovali 36.820 K. V červnu téhož roku rozhodli zastupitelé Dešenic o zřízení jedné telefonní centrály.
• Elektrické vedení bylo v obci vybudováno roku 1923. Elektrickou energii dodávali manželé Weberovi , vlastníci mileneckého Pfeffermühle.
• V únoru 1928 kníže Vilém von Hohenzollern, zastoupený ředitelem velkostatku Viktorem Benešem, prodal dešenický pivovar. Včetně veškerého zařízení, hasičského náčiní, vozového parku a živého inventáře jej koupil za 745.435 K Akciový pivovar ve Stodě. Stodští v Dešenicích pivovar uzavřeli ke dni 1. červenci roku 1947.
• Na základě usnesení obecního zastupitelstva z října 1936 zřídila firma Fexim v Dešenicích benzinovou pumpu.
• V roce 1938 byly Dešenice součástí území, které bylo odstoupeno Německu.
• Tvrz Dešenice
• Kostel svatého Mikuláše
• Židovská škola

Děpoltice (Depoltowitz)

• Vesnice v nadmořské výšce 650 m n.m.
• Děpolticích jsou první písemné zmínky z roku 1379. Ves patřila tehdy panu Rackovi z Dešenic z rodu Čachrovských. Okolo vsi jsou rozlehlé jabloňové sady, založené v padesátých letech.
• Kostel sv. Isidora z r. 1805, průčelí pobité šindelem.
• 1907: 30 domů, 195 obyvatel ( Seznam míst v království Českém, 1907 )
(+31 domů / 205 obyvatel v Oldřichovicích)
1921: 30 / 210 ( Místopis ČSR, 1929 )
2008 : 59 obyvatel ( Úřad městyse Dešenice )

Dlažov

• Kostel svatého Antonína Paduánského
• kaple svatého Jana Nepomuckého v Mileticích

Dlouhá ves

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1290.
• Dlouhá Ves tvořila zřejmě již od 13. století centrum šlechtického statku, jehož majitelé se po ní psali jako Dlouhoveští z Dlouhé Vsi. Sídlili v tvrzi, jejíž počátky sahaly snad rovněž až do 13. století.
• Prvním známým majitelem Dlouhé Vsi byl Blajislav, píšící se po ní s predikátem „de Longa villa“, tedy z „Dlouhé Vsi“. Historicky je považován za zakladatele rodu Dlouhoveských , kteří drželi statek Dlouhou Ves až do závěru 15. století.
• Od roku 1470 drželi Dlouhou Ves Češtičtí.
• Kolem roku 1490 se dlouhoveský statek stal královským lénem, neboť některé osoby to koupily a bez královského svolení to nemohly“. Jedním z oněch „některých osob“ byl měšťan Prokop Tomek z Čejkov. Ten a jeho potomci dokázali udržet Dlouhou Ves v majetku rodu do konce osmdesátých let 16. století, kdy se rozhodli pro prodej.
• Do držení dlouhoveského zboží tak vstoupil další známý rod, rod rytířů Čejků z Olbramovic. Čejkové drželi majetek do roku 1659, kdy jej silně zadlužený prodali.
• Až do roku 1697, kdy byl statek postoupen Janu Jiřímu Schumannovi, se zde vystřídalo několik majitelů. Vláda Schumannů v Dlouhé Vsi trvala téměř 90 let. Zasloužili se o další rozkvět statku i místního kostela Filipa a Jakuba, pro který roku 1710 zaplatili zhotovení zvonu. Roku 1718 nechali vystavět novou sýpku a roku 1732 upravili starou tvrz včetně kaple na pohodlnější panské sídlo. Tyto akce sice přispěly k rozkvětu dlouhoveského statku, ale na druhé straně se výrazně projevily v jeho vysokém zadlužení. Situace se vyvinula až tak nepříznivě, že naléhající věřitelé dosáhli vyhlášení veřejné dražby. 2. dubna roku 1785 byl statek prodán svobodnému pánu Michalu von Lazarimu. Ten už v roce 1787 uzavřel smlouvu s Josefem Enisem a dlouhoveský statek mu prodal. Josef Enis setrval v držení Dlouhé Vsi po dalších 13 let.
• Roku 1800 byl statek prodán Josef ze Schwarzenbergu. Tímto aktem však skončila faktická samostatnost dlouhoveského statku, neboť od této doby tvořil součást schwarzenberského pozemkového vlastnictví v jihozápadních Čechách. Schwarzenbergové udrželi Dlouhou Ves do roku 1930. Tehdy ztratili místní statek, , který byl zčásti rozdělen mezi nové nabyvatele. Uživatelem některých vrchnostenských budov včetně zámku se stala obec Dlouhá Ves.
• Zámek Dlouhá Ves se zámeckou kaplí¨
• Kostel svatého Filipa a Jakuba¨
• Kostel svatého Mořice¨
• Židovský hřbitov
• Objekt československého lehkého opevnění
• Socha svatého Jana Nepomuckého.

Dobrá Voda u Hartmanic

• Je staré poutní místo se studánkou údajně léčivé vody, před rokem 1989 téměř čtyři desetiletí součást a správní středisko rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru.
• V rodném domě Dr. Šimona Adlera, významného rabína, pedagoga a učence, je zpřístupněna muzejní expozice a informační středisko NP Šumava.
• Kostel sv. Vintíře dal v roce 1706 postavit na místě staré kaple baron František Karel Villani.
• Pro tento kostel vytvořila v roce 2001 sklářská výtvarnice Vladěna Tesařová (1958) skleněné oltářní retabulum se scénou Ukřižování a vyobrazením světců středoevropského prostoru včele s Vintířem
• V 1.pol. 11.stol. zřídil kníže Břetislav I. nedaleko místa pozdější Dobré Vody celnici při obchodní stezce do Bavor.
• Kolem r.1040 byl v těchto místech poustevníkem benediktinský mnich Vintíř (Günter), po jehož svatořečení byla poblíž pramene železité a slabě radioaktivní vody postavena dřevěná, jemu zasvěcená kaple. Kolem ní pak začala vznikat vesnice, dlouho označovaná jako Březnice (podle vrchu Březník, který se nachází poblíž ní), která se po čase stala centrem statku patřícího původem italskému rodu Villani.
• Baron Karel Villani prodal nakonec celé území hraběti Filipu Kinskému a r.1788 byla Březnice připojena k panství Prášily, které následně získali do majetku Schwarzenbergové.
• Po zrušení poddanství r.1848 byla Březnice rozdělena mezi obce Kunratice a Hartmanice. Původní název byl vytlačen jménem Dobrá Voda, které bylo odvozeno od zmíněného pramene - ten začal záhy lákat poutníky ze širokého okolí a přinesl místu značný věhlas, který přetrval až do poč. 20.stol.
• R.1675 zde byl postaven první vodoléčebný lázeňský dům, r.1754 byla zřízena fara a škola, r.1777 vznikla dnešní podoba kostela sv.Vintíře (ze starší kaple z r.1706, ke které přistavěli r.1754 loď a r.1777 věž) a r.1820 byla nad pramenem postavena nová osmiboká kaple.
• Po letech chátrání uvnitř vojenského prostoru byl r.1995 opraven a vysvěcen kostel a r.1997 bylo otevřeno Muzeum dr.Šimona Adlera.

Dobršín

• Historie sahá do středověku , první zmínka je z roku 1372, název obce z konce 16 století.
• V té době vzniká dodnes urbanisticky zachovalé středověké jádro obce, náves s architektonicky a památkově cennou zástavbou.
• Z těchto důvodů je centrální část obce vyhlášena za památkovou rezervaci lidové architektury.
• Střed obce tvoří původní zástavba - špýcharské domy a selské stavení, které jsou zařazeny jako památky I. a II. kategorie.
• V horní části návsi je novogotická návesní kaple z roku 1869, památka I. Kategorie
Pamětihodnosti
• Kaplička na návsi
• Selský dvůr - č.p. 6 - zapsán jako památka lidové architektury , postaven na přelomu 18 a 19 století.

Dolany

• Ves Dolany se poprvé připomíná v r. 1232, kdy patřila Drslavovi z rodu Drslaviců. Od r. 1238b ji držela jedna větev pánů z Rýzmburka, kteří zde seděli až do konce 15. století. Ti si tu postavili rozsáhlou tvrz, do které se vstupovalo ze severní strany po padacím mostě, vedoucím přes vodní příkop. Most chránila věž s branou. Jí se vstupovalo na nádvoří, obehnané hradbou, v jehož jižní části stál mohutný palác, který se dochoval dodnes. Je pozoruhodné, že dispozice dolanské vodní tvrze je stejná jako hradu Švihova s tím rozdílem, že švihovský hrad má paláce dva. Tvrz je doložena poprvé v r. 1515 jako majetek bratrů Zikmunda a Jana Měsíčků z Výškova.
• Za Měsíčků z Výškova bylo postaveno západní renesanční křídlo tvrze, které se těsně přimklo ke staré budově a do něhož byla pojata též původní věž s branou. Při těchto přestavbách byly také zčásti zasypány příkopy. Od r. 1631 držel Dolany Rudolf Čejka z Olbramovic, který je koupil od Bořivoje Měsíčka, od r. 1640 Kateřina Vidršpergárová z Vidršperka, po níž následovali znovu Měsíčkové a po nich znovu Vidršpergárové. Tehdy počala tvrz chátrat a v odhadu dolanského statku z r. 1673 se uvádí již jako značně sešlá.
• Kromě staré gotické tvrze se tehdy připomínalo také novější renesanční stavení, které bylo pokryto cihlovou střechou. V 18. století získali dolanský statek klatovští jezuité, kteří tvrz používali jako letní sídlo. Tehdy bylo k jižní zdi staré části tvrze přistavěno podlouhlé stavení s půlkruhovitou baštou, sloužící patrně jako kaple.
• Historie obce sahá do 13. stol. Název Dolany vznikl zřejmě podle umístění vsi v údolí řeky Úhlavy a obyvatel (Dolane či Dolena)..
• V berním rejstříku kraje plzeňského jsou Dolany zapsány 1389 jako „villa plurimorum (náleží více pánům)
• Ve 14. a 15. století patřily Dolany Rýzenberkům, kteří tvořily jednu větev Drslaviců. R.1492 se stal držitelem Radek Měsíček z Vyškova.
• 1640 koupila Kateřina vdova po Kašparovi de Rogir, znovu vdaná za Ladislava Vladislava od Rudolfa Čejky z Olbramova statek Dolany. Po její smrti se na Dolanech našlo tolik dluhů, že statek přešel k odhadci. Většina statku s tvrzí a právem patronátním patřila Kryzoldě Dorotě Oplové, která si r.1667 stěžovala kardinálu Arnoštovi z Harrachu na rektora, koleje jezuitské v Klatovech,že nechce odvádět desátky ze vsi Svrčoves od nepaměti placené faře Dolany.
• Od r. 1679 do r.1773 tvrz používali klatovští jezuité jako letní sídlo. V lednu 1679 jim Jindřich František z Vidršperga prodal svůj díl Dolan s pustým dvorem Balkovem za 3450 zl. a v dubnu téhož roku Eva Kateřina Norlicová rozená Oplová svůj díl za 15000 zl. a 300 zl. klíčného.
• Po zrušení jezuitského řádu r. 1773 spravoval statek studijní fond až do r. 1805, kdy byl prodán k chudenickému panství hrabat Černínů z Chudenic. Tvrz přestala sloužit jako feudální sídlo a středisko statku a byla proto r. 1852 rozprodána na jednotlivé díly a použita k obytným účelům
• Z původní tvrze se dochovala věžovitá stavba starého paláce, vyčnívající ze středu obytných stavení. Původní vysoká valbová střecha byla změněna na střechu pultovou. Příkop, kdysi zaplněný vodou, byl zasypán a proměněn v zahradu. Při tvrzi se dochovala mostnice se zbytky vezděných kamenů z padacího mostu.
• Kostel sv. Petra a Pavla – zmínka o něm po roce 1380. Roku 1796 provedena přestavba – ponechána pouze věž a zbytek přestavěn.
• Socha sv.Jana Nepomuckého na návsi připomíná jezuity. Původně stávala u tvrze. 1996 rekonstruována.
• 1694 – založena škola pro 90 dětí- stávala vedle fary. 1880 stavba nové školy proti kostelu, do staré přemístěna školka. 1979 stavba nové školky.
• 1919 – založena četnícká stanice
• 1887 – sbor dobrovolných hasičů
• 1920 – Sokol¨
• 1910 – pro havarijní stav zbořena brána tvrze.
• Hřbitov kolem kostela zrušen 1794 a vystavěn nová. Zeď kolem hřbitova byla nově vystavěna 1857. 1859 vysvěcen velký kříž biskupem Janem Veleriánem. 1899 hřbitov rozšířen a velký kříž přesunut a znovu vysvěcen 7.5.1900 vikářem Janem Žilíkem z Merklína

Dolejší Krušec

• Obec Dolejší Krušec se nachází nedaleko Hartmanici.
• Zámek přestavěný s tvrze založené v polovině 16. stol. se nachází na nevelkém návrší vlevo od příjezdové komunikace do obce. Budeme-li po této komunikaci pokračovat dovede nás obloukem až k zamčené bráně zámku, kde taky silnice končí.
• Věž zámku je vidět již z daleka a upoutá naši pozornost. Můžeme si ji všimnou např. i cestou do Pavlinova, odkud je zámek Dolejší Krušec také vidět Ves Dolejší Krušec je poprvé zmiňována a písemně potvrzena v 1. polovině 14. stol.
• Historie zámku však začíná až v polovině 16. stol., kdy se majiteli panství Dolejší Krušec stali Cílové ze Svojšic. Právě Beneš Cíl ze Svojšic je pokládán za zakladatele statku s tvrzí neboť již roku 1556 se připomíná s přídomkem na Dolejším Krušci. Ač se následník rodu Cílů, Heřman Cíl neúčastnil povstání, byl mu majetek v letech 1618 až 1620 odebrán a prodán Johance Malovcové, rozené z Bukovan.
• V 1. polovině 18. stol. vlastnil statek Gottfried Daniel Wunschwitz, který zemřel roku 1741 a Wunschwitzové drželi statek ještě do roku 1748, kdy jej museli pro finanční potíže prodat. Ve druhé polovině 18. století je krátce statek také v rukou rodu Villani. Majitelé panství se později střídali a až roku 1938 koupili statek Anna Broschová a František Xaver Brosch, kteří na statku hospodařili až do prosince 1949, kdy byli na základě dekretu zbaveni majetku a statek převzal Státní statek Hartmanice.
• Dnes je zámek v majetku soukromé osoby.
Zdroj: (Úlovec Jiří, Ohrožené hrady, zámky a tvrze Čech,

Dolejší Těšov

• První zmínka o vsi Dolejší Těšov je z roku 1428, kdy patřila k velhartickému panství.
• Ve druhé polovině 16. století vlastnil ves Jan Rendl z Úšavy a po něm Dětleb Koc z Dobrše. Ze druhé poloviny 16. století zřejmě také pochází renesanční tvrz, která je spojována právě s Dětlebem Kocem z Dobrše, jehož potomci zde seděli až do počátku 18. století.
• Předpokládá se, že koncem 17. století kdy došlo za Václava Bartoloměje Koce k přestavbě poplužního dvora, vznikl i zámek přestavbou původní tvrze.
• Po roce 1737 přešel majetek na Annu Marii, která se provdala za Jana Václava Bořka Dohalského z Dohalic. Za Dohalských z Dohalic došlo v první poloviny 18. století k dalším úpravám, kdy byla zřízena kaple Nanebevzetí Panny Marie, vysvěcená roku 1746.
• Pozdější majitelé zámek již jen udržovali.
• Naposledy rodina Zieglerů, která vlastnila statek až do poloviny 20. století. Fasáda byla po požáru obnovena v roce 1955.
Pramen: Úlovec Jiří, Hrady, zámky a tvrze Klatovska 2004

Dolní Dvorce

• Malá vesnička Dolní Dvorce v údolí u Račího potoka nedaleko Kašperských Hor, poprvé zmiňovaná v roce 1548, je dnes městskou částí Kašperských Hor.
• Bývala majetkem hradu Kašperk a přívlastek Dolní získala podle své polohy pod hradem.
• V polovině 19. století zde žilo 140 lidí, v roce 1910 o 15 méně, v osmdesátých letech minulého století už jen pouhých 15.
• Obec byla téměř výhradně německojazyčná.

Dolní Lhota

• Vznik Lhot se datuje začátkem 13. století za panování Přemysla Otakara I.
• Lhoty byly zakládány většinou drobnými feudály v okrajových částech katastrů existujících vesnic s feudálním osídlením. Jsou dílem vrcholné kolonizace, osazované domácím obyvatelstvem. Jejich zakládání bylo spojeno s obtížnými kultivačními pracemi a náleží do poslední fáze osídlovacího procesu na méně hodnotné nebo lesní půdě, kterou museli vymýtit a za tyto práce byli obyvatelé osvobozeni na přesně stanovený počet let od dávek daní a poplatků. Jednalo se o tzv. "lhóty" polehčení, od čehož dostávaly jména. Tímto způsobem využívala drobná šlechta racionálněji dosud nevyužitou půdu v okrajových částech katastru a tím si zvyšovala i své důchody. Ve Lhotách zpravidla neexistovala feudální sídla a nebyla zde ani centra farní správy. V době předhusitské byly zřízeny kostely jen v 8 lokalitách z celkového počtu Lhot.
• V dolní Lhotě u Klatov stojí Dřevěnný altán, kde se pořádá spousta kulturních akcí jako Miss Country, Šumavský pařez, Prakyáda, Neckyáda a další.
• Altán udržuje místní Společnost vícemístných kol.

Dolní Ždánidla (Unter Steindlberg)

• Osada Dolní Ždánidla patřila do katastrálního území Prášily/Stubenbach/ a přímo sousedila se zástavbou Prášil.
• Nešlo o samostatnou obec.

Domažličky

• 24.3.1589 odkoupily Klatovy od Sezemy Sedleckého ves Domažličky s dvory kmetcímy, platy, krčmou dědičnou a s člověkem na ní.
• Lípa srdčitá u kapličky (Tilla) v Domažličkách. Obvod kmene 450 cm.

Domoraz

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1045.
Pamětihodnosti
• Kaplička svaté Anny
• Boží muka

Dražovice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1356. Dražovice u Sušice. Stávaly zde totiž dvě tvrze – starší gotická a mladší renesanční, svým charakterem obě typické pro dobu svého vzniku. Běžný návštěvník toho v Dražovicích přesto mnoho neuvidí, protože jak zbytky tvrziště zbylého po starší tvrzi, tak tvrz nová, sloužící dnes jako rodinný dům, nejsou veřejnosti přístupné.
• Od 14. století, kdy je v Dražovicích doložena místní vladycká rodina, zde stávala tvrz. Někdy ve druhé polovině 15. století dražovičtí zemani z Dražovic odešli a veškeré zprávy o vsi i tvrzi pak na sto let mizí. Další zpráva o Dražovicích pochází až z r. 1548, kdy je držel Jan Kalenice z Kalenic. Předpokládá se, že v mezidobí náležely k některému ze sousedních drobných statků a že tvrz zanikla. V ne zcela jasné zprávě o prodeji Dražovic Marjánou z Říčan Janu Markvartu Kocovi z Dobrše r. 1581 se nicméně ještě hovoří o „tvrzi, domu a vsi“, takže okamžik zániku staré tvrze zůstává nejasný. Je však zcela zřejmé, že v r. 1581 již stála v Dražovicích i nová tvrz, která vznikla asi někdy ve třicátých či čtyřicátých letech 16. století. Kocové z Dobrše vlastnili Dražovice ještě po Bílé hoře, r. 1630 už ale na tvrzi seděla Lidmila Cukrová, rozená Šlovská.
• R. 1636 koupil tvrz Dražovice se vsí, dvěma dvory a dalšími čtyřmi vesnicemi Jiří Krakovský z Kolovrat. R. 1656 prodal Kryštof Jaroslav Krakovský z Kolovrat dražovický statek Michalovi z Clavesany, který ho připojil k žichovickému panství. Od té doby už mladší dražovická tvrz roli panského sídla nehrála. Mladší dražovická tvrz stojí v bývalém dvoře, v jižním sousedství tvrze staré. Je to robustní přízemní budova (17,7 × 14,5 m) s mohutnými štíty a vysokou valbovou střechou, tedy stavba typická pro dobu svého vzniku. V severovýchodním, vstupním průčelí tvrze bývala arkáda se třemi oblouky, zaklenutá klenbou s lunetami.
Pamětihodnosti
• Kaplička svatého Václava

Drslavice

• Drslavice sice leží poněkud stranou hlavních silnic, ale v jejím nedalekém okolí najdete velké množství dalších zajímavosti a památek.
• Původní vzhled panského sídla v Drslavicích nám zůstal utajen, dochoval se jen plán z roku 1763, zobrazující jihozápadní část a kapli, kterou chtěl tehdejší majitel v té době přistavět. Z původní starší renesanční stavby zůstaly jen zbytky zdiva jako součást jižního křídla. Dnešní vzhled odráží stav z 18. stol. Trojkřídlá budova je tvořena severním křídlem dříve určeným hospodářským účelům, jižním křídlem s provozními místnostmi a západním křídlem, které sloužilo hlavně obytným účelům. I dnes je objekt využíván k bydlení.
• Vznik Drslavického sídla je datován do 1. poloviny 16. stol., kdy byly Drslavice v držení rytířského rodu Vlasatých z Domaslavi. V roce 1556 je sídlo nazýváno obydlím. Poslední z rodu, Sebastián Vlasatý zemřel po roce 1589 a statek zdědila vdova Johanka. Dalším majitel, již v 17. stol., byl Jindřich Janovský z Janovic po němž zůstala vdova Ludmila s pěti dětmi, která Drslavice v roce 1632 prodala Markétě Pekové, rozené Dlouhoveské z Dlouhé vsi. Právě v roce 1632 se v písemnostech poprvé uvádí tvrz. Později se zde vystřídalo množství majitelů.
• 1679 po prodeji Dolan a Balkov jezuitům si ponechal Jindřich František z Videršperga statek Drslavice kam se přestěhoval. Odtud dal dělat lavice do kostela sv.Martina na hůrce jejichž přední strana byla zdobena erbem rytířů z Videršperga. Až v roce 1833 statek koupil Evžen Černín z Chudenic a součástí černínského chudenického panství byl až do pozemkové reformy, kdy v letech 1922 - 1924 dostal poplužní dvůr v Drslavicích nové majitele.