Vznik města, doba husitská a pobělohorská:Osobní stránka na adrese: drobek.svet-stranek.cz

Vznik města

Při budování českého státu za vlády Přemyslovců dochází i ke kolonizaci neobydlených území jako bylo právě i území dnešního Klatovska. Lesní půda na Úhlavě byla věnována Vladislavem II. ženské řeholi benediktek u sv.Jiří na Pražském hradě před rokem 1227. Založením kláštera cisterciáků v Pomuku r.1144 ( Nepomuk vznikl sloučením Pomuku a Přesanic) na řece Bradlavě a proražením cesty do pomezního pralesa se objevila potřeba vybudovat zde obchodní stanici.
Na severozápad od dnešních Klatov, nedaleko soutoku Úhlavy s Drnovým potokem, kde zůstaly po vykácených lesních velikánech jen pařezy (kláty), byla vybudována osada nazvaná podle nich „Klatov“. Z té doby pocházejí zřejmě i některé názvy osad v okolí. Např. Dehtín (dehety = staročesky duby), nebo Luby (lub = oloupaná kůra z poražených stromů), Borov – Borová, Dříňov, Višňov.
Trhová ves Klatová byla založena v druhé polovině 12. století za krále Václava I. Byla, odměnou za dvorské služby, věnována Soběhrdovi z rodu Drslaviců (později Černínové). Tehdy Klatovy fungovaly jako trhová ves na obchodní cestě Světelské ze Starého Plzence do pomezních pralesů Šumavských. První historická zpráva o Klatovech se nalézá v listině krále Přemysla II. klášteru Kladrubskému ze dne 27.12.1253, kde je mezi svědky uveden i jejich držitel Soběhrd z Klatova (Zobiechardus de Chlatowe).
Když Přemysl Otakar II. poznal důležitost obchodní cesty, kterou bavorští kupci vybudovali Železnorudským průsmykem přes můstek, Pancíř do údolí Úhlavy a ke Klatovům, rozhodl se vymanit trhovou ves z moci Soběhrdovy a na obranu obchodní cesty proti možným vpádům z Německé říše vybudovat řádnou pevnost. Založil proto v sousedství vsi královské město, ke kterému se později původní osada připojila. Klatovy tedy byly založeny mezi lety 1257 a 1260. Osadníky nového královského města byli převážně němečtí řemeslníci a kupci, kteří vystavěli měšťanské domy uvnitř hradeb, zatím co české obyvatelstvo se soustředilo až za hradbami. Městskou správu tvořil dědičný rychtář a rada konšelů z řad německých osadníků.
Za krále Václava II. dostaly Klatovy právo ražení mincí tzv.brakteátů. Mincovní právo zašlo roku 1300, kdy bylo přeneseno do Kutné Hory. Roku 1288 zničil město požár. Pro tuto katastrofu bylo město po dva roky osvobozeno od všech cel a dávek. Již za vlády Přemysla Otakara II. byl do města uveden řád dominikánský, který zde zbudoval malý klášter s kaplí v hrazeném městě a později ve 14. stol. na sever od města klášter velký s rajskou zahradou, církevním chrámem a hospodářskými budovami v místech zvaných Rybníčky.
Kolem roku 1325 se Klatovům dostalo, pro rozvoj města velmi důležitého, „Práva míle“, což znamenalo, že se na míli od hradeb nesmí nacházet pivovary, sladovny, krčmy, ani jiné provozovny řemesel a obchodu.
27.11.1350 vydali Klatovští přiznávací list pro císaře Karla IV, v němž skládali přísahu věrnosti jeho právě narozenému synu.
22.8.1381 byl udělen rychtáři , konšelům a měšťanům úřad popravy.
10.3.1401 povolení na vybírání cla a poplatků z koní, dobytka a jiných věcí přivezených do města za účelem prodeje. Toto povolení bylo platné po 20 let.Husitské hnutí a období po něm

Doba husitská

V roce 1419 přestaly být Klatovy po 160 letech městem německým, neboť němečtí měšťané z obavy před husitskými bouřemi, trvale opustili město.
Za husitských válek projevovali Klatované mimořádnou horlivost ve víře v podobojí. Při vojenských operacích proti katolickým pánům na Plzeňsku připadl Klatovanům důležitý úkol práce v poli. V r.1421 při vyhlazování adamitů u Stráže na Táborsku zahynul Bořek Klatovský. Náboženskou správu ve městě vedl v té době táborský farář Jan Čapek. Svého úřadu v Klatovech se musel vzdát r.1449, kdy v důsledku prohrané bitvy u Lipan (1434) srovnala se víra podobojí s Pražany. Byla zničena vojenská hotovost táborských měst i vojenský sbor města Klatov. Z hnutí husitského měly Klatovy značný prospěch.
V Květnu r.1464 bylo město stiženo třemi požáry
28.11.1465 čeští páni katoličtí pod vedením Zdeňka Konopišťského ze Štemberce vypověděli poslušnost králi Jiřímu. Město Klatovy po vzoru Plzeňanů zůstává králi věrné a přináší mu pomoc svými vojenskými silami a finančními prostředky. 2.9.1467 odrážejí Klatované pod vedením Racka Janovského z Janovic vpád loupeživých křižáků. Racek Janovský se stává dekretem krále hejtmanem v Klatovech.
R 1526 po slabé vládě Jagelonců nastupují na český trůn Habsburkové. Pro zemi to znamenalo návrat k bezpečnosti a právu. Město kupovalo okolní dvory a rozšiřovalo svůj majetek. Ovšem r.1547 za Šmalkaldské války král Ferdinand I. žádal od měst královských vojenskou pomoc, ale u Klatov se setkal s odporem. Toho využil po svém vítězství v bitvě u Mühlberka 24.4.1547 a okleštil svobody a práva města a odebral statky a lesy v okolí. V r.1549 si obec klatovská vypůjčila od majetných občanů a s povolením královským odkoupila svůj majetek zpět za 6.371 kop 20 gr. českých.
V padesátých letech 16.st. začíná stavba městské věže, radnice a nákladná přestavba děkanského chrámu Narození Panny Marie. I bohatí měšťané v této době přestavují a zvelebují své domy. Město je obklopeno chmelnicemi, protože se tu vařilo mnoho piva, jež se prodávalo do sousedních bavorských měst. Klatovy té doby patří k nejpřednějším královským městům v Čechách.
12.5.1579 opět Klatovy zasáhl velký požár, který zničil na 300 domů, strážnice, sýpky i Černou věž. 24.9.1598 se v Klatovech objevila epidemie moru, ale na štěstí zde nebyla tolik zhoubná jako jinde. V r.1602 si klatovští pozvali známého rytce Jana Willenbergera, aby vytvořil rytinu města. Jedná se o nejstarší známé vyobrazení Klatov. V této době jsou Klatovy na svém vrcholu, ovšem r 1615 zasahuje město další požár, ze kterého se Klatovy dlouhá desetiletí nemohou vzpamatovat, některá požářiště zůstávají léta zpustlá.


Po Bílé Hoře
13.10.1620 mnoho měst kapitulovalo před španělským generálem císařského vojska Donem Baltazarem de Marradas a musela přijmout do svých zdí jeho posádku. Nastává doba, která městu neprospívá. Po porážce na Bílé Hoře se na město valila jedna pohroma za druhou. Stálé kontribuce, vydržování cisařských vojsk, výpalné za švédských invazí v letech 1641, 1645 a 1649 pod generály Bajerem, Tortensonem a Königsmarkem. Konfiskace obecního jmění a ztráta královských výsad a milostí přivodily hospodářskou bídu, jakou Klatovy do té doby nepoznaly. Začaly se potlačovat jiné víry a náboženská vyznání, protože všichni obyvatelé zemí českých se museli srovnat ve víře římskokatolické s panovníkem. Obrácení a upevnění dokonal v Klatovech řád jezuitský, který byl do Klatov uveden v roce 1636 a založil zde řádové gymnázium pro vzdělání šlechtických a měšťanských synků v duchu přísně katolickém.
Uzavřením míru v Münsteru a Osnabrücku 24.10.1648 skončilo pro Klatovy období vojenské zvůle a hospodářského rozvratu. Kulturní úpadek ovšem pokračoval. Knihy se psaly v té době jen v latině, nebo ve francouzštině. Čestnou výjimku tvořil Bohuslav Balbín, který byl milovníkem národního jazyka a za svého působení v Klatovech v letech 1663 a 1664 napsal zde památnou „Obranu jazyka slověnského“.
Z hospodářského úpadku zaviněného nezdarem českého povstání se město vzpamatovávalo jen těžko. Oživení přinesl až rok 1685, kdy se Klatovy staly poutním místem. Zázračný obraz P. Marie přinesený z italského města Ré se 8.července 1685 zarosil krví. Do města začaly každoročně proudit tisíce poutníků, z nichž plynul užitek živnostem a městu značné důchody.
8.7.1689 dochází k dalšímu velkému požáru města, který poškodil, nebo zničil všechny význačné veřejné budovy, nově dostavěný jezuitský chrám i Černou věž. Tím město ztratilo téměř všechny stavitelské památky renesance a gotiky.
20.1.1712 cestou z korunovace na císaře svaté říše římské ve Frankfurtě se v Klatovech zastavil císař Karel VI. Přenocoval zde, ale klatovští jezuité špatně nesli fakt, že nenavštívil jejich kolej ani kostel.