Obce C:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Čachrov

• Ves Čachrov se poprvé připomíná r. 1352 ve výčtu vesnic náležejících ke klatovskému děkanátu. V letech 1362 a 1364 uvádějí prameny jejího prvního držitele, Viléma z Čachrova, který zde v l. 1380 - 1390 postavil výstavnou a mohutnou tvrz.
• Tvrz byla obklopena příkopem s vodou a její značné rozměry vedly k tomu, že byla někdy označována i jako hrad. Do dnešní doby se z ní dochovala mohutná věž, do které se vstupovalo ve výši prvního patra dodnes existujícím hrotitým portálem. Potomci Viléma z Čachrova drželi tvrz a statek ještě r. 1446. Někdy po tomto roce byl čachrovský statek připojen k velhartickému panství Děpolta z Týzmberka (zemřel 1474) a tvrz, která přestala sloužit jako trvalé sídlo majitele, byla opuštěna a zpustla.
• Po r. 1541, při rozpadu velhartického panství pánů z Rožmitálu, se stal Čachrov opět samostatným statkem, který připadl Janu Rendlovi z Úšavy.
• R. 1555 se o tvrzi píše jako o staré, r. 1568 jako o pusté. Obnovil ji až Jan Bohuchval z Hrádku, který čachrovský statek koupil r. 1566 od dcer Jana Rendla z Úšavy. V druhé polovině 18. století byla budova staré tvrze změněna v sýpku, která však vnější původní odobu tvrze nezměnila a poté byl kolem tvrze postaven barokní zámek, který v roce 1933 vyhořel a začátek II.světové války způsobil zastavení oprav a tak byl zámek v roce 1973 l stržen.
• V roce 1976 nechal tehdejší MNV obnovit původní valbovou střechu, pokrytou dosud šindelem. Objekt byl restituován původnímu majiteli, v současné době je nepřístupný a chátrá.
• Obec Čachrov leží na kopci kolem bývalé tvrze. Původní osada se rozkládala kolem řeky Ostružné až do třicetileté války, kdy byla zpustošena. Další chalupy se stavěly v okolí tvrze a zámečku. První zmínka je z roku 1352.
• Původně byl sídlem rytířů z Čachrova a za husitských válek byl přičleněn k panství hradu Velhartice. Střídající se majitelé byli vesměs příslušníky drobné šlechty. Před l. světovou válkou náležel statek Čachrov jedné měšťanské rodině a měl rozlohu 694 ha.
• Roku 1904 byl Čachrov povýšen na městys.
• Po smrti Jana Bohuchvala z Hrádku (roku 1595) statek Čachrov zdědil jeho syn Viktořin, který ke staré tvrzi postavil renesanční zámek, obklopující malé čtvercové nádvoří, jehož jednu stranu tvořila právě stará tvrz.
• Zámek se poprvé připomíná roku 1612, kdy čachrovský statek koupila Viktorinova manželka Kateřina ze Šlovic. Od roku 1715 drželi statek Fruveinové z Podolí, kteří přestavěli renesanční zámek na pohodlné barokní sídlo, uváděné poprvé po roce 1740. Od roku 1779 byli majiteli statku Horové z Ocelovic, roku 1792 Václav Kordík, jehož potomci ho drželi až do roku 1894. Tito majitelé přestavěli roku 1878 barokní zámek v tehdy oblíbeném pseudogotickém slohu. Přestavba zcela setřela barokní ráz zámku. Tehdy byl také zrušen původní vodní příkop. Roku 1894 koupil statek Čachrov Bedřich Brabec, ve 30. letech 20. století byl jeho majitelem Karel Faltys. Za něho zámek roku 1933 vyhořel a nebyl již obnoven. Zámek zcela zmizel stržením zdiva roku 1973.
• Zámecký pivovar Čachrov - Parostrojní pivovar v Čachrově. V čachrovském pivovaře se vařilo pivo mezi léty 1380 – 1943, poslední výstav 5 000 hl, poslední sládek Bohumil Jerman, vařil mj. pivo 10° a 12° Světlozdroj

Čejkovy

• Tvrz, která byla v polovině 19. stol. stržena, stávala ve východní části obce Čejkovy na vybíhající ostrožně. Dodnes se dochovaly pouze terénní změny v zahradě, které jsou zčásti vidět nalevo od cesty vedoucí k budovám zemědělského podniku, nacházejícího se jižně od ostrožny.
• Čejkovy byly původně církevním zbožím, ze kterých byl přibližně v polovině 14. stol. Vyčleněn světský statek. V této době byla také pravděpodobně založena i tvrz. Statek byl v držení Fintíte z Čejkov a jeho potomci drželi statek až do 15. stol. Tvrz je však poprvé připomínána až za Švihovských v 16. stol. V 17. stol. byly Čejkovy připojeny ke statku Nalžovské Hory a tvrz začala ztrácet na významu a pustla. V polovině 19. stol. byly zbytky tvrze strženy.
• Vhled tvrze je odvozován od jejího vyobrazení z 19. stol. Jednalo se o věžovitou stavbu, nejspíš dvoj prostorovou, chráněnou hradbou. V nároží hradby, jižně od hlavní budovy, stála vysoká okrouhlá věž.
Zdroj:Kolektiv autorů: Encyklopedie českých tvrzí, 1. díl, [A-J], Argo, 1997, 9.6. 2007

Čeletice

• (část obce Hlavňovice) - obec, ležící západně od Sušice. Poprvé zmiňována v roce 1395.
• V roce 1910 zde stálo 10 domů a žilo 71 obyvatel, všichni českého jazyka.

Čeňkova Pila

• Čeňkova Pila byla vybudována pražským obchodníkem Čeňkem Bubeníčkem poblíž soutoku Vydry a Křemelné po lesních kalamitách v letech 1863 a 1870.
• Objekt byl roku 1912 přestavěn na hydroelektrárnu, která slouží s původním vybavením dodnes.
• Druhá vodní elektrárna s názvem Vydra z let 1937 – 1944 využívá vodu z Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu. Obě elektrárny jsou funkční technickou památkou.
• V objektu je umístěna expozice Západočeské energetiky – historie hydroenergetiky na Šumavě, model elektrárny na Černém jezeře, elektrárny Vydra, Vchynicko – Tetovského plavebního kanálu a prosklený průhled do strojovny elektrárny Vydra.
• Vchynicko – Tetovský plavební kanál, jehož délka dosahuje 15 km, byl vyprojektován inženýrem Josefem Rosenauerem a postaven_ v letech 1799 – 1800. Spojoval Vydru s Křemelnou a obcházel nesplavný úsek Vydry. Celý systém umožňoval dopravu dřeva z vysokých šumavských poloh do Otavy a dále do vnitrozemí.
• Čeňkova Pila je vstupním místem do naučné stezky Povydří.

Černíč

• Na jih od Hradešic leží Černíč. První záznam o její existenci je z roku 1377. Ves náležela stejně jako Hradešice k Rabí, později k Nalžovům, nakonec patřila pánům z Horažďovic. Prvotní tvar Černče znamenal Černcova ves (červený nebo ryšavý). Kvůli obtížné výslovnosti se později ustálil na tvaru Černec nebo Černice. Podoba Černíč je novějšího data.
• Na návsi, která má stejně jako hradešická kruhový tvar, stojí kaplička z 1. poloviny 19. století s obdélníkovým půlkruhovým uzávěrem a štítem v průčelí. Byla prohlášena za kulturní památku. Zdobí ji lidový obraz Sv. Martina na plátně a sošky z 19. století. V době jejího vzniku rychtařil v Černíči Martin Soukup, možná proto byla zasvěcena Sv. Martinovi. Zvon v kapli nese jméno Václav podle radního té doby Václava Hranáče. Přímo u kapličky stojí památník obětem I. světové války.
• Pod Černíči se kdysi rozkládal také největší rybník v kraji zvaný Velký, podle některých pramenů Vlkonických. 7. července 1854 se po vydatných deštích protrhla jeho hráz. Následná povodeň způsobila velké škody až v Horažďovicích. Rybník nebyl už nikdy obnoven.
• Na východ od Černíče je vidět vrch Semlina. Tam byly nalezeny střepy ze slovanského pohřebiště. Na poli pod lesem se našla malá koňská podkova údajně z doby husitské.

Černíkov

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1379.
• Hrad Ruchomperk, zřícenina a archeologické naleziště. Na zalesněném kopci Velký Kouřim, 6 km jihozápadně od Chudenic, stál patrně již v první polovině 14. století hrad nazvaný Rauchenberg či Ruchomperk, což je překlad českého názvu hory Kouřim.
• Dnes jsou z hradu dochovány jenom nepatrné stopy, prokazující někdejší oválný půdorys příkopů a hradeb. Ovál byl na delší straně přeťat příkopem, takže je možno rozlišit větší horní hrad a menší dolní hrad se studnou. Postavili jej snad Černínové, kteří byli jeho majiteli v druhé polovině 14. a na počátku 15. století a psali se z Rauchenberka. Jediná zpráva o hradu je z r. 1404, kdy se připomíná pozůstalá Maruše Černíková z Ruchomperka. Po tomto roce se hrad stal součástí pušperského panství a záhy zanikl. Když se o hrad Pušperk ucházel v r. 1457 jako o odúmrť Arnošt z Herštejna, píše se již jen o lesích, řečených Kuřim s horou. V r. 1462, kdy pušperský hrad postupoval Jan Zajíc z Házmburka Jiříkovi z Říčan, uvádí se v lese Kouřimi zřícený hrad. Ještě kolem r. 1830 zde byly patrné zbytky kamenných hradeb a studna.
• Historik František Teplý (Kniha o Švihově) ztotožňoval tento hrad chybně s tvrzí Čirnperkem (dnes Černíkov).

Červené Dřevo

• Dnes prakticky zaniklá osada ležela západně od Nýrska asi 1 km od hranice se SRN a necelý kilometr severně od vsi Fleky ke které patřila.
• Osada byla založena současně s kostelem a farou kolem r. 1680 na koutském panství.
• Podle tradice stával u údajně léčivého pramene v místě již dříve červeně natřený strom s vyřezávaným mariánským obrázkem, odsud vznikl název.
• Nad pramenem byla r. 1834 vystavěna poutní kaple.
• Červené Dřevo zůstalo malou osadou s pouze 12 domy, bylo však farou pro sousední mnohem větší obce Liščí a Fleky.
• Po válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno, v 50. letech pak hraniční zátarasy oddělily areál kostela, fary, hřbitova a poutní kaple od pustnoucí osady. Z osady zůstal jediný dům.
• Kostel s kaplí a farou byly vyrabovány již po válce a koncem 50. let zbořeny.
• Po roce 1990 místo pietně upraveno, obnoveny základy kostela, vztyčen dřevěný kříž a vyčištěn hřbitov kam byly umístěny nalezené náhrobky.

Červené Poříčí

• Červené Poříčí (dříve Poříčí) se připomíná poprvé r. 1318, kdy se zde uvádí Jaroslav z Poříčí (1318 - 1352), který se psával od r. 1321 také ze Skočic, a jeho bratr Drslav (1320 - 1339), píšící se současně z Jinína. Byli to příslušníci mocného rodu, majícího stejný erb jako Černínové, Švihovští a pod. Z pozdějších držitelů vsi známe v r. 1411 Radslava z Kočova, který přesídlil na Měšín a Poříčí prodal kolem r. 1446 Petru Bradovi zz Nekmíře; v r. 1473 se uvádí jako majitel Jan z Rýzmberka a na Rábí. Poříčí bylo připojeno k Švihovu. Další člen této rodiny, Jindřich z Rýzmberka, prodal r. 1547 Poříčí Jindřichovi Mladotovi z Jimanic. Nový majitel si ve vsi postavil tvrz, která přiléhala k řece Úhlavě. Části těchto staveb jsou dosud zachovány. Roku 1569 prodal Jindřich Mladota tvrz, která se tehdy poprvé uvádí, dvůr a ves Poříčí Mikuláši Šicovi z Drahenic za 2300 kop grošů míšeňských. Po jeho smrti získali statek MIkulášovi bratři Albrecht a Adam. Byli to dobří hospodáři a poříčské panství rozšířili. V r. 1601 zdědil Poříčí Albrechtův syn Mikuláš, známý v celém okolí jako boháč, ale také jako násilník a rváč. Mezi poddanými kolovala o něm říkanka:"Borovskej jemnostpán Koc, má peněž moc, poříčskej jemnostpán Šic, ten jich má ještě víc." Naráželo se tu na Koce, který džel sousední Borovy Mikuláš Šic dal postavit ve vsi zámek, do něhož byla pojata i stará tvrz. Od vysoké červené zámecké střechy dostalo Poříčí název Červené. Zámek byl dostavěn ve stylu saské renesance v r. 1611, jak o tom svědčí letopočet vtesaný do desky nad vchodem. Vlastní zámek je jednopatrová budova obdélníkového půdorysu s vysokou střechou na bocích zakončenou čtyřpatrovými štíty, členěnými římsami a pilastry. Okna mají kamenné ostění a jsou zdůrazněna nadokenními římsami. Dvorní fasádu oživuje v patře arkýř na malebné špičaté konsole. Střechu zpestřuje několik renesančních komínů. K severozápadnímu rohu budovy je přistavěna mohutná polygonální věž, zakončená zvonovitou bání s cibulovitou lucernou. Při pozdějších úpravách byl odstraněn portik s balkónem a renesančním vikýřem. Vnitřní místnosti jsou jednoduché a upravené jako byty a kanceláře. Po celé západní straně budovy probíhá mohutná, valeně sklenutá chodba ozdobená štukem; dnes je však přepažena moderní zdí a zúžena. K severní straně budovy přiléhá další křídlo, jež je pozůstatkem původní tvrze. Nádvoří uzavírá jednopatrové stavení, rovněž v podstatě renesanční, které bylo součástí tvrze. Z ní ještě v druhé polovině 18. století vycházela dřevěná chodba ve výši prvního patra do oratoře kaple, jež stojí pře zámkem. Chodba je zřetelně zachycena na starých vyobrazeních, například v urbáři panství z r. 1760.
• Mikuláš Šic jako stoupenec českých stavů a krále Fridricha Falckého byl r. 1623 odsouzen ke ztrátě dvou třetin jmění a statek připadl královské komoře. Skládal se z Poříčí, Kokšína, Borové, Vřeskovic, Dolního Třebetína, Vosího, Oplotu, Horního Třebetína, Nedanic, Nedaniček, Kbel, Jína, Zeleného, Kaliště a krčmy v Nezdicích. Statek byl odhadnut na 87 127 kop grošů míšeňských a r. 1623 jej koupil plukovník Filip Adam z Konberku. Po něm se také Poříčí jmenovalo Korunní. V r. 1709 je koupil od Filipových dcer Jan Jiří z Haubenu, který přikoupil ještě Roupov, ale v r. 1716 padl jako císařský generál ve válce s Turky. Panství zdědila dcera Františka Augusta provdaná za hraběte Törringa z Jettenbachu. Nový majitel se sice snažil panství zvelebit, postavil tu i vysokou pec, ale nakonec je musel jeho syn Norbert prodat v dražbě. Koupil je roku 1763 bavorský vévoda Kliment František spolu s Roupovým.
• Za něho byla přední zámecká budova v r. 1776 upravena v bránu s dekorativní výzdobou. V rozeklaném štítě její pilastrové edikuly stojí sochy, lev s prázdným štítem a vpravo Minerva držící štít se znakem bavorských vévodů. Na architrávu je nápis s chronogramem: Porta hoC sVb gratIos IosIsIMo praesIDII CLYpeo renoVata. Zámek byl obklopen rozsáhlou zahradou, nejbližší část byla upraveny ve frncouzském slohu, jak o tom svědčí stará vyobrazení; od ostatního prostoru byla oddělena hradbou, na níž jsou poprsí 23 českých panovníků. Vznikla po r. 1765.¨
• Bavorský vévoda František Kliment odkázal v r. 1795 poříčské panství svému bratru Maxmiliánu Josefovi. Ten je r. 1805 postoupil arciknížeti Ferdinandovi, pozdějšímu velkovévodovi toskánskému, od něhož je r. 1824 získal velkovévoda Leopold II. a po něm císař Ferdinand V. Tím se Poříčí dostalo do rukou rakouských císařů Františka Josefa I. a Karla I. Po vzniku ČSR připadlo státu.
• Nástropní fresky jsou zabílené. V kapli zámku obraz Diany s Aktacnonem.
• Před válkou v přední části zámecké budovy četnická stanice a v zadní správa lesů a statků. Po válce patřil zámek lesům. Byl přebudován necitlivě na 22 bytů (snížené stropy, nové příčky atd.). Po r.1989 snaha o navrácení zámku do původní podoby.
• K zámku v Červeném Poříčí patřil pivovar, který byl postaven v roce 1715, kdy ho vlastnila Rakousko-uherská říše. Posledním majitelem byl František Josef I.
• V letech 1927-1934 se zde vařilo lahvové pivo 10° Regent. Po druhé světové válce sem byla ze zámku přemístěna četnická stanice. Pivovar byl zrušen v roce 1936. Podle některých pověstí na místě dnešní stavby pivovaru stával ve středověku klášter.
• V 18. století zde výrobu piva řídí sládci z rodiny Chmelíčků. Posléze se na poříčském pivovaru střídají sládci z různých rodin, většinou i z jiných částí panství. Produkce se neustále zvyšuje. Na přelomu 19. a 20. století činí už 7047 hl ročně.
• Významným obdobím v historii pivovaru v Poříčí se stalo 21 let trvající působení sládka Františka Tichého, který sem přišel v roce 1903 z dalšího pivovaru pod císařskou správou v Buštěhradu. V těchto letech jsou zrekonstruovány ležácké sklepy a výstav piva dosahuje nejvyšší hranice (např. v období 1909 / 1910 to bylo 9130 hl).
• V roce 1922 se pivovar stává státním podnikem. V následujícím roce odchází František Tichý do pivovaru ve Smiřicích. Na jeho místo přichází obratem ze Smiřic Zdeněk Pavelka. Do historie pivovaru pak zasáhl pozemkový úřad, který v roce 1925 Státní velkostatek Červené Poříčí zabral. Od pozemkového fondu pak pivovar získává Bohuslav Jerman (jeho otec byl majitelem pivovaru v Čachrově).
• Od roku 1927 se pivovar jmenuje „Společný pivovar“ a vystavuje pivo pod značkou Regent.
• V roce 1931 je provedena klatovskou firmou Schifauer rekonstrukce varny. Tyto výdaje ovšem znamenaly finanční potíže. Berní úřad dokonce prodal v roce 1932 sládkovi Jermanovi dvě krávy a jednu svini pro nezaplacení daně. Z problémů se už Jerman nedostal a v roce 1934 prodal pivovar Karlu Rysovi z Přeštic. Ten pivovar pronajal Václavu Kuželkovi a Františku Rubášovi, kteří jej provozovali až do roku 1935, kdy byla po uvaření pouhých 602 hl za rok výroba k 1.1. 1936 zastavena.
• Na návsi kaple z r.1713
• Pomník padlých poblíž zaniklého pivovaru – naproti stával hotel „U české koruny“ s hostinskými pokoji.

Číhaň

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1552.

Čímice

• První písemná zmínka o obci pochází z roku 1543.
• Obec na Nezdickém potoce. Na návsi lze nalézt kapli sv. Cyrila a Metoděje, vystavěnou ve stylu selského baroka, ze stejného stavebního slohu je i řada usedlostí v centru obce.
• Na nedalekém návrší Lomec se nachází sporé pozůstatky středověké tvrze. Poblíž obce se nachází i oblíbené Čímické (Žichovické jezírko). Z návrší ve směru na Chmelnou romantické výhledy do okolí.