Víte, že...:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

- U kašny na rynku bývalo vždy dost života. Sedaly tu ženy, které posluhovaly donášením vody, sem chodily dívky s putnami a džbery pro vodu; za nimi sem přicházeli mladíci a bývalo tu zvláště pod večer mnoho veselého hlaholu.(podle Zikmunda Wintera)

- Střechy měšťanských domů pokrývaly většinou šindele, řidčeji Tašky, nebo cihelné kůrky. Proto když vypukl kdekoliv požár, při nejmenším větru ihned hořela celá ulice. Kvůli takovým požárům si musíme ve starodávné ulici přimyslet louže, které konšelé schválně udržovali, aby byla po ruce voda k hašení V každém domě, nebo alespoň v určitých domech visely řebříky a kožené košíky na vodu. I před domy stávaly sudy s vodou, jimiž je třeba středověkou ulici oživiti. Že ty sudy s vodou v noci rozpustilcům překážely, to se rozumí skoro samo sebou. Mívali bujní lidé dětinskou radost, když některého kamaráda v sudě namočili nebo když sud převrhli.

- Domy městské nebyly číslovány jako dnes; číslovat se začali teprve v století l8. Od starodávna sloužil k označení domu znak vytesaný nebo na zdi, či na tabuli malovaný. Do znaků byli vybíráni živočichové nejrozmanitějších rodů a velikostí, od blechy až po slona a báječného jednorožce. Také rostliny byly v oblibě. Domy se jmenovaly U Černého orla, U bílého jednorožce, U dvou bílých růží, U koule, U zlatého slunce, U dřevěného soudku, U zlaté husy a podobně.
Také nápisy bývaly na domech do kamene vryté nad vraty. Víc do oka bily nápisy psané na zdi. Bývaly to nápisy někdy mravoučné i modlitebné, zbožné..

- V některých živějších ulicích bývaly v přízemí domu dílny řemeslnické, které sloužily i jako krám. Nade dveřmi a oknem takové dílny si řemeslníci upevňovali stříšku, obyčejně šindelovou, aby déšť dovnitř nezaháněl. Konšelé požadovali, aby stříšky nepřekážely jezdcům, aby do nich hlavami nenaráželi. Nad vraty bývala železná mřížka (světlík), která propuštěla světlo zvenčí.. Mřížka bývala obyčejně dobrá kovářská práce, mnohdy i umělecky výborně zpracovaná.

- Domovní dveře bývaly často mistrnou prací truhlářskou, byly-li pobity plechem, snažil se i zámečník v plechu vytvořit ozdoby. Na dveřích býval důležitý nástroj, kovový klepák. Byly sice v městech tu a tam zvonce u vrat, ale častěji se používalo klepání, a to zejména po setmění.. Klepák byl na vratech přibitý a vždy byl aspoň trochu ozdobný.

- Uvnitř v domech byly místnosti již v 14. století rozděleny tak, že za vraty obyčejně byla prostornější síň, které říkali dolejší mázhauz. Z té šlo se do dvora a po schodech vystupovalo se na mázhauz hořejší, uzavřený. V dolejším mázhauze byly po jedné nebo po obou stranách dveře do komor klenutých. Také tu byly padací dveře, jež vedly do sklepa pod zem, do sklepa vlhkého (do lochu, do pivnice). Z hořejšího mázhauzu se chodilo do hlavní světnice, která bývala osvětlena aspoň dvěma okny, a do komor po jednom okně. Jedna z komor byla na spaní, přestože všechny bývaly dlážděny cihlami, a ne prkny. I ty komory, byly-li klenuty, se nazývaly sklepy.

- se o velikonocích mimo jiné dodržovaly tyto zvyky:
Na škaredou středu se nesmíte mračit, jinak se budete mračit každou středu v roce.
Na zelený čtvrtek musíte časně vstát a omýt se rosou - nebudete nemocní. Hospodyně musí zamést dům ještě před východem slunce a smetí odnést na křižovatku - nebudete mít v domě blechy. V Orlických horách se házel do studny chléb s medem - aby v ní byla vody celý rok. Také jidáše s medem zaručovali zdraví.
Na velký pátek se lidé chodili mýt do potoka, aby se jim vyhýbaly choroby. Někde se chlapci potápěli a snažili se ústy uchopit ze dna vody kamínek, který pak hodili levačkou za hlavu - pak je nebolely zuby. Textilníci předli pašijové nitě, těmi udělali několik stehů, které pak rodinu chránily před uhranutím a zlými duchy. Košile ušitá pašijovými nitěmi chránila před bleskem. Nesmělo se prát prádlo, nesmělo se pracovat v sadu, nesmělo se nic půjčovat.
Na bílou sobotu se z ohořelých dřívek udělal křížek a ten se donesl na pole, aby bylo úrodné. Někde se dávaly za trámy domu uhlíky, aby odradily požár. Doma se uklízelo, bílilo, pekly se mazance a beránci, pletly pomlázky, zdobila vajíčka.
Na boží hod velikonoční dostala každá návštěva kousek posvěceného jídla, trochu se ho dalo na pole, do studny a na zahradu - aby byla úroda, voda a dostatek ovoce.

- Středověké úřady se příliš nelišily od těch dnešních? Konšelé nepracovali zdarma, ale měli příjem za zapisování do knih, z různých poplatků jako např. prodej domu. Služební vůz nahrazoval služební kočár, který byl k dispozici i s kočím např.písaři, který jel se žádostí do Plzně. Kontrolu prováděli úředníci i v pohostinstvích, kde byla povinnost platit poplatek za hudební produkci. Dnes dělá OSA to samé. No a úředníci také rádi popíjeli a hodovali při každém zasedání rady, při soudu, jarmarku, nebu u příležitosti vzácné návštěvy.

- Město se úředně čistilo jen čtyřikrát za rok? Čistili obyčejně před svátky, po jarmárce, a měl-li přijet královský zástupce dosazovat konšelů. Stružky byly i po vydláždění pořád plny a nevoněly, zvláště ne za parného léta; měšťané si zvykli, že to, co nechtěli mít doma, to rádi vyhazovali a vylévali oknem, takže zvlášť v noci nebylo radno kráčet podél domů. Když se setmělo i ulice potemněly a osvětlení neexistovalo. Zato noční chodec byl povinen mít lucernu nebo svítící louč. Kdo šel beze světla, byl podezřelý. Řemeslnické nečistoty, zvláště řezníkovy, mydlářovy, jirchářovy a jiných, tlačily se obyčejně samy do ulice, jindy jim obyvatelé ochotně pomáhali.

- V středověkých Klatovech i v jiných městech se před pivovary po celý rok válely haldy dlouhých dřev pivovarských, na kterých se děti batolily a dováděly. V noci na těch haldách spávali všelijací pobudové. Byly však ještě jiné záludnosti. Ulici města občas pobíhal vepřík, který se zatoulal, husy, slepice. Vepříci vbíhali i ke kostelu a na hřbitov u kostela i ke škole. Díky zápachu byli vepři často důvodem sousedských sporů a žalob.

- Zábavou o velikonoci bylo i veřejné požívání beránka. Konšelé tak činili na rynku, Byly pořádány slavnostní střelby za branou. Spolky střelecké střílely z kuší k dřevěnému ptáku, a který střelec se osvědčil nejlepším, tomu panna podala dar neboli cenu a byl na celý rok králem. Občas střelci městští pořádali i střelecké závody s cizími pozvanými.

- V obyčejném živobytí se měšťané snažívali udržet zdraví častými lázněmi. V každém městě měli lázeň a někde i tři, čtyři; v lázních se lidé myli v teplé vodě, pařili se v lázni "poticí" čili parní. Lazebník páru vyvíjel rozpálenými železy nebo horkými kameny. Řemeslníci mívali ve svých statutách povinnost aspoň za 14 dní jednou čistiti se v lázni. Druhý prostředek nemoc předejíti bylo pouštění krve dvakráte za rok, v dubnu a v září. Lazebník baňkami pouštěl krev řídkou, tlustým lidem pouštěl hrubším nástrojem, pušťadlem. Obyčejně otvírali krevnou žílu na rameni, ale také jinde na těle, dle toho, nač sobě člověk stěžoval.

- v roce 1912 vznikla v Klatovech stolní společnost akvaristů, která se přihlašuje za člena plzeňského spolku IRIS. V roce 1913 je založen v Klatovech nový samostatný akvaristický spolek DÁNIO, který se spolkem IRIS pouze spolupracoval.

- původní kašna byla nezdobená, jen z otesaných dubových klád. Stávala výš než ta dnešní a byla posunuta směrem před menzu. Další kašna byl.a mosazná vana s antickým altánkem na kterém byla panna mouřenínka z jejíchž prsou tryskala voda.

- na klatovském náměstí stával kromě kašny ještě pranýř, který byl zřejmě umístěn v horní části náměstí přibližně před radnicí.

- se v Klatovech konala hustoricky první vojenská steeple - chasse ČSR jejímž vítězem se stal Josef Maria Blíženec (1897 - 1973). Reprezentant ČSR na OH 1928 v Amsterodamu.

- největší potupa pro oběšeného bylo nechat jeho tělo viset na šibenici pro výstrahu, dokud si ho zvěř a ptáci nerozebrali. Pak nastoupil kat a zbytky kostí prostě shrabal na hromádku a zahrnul pod zem. Proto se v okolí šibenic nalézají různé úlomky a zbytky kostí. Lépe na tom byli ti oběšenci, kteří byli po popravě sejmuti a pohřbeni. Jejich těla byla také zakopána nedaleko šibenic, ale ve větší vzdálenosti. Na stejné místo se ukládaly i ostatky sebevrahů. Tito lidé byli považováni za nehodné spočinutí na hřbitovech.

- sehnat řemeslníky pro stavbu šibenice nebylo nic jednoduchého, neboť cokoli se týkalo poprav bylo považováno za nečestné. Proto radní stavbu víceméně nařizovali a po jejím ukončení byli stavitelé slavnostně očištěni.

- šibenice ve městech jako Klatovy bývaly převážně kamenné. Jednalo se o stavby kruhového, nebo čtvercového půdorysu. Podezdívka dosahovala výšky až 3m a nad ní byly kamenné, nebo dřevěné sloupy na kterých teprve byla dřevěnná podesta a vlastní šibenice. Celková výška stavby dosahovala až 7m a nalézala se vždy do 1km od města při cestě, aby bylo příchozím jasno, že ve městě se ctí právo.

- existuje předpoklad, že domy kolem klatovského náměstí mívaly podloubí? Nasvědčuje tomu přesah ulic ústících na náměstí.a fakt, že půdorys centra se nezměnil. Tento přesah zřejmě umožňoval snadný vstup do podloubí. Nabízí se podobnost s náměstím v Českých Budějovicívh. V Klatovech ovšem nejsou o tomto podloubí žádné zmínky, ani archeologické nálezy. Nabízí se vysvětlení v častých požárech města a v jeho původní dřevěné zástavbě. při budobání kamenných domů již zřejmě nebyla podloubí obnovena.

- Půta Švihovský chtěl opravit kostel na Práchni a aby nemusel vše financovat sám, vyhlásil povinnou sbírku. Sám pořídil nový zvon a do něj museli lidé nosit peníze. Když už byl zvon téměř plný peněz, přivedli biřicové chudou vdovu s posledními grošíky. Ta zvon proklela a on se i s penězi propadl do nitra hory.

- když bylo klatovské gymnázium proti vůli správy města r.1778 přeneseno do Písku a v Klatovech byla zřízena hlavní škola tzv. „Hauptschule“, městská správa neustále usilovala o znovuobnovení klatovského gymnasia. Stát sice konfiskoval statky jezuitské koleje v Klatovech, ale od města chtěl, aby pro obnovení gymnasia složilo fond, z jehož úroků by bylo gymnasium financováno. Město prodalo své rybníky a uspořádalo sbírku a požadovaný fond byl založen. Velkou částkou 1000 zl. přispěl majitel hostince „U Červeného vola“ a od té doby byl štamgasty nazýván „Otec gymnazia“.

- není pochyb o tom, že klatovským mlynářům z mletiva zůstávalo lecos za lubem. Lub byla totiž díže, v níž nehybně ležel žentour proti kterému se pohyboval běhoun rozemýlající obilí. I když měli mlynáři povinnost zákazníkům odevzdat vše co namleli, rádi si něco mouky spadané za tímto zařízením nechávali pro sebe, Odtud pochází rčená:"Mít něco za lubem"

- Dle pověsti hradního pána Půtu Švihovského odnesl za zlé skutky Ďábel. Jeho duch se zjevuje v ohnivé pdoobě na hradě dodnes. Vysvobozen mohl být pouze v případě, že jeho manželka Bohunka rozebere svýma rukama hrad, kameny a trámy odnese na místo, odkud se na stavbu hradu dostaly. Nestalo se tak, a proto musí Půta hradem bloudit, dokud se hrad sám nerozpadne.

- v září 1897 v Plzni byl popraven obuvník Josef Vacovský z Klatov pro zločin loupežné vraždy na vlastní matce.Vraždu spáchal 10. července 1897 v místě bydliště.

- Aby se těla nebožtíků v klatovských katakombách uchovala co možná nejlépe, byla v dubových rakvích ukládána na dubové hobliny obohacené o asepticky působící chmel. Důmyslná větrací soustava kanálů a komínů v dutých zdech a sloupech krypty zajišťovala vysoušení a posléze mumifikaci těl, jejichž váha se dnes pohybuje pouze mezi 8 a10 kilogramy

- Říká se, že Heřman Jakub Černín z Chudenic rozhodl, aby jeho ostatky byly uloženy v chrámu sv.Víta v Praze, ale jeho srdce v ozdobné schránce bylo uloženo v kosmonoském kostele.

- Podzemní spojnice mohly představovat na území Čech a Moravy jeden značně rozsáhlý systém a že přinejmenším některé z těchto chodeb byly dostatečně prostorné, aby jimi projel ‹ kočár tažený koňmi. Tyto tzv. dálkové chodby existovaly podle některých badatelů ve směru obchodních stezek a cest a bývaly na povrchu značeny drobnými církevními stavbičkami, kapličkami, božími muky, sochami svatých, kříži a někde jen osamělými památnými stromy.
U některých z těchto orientačních bodů, o nichž vědělo jen málo zasvěcených, se kdysi údajně nacházely větrací šachtice, a dokonce i tajné vstupy. Podle tvaru těchto staveb, jejich natočení a dalších znaků bylo možné určit, zda chodba pod zemí pokračuje rovně, zda se lomí a jak, nebo kde se křižuje s další chodbou. Domněnce, že církevní stavby nejsou jen ozdobou krajiny, nahrává kromě jejich občasných propadů také někdejší právo církve vydávat souhlas k přemístění takového bodu na jiné místo, pokud to z vážných důvodů bylo nutné, které platilo až do 50. let 20. století. Církevní odborník potom určil náhradní místo, na které boží muka, kříž či sochu svatého přemístit a jak je na novém místě postavit.
Drobné církevní stavby tak dodnes v krajině vytvářejí linie, které sice často nejsou vzhledem k terénním nerovnostem a vegetaci vidět na první pohled, ale na mapě se jasně objeví.

- Naprostou raritou, zřejmě nejmenším náměstím v Čechách, se mohou pochlubit Klatovy. Jedná se bývalý Kozí rynk, dnes Husovo náměstí.

- . Někdy pod šibenicí docházelo i k tragikomickým scénám. V r. 1620 byl klatovský kat povolán do Stoda, aby zde sťal rytíře Jana Kryštofa Zouzara. Ťal však urozeného odsouzence tak nešikovně, že mu nezpůsobil větší zdravotní újmy. Když mužovu neobratnost spatřila klatovská katovka, vyskočila na lešení a zraněnému rytíři chtěla hlavu odříznout nožem. Lid přihlížející krvavé atrakci však katovu ženu odehnal a rytíře Zouzara ošetřil.

- v r. 1557 se nepovedla poprava stětím plzeňskému katu Janovi v Klatovech. Na útěku byl chycen, přinucen vykopat popravenému jámu, ale nakonec byl stejně ukamenován.

- v roce 1908 založil Rudolf Manoušek vlastní továrnu pro výrobu zvonů: Rudolf Manoušek a spol. - továrna kovového zboží, slévárna kovů a zvonů, se sídlem ve Svitavské ulici v Brně - Husovicích.V roce 1940 svařoval Rudolf Manoušek zvon "Vondra" z Klatov.

- V jezuitském kostele bylo po Mariánském zázraku v Klatovech podle farního letopisce u sv.přijímání na 32 000 poutníků, což nebyla ani polovina těch, kteří se zúčastnily přijímání v kostele farním. Celkem tedy na 100 000 lidí.

-Poslední poprava byla na klatovské spravedlnosti vykonána 13. října 1842 na Janu Seligovi z Ronšperka (dnešní Poběžovice), který zavraždil a oloupil Alžbětu Knarrovou

-nejstarší lazebnické lázně v Klatovech se nalézaly na rohu ulic Randova a Dlouhé a byly napájeny vodou dřevěným potrubím z kašny na náměstí.

-při stavbě klatovské pošty narazili zedníci v podzemí na materiál tvrdší než beton. Když se jim ho nepodařilo žádným způsobem narušit, tak to prostě vzdali a místo zastavěli.

- při vytahování zvonu Vondry na Černou věž prý bylo lano na kterém byl zvon zavěšěn kvůli pevnosti upleteno z ženských vlasů.

-pečivo, které se nazývá marcipán k nám přišlo z benátek. jedná se o zkomoleninu italckého názvu pro Markův chléb(marci panis)

-v klatovských katakombách bylo původně uloženo na dvěstě mumií, které byly vzduchem vysušeny až na váhu osmi až dvanácti kilogramů, Když se po opravě kostela začaly kazit, tak mimo těch pár vystavených, byly ty ostatní pohřbeny do společného hrobu na hřbitově..

-první veřejné osvětlení v Klatovech bylo zprovozněno roku 1827 a svítilo se psím sádlem

-v Křížové ulici č.p.163 u Bílé věže byla zřejmě v podzemí ženská zadnářská lóže. Podle pověsti tam byly zazděny jeptišky, jejichž hlavy označují vystouplé kameny.

-boží muka, která najdeme v parečku pod valy múžeme najít na fotografiích z počátku minulého století úplně na jiném místě. Původně totiž stály v místech u lomečků za hřbitovem a silnice od Rybníčků k fotbalovému hřišti. Byly přemístěny, protože překážely výstavbě.

-původní vodárenská věž stála při dnešní Vídeňské ulici a byla dřevěná. Na jejím vrcholu byla káď, do které se čerpala voda, která potom samospádem dubovým potrubím napájela vodu v kašně na náměstí.. V klenutém přízemí věže bylo ohniště, které v zimě sloužilo k tomu, aby voda nezamrzala v potrubí a zřejmě také bylo příčinou zániku této věže požárem. Proto byla vystavěna věž kamenná a originální čerpadlo z této věže z roku 1830 si můžeme prohlédnout v trvalé expozici vodárenského muzea v Praze Podolí.

-úvodní skladba K.J.Erbena s názvem Kytice vychází z původní pověsti z Klatovska o vzniku slova mateřídouška: sirotci takto nazvali květinu na hrobě, do níž se vtělila matčina duše, aby se jim stala útěchou.
-ve skladbě Svatební košile zpracovává Erben pověst o dívce, která se ubrání upírovi. Jihovýchodně od Klatov se nachází místo strašidelné až děsivé, nevhodné k delšímu pobytu i pouhé návštěvě. Hřbitůvek nedaleko Velhartic se stal zřejmě předlohou pro tuto báseň.

-pravděpodobně nejstarším atletickým závodem v Klatovech byl závod v běhu na 100m pozpátku, který se konal roku 1894. K nejstarším atletickým akcím patří i závod v běhu trojnohém ze 4. listopadu 1896. Vítězi se stala dvojice K. Pešek a F.K.Šnepp z AC Plzeň časem 15 sec. Tyto závody pořádal Velocipedistický klub.

-historie klatovského lékárenství sahá až do poloviny 16. století, kdy ve městě provozoval tuto živnost Bernard Feuerbach.
-existence lékárny v domě čp. 149 ( dnes barokní lékárna „U bílého jednorožce“) je doložena v archivních materiálech v roce 1639. Provoz této historické lékárny skončil v roce 1966.

- v roce 1909 byl uskutečněn první přelet přes kanál La Manche a pouhé tři roky nato r.1912 se v Klatovech uskutečnil letecký den aviatika Čiháka, který za osobní účasti svého učitele a prvního českého pilota Ing.Kašpara vznesl svůj stroj do výšky 120 metrů a ve vzduchu vydržel 13 minut.

-klatovský hokej byl založen v roce 1928. U jeho zrodu stáli pánové Pokorný, Weiskopf (brankáři), Hejnic, Polák, Kalcendopler, Malkovský, Edl, Šmíd, Paleček. Začínalo se na Čedíku, později s prvním osvětlením. A výstroj ? Místo přilby čepice, a nebo pletený kříž, rukavice různě vyztužené, dresy a chrániče po fotbalistech.

-se kolem Klatov pěstoval také šafrán. Úroda dosahovala 6kg sušeného šafránu z 1 ha pole

- v roce 1897 byla ustanovena ČAAU (Česká amatérská atletická unie), jejímž prvním předsedou byl zvolen slavný prof.Dr. Jiří Guth-Jarkovský. Ten v době krátce před tím působil v Klatovech jako profesor na klatovském gymnáziu.

-pro svůj dobytek měli klatovští společné pastviny a obecního pastýře, kterému byla přidělena pastýřská chalupa na Špitálském předměstí č.93 a on se svými psi chránil dobytek před nebezpečím, zejména před vlky. Řezníkům bylo totiž zakázáno , aby prodávali maso vlkem natržené, nebo zakousnuté.