Klatovské karafiáty a kati v Klatovech:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Klatovské karafiáty

Po bitvě u Lipska se roku 1813 přistěhoval do Klatov rytmistr baron Olšanský, který si přivezl semena malokvětých karafiátů z francouzského města Nancy. Z těchto semen vypěstoval karafiáty, které ošetřoval a rozdával svým známým. Tak si oblíbili karafiáty cvočkář Jan Pirner a gymnasiální katecheta Vincenc Chudoba. To byli první pěstitelé, kteří mezi sebou soutěžili v dosahování co nejkrásnějších odrůd.
V roce 1822 převzal po otci hostinec a zahradu pomolog Michal Bullmann, který svým obchodním ostrovtipem postřehl, že by pomocí důstojníků klatovské posádky (většinou šlechticů) mohl mít z pěstování karafiátů značný příjem. S Janem Pirnerem věnovali karafiátům zvýšenou péči a metodou sprašování začali dosahovat lepších a krásnějších rostlin. Navázali styky s pěstiteli německými a vyměňovali si s nimi novinky. Roku 1831 zasílal již Bullmann karafiáty i do Itálie, Německa, Švédska a Anglie. S Bullmannem soutěžili v karafiátnictví M.Spora, B.Gabriel, Tadeáš Vejvoda a František Celerin. Toto je první období klatovského karafiátnictví.
Po roce 1846 nastal nový obrat, když do Klatov přišel ranhojič Karel Hajný a profesor nižší reálky Josef Čechura, který nabádal zahradníky k odbornému pěstování ve větším rozsahu. Roku 1848 měl Bullmann již 600 karafiátových odrůd. Profesor Čechura objednal vlámské karafiáty, které začal křížit. Přibývalo objednávek zvláště z Polska a z Ruska.
Pravý obchodní ruch nastává nástupem mladší generace v osmdesátých letech 19. st. Novou generaci pěstitelů reprezentovali František Spora, Josef Walter, Josef Celerin, Vít Boublík a Vojtěch Svoboda. Profesor Čechura sestavil jednoduchou karafiátovou soustavu, která vytlačila dosud používanou soustavu německou.
Bylo započato s každoročními výstavami v místních závodech, kde byly karafiátové sbírky posuzovány a kritizovány odborníky i návštěvníky a byl umožněn nákup nejkrásnějších květin. V posledním desetiletí 19.stol. dochází k vyvrcholení klatovského karafiátnictví. Byla pořádána řada výstav v různých evropských zemích, kde klatovské karafiáty triumfovaly.
Na popud ředitele městských sadů Františka Thomayera zaslali klatovští pěstitelé 4 vagóny vypěstovaných rostlin v květináčích na pražskou jubilejní výstavu r.1891. Vídenští karafiátníci, kteří se výstavy zúčastnili, pozvali klatovské pěstitele na mezinárodní výstavu do Vídně vedle pěstitelů německých, francouzských a belgických. Jestliže bylo vystoupení klatovských karafiátníků v Praze triumfální, pak vystoupení ve Vídni r.1892 bylo epochální. Všechny vídeňské listy nadšeně psaly o kráse klatovských karafiátů. Např. Neue Freie Presse 23.7.1892 napsala mimo jiné: „Hlavní cena výstavy je právě v tom, že naši zahradníci jsou známi svými nádhernými odrůdami, které se pěstují hlavně v Klatovech a v okolí jako speciality. Obraz výstavy je okouzlující. Celou levou stěnu postranní zaujímá Frant. Spora z Klatov se svými barevnými květy:pikoty, dublety, blizardy, flamanty a famensy; výstava to, která samojediná obsahuje již téměř vše, čeho se dalo dosud v karafiátnictví dosáhnout. Naproti jest umístěn Jos. Celerin z Klatov, jehož karafiáty vynikají bezpříkladnou velikostí. Vedle vystavil Jos. Walter skvostný argument na důkaz, že se také v tomto oboru dá dosáhnout okouzlujících výsledků. Ve středu sálu se zdvíhá skupina palem, kolem které se vinou karafiáty V. Svobody z Klatov.“ Čtyři vystavovatelé z Vídně si přivezli celkem 24 cen.
Po výstavách v Praze a ve Vídni následovaly další, jichž se účastnili František Spora a Josef Walter. R.1893 bylo v Klatovech vydáno 15 karafiátových ceníků od různých pěstitelů. Roku 1893 obeslal Josef Walter výstavu v Bruselu, kde obdržel velkou zlatou medaili. V roce 1894 dostal na světové výstavě v Antverpách Fr. Spora první a nejvyšší cenu – výstavní medaili. Jos. Walter ze zahradnické výstavy v Linci přivezl 3 čestné ceny. Roku 1897 na mezinárodní zahradnické výstavě ve Frankfurtě n.M. dostal Fr. Spora zlatou výstavní medaili a Jos. Walter stříbrnou medaili a 50 M. Téhož roku v Hamburku pěstitel Josef Walter obdržel stříbrnou medaili a 30 M, Fr. Spora stříbrnou medaili.
Nejdříve nenápadně a později čím dál častěji se začala v kulturách rostlin objevovat plíseň karafiátová (Fusarium dianthi), nebo-li fusariósa karafiátů. Tato plíseň se začala mimo Klatov objevovat také v ostatních pěstitelských zemích jako Francie, nebo Německo. Protože se nevědělo co je příčinou odumírání karafiátů, vznikaly domněnky o konci karafiátových kultur v celé Evropě. Klatovští zahradníci se začali ohlížet po jiných, výnosnějších produktech a proto r.1911 vyšly již jen 4 karafiátové ceníky.
Po 1.světové válce jen Ant. Bříško vydával malé karafiátové ceníky. Nějaké odrůdy také měli ještě Jos. Celerin a Jos. Walter, který je také za války na objednávku továrníka Schifauera zaslal do möllersdorfské věznice tam uvězněným Dr. Kramářovi a Dr. Rašínovi, kteří je zde pěstovali.
V následujících letech se důsledným odstraňováním napadených rostlin dosáhlo postupného ozdravování kultur. Vznikaly nové odrůdy a snaha seznámit s nimi širší veřejnost dospěla k uspořádání výstavy v r.1931, o které se rozepsalo 60 českých i německých listů, které přinesly 215 článků.
Na podzim roku 1931 požádalo kuratorium zvolené výstavním výborem městské spořitelny v Klatovech o propůjčení zahrady u muzea pro karafiátnické pokusnictví. Ředitelství ochotně zahradu propůjčilo.
Dnes se každoroční výstava karafiátů koná v zahradě naproti muzeu .

Kati v Klatovech

K této krátké stati jsem přistoupil na základě debaty mých známých, kteří dozvědíc se o tom, že tvořím tuto knihu, začali mne považovat za odborníka na Klatovy. Zeptali se mne proto co vím o katovi v Klatovech a já jim přislíbil, že něco zjistím.
Roku 1351 dne 8.2. listem daným na Křivoklátě povolil Karel IV. konšelům města Klatov stíhat a trestat pouze ve městě a v obcích šosovních. Roku 1370 nařídil listem z 8.7., aby měšťanům klatovským okolní sousedé byli povinni pomáhat při honění zločinců. 22.8.1381 udělil král Václav IV. Klatovům „řád popravy v kraji“. Takovou výsadu, která umožňovala stíhat a soudit i mimo obvod města mělo jinak jen panstvo. V té době si Klatovy kata vypůjčovaly z Plzně. Z nejstarších dob této živnosti ve městě je známo pouze jméno kata Zikmunda, který se ale netěšil dobré pověsti a nespokojenost s jeho prací vedla k tomu, že musel odejít.
Sídlem klatovských katů byl dům č.p.50/I v dnešní ul.Kpt.Jaroše nad sokolovnou. Kati přicházeli cestičkou při vnitřní hradbě k Černé věži, ve které se v prvním patře nachází mučírna, do níž kat vstupoval s pacholky zvláštním vchodem po točitém schodišti, který je dnes zazděn. Páni konšelé a soudní komisaři s písařem vstupovali do mučírny vchodem z malého sálu radnice. Zajímavostí je, že tato mučírna byla znovuobjevena až při přestavbě radnice po požáru v roce 1918. V roce 1680 byl zvýšen plat mistra popravčího, který dostával za práci v mučírně, na popravišti a za odklízení mrtvol popravených, sebevrahů a mršin zvířat. Vedle toho si kati přivydělávali prodejem kožených řemenů ze zdechlin, což se nelíbilo uzdářům, kteří 1.9.1701 požádali písemně konšele o zákaz této činnosti.
Nyní uvedu několik jmen popravčích v Klatovech. Po katu Křížovi se jeho nástupcem stal Silvestr Tegner, který zemřel r.1699. Roku 1700 nastoupil nový mistr Václav Kraček a po něm Ferdinand Ostakora, který byl brzy ze služby propuštěn pro nemoc. 21.11.1707 nastoupil do služby mladý mistr Krystián Pelikán, který zemřel 16.4.1725. Novým klatovským mistrem popravčím se stal Jan Hus, který setrval ve službě do padesátých let 18.století a často byl zapůjčován k úkonům do okolních měst.
Kati byli známi znalostí anatomie lidského těla a jeho údů a proto je často lidé vyhledávali za účelem léčby.
Kat se svou rodinou byli pokládáni za osoby snížené a také katovna byla gruntem sníženým. V konšelském úřadě se s katem jednalo jen prostřednictvím městského rychtáře, protože osobám sníženým se neslušelo dlíti v místě radním. Také v kostele a na hřbitově jim bylo vyhrazeno zvláštní místo, aby byly odděleni od lidí poctivých.
Kati také vykonávali jiné služby např. léčili nemocný dobytek, chytali zatoulané psy a se svou čeledí čistili město.
Popraviště v Klatovech se nalézala na Šibeničním vrchu, kde se popravovalo provazem a na Rozhrání, kde se popravovalo mečem, ohněm a lámáním v kole. Vyjímečně se popravovalo i utopením, jak tomu bylo např. 2.10.1412 v případě dominikánského mnicha Jana Malíka.
V minulém století, po skončení II. světové války, byl dekretem prezidenta republiky č.19/1945 sb. zřízen mimořádný soud dočasného charakteru, který soudil příslušníky klatovského gestapa a jako válečné zločince je převážně odsuzoval k trestu smrti, jenž byl okamžitě vykonán na dvoře soudu oběšením.