Čím se živili?
Samozřejmě, že někteří i prací, ale jakou, to se dozvíme v této kapitole, která nám stručně popíše profesní život v různých dobách.
Při založení města přidělil jeho zakladatel Přemysl Otakar II. obyvatelům pozemky. Z listu krále Václava II. z 8.6.1306 vyplývá, že Přemysl Otakar II. nadal město obcemi Hůrky, Beňovy a Novákovice na jihozápadní straně a Ostřetice, Slavošovice a Točník s pozemky na východní straně.
Město tyto pozemky rozdělilo do pachtu mezi nájemce, kteří platili nájem do městské pokladny. Z toho plyne, že v počátcích své existence byly Klatovy převážně zemědělským městem. Většina obyvatelstva žijící na jeho předměstích a v přilehlých šosovních obcích se věnovali převážně pěstování chmele, který se vyvážel do Bavor, a sladovnického ječmene. Chmelařství bylo na Klatovsku proslulé již za Jana Lucemburského (více na
http://radsedlacek.blog.cz), ale za válek v 15.století doznalo značné újmy. Za vlády Jagelonců se ale opět obnovilo. Nejvíce chmelnic bylo na Lounském předměstí, ale jinak byly v podstatě kolem celého města. Práce na nich vykonávali kopáči, řezáči, navodičky chmele a česáči. Protože chmelnice zabraly většinu půdy, zbylo na pěstování obilí méně plochy. Díky tomu se na městské trhy dováželo velké množství obilí z vesnic. Vedle obilí se pěstovala také bílá řepka, hrách, pohanka a šafrán. Z hektaru šafránového pole se sklízelo asi 6 kg sušeného šafránu, a proto bylo později od jeho pěstování upuštěno.
Dobytek se choval na předměstích při dvorech a chalupách, ale i v samotném městě bývaly stáje pro skot. O postavení krmníku pro prasata se vedly mezi sousedy časté spory. Měšťané měli pro dobytek společné pastviny. Obcí byl vydržován obecní pastýř, kterému byla přidělena pastýřská chalupa č.93 na Špitálském předměstí. Ten se svými psi ochraňoval stáda zejména před vlky, neboť řezníkům bylo zakázáno prodávat maso vlkem zakousnuté, nebo natržené. Ovce se chovaly ve městě v malém, protože tu bývaly pouze dva ovčince. Jeden v č.78/I a druhý u sv.Jakuba. Proto byl chov ovcí hojně rozšířen u okolních zemanů.
V 16.století byl také rozšířen chov včel a klatovský med byl vyhlášen svou vynikající kvalitou.
Pro provozování zemědělské činnosti bylo třeba řemesel jako kováři a další. Jednalo se především o německé občany. Přibližme si teď několik dnes již zapomenutých řemesel.
• Cech mlynářský dbal na dodržování čistoty mlýnské stoky, výšky jezů na ní a velikosti mlýnských kol. Založení cechu mlynářského se datuje do let 1620 – 1623. Mlynáři byly dobrými tesaři. U některých mlýnů byly stoupy pro výrobu krup a krupice z ječmene, valchy pro máčení sukna. U Volenovského mlýna byl hamr najímaný kotláři ke zpracování mosazi a mědi. U Příkopského a Lubského zase pily na řezání prken.
• Pekaři a perníkáři – zmínka o jejich cechu v Klatovech je z r. 1561. Časem se perníkáři oddělili. Ti kromě perníku pekli i marcipán, který do čech přinesli z Benátek Vlašští stavitelé. (Název z latinského Marci panis – chléb Markův) 19.7.1571 byl potvrzen ortel domácího práva. O chlebových krámech na náměstí není mnoho zpráv. Osobám v pekařství nevyučených bylo dovoleno péct chléb přípecný, režný, který byl veliký a hrubý. Přespolní pekaři směli prodávat chléb jen jeden až dva dny v týdnu a chléb bílý jen v sobotu.
• Řezníci – jedná se o nejstarší cech ve městě, neboť již roku 1373 jim rychtář Bušek udělil řád o monopolním prodeji masa, který se uskutečňoval v masných krámech na západní straně náměstí. Tato výsada byla potvrzena majestátem z 27.9.1488. o poloze šlachty (jatek) za masnými krámy je zmínka až v roce 1615.
• Sladovníci a pivovarníci – velmi rozšířená činnost v Klatovech. Ve městě jsem napočítal 32 sladoven, některé s várkou piva a na předměstích dalších 11. Pivovary se až na vyjímky nacházely na předměstích. Právovárečníci si najímali vyučené sládky. Pivo se vařilo bílé (bledé) ze pšenice a černé (tmavé) z ječmene. Déle se nechávalo ležet pivo vařené v březnu (mařec, březňák). Po várce bílého a černého piva se vařilo pivo řídké (zadní patoky), které bylo o hodně lacinější. Pomocníci sladovníků se nazývali šrotýři, kteří vozily slady do mlýnů a dříví k varům do pivovarů.
• Vinopalové – blízcí příbuzní pivovarníků, kteří pálené (pálenku) vyráběli z nezdařeného piva, protože bylo králem zakázáno pálit přímo ze sladu a šrotu.
• Soukeníci – sukno po vytkání šlo na valchu, kde bylo vypíráno a zvalchováno. V Klatovech soukeníkům sloužila obecní valcha v Lubech. Sukno se pak napínalo na rámy, které se sušily na valích od bašty Šnejdarovské k bráně Loubské.
• Postřihači – prováděli soukeníkům poslední úpravu suken prostřihnutím nerovných vlasů. Na postříhání suken byly postřihačské stoly a nůžky.
• Krejčí – v Klatovech byli hojně zastoupeni nejen mezi měšťany. Často se dostávali do sporů s kožešníky. O jejich cechu jsou první známky z roku 1574. Tehdy platilo, že žádný krejčí nesměl bydlet v jednom domě se soukeníkem ani s postřihovačem.
• Tkadlci pláten – pro rozkvět tohoto řemesla bylo překážkou to, že ženy a dcery včetně služebných tkadlic v rodinách zámožných měšťanů si samy vyráběly plátno. Řemeslní tkadlci vyráběli plátno o různé niti. Nejjemnější se nazývalo kment.
• Běliči, barvíři a mandlíři – zabývali se konečnou úpravou plátna, jeho odbarvením, nebo naopak a propínáním.
• Švadlí a roušnice – samostatnější postavení vedle mýkaček a předlic měly švadlí, neboli roušnice. Prádlo šily po domech, nebo doma na objednávku. Klatovské roušnice, neboli šlojířnice měly znamenitou pověst zejména v 16.století. vyráběly ozdoby do vlasů a na hrdla žen.
• Kloboučníci a čapkáři –pečovali o ústroj hlavy různými tvary klobouků a čepic.
• Provazníci – vyráběli lněné provazy k tažení dřeva, nákladů a ke zvonění.
• Tesaři – mimo domů a krovů stavěli tesaři na náměstí dřevěné krámy. Mezery mezi trámy byly vymazávány hlínou a vycpávány mechem od lepičů.
• Truhláři a soustružníci – tato řemesla se postupem času odloučila od tesařů. V Klatovech nejsou známky po stolařích, ale byli zde skříníři. Soustružníci vyráběli ze dřeva vřetena, kolovrátky a různé nádobky.
• Koláři – byli v úzkém styku s kováři a vyráběli různé vozy, kolečka a saně. Vozy byly buď s fasuňky na vožení dřev a nákladů, nebo s žebřinami na svážení obilí a sena. Dále se vyráběly těžké formanské vozy a lehké kočí na řemenech k vožení lidí. Sdruženi byli do cechu s kováři.
• Bednáři, bečváři a síťaři – bečváři vyráběli bečky a sudy na pivo a bednáři zhotovovali škopky, necky, vaničky a podobně. Síťaři vyráběli síta sítka k přesívání obilí, nebo k dojení. Síťky se vyráběly z vlasů, žíní a strun.
• Jircháři – vydělávali pomocí kamence a třísla solního kůže skopové, srnčí a jelení v bílou jirchu.
• Kameníci, zedníci a pokrývači – kameníci na rozdíl od zedníků byli většími umělci a vytvářeli i sochy a kamenné kazatelnice. Zedníci prováděli hrubší stavební práce. Stavěli zdi, schody, klenutí a štíty domů. Stavební kámen se lámal v Hůrkách a po r.1546 v Točníku. Kámen vápenný se lámal na Výhořici. Tyto práce prováděli skalníci. Cihly a tašky pálili cihláři. Obecní cihelna byla na Špitálském předměstí. Kde se střechy pokrývali krycími cihlami pracovali pokrývači a kde kamennou střídlou střídlaři.
• Hrnčíři a sklenáři – pokud hrnčíři vyráběli i kamna, můžeme je přiřadit k živnostem stavebním. Častěji ovšem vyráběli hliněné nádobí, džbány, mísy, talíře a dlažby. Ozdoby na kachle se vyráběly ručně, nebo v kadlubech. Sklenáři sázeli sklo, někdy kolečka skelná, skelné pupky a tabulky do oken.
• Kováři – jednalo se o nejpotřebnější a nejhojněji zastoupené řemeslo z řemesel kovodělných. Opatřovali koně podkovami a vyráběli různé domácí a hospodářské náčiní. Byli tak potřební, že byli vyňati z práva míle.
• Kosaři, jehlaři a flašneři – byli ve společném cechu s kováři a koláři. Kosaři dělali kosy, jehlaři jehly a flašneři se věnovali výrobě nádobí z plechu, flašek a také korouhvic.
• Zámečníci – řemeslo bylo pozdějšího původu než kovářské od kterého se oddělili výrobci zejména kování na okna a dveře.
• Lučištníci a kušaři – výroba luků a kuší
• Ručnikáři – výroba střelných zbraní jako ručnic, hákovnic, půlhákovnic a píšťal nejen pro účely vojenské, ale i pro lov.
• Šíftaři – byli pomocníky ručnikářů pro které vyráběli lůžka (pažby) ze dřeva.
• Nožíři, mečíři ostrožníci – výroba nožů a uměleckých zbraní, mečů a šavlí. Ostrožníci vyráběli ostruhy na koně.
• Kotláři – pracovali s mědí a nebo s mosazí. Vyráběli kotle na praní, vaření ryb, kotlíky, pánve do pivovarů, rendlíky, moždíře apod.
• Konváři – na rozdíl od kotlářů pracovali s cínem a vyráběli konve nejrůznějších tvarů a velikostí, mísy, talíře, křtitelnice pro kostely a podobně.
• Zvonaři – řemeslo úzce souviselo s kovářstvím, protože zvonaři vyráběli pro kostely ozdobnější kovářské výrobky jako křtitelnice, svícny a náhrobní desky. Nejznámějším z klatovských zvonařů byl Martin Jindra.
• Zlatníci – řemeslo se začalo rozvíjet po útlumu zapříčiněném válkami v 15.st. Bohatí měšťané si majetek ukládali do šperků jako byly růžence, prsteny, náramky a jiné. Také vyráběli různé číše a nádobí zlacené, nebo z drahých kovů a pečetidla pro erbovní rody a cechy. Z drahých kovů bylo snadnější opatřit stříbro, protože rýžoviště zlata na šumavských tocích i na Drnovém potoku již byla opuštěna a jiné doly (např. v Jílovém) vydávaly tohoto kovu málo.
• Malíři, řezáči a knihaři – malíři se zabývali zejména výzdobou biblí a kancionálů. Vedle toho se zabývali i malbou řemeslnou a natěračstvím. Od pol.16.století byly průčelí domů zdobeny sgrafitovými kresbami, které byly zřejmě dílem vlašských mistrů. Řezáči se zabývali dřevořezbou různých zábradlí a řezbami pro truhláře. Knihaři vázaly knihy do dřevěných desek potažených kůží, do kterých se tepaly různé výjevy.
• Koželuzi a ševci – řemeslo ševcovské bylo starší, protože dříve si ševci kůže vydělávali sami. Cechu koželuhů prodal Jan Makovec svůj mlýn na máčení třísla.
• Kožišníci – řemeslo bylo vážené a výnosné. Kožešiny se nosily v zimě pro potřebu a v létě pro ozdobu, neboť se jimi lemovaly okraje sukní mužů i žen a vyráběly límce, birety a čepice.
• Mydláři a svíčkaři – výnosné řemeslo zejména v době Mariánského obrazu. Řemeslo vzniklo poměrně pozdě, neboť si hospodyně samy mýdlo vařily a jednak jej prodávali řezníci.
• Hřebenáři – vyráběli hřebeny z rohů a později též ze slonoviny a želvoviny.
• Uzdaři, sedláři a řemenáři – vyráběli postroje na koně ať pro jízdu, nebo zemědělské práce.
• Pasíři, vačkáři a toboláři – vyráběli opasky a tobolky jako zdobenou součást oděvu měšťanů. Jejich výrobky ozdobovali zlatníci.
Existovala ještě spousta dalších řemesel, ale není účelem vyjmenovat je všechny ( ani bych to nedovedl).
Ze zemědělské produkce vyplývá i další odvětví, kterým se klatovští živili, a to bylo pivovarnictví. O něm se zmiňuji v samostatné kapitole.
Toto všechno přispívalo taktéž k obchodní činnosti.
• Kupci a kramáři – těžily ze spolupráce s Bavorskem. Obchodovalo se s jemnými látkami přiváženými z ciziny jako sukna flanderská, hedvábné samety, damašky, atlasy a aksamity, vzácné kmenty a polobavlněné barchanty, kožešiny zejména z Polska. Dále se obchodovalo s kořením (pepř, zázvor, šafrány, muškátový květ a ořechy). Dováželo se jižní ovoce (datle, fíky), hrozinky, třtinový cukr. Od Baltu slané ryby. Také oblíbený „Norimberský šmejd“ drobného kovového průmyslu (knoflíky, přesky, nože, hodinky sypací, laciné šperky a různé cetky). Dovážely se i vzácné kovy a šperky zhotovené z nich a železo a měď. Prodával se i různý jiný „šmejd“ jako tkaničky, stužky a podobně.
• Krojiči, obchodníci soukeničtí – prodávali dovážená sukna, drahé látky a hedvábí.
• Sůl – Klatovy měly dvě solnice, což svědčí o obchodu se solí.
• Hrstníci, hokynáři a krapaři – byli nejníže mezi obchodníky a prodávali v drobném máslo, sýry, vejce, hrách, mák a ovoce.
• Formané, vozkové a kárníci – formané dováželi velké množství zboží na těžkých vozech tažených dvěma až třemi páry koní se zvučnými zvonci, při nichž chodili pěšky v bílé a nebo modré haleně. Kárníci měli lehké vozy jichž užívali kramáři a řemeslníci. Pro dopravu osob byly zvláštní vozy kočí. Jeden takový vlastnila i radnice pro „služební cesty“ písaře a nebo konšelů.
Jak známe z hodin dějepisu, i v Klatovech se začali řemeslníci sdružovat do cechů a později začaly vznikat různé spolky a z nich první manufaktury a továrničky.
Krom chmelu a ječmene se později kolem Klatov začal ve velkém pěstovat len. To vytvořilo podmínky pro vznik plátenictví na Klatovsku pro vlastní potřebu i pro trh. V okolí Klatov se předením a tkaním zabývalo mnoho lidí. Banální inspektor provedl roku 1808 průzkum, podle kterého tkalo v Chudenicích na 75 stavech 140 lidí, v Nalžovských Horách na 131 stavech 246 osob, v Kolinci na 43 stavech stejný počet osob, v Týnci na 151 stavech 332 lidí a v Bystřici na 38 stavech 86 osob.
Po vynálezu šicího stroje se začal rozvíjet prádelnický průmysl. Roku 1855 tkalcovský mistr Ignát Auspitzer získal pro výrobu prádla obchodníka Františka Dattelzweiga. Ten 12.2.1857 otevřel šicí dílnu v 1.patře domu na náměstí, kde sídlila okresní záložna. Později ji přesunul do domu č.p.152/I na západní straně náměstí, kde potom sídlila firma Sieber.
Zároveň s prádelnictvím se rozvíjelo i soukenictví, které ovšem v 19.stol. v souvislosti s tovární výrobou sukna zaniklo.
17.2.1866 byla otevřena továrna firmy Rosenbaum a Prelis, jejímž majitelem se později stal J.Krčma. V této továrně se vyráběly košile, pyžama, spodky, límce a podobně.
Roku 1886 byla založena továrna na límce a manžety bratří Wienerů pod hřbitovem při silnici na Plzeň. Vznikaly zde mnohé další prádelnické firmy a dílničky, které ovšem brzy zanikaly. Prádelnický průmysl v Klatovech zaměstnával před I.světovou válkou na 2.500 dělnic.
Zpracováním textilního odpadu se zabývala firma J.J.Bruml, ve které se vyráběl vatelín a pokrývky. Továrna se nacházela v Nádražní ulici při Drnovém potoku.
Nejstarší továrnou v Klatovech byla továrna na kávové náhražky T.Günter. Její zakladatel poznal výrobu z čekankového kořene za napoleonských válek. V roce 1804 ji začal vyrábět v Mochtíně a později výrobu přesunul do Klatov na křižovatku u parku.
Zpracováním kůží a výrobou kožedělného zboží se zabývaly v Klatovech tři továrny. Největší byla firma Singer. Firma vznikla původně ve Stražově v roce 1842. Výroba se zakrátko přemístila do budovy bývalého jezuitského semináře v Klatovech. V roce 1906 založila firma závod za nádražím. Továrna postupně rozšířila svůj sortiment od výroby kůže až ke kožené galanterii (později Kozak).
Výrobou dřevěných oken a dveří a dalšího stavebního nábytku se zabývala firma Kusý v Nádražní ulici.
Strojírenských a slévárenských podniků bylo v Klatovech také několik. Jedním z největších podniků byla strojírna a slévárna Schifauer založená v roce 1854. Nejdříve firma vyráběla zařízení skláren, zejména stroje na broušení zrcadlového skla. K tomu se vyrábělo zařízení pro pivovary a lihovary, kterých byly v okolí Klatov desítky. Po II.světové válce se firma přejmenovala na Klatovské strojírny, potom na Keramstroj a nakonec na Škoda.
Z malých a úspěšných strojírenských dílen můžeme namátkou jmenovat firmu Václav Kněz, která byla založena roku 1921 a původně se specializovala na opravy a zařizování pil, mlýnů a lihovarů. Později vyráběla i hospodářské stroje vlastní konstrukce. Firma působila v Riegrově ulici č.p.21, kde je dnes instalatérství Kadlec.
Díky jílovému podloží v okolí Klatov, o kterém se zmiňuji v kapitole geologie, prosperovala v okolí Klatov i výroba cihel. V Lubech to byly hned dvě vedle sebe, a to Ing. Karla Horáka a cihelna J.Strejce. Cihelna firmy Beneš se nacházela nad hlavním vlakovým nádražím směrem k vrchu Hůrka. Čtvrtá cihelna se údajně nacházela v místech ulice U Zastávky. Proto prý tam jsou zahrady hluboko pod úrovní komunikace.
Dále se ve městě Klatovy lidé samozřejmě zabývali také zpracováním masa. Proto vznikl na západní straně města masokombinát a na Lubském předměstí drůbežárna.
V dnešní době již není po škodovce ani památky (tajně doufám, že ji někdo před demolicí ještě nafotil), Kozak také neexistuje. Z cihelen už nepracuje ani jedna. Továrna na prádlo Joka významně snížila počet zaměstnanců. Nově se ruší i Stavební podnik. V okolí Klatov se již nepěstuje ani chmel, ani len, ani ječmen. Tak mě tak napadá název této kapitoly „Čím se lidé živí?“
Na závěr, jako vzpomínku na práci pár snímků z fabrik.
Cechy v Klatovech
Většina řemesel ve městě nebyla sdružena v cechy. V Klatovech bylo celkem 13 cechů, z nichž nejstarší byl cech řeznický z dob Karla IV. Vedle něho to byly cechy: mlynářský, pekařský a sladovnický, které patřily k cechům potravinářským. Mezi kožařské cechy patřily koželužský, ševcovský a kožešnický. Z dřevařských to pak byly tesařský a bečvářský, z oděvních krejčovský a tkadlcovský, z kovodělných kovářský ve spojení s kosaři a koláři a zámečnický a nakonec cech hrnčířský.
Seznam řemesel v r.1655
V této době se ve městě Klatovy trvale nacházelo tolik řemeslníků :
Sladovníci – 22, ševci – 18, koželuzi – 14, řezníci – 14, pekaři – 6, kramáři – 6, kováři – 5, kloboučníci – 5, mydláři – 3, hrnčíři – 4, mlynáři – 4, tesaři – 4, punčocháři – 2, perníkáři – 3, kožišníci – 3, truhláři – 3, zámečníci – 3, mandlíři – 3, uzdáři – 2, jircháři – 2, povozníci – 2, bednáři – 2, zedníci – 2, sedlář, soustružník, malíř, zlatník, soukeník, mečíř, nožíř, ručnikář, kotlář, řešetář, lazebník a železník po jednom.
Seznam živností v r.1933
Jako ukázku vyspělosti Klatov před válkou bych chtěl ukázat čtenářům množství krámků, živností a řemesel, kterými naše město oplývalo. Nechávám pouze na vás, abyste posoudili na kolik jsme na tom dnes lépe.
Advokáti – 14,
Autodoprava: 1. autosprávkárny, autobusy – 4
2. autodrožky - 14
3. nákladní – 6
Barvírny – 3, bednáři – 2, biografy – 2, cukráři – 10, cukrovinky – 5,
čalouníci – 5, dlaždiči – 2, drogerie – 5, elektrotechnici – 3, fotografové – 5,
geometři – 3, holiči – 24, hostince – 33, hotely – 6, kavárny – 6, instalatéři – 6, kamnáři – 4, kartáčníci – 4, klempíři – 6, kloboučníci – 6, knihaři – 5, knihkupectví – 3, knihtiskárny – 3, kolář i– 3, konfekční závody – 4,
košíkáři – 3, kováři a podkováři – 5, kožešníci – 4,
Krejčí: 1. pro pány – 31
2. pro dámy – 3
3. Krejčové a švadleny – 29
Květinářství – 2, lakýrníci – 8, lékárny – 3, lékaři praktičtí – 10, zubní – 2, malíři písem – 2, malíři pokojů – 11, masérka – 3, mechanikové – 4,
modistky – 8, notář – 1, nožíři – 3,
OBCHODY
S dobytkem – 15, galanterní – 14, koloniální – 46, s kovy – 2, ovoce a zelenina – 3, potraviny – 90, s peřím, hadry a pytli – 9, s obuv. potřebami – 5, s rybami – 2, uhlím – 16, obch.střižní – 20, papírnictví – 6, obuvníci – 27, pekaři – 15
Pilníkáři – 2, pivovary – 2, pohřební potřeby – 2, pokrývači – 5, prodejny automobilů – 4, prodejny obuvi – 3,
Provazník – 1, punčochárny – 3, puškaři – 3, razítka – 1, realitní kancelář – 1, rolníci -52, řezníci – 16, sedláři – 3, sklenáři – 3, sochaři – 4, soustružníci – 2, správkárny automobilů – 4, stavební hmoty – 3, stavitelé a zedničtí mistři – 11, stroje hospodářské – 6, tesaři – 3, trafiky – 16, truhláři – 16, učitelé řečí – 7, vetešnictví – 1, vulkaniséru – 2, zahradníci – 18, zasilatelé – 2, zámečníci – 4, zlatníci a hodináři – 9, zubní technikové – 2, zvěrolékaři – 2, železářství – 5.
